MONOLITHE

francePodle mého soukromého názoru představují francouzští MONOLITHE absolutní špičku doom metalového žánru. Velkou měrou tomu dopomáhá schopnost neustále se s každou nahrávkou posouvat do odlišných emočních vod, přičemž i žánrový vývoj v jejich podání není tím, co by šlo beze slov překlenout. Přestože Sylvain Bégot (kytarista, basák a vrchní skladatel) v rozhovoru několikrát uvedl, že nemá příliš v lásce označení funeral doom metal, považuji za povinnost mu v tomto ohledu trochu oponovat, neboť první čtyři alba označená v titulu římskou číslicí, jsou v základu přesně tím, čím se tento specifický subžánr vyznačuje. MONOLITHE však nikdy nebyli skladatelsky i žánrově striktní, což bych podtrhl. Pokud tvorbu Francouzů neznáte, na uvítanou vřele doporučuji naprosto skvostné album „Monolithe IV“ z roku 2013 (stopu najdete pod rozhovorem), jenž završilo jednu zásadní vývojovou etapu. Základem tohoto rozhovoru je ale především fungl nové album s názvem „Nebula Septem“, zachycující kapelu v dalším netušeném rozletu. Příjemné čtení a případně i poslech…

MONOLITHE od roku 2001 vydali sedm dlouhohrajících alb. Jaký máš pocit, když se nad touto skutečností zamyslíš?
Ano, je to už dlouhá doba… Naše desky se obecně setkaly se skvělým přijetím a já doufám, že nejinak tomu bude i v případě dalšího alba.

Zkus mi něco povědět o vašem hudebním vývoji. O žánrové evoluci MONOLITHE se toho už docela dost namluvilo i napsalo… Jak myslíš, že se kapela změnila po hudební stránce, z hlediska produkce a celkové image?
Domnívám se, že hudební horizont kapely se hodně rozšířil a časem jsme také získali mnohem víc zkušeností. Také si myslím, že jsme o dost větší profesionálové, tedy v tom smyslu, že věnujeme větší pozornost detailům a s ničím nespěcháme. První dvě alba jsme dali dohromady prakticky bez peněz, takže jsme spíš hledali systém, jak to všechno nastavit. Dnes je zřejmé, že některé věci mohly být provedeny lépe a s chladnější hlavou. Ale zpětně ničeho nelituji; každé album je produktem daného času a odráží se v něm to, čím jsme byli. Myslím, že je to tak v pohodě. Nyní už jsme ale produkčně zkušenější, takže už dokážeme dost dobře odhadnout, co může a nemůže fungovat. Myslím, že teď už pokaždé víme, čeho chceme dosáhnout, a to ještě před samotným nahráváním. Co se týče inspirace, myslím, že je nyní mnohem méně jednorozměrná (metal, metal, metal…), než tomu bylo dříve, i když podle mého názoru nebyli jednorozměrní ani MONOLITHE. Jde jen o to, že jsme už dávno ztratili potřebu patřit k jedné konkrétní scéně nebo žánru. Děláme nyní jen to, co chceme, vezmeme něco, ale třeba to následně opustíme. Je to hodně o našem stavu mysli.

Nebula-SeptemKdybys měl uvést klíčové faktory, jenž hrají výraznou roli při utváření rozdílů mezi každým albem MONOLITHE, jaké bys vybral?
Myslím, že je potřeba zkoumat a neopakovat se. Já osobně nevidím důvod, proč bych měl vždycky skládat stejnou hudbu – znova a znova, to by mě děsilo. Tím ale nechci říct, že by se naše hudba neměla dotýkat nějakého konkrétního stylu, to je zkrátka něco, co ke kapele patří. Je to vlastně jakési jádro, které je obsaženo na každém albu. Nicméně moc rádi přinášíme něco jiného nebo nového, vždycky jsme to tak dělali, abychom zůstali zajímaví, tvůrčí a relevantní.

Jak vidíš vaši budoucnost s ohledem na vývoj hudebního byznysu? Vyhovují vám věci tak jak jsou teď, nebo se budete snažit postupovat ještě do vyšších pater, jak to jen půjde?
Myslím si, že všichni v kapele jsou dávno smíření s tím, že nikdy nebude výdělečná. A taky je zřejmé, že to tak ani stejně nikdo z nás nechce. Všichni máme svůj život do jisté míry v dobrých kolejích, takže mohu s klidem prohlásit, že věci jsou dobré tak, jak jsou. Ale jo, i tak budeme kapelu tlačit, jak to jen půjde. Pokusíme se vydat co nejvíce dobrých alb a budeme hrát koncerty, které pro nás něco znamenají. Hraní v kapele bych přirovnal k rozvíjení malé firmy. Takže rozhodně uděláme vše pro to, abychom mohli dobře fungovat a užívat si toho, že můžeme jako hudebníci mnoho nabídnout.

Jaký je podle tvého soudu největší rozdíl mezi novinkou „Nebula Septem“ a předchůdcem „Zeta Reticuli“?
Skladby na Nebulu Septem se více zaměřují na jejich vnitřní jádro. Zkrácení délky písní nás donutilo, abychom skladby pečlivě tvarovali. Asi jako malé diamanty. Dalo by se i říci, že se jedná o opravdové „písně“. Všechny skladby na „Epsilon Aurigae“ a „Zeta Reticuli“ byly samostatné. Na „Nebula Septem“ se můžeš rozhodnout pro poslech celého alba najednou, anebo si prostě můžeš vybrat jednu či druhou skladbu, a těšit se z toho. Taky si myslím, že u předchozích alb se posluchač musel dostat do ideálního stavu (nálady), aby si hudbu naplno vychutnal. Naopak obsah „Nebula Septem“ je snadnější pochopit, a to v podstatě v jakémkoli rozpoložení.

Monolithe-2016Co má přesně vystihovat název alba? Je i novinka koncepčně svázána s nějakým nosným tématem?
Název se dá přeložit jako „sedmá mlhovina“ nebo „mlhovina č. 7“. Sedmá, protože se jedná o sedmé album MONOLITHE a mlhovina, což v latině znamená „mračno“, nebo spíše „mlha“, mezihvězdný plyn. Nebuláby jsou obrovské, nehmatatelné a krásné. Je to docela dobrý způsob, jak popsat hudbu tohoto alba.

O čem tedy nové písně pojednávají? Symbolika čísla sedm je pochopitelně nepřehlédnutelná. Sedm skladeb, každá má sedm minut… Zkus nám to trochu objasnit?
Existuje zde opravdu mnoho odkazů na číslo 7, řekněme i v dalších aspektech. 7 písní, tónů, 7 prvních písmen abecedy pro jednotlivé skladby, 7 lidí na tomto albu… a jak jsi zmínil, skladby mají přesně 7 minut. Všechno bylo provedeno s cílem oslavit skutečnost, že „Nebula Septem“ je sedmým albem MONOLITHE. Už v minulosti jsme si s čísly hráli, ovšem tentokrát jsme zašli trochu dál. Číslo 7 má navíc jistý společenský význam ve vztahu k člověku, takže nám tím i vyvstala myšlenka s přínosem mysticismu. Nicméně album není jen o čísle 7, abych tak řekl. Po stránce textů se jedná převážně o sci-fi příběhy o cizích civilizacích, které se chovají určitými způsoby. Sice ne všechny skladby byly navrženy tímto způsobem, ale víceméně je slučuje právě toto pojítko.

Dají se nějak definovat emoce, které do hudby vkládáte?
Na to je nemožní odpovědět. Psaní hudby je kombinací technických schopností, inspirace a náhody. Máte nějakou představu, někam se s ní vydáte a po cestě se pak stanou věci, které jste zprvu ani nemuseli plánovat. Nakonec skončíte s hudbou, která není třeba úplně to, co jste měli na mysli, je to obvykle jiné, ještě lepší. Někdy můžete získat přesnou emoci, kterou jste chtěli vložit; někdy vás možná překvapí, jak skončila.

Monolithe_FranceSpousta fanoušků a novinářů řadí MONOLITHE k absolutní doom metalové špičce. Zajímal by mě tvůj komentář. Co pro tebe tato skutečnost znamená?
Nebudu si stěžovat, když mi někdo řekne, že jsme na špici hudebního žánru, kterému se věnujeme. Jsem úplně v pohodě s tím, že patříme do ranku doom metalu, nemám s tím žádný problém. Spíše nemám rád označení funeral doom metal. Je to velmi restriktivní označení a naši hudbu samozřejmě vůbec nevystihuje. Bezpochyby je skvělé získat pozitivní zpětnou vazbu. Jakmile sdílíte svou hudbu s celým světem, je vždy moc fajn vidět, že se dotkla srdcí mnoha lidí.

Jak důležité jsou pro MONOLITHE nástroje i softwary, které pro vytváření hudby používáte? Byli jste nuceni utratit za vybavení hodně peněz? Řekl bys, že kvalita nástrojů dokáže zásadně ovlivnit konečný výsledek nahrávky?
Pro mě osobně to není vůbec důležité. Nástroje, software… Jsou to jen prostředky, které nám umožňují dělat hudbu. Už mnoho let používám stejnou kytaru. Existuje pravděpodobně stovka lepších, ale i levnějších kytar na trhu, ovšem já mám nyní rád tu svou (přizpůsobený Cort EVL Z4), a zatím ji nehodlám měnit. Co se týče softwaru, využíváme dostupné technologie, když potřebujeme něco zvýraznit nebo udělat jinak. Zdaleka se to však netýká každého nástroje. Pro kytary jsme vždy využívali Pro Eleven Racks, a to vlastně od doby, co jsme začali hrát naživo. Jsme s tím spokojeni. Samozřejmě mohli bychom učinit změnu, pořídit si něco lepšího / snadnějšího / lehčího, ale jen pokud to bude nutné. A taky to nutně nemusí znamenat, že se musí jednat o novou výbavu. Nicméně kvalita zařízení je mnohem důležitější ve studiu, když máš možnost pracovat ve skutečně špičkových místech, jak je např. studio Fascination Street, víš jak? Tohle si ale my dovolit nemůžeme. Každopádně asi ale myslím, že naše výbava je na dobré úrovni a skvěle poslouží pro to, co se snažíme dělat.

Monolithe_pinV čem myslíš, že se nejvíce odlišuje skandinávská doomová scéna od té francouzské?
To opravdu nevím, ale co jsem zaznamenal, tak skandinávská doom metalová scéna je mnohem rozvinutější a více „true“ ve vztahu ke kořenům. Myslím, že se u nich hodně projevují hluboké kořeny tohoto žánru. Ve Francii naopak existuje spousta sludge a stonerových kapel, některé jsou ovlivněny post-hardcorem a ranými BLACK SABBATH. Každopádně kapely, jejichž kořeny jsou spojeny s počátkem devadesátých let v Británii – to je i případ MONOLITHE, tak těch tu příliš není. Vlastně jich znám jen hrstku. Jinak v dnešní době je spousta francouzských kapel označována jako „doom“. Divné mi ale přijde hlavně to, že nikdy před tím neslyšeli o CANDLEMASS nebo o MY DYING BRIDE. To mi přijde trochu divné.

A jak vůbec hodnotíš metalovou scénu ve tvé zemi?
No, myslím, že je to skvělá scéna. Současné francouzské kapely jsou opravdu inovativní a skvělé v tom, co dělají. Myslím, že francouzskou scénu charakterizuje hlavně to, že v ní v podstatě neexistuje žádný specializovaný žánr; existuje spíše směs všeho možného. Francouzi jsou také dobří v synthwave. Většina lidí z této scény má metalovou minulost, někteří pak ještě v metalových kapelách hrají.

Děkuji ti mnohokrát za rozhovor. Pokud jsme něco zásadního nezmínili, máš nyní prostor ještě cokoliv ozřejmit.
Děkujeme za rozhovor a podporu. MONOLITHE si lze poslechnout prostřednictvím těchto sociálních médií: https://www.facebook.com/monolithedoom/ https://monolithe.bandcamp.com / http://monolithedoom.tumblr.com / https: // www. youtube.com/MONOLITHEOfficial

„Nebula Septem“ můžete pak slyšet přímo zde: https://www.youtube.com/watch?v=uRuW5M7_QYU  Máme také k dispozici videodokument o kapele, jmenuje se „Innersight“ a posluchači ho případně najdou pod tímto odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=NH847tkJZkI

ALL

https://monolithe.bandcamp.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *