NEROCAPRA – Vox Inferi (CD-2011, F.O.A.D. Records)

Když se dívám na datum poslední recenze skoro si musím promnout oči. Dva měsíce půstu je dosti dlouhá doba, ovšem v muzice to může jen prospět. Za tu dobu se mi tu nakupila hromádka, takže dost keciček a hurá na to!

První na řadě je italská Nerocapra. Kapelu v roce 2003 založili Mirco Rizzi a Dne, aktivisté z experimentální hlukové scény. O dva roky později nabrali bubeníka, průběžně složili materiál, další rok nahradili bicmenem stávajícím panen B. a začali koncertovat. Informace z tiskové zprávy osvěžují text, ale co mi bzučí ve sluchátkách stále nevíte.

Temný digipak s nadvládou černé barvy je umrtven hnědou kresbou krokodýlího monstra z divokého snu, na zadní straně pak černobílými fotkami členů kapely. Je tu i seznam songů, ale špatně zvolená barva i font je činí nečitelnými. Ještě, že přidali booklet s texty. Ty pro změnu číst problém není, ale kdo porozumí těm italským je otázkou.

NEROCAPRA hraje primitivní metal!!! tvrdí promo list. V zásadě s tím není nutno polemizovat. Snad jen doplnit, že ortodoxně metalové fláky jsou inteligentně zašpiněny k podstatě, cíleně otupeny až na dřeň. Kdo prožil pubertu hledačstvím v metlových vodách 80./90. let, rozvíří své nostalgické vzpomínky a určitě opráší pár kazet z těch let, nebo projede hadrdisk a prosviští archiv postahovaných souborů. Těžko říct co tihle Taliáni hrnou, jakou je oblepit škatulkou. Svým – v každém případě – metalovým hoblováním se netlačí k uměleckým metám, nejde jim o pompéznost omletých a mnou nevyhledávaných klišé. Zaklínačský hlas svolává k seanci k potoku zurčících kytar bez vody, zve do kamenolomu bicích, kde úlomky padají na suchou hlínu. Nenucená exkurze k dobám, kdy se smývaly hranice black-thrash-death metalu, kdy se až tak neřešilo, kdo a co, ale spíše jak. Atmosféra demáče, popř. debutu garážové kapely (VOIVOD, SLAYER, SEPULTURA, CARCASS), kterou jste objevili a zkusili doporučit kámošům. Výraz, zemitost, tvrdost, atmosféra, nálada – prvky, které mají svůj smysl (u některých kapel) i po desítkách let od doby, kdy jsem sháněl, objevoval a hltal. Díky, že mi to nekrokapří bratři připoměli!

RadeK.K.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *