I přesto, že formace MORGUE SON vznikla v podstatě nedávno (2007), může se pyšnit debutem, kterých se u nás až tolik nedostává. Skutečnost, že kapela netrpí počátečními nemocemi je v tomto případě až matoucí, kde kdo by si určitě vsadil, že zde zaznamenané skladby vycházejí z rukou zkušených harcovníků, jež mají diskografii zaneřáděnou nejedním kvalitním počinem. O to je však příjemnější konstatování!
MORGUE SON ve své podstatě vsadili na ryze doommetalový šálek čaje, opírající se o tradiční atributy a vystopovat tu lze i nonšalantní koketování s jinými metalovými či dokonce rockovými žánry. Je až neuvěřitelné, kterak fungují skladby, o kterých byste možná na prvních poslech řekli- tohle už to bylo mnohokrát. MORGUE SON pekelně využili nejmajestátnějších doommetalových atributů a s naprostou lehkostí je zaštítili moderním zvukem, ze kterého svěžest doslova tepe. Hudba z dílny MORGUE SON tak dokáže něžně pohladit, ale také pořádně zahřát. Rozhodně nečekejte hodinu nudného umírání, nato jsou pánové a dívky až příliš talentovaní. Je skutečně radost poslouchat skladby, ze kterých v pravdě příští nápady plnými hrstmi –tady zkrátka někdo o hudbě a aranžích hodně pečlivě přemýšlel 🙂 .
Když už jsem výše zmínil onu moderní tvář, tak tu zaštiťují především kytary, prostřednictvím téměř coreových rifů, i když nutno podotknout, nejedná se o žádné prchlivé skotačení, ale zcela záměrně citlivé oživení. Protipólem k tomu všemu jsou pak blackmetalové ataky, přičemž tam někde v zákrytu na povrch vystupují podklady klavíru, dávající vzpomenout na kultovní HYPNOTIC SCENERY. Laťku kvality naštěstí nesnižují ani vokály, rozdělené mezi dvě dívky – Sabath, klávesistku Werlingu, jejíž přednes víceméně doplňuje kolegyni a zapomenout nemohu ani na příspěvek Slava, jehož rozptyl sahá od growlingu, blackové skřehotu až k čistě rockovému hlasu. Komplexně je pak deska postavena nejen na klasických skladbách, ale také na různých instrumentální či dokonce ambientních intrech, jež jednotlivé songy oddělují. Album tím pádem získalo ještě více na naléhavosti, což byl patrně i záměr.
„DecadAnce“ je počertech promyšlený materiál a já pevně doufám, že kapela v budoucnosti nikterak nevyčichne a dál bude vymýšlet skladby, ve kterých se toho tolik děje. Závěrem mi dovolte, abych pochválil ještě podobu a především grafiku přiloženého digipacku, všechno to vypadá skutečně moc hezky! Domnívám se, že ani za několik málo let tahle deska neudělá nikde a nikomu ostudu. MORGUE SON jsou pro mě velkým překvapením! Vřele doporučuji všem…
ALL
Po nějaké době mi přistála na stole tvrdě metalová nahrávka. Ze solidně vybaveného bookletu lze vyčíst mnohé, např. sestavu, nástrojové obsazení, anglické texty, vydatnou děkovačku a loga sponzorů. Barevné koláže celek příjemně dobarvují, přesto myslím, že by napříště neuškodilo k promo verzi přidat jeden canc coby tiskovou zprávu se vším potřebným.
Použití kláves coby jednoho ze stěžejních nástrojů bylo v metalu před X lety nemyslitelné, skoro kacířské. Časy se mění a množství otevřených hlav už nedbá na dogmata, nejen co se elektroniky týká. Pokud např. NOCTURNUS synťáky použili rovnou k technicko-technologickému nasměrování, jiné kapely a metalové proudy s nimi pracovali spíše k podkreslování. Kapela MORGUE SON tak činí také. Vesmírný stroj a piáno (plus „hammondy“, „akordeon“) je na albu Decadance podobně určující, jako práce s hlasy. Andělský, ďábelský a psychedelický spolu zpívají, ‚hovoří‘ ze dvou hrdel. Muzika samotná se na straně jedné, v nejklidnějších polohách, dotýká málem až gotického rocku na straně druhé, ku škodě věci, burácí black metalem. Je zajímavé nechtěně porovnat zkušenost s historií. Původně byla tvrdá muzika a k ní přidáné jakési zpestření, dnes se mi zdá, že jde v první řadě o to, aby byl výsledek co nejlepší, aby se líbil. Pak teprve přijde na řadu hrubost, syrovost a ta hard/heavy podstata. Jsem si jist, že někteří včetně kapely namítnou co to tady plácám? Chápu, je to jiný podstyl, určitý směr v miliónech metalových proudů, kapela to tak dozajista chce a tak to má být. Vše je tu odvedeno s maximální energií.
Pokud se na desku podívám jako na celek, líbí se mi – víc než jeden dva poslechy jí však nedám. Střídání nápadů a nálad působí vcelku dobře, ale pro mě to nijak výrazně nepřesahuje kvantum ostatních kapel z dob, když jsem byl tzv. zažraný. A to si nechci a neumím představit člověka, který je zmlsaný nepředstavitelným milónovým zástupem všelijakých, lehce dostupných skupin. Určitě musím ocenit přesvědčení, nadšení a adekvátní kvalitu, což vše nepochybně najde oporu (nejen) u lidí, kteří metalové šílenství objevují nebo lačně hltají.
RadeK.K.