Miloš Bešta (ASMODEUS)

Patří k výrazným personám českého metalu, ale sám si na takové tituly příliš nepotrpí. Miloš Bešta (ASMODEUS) však není jen dlouholetým lídrem, kytaristou a skladatelem, ale také rodičem tří synů. Není proto divu, že jsem si ho vybral do dalšího dílu „Hudby našich otců“, která se pokouší mapovat životy aktivních hudebníků-rodičů. Šestý díl právě začíná!

Miloši, vzpomeneš si ještě někdy na dobu, kdy jsi začal objevovat první metalové nahrávky? Přepadají tě občas nostalgické chvilky a vzpomínání na staré časy, kdy to všechno začalo?
Víš, že ani ne?! Samozřejmě když si povídáme s kamarády od muziky u ohně, padají nejrůznější hlášky a připomenou se i staré dobré historky z té doby, ale jinak opravdu ne. Já jsem v přelomových letech před i po revoluci působil na učilišti v Horažďovicích jako vychovatel a měl jsem tam hudební kroužek, kam docházelo zhruba 30 žáků. A byla to vysloveně pecka! Poslouchaly se chromky kazety se vším metalem a rockem, co byl tehdy k dispozici. Učňové byli nadšeni a na pana vychovatele nedali dopustit…. (smích), zvláště když hrál v kapele.

Před rokem 1989 a vlastně i po revoluci byl po muzice obrovský hlad. Vybavíš si na nějakou úsměvnou historku, která je spojena s ukořistěním nahrávky, po které jsi už dlouho toužil?
Když mě bylo zhruba 14 let, našetřil jsem si na kotoučový magnetofon a natáčel si všechno, co šlo. Ale doslova. Jednou jsem zaslechl v rádiu na Hlasu Ameriky skladbu od KISS a to tehdy bylo něco. Postupně jsem se propracoval i k poslednímu živáku Ozzyho s BLACK SABBATH. Nářez. Ale hlavně, já vyrostl na METALLICE a z české scény později na ARAKAINECH, kteří vlastně také vyrostli na METALLICE (smích), takže moje metalová pouť v začátcích stojí a padá s METALLICOU. Každá její nová deska byl zážitek a posun v hudebním dění. To byly ony nahrávky, které tvořily mé (i světové) hudební dějiny. Jen s tím rozdílem, že naše generace to poslouchala v desáté kopii na kazetě a ne z CD.

Miloš Bešta_historické fotoKlatovy nejsou nikterak velké město. Zajímá mě, jak velká byla u vás metalová komunita? Jak ji vlastně vnímali představitelé města? Patřil jsi na začátku devadesátých let k těm výraznějším osobnostem?
Tehdy se nerozlišovala komunita metalová, rocková, bigbítová nebo jiná. Pro minulý režim jsme byli všichni v jednom pytli zaškatulkovaní jako záškodníci. Takže pokud se někde konal koncert jakékoliv tvrději znějící kapely, zpravidla bylo vyprodáno. Lidé poslouchali všechno, byl hlad po muzice. ASMODEUS byl v posledním roce před revolucí kapelou na černé listině a nesměl oficiálně vystupovat, takže jsme se museli přesunout a vyhledat zřizovatele ve východních Čechách. U nás tomu nebylo ze strany města a okresu přáno, naopak. Západní Čechy, pevná hráz socialismu a míru. Jako osobnost? Nebyl jsem nic, mladej sedmnáctiletej kluk.

Toužil jsi po životě profesionálního hudebníka, který bude hrát velké koncerty, cestovat a nebude se muset na nic ohlížet? Nebo jsi spíše člověk, který má rád hlavně domácí pohodu, klid, případně také čas na jiné zájmy?
Myslím, že jsem spíše typ domácího pohodáře se spoustou dalších zájmů (sport, příroda, film). Chtěl jsem muziku především skládat, a vždy jsem se snažil mít jasnou představu o tom, jak má vypadat. Jak se má lišit od ostatních. Vytvořit si svůj vlastní rukopis bez ohledu na to, co jiní hrají. Po koncertních šňůrách jsem netoužil, vždy mě bavila spíše studiová práce než vlastní prezentace na pódiu. Mým adrenalinem je skládání. Hodně mě v tomhle rozšířila obzory liduška, kde jsem prodělal jako malej capart 7 let hry na housle. To prostě v člověku zůstane a samozřejmě z toho později čerpá.

Miloš Bešta - AsmodeusKdyž jste ASMODEUS zakládali, bylo vše bráno smrtelně vážně, anebo jste zkrátka zkoušeli bez větších ambicí? Ve které době ti začalo docházet, že by s ASMODEUS mohla vyrůst kapela, která si brzy utvoří početnou základnu fanoušků?
Od začátku smrtelně vážně. Kdo to nechtěl akceptovat, musel z kola ven. Byl jsem opravdu přísný kapelník, diktátor fakt děsnej…..(smích). Víš, já si myslím, že nemáme nějak velkou základnu fanoušků. Vždycky to bylo a je spíše o několika stovkách nadšených, kterým se naše muzika líbí a nějakým způsobem je oslovuje, ale že bychom měli početné zástupy příznivců, to asi ne. Dávám takový příklad už léta. Pokud by se konal jeden jediný koncert Asmodea uprostřed České republiky a ten den se na něj sjeli všichni naši příznivci, kteří mají ASMODEUS ve své diskografii, bude tam plus mínus 1000 lidí. Těchto lidí si nesmírně vážíme.

Většině hudebníků změní život rodičovství. Když ses stal otcem, cítil jsi, že se ASMODEUS dostávají na druhou kolej? Lze tyto věci neslučovat? Jak moc těžké je pro hudebníka částečně omezit svoje návyky spojené se seberealizací a soustředit se na rodinu a děti?
V mém případě je to odpověď neslučování zmíněných rolí. Muzika jela pořád bez ohledu na rodičovství. A jeden z důvodů, který to dovoloval bylo, že ASMODEUS příliš nekoncertoval. My jsme si vždycky odehráli svých deset až dvanáct koncertů v roce a tím to haslo. Takže to šlo vcelku v klidu skloubit.

S Andělskou trofejíJe zřejmé, že sis během života našel model, kterak rodinu a ASMODEUS ukočírovat. Myslíš, že existuje nějaký univerzální model, který zaručuje vyšší pravděpodobnost úspěchu? Dostal ses někdy do stádia, kdy jsi chtěl se vším praštit a věnovat se více rodině, jelikož tě hraní přestalo naplňovat?
Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi. Nikdy nebyl problém prolnout rodinu a zájmy. Nikdy jsem se nedostal do fáze, že bych přemýšlel, čemu dám větší přednost. To váhání, zda kapelu ukončit nebo zastavit, jsem měl až v roce 2010, a to po odchodu bubeníka a kytaristy. Nevěděl jsem tedy, jestli je vůbec možné v metalové muzice pokračovat. Plány a scénář na „Kleinera“ byly už hotové v roce 2009, nicméně metalový žánr je vyčerpaný, takže buď se pustíš znovu do jednoho a toho samého, nebo hledáš variace a na to musíš mít sílu. A tu jsem po tolika letech, kdy kapelu vlastně táhneš neustále jako motor sám, neměl. Musel jsem si dát pauzu a získat chuť. S rodinou to u mě nikdy nemělo nic společného.

Zkus se jako rodič adekvátně zaškatulkovat! Co tě jako vychovávajícího otce vždycky dokázalo nejvíce rozladit?
Já ti nevím. Nedokážu se v tomhle charakterizovat. Asi jsem takový normální táta, tak akorát. Jsem celkem kliďas, takže mě ani nic nerozlaďuje.

Jak moc ovlivňuje/ovlivňovala rodinná pohoda/nepohoda hudbu ASMODEUS?
To víš, že musíš mít doma klid a pohodu, abys mohl mít i v sobě klid. A i právě proto, že jsem tohle doma měl, jsem se mohl věnovat muzice bez omezení.

Kterak ve tvém případě vypadá nejideálnější rodinný relax?
To je zcela určitě individuální. Myslím, že jsem velmi přizpůsobivý. Rád si zajdu na pěší výlet v horách, zahraju tenis, posedím u ohně, dám si dobré víno, mrknu na oblíbený film, sportovní přenos, pracuju na zahradě, anebo se na dovolené jen tak courám v moři a chytám motýly. Mám rád relax ve všech těchto podobách. Někdy je nás na to v rodině víc, jindy méně, někdy sám. Ale těch variant je samozřejmě mnoho.

Zkoušel jsi vést své děti k hudAsmodeusbě?
Ne, synové dělají sport, především atletiku a rekreačně tenis. Jsou v tom docela dobří. Prostřední Jirka (19) se dal na desetiboj a sbírá velmi pěkná umístění i na MČR. Lukáš (22) je krom atletiky biologem. Studuje to a baví ho to docela dost. Přivedl jsem ho jako malého ke sběru motýlů a dnes už je jeho sbírka opravdu rozsáhlá. No a Vítek (7) ten je asi prozatím nejmuzikálnější, ale ani jeho nehodlám nějak lámat, sám se rozhodne postupem času, čemu se bude věnovat.

Když se podíváš do dob svého mládí, tak to dost dobře nejde srovnat s tím, v čem se pohybuje současná generace. Existuje něco, co dnešní mládeži vysloveně chybí a znepokojuje tě to? Jak se ti daří držet krok s novodobými trendy, které jsou dnes víceméně doménou mládeže?
Nevím, zda lze jednoznačně říct, že to nejde porovnat. Já si myslím, že ano. My jsme měli obrovské zaujetí a píli, ale neměli jsme např. nástroje a především svobodu projevu, aniž by nás za to někdo nepraštil přes prsty. Měli jsme velikou výhodu v né příliš široké konkurenci. Byl prostor. Kapel podobného ražení bylo cca. 15 na celou ČR. Přesto se všechny od sebe odlišovaly. To bylo moc zajímavé. Dnešní mladá generace má vše, ale nemá potřebnou výdrž do práce. Nechce obětovat další možné záliby. Ve sportu je to podobné. Velmi brzo kapely zanikají s prvním neúspěchem. Na druhou stranu má pozici hodně znevýhodněnou ucpaností stylu a přesyceností scény, tudíž prosazení je z tohoto pohledu více než složité. Nicméně bych řekl, že ten zásadní problém tkví v minimální snaze o originalitu a emoce. Skladby postrádají duši. Oni se většinou spokojí s kopírováním slyšeného a nejdou dál po svém vlastním já, protože to bolí. Stojí to hrozně úsilí. Pak je v nahrávkách 95% vaty a nic z toho. To se snažím jako producent skupinám na rovinu říkat. Ptám se jich. Myslíte to s muzikou vážně? Opravdu vážně? Jste jí ochotni obětovat maximum času, abychom se vzájemně nezdržovali? Hledejte v sobě své postupy, své originální myšlení, emoce, spojujte věci zdánlivě nespojitelné, překvapujte, ať si vás každý zapamatuje a pozná v budoucnu váš rukopis. Ten Vám totiž chybí. I přestože je to v dnešní době těžké, lze všechna tato poznávací znamení nalézt.

Miloš BeštaNašly si tvoje děti nějaký bližší vztah k hudbě ASMODEUS?
Občas to poslouchají, ale nemyslím, že frekvencí nějak častěji než ostatní hudbu.

Souhlasíš s tím, že metalová hudba je dnes žánrem třicátníků a čtyřicátníků, přičemž mladší generaci už nemá šanci tolik oslovit? Chodí na vaše koncerty nějací vysloveně mladí posluchači?
Nesouhlasím. Na naše koncerty chodilo teď při poslední „kleinerovské“ šňůře poměrně mladé publikum nebo lépe řečeno, jak mladí do 25 let, tak střední vrstva. Pořád je hodně mladých, kteří se metalem zaobírají. A to metalem všech žánrů. Dominantní bude v tomto srovnání samozřejmě tvrdá melodická muzika.

Kterak nahlížíš na novodobé metalové subžánry? Sleduješ např. nové kapely i třeba z toho důvodu, abys byl (pouze) v obraze? Můžeš případně jmenovat nějaké nové formace, jejichž tvorba tě v poslední době zaujala?
Popravdě musím říci, že už to nesleduju. Občas mám doporučení kamarádů či kolegů, že to či ono stojí za poslech, tak si projedu pár ukázek tvorby, ale víceméně neshledávám nic zásadního, co by bylo průlomové nebo diametrálně jiné. Spíš si občas sonduju posuny zvukové, ale i tam je to plus mínus podobné.

Jak v současnosti probíhá ve tvém případě skládání nových skladeb? Změnil se časem nějak zásadně tvůj způsob práce? Potřebuješ na hudbu absolutní klid? Dokážeš tvořit i v době, kdy je rodina pohromadě?
Ten způsob je v podstatě stejný. Základem je dobrý nápad, který si třeba napískám do mobilu, protože dobré nápady vznikají všude. Po cestě domů na chodníku, na houbách, při řízení auta, na hokejovém či jiném zápase, prostě všude atd. Později, když mám klid, se zavřu v pokoji, projedu si všechny nahrané záznamy a buď některý z nich použiju nebo ne. Vyhledám na kytaře a rozpracuji. Obvykle se v něm pak posunu dál. A někdy si jen tak tři hodiny brnkám a napadne mě při hře nějaký zajímavý motiv, který lze zužitkovat. Můžu točit pro své potřeby záznam v podobě MP3 rekordéru nebo rovnou do PC, na což se chystám až teď. Jsem prostě taková stará struktura, která to všechno raději nosí v hlavě a nechá se strhnout v druhém sledu vlnou zájmu přímo na zkušebně od ostatních spoluhráčů, když jim nápad nebo celou skladbu přehraju. Potřebuju vidět zpětnou vazbu, a také slyšet živé bicí, ne automat, protože i obyčejný riff zní ve spolupráci s živým bubeníkem obvykle jinak, lépe.

Asmodeus-aktuální sestavaAsi jako každý rodič máš určitě strach ze všech možných nástrah, které se na nás valí… Co myslíš, že čeká na naše potomky? Z čeho máš ty sám největší obavy? Islamizace Evropy, Rusko, USA, extrémismus…
Nemám strach momentálně z ničeho. Nicméně si budeme si muset, a to každopádně, všichni dávat velký pozor a volit svou činnost a směrovat život pokud možno do bezpečí. Být velmi opatrní a zbytečně neriskovat.

A závěr v trochu pozitivnějších barvách. Jak si ASMODEUS vede rok a půl od vydání velmi úspěšného CD „Past na Davida Kleinera“? Kudy nyní povedou vaše další kroky? Rýsují se už náznaky dalšího alba?
My jsme maximálně spokojeni. „Kleiner“ je z hlediska CD vyprodán, zbývá tuším posledních cca 30 ks. LP podoba je ještě k dispozici. Jako kapela jsme odehráli v této nové sestavě 17 koncertů, z toho ke „Kleinerovi“ v rámci šňůry po velkých městech 10 vystoupení. Tím se kapitola této deska uzavřela, protože nově, od roku 2013, fungujeme jako kapela projektově, tudíž nejsme pro živé hraní k dispozici pořadatelům permanentně, ale pouze v období desky. Tím si dáváme prostor pro jiné aktivity, ať už v rámci dalších skupin nebo zájmů mimo muziku. Nová deska Asmodea je naplánována přibližně na rok 2020. Téma i název je znám, ale nebudu ho prozrazovat. Já se v současné době chystám s Honzou Petričkem na rockový muziká v rozsahu 20ti skladeb, který by měl být dokončen cca v roce 2018. Jinak jsme teď doskládali také s Honzou novou desku klatovské skupiny LORD. Je to naše druhá bigbítová spolupráce s Lordy. No a jinak produkuju. Dodělal jsem začátkem roku nový TRAUTENBERK a spolupracuju i s dalšími nadějnými kapelami, které se teprve do studia chystají. Je toho hodně. Rozhodně si nemohu stěžovat na nevytíženost v hudbě.

Miloši, díky za čas, který si věnoval těmto speciálním otázkám… Měj se skvěle a opatruj se !!
Zdravím, a také děkuju!!!

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *