Rozhovor s Tomem Necrocockem o jeho gurmánství, cestování a hudbě především.
Zdar Lahodný Pane. Nedávno si sa vrátil zo svojho ďalšieho čarovného ázijského putovania. Ktoré nevšedné destinácie si tentoraz navštívil? A čo okrem okúzľujúcich ladybojov ťa tam tentoraz zaujalo?
Všechno. Už jsem doma 14 dní a pořád se z toho nemohu dostat. Žiju tam dost intenzivně, všeho si dopřávám plnými hrstmi, takže se to do mě zakousne hluboko a nechce se to pustit. Jsem toho všeho pořád děsně plnej. Evropský jídlo mě neuspokojuje a pořád mám vlhké sny o holkách. Vůbec se nedivím, že se tam často labilní chlápci zblázní. Začal jsem Laosem, který jsem chtěl aspoň částečně procestovat, ale zvrhlo se tam trochu počasí, kdy se pocitová teplota přiblížila 50 stupňům a mě to začalo táhnou k moři, které Laos bohužel nemá. Nakonec jsem tam pobyl jen týden, v úchvatným Luang Prabang na Mekongu. Pak jsem se přesunul na Koh Chang a Pattayu, kde jsem to rozjel ve velkém.
Pri Ázií by som ešte na chvíľku zostal. Keďže tvoj najnovší album, o ktorom ešte bude reč sa točí okolo jedla nedá mi nespýtať sa, aké nové pokrmy, o ktorých si doteraz nemal ani potuchy, si tentoraz objavil? Okrem cibetky (ktorá podľa fotiek vlastne ani cibetkou nebola) sa ti prihodila aj nejaká drobná otrava jedlom… o čo vlastne išlo?
Hm, toho do teď lituji. Přišel jsem díky tomu o dva krásné dny na Koh Changu s krásnou Bee. Místo nich jsem se místo rozkoše zmítal na hotelu ve vodnatejch průjmech, zvracení a horečkách. Šlo o to, že jsem si tam v jedné rybářské vesničce dal v euforii tzv. squid shot, což je živá oliheň strčená do štamrle s extrémně ostrou chilli omáčkou. Ona ji celou do sebe vdechne a ty ji následně rozkoušeš a sníš. Nic příjemného pro oliheň, ani pro konzumenta. Do teď toho lituju a jsem malinko rád, že jsem byl takhle potrestán. Nic extra nového jsem myslím neobjevil. Snad v Laosu, kde jsem si oblíbil Larb, na který se teď těším, až ho doma vyzkouším. V Asii jím nejradši vše co se točí kolem kachen, vejcovody, polívky, vnitřnosti, už pěkně od rána, zapít Singhou, zajíst durianem a marakujou je slast největší.
Okrem gastronomických (a iných lahodných zážitkov) si si nechal vyhotoviť aj ďalšie zo svojich tetovaní. Prečo práve v Ázií? Čím sú pre teba tieto destinácie tak špeciálne, že sú podnetom pre skrášlenie tvojho tela?
Mě v podstatě tetování vůbec nezajímá. Kdysi dávno se mnou jezdila do Thajska i manželka. Ta si tam jednou zlomila nohu a její teritoriální rozptyl byl hodně limitován. 100 metrů od hotelu byl její rajón, dál se nedobelhala. A v tomhle rajónu měl salón můj dnes už dlouholetý přítel a mistr bamboo tattoo Pon, u kterýho se z nudy nechala potetovat ochranným starobylým Sak Yant tattoo. Mně se to děsně líbilo, strašně jsem to miloval i na thajských holkách, tak jsem do toho šel taky a nechal si na záda udělat Hah Taew, 5 řad, což je naprostý ochranný základ. Od té doby, vždy když jsem na Pattaya, tak Pona navštívím a nechávám si udělat další magickou, ochrannou tatuáž.
Poďme teraz k novému albumu NECROCOCK „Tafelmusik (das Hauptgericht)“. To je tématicky zamerané na gastonómiu vo všetkých jej podobách, často prekrútenej do dobre známej Necro-podoby. Ak sa pozriem na tvoju diskografiu je jasné, že máš v obľube koncepčné nahrávky. Predpokladám, že najdôležitejšou a zároveň možno najťažšou vecou je vybrať ten správny motív, okolo ktorého sa každá jedna nahrávka obtáča. Je to tak? Čím ťa tá-ktorá téma musí zaujať, aby si sa rozhodol napísať o nej celý album? A ako zložité je následne túto prvotnú tému naplniť?
Ne. To není nijak těžký. Já si tím nikdy hlavu nelámu. To téma se musí dostavit nějak samo. A když mě to pohltí, jede to pak jako po másle a je to ta nejlepší možná zábava.
Nový album je výnimočný hneď niekoľkými vecami. Tou prvou je fakt, že mu predchádzala dobre známa kuchárska kniha „Necrocook“, ktorá obsahovala aj EP „Tafelmusik (das Vorgericht)“. Samotnú knihu sme podrobne prebrali v rozhovore pre Unholy Pagan Fire… Vedel si už počas prípravy tejto knihy, že jej súčasťou bude nielen spomínané EP, ale že bude na ňu nadväzovať aj nový album? Ako veľmi je pre tvoj život téma gastronómie dôležitá?
No strašně. Je to vášeň a jedna z věcí, kvůli které tak rád cestuji. Jídlo, hudba a láska jsou tři nejdůležitější věci pro můj život. Tafelmusik jsem skládal ruku v ruce s psaním kuchařky a jelikož jsem nalezl klíč, jak o jídle zpívat a jak o jídle psát hudbu, věděl jsem, že nezůstane jen u těch tří, nebo 4 skladeb, co jsou vlepené na CD v kuchařce. Pohltilo mě to a klidně bych pokračoval v tvorbě další a další jídelní hudby, ale stačilo a je čas na nová témata.
Ako ty, ako vyhlásený gurmán, nahliadaš na súčasný plytký trend nespočítateľných televíznych gastro relácií? Mne to príde tak, že všetci tí, ktorí ešte včera varením pohŕdali sú dnes naslovovzatými gastro odborníkmi, pretože je to skrátka „in“. Si človekom, ktorý tieto relácie sleduje, alebo to všetko ide úplne mimo teba?
Absolutně to jde kolem mě, zvlášť ty český sračky. Mám rád jenom Antony Bourdaina a Andrew Zimmerna a ještě mě dřív bavilo nějaké vaření na maďarské televizi, kde se vařili všelijaké halászlé venku u rybníků, nebo na pusztě.
Nový album zaujme aj tým, že na ňom v porovnaní s minulosťou dostala oveľa väčší priestor aj Houbová Marie. Zdá sa mi, že čím si starší, tým väčší dávaš svojej femme fatale priestor. Aký podiel má na komponovaní tvojej hudby? Zúčastňuje sa tohto procesu, alebo iba jednoducho na záver naspieva vokály, ktoré jej určíš?
Nazpívá, co jí řeknu. Je to první člověk, kterému své nápady pouštím, takže je také i prvním kritikem a poradcem, který leccos ovlivní a na kterého dám.
Novinka okrem tvojho dobre známeho štýlu obsahuje aj neprehliadnuteľnú barokovú príchuť. Ak si predstavím túto dobu (dnes samozrejme do značnej miery zromantizovanú) príde mi, že ty by si so svojou požívačnou povahou do nej bez problémov zapadal. Je práve toto historické obodbie tým, do ktorého by si sa rád pozrel? Alebo si skôr človekom, ktorý žije pre dnešok a v minulosti (či v budúcnosti) sa príliš nevŕta?
Jó, žít někde u dvora, skládat hudbu, účastnit se se smetánkou perverzních orgií a hostin, to by bylo určitě skvělý. Jsem obrovský staromilec a v podstatě stále žiju duchem v minulých dobách. Ještě víc než cesta do baroka mě však vzrušuje myšlenka přenést se v čase do Bangkoku, Pattayu, nebo Saigonu 60. a 70.let, kdy se na Patpongu a jinde otvíraly první gogobary a začal tam frčet celej ten zábavní, mrdací girlie průmysl. 70ky vůbec miluju. Dokonce jsem si teď pořídil 70kovou hifi soupravu.
Akým spôsobom vzniká tvoja hudba a predovšetým texty? V prípade lyriky sa mi zdá, že občas sa jednoducho hráš so zvukomalebnosťou jednotlivých slov. V minulosti tak možno vznikol song Kaviar Kavalier „Exstirpace karunkuly“ a na aktuálnom albume mi tak pripadá napríkald skladba „Zmrzlina s angínou“. Ako teda píšeš jednotlivé texty?
Většinou mě slova napadaj už při vzniku melodií, které přicházejí spontánně a nečekaně. Nebo kolikrát třeba ve filmu uslyším nějaký zajímavý obrat, stejně tak v knize, který si zapamatuju a později použiji. Pak už si jen během dotváření skladby hraju se slovy a pokouším se tomu dát nějaký smysl a děj, který to mnohokrát na začátku nemá a ani kolikrát nevím, o čem ta věc bude. Sám jsem kolikrát překvapen, co z toho nakonec vyleze.
Ďalším zo songov za ktorým sa skrýva interesantný príbeh je hneď druhý v poradí „Carne Diem“ v ktorom zahosťuje aj Dario Cecchini. Ten je okrem iného zaujímavý aj tým, že po smrti svojho otca opustil rodinnú zverolekársku tradíciu, ktorej sa jeho potomkovia venovali už niekoľko generácií a začal sa venovať gastronómií. Ako veľmi ťa dokáže podobný príbeh osloviť? Predpokladám že si človekom, ktorý v jedle vidí oveľa viac, než len samotný pokrm a podobná story ťa dokáže nadchnúť… Je to tak?
No jasně. Příběhy kolem jídla jsou zajímavější, než jídlo samotné. Dario je úžasnej chlapík. Potkali jsme ho v jeho řeznictví v Panzanu, kde nám hned po vstupu dal do ruky skleničku Chianti a do úst začal strkat jeho salámky. Má hned vedle restauraci, kde podává jeho slavné bistecca alla fiorentina, dobroty z vnitřností a pořád vykřikuje ty svoje hlášky, jako Carne diem, Beef or not to beef, Viva la carne a tak. Plánujeme ho v létě opět navštívit a zúčastnit se hostiny u jednoho dlouhého stolu.
O obal albumu sa už po niekoľký krát postaral František Štorm. Ako vlastne prebieha vaša spolupráca? Dáš Frantovi jasné pokyny, ako má príslušný cover vyzerať, alebo mu v tomto smere nechávaš voľnú ruku? Vznikne vždy viac návrhov, alebo si jednoducho spokojný s tým, čo ti predloží? A čo zvyšok artworku? Novinka sa naríklad môže pýšiť parádnym zátiším na zadnej strane, alebo zaujímavým výjavom vo vnútri digipacku. Pochádzajú prvotné nápady z tvojej hlavy, alebo nechávaš v tomto smere voľnú ruku niekomu inému?
Jak kdy. Na albech Necrocock nechávám Frantovi volnou ruku a jsem si vždy jistej, že to bude geniální. Pošlu mu pokaždé muziku, prohodíme o tom pár slov a čekám s obrovským těšením, až mu naskočí v hlavě vizualizace. Pak se vždy po pár týdnech ozve. Napíše „už to mám“ a pošle první škici, ze kterých si vždy sednu na zadek. Už ty prvotní nástřely by se daly použít a bylo by to skvělý. Pak si třeba vyžádá nějaké mé archivní fotografie a během chvilky to dotáhne do perfektního konce. Dobře mě za ta léta zná a perfektně vystihne náladu alba. Ten motiv je vždy tak silnej, že ho frknem hned i na trička. Je to génius.
Tvoje diela vychádzajú striktne na CD nosičoch… výnimku si urobil iba zopárkát, ako napríklad v prípade 7“ vinylu „Die Urinal Therapie“, alebo v prípade albumu „Jan Žižka z Trocnova“, ktorý vyšiel v kazetovej podobe ako príloha k jednému z vydaní Unholy Pagan Fire. Neuvažoval si v dnešnej vinylovej dobe predstaviť svoju tvorbu spätne v podobe nejakého luxusného LP boxu? Alebo si skôr človekom, ktorý hľadí do budúcnosti a minulosť ho príliš nezaujíma?
Už se o tom bavím snad se všemi redaktory a kladeči rozhovorů mnoho let. Dokonce jsem se vloni na něco takového chystal, ale odradily mě roční zhotovovací termíny, tak mě zas přešla chuť a radši vždy začnu po vydání alba novinky dělat na nové hudbě. Box by byl super. Snad jednou.
Album „Tafelmusik (das Hauptgericht)“ je teda za nami. Máš predstavu, čo príde nabudúce? Opäť to bude niečo pod hlavičkou NECROCOCK, alebo príde na radu Kaviar Kavalier? Alebo je v tejto chvíli ešte všetko otvorené?
Myslím, že teď začnu průběžně pracovat na KAVIAR KAVALIER. Měl jsem v poslední době nějaké urologické problémy s ledvinovými kolikami, způsobenými kameny, problém se zánětem údu a fimózou, tak už o tom mám nějaké nápěvy a texty. Nějaké chlípné příhody jsem taky zažil, tak se teď pustím do kaviáru.
Na úplný záver si neodpusím jednu osobnú otázku na telo. Si zastáncom prírodného „chundelatého moudí“, alebo si skôr členom exkluzívneho klubu „vyholených a tudíž vyvolených“?
No, dřív jsem se holil jako debil, dokonce i podpaží, ale pak jsem si uvědomil, že v chlupech je budoucnost. Drží se v nich pižmo a pot a to je rajc. Né že bych se teď vůbec neholil, projíždím strojkem koule, řiť a vlastně celý rozkrok, protože většina ženskejch nemá ráda chlupy v puse. Pahorek si ale nechávám zcela pokrytý bujným porostem hustých kudrn. Zcela vyholený ženský mě už taky moc neberou. Musí mít minimálně chlupatej trojúhelník. Jsem teď pořád plnej asijskejch rozkroků. Tam mě zajímaj vyloženě hairy holky. To jsou ale úplně jiný chlupy než tady. Žádný rozcuchaný drny, chlup sem, chlup tam. Tam je maj jakoby přižehlený k pahorku. Jsem do nich úplně blázen. Jinak momentálně vůbec toužím až po extrémních chlupaticích s až nelidsky porostlýma nohama, pažema a podpažím. Kdyby to ňáká taková četla, ať se mi prosím ozve. Jsem teď fetišista na chlupy. Budu rád i za tipy.
Vďaka ti Tome za tvoj čas a tvoje odpovede. Posledné slová patria tebe…
Pořiďte si celé velké kompletní dílo Tafelmusik (das Vorgericht), Tafelmusik (das Hauptgericht)+naší kuchařku Necrocook. Je to zcela unikátní hudebně gastronomické dílo, nemající obdoby. Opravdu velká věc.
Nebojte se jíst cibetky, ani polní krysy. Nejsou špatné, jen je potřeba je správně upravit. Až budete v Asii, zapomeňte na squid shot a nikdy nejezte živé olihně. Nejen že jsou to nesmírně inteligentní bytosti, ale maj v sobě nebezpečné parazity, které mohou způsobit i smrt. Přeji krásné jaro a prázdniny a vy holky Neholte se!!!
Dagon