Metal Mondóka č. 658

radek-kopelR.U.M. zine navazuje na starou tradici „poslechovek“, neboť se domnívám, že právě tato rubrika může mnohým lidem rozšířit obzory. Jestli je rozšířila také Radku Kopelovi, toť otázka. Nicméně jeho postřehy a dojmy si můžete nyní přečíst a pokud vám „pomluvil“ zrovna vašeho „miláčka“, máte šanci mu to vrátit… 🙂

SWANS – Love of Life (z alba „Love Of Life“ )

Pěkná písnička, byť má jednoduchý motiv, ale i s tím málem to kapela umí podat a udržet až do konce. Sugestivní, goticky položený hlas dává upomenout třeba na TYPE O NEGATIVE. SWANS bych při poslechu naslepo nepoznal. Toto období jsem už nesledoval. Od kamaráda, pana Koudelky jsem sice měl některá alba k poslechu, ale nepřirostla mi k srdci. Ve sbírce mám první tři desky a ty plně vyhovují mému naturelu.

[yt-black]4EfxK0s-eFA[/yt-black]

TOMAHAWK – Cradle Song ( z alba Aonymous)

Milé bu bu bu. Ruchy, vzruchy. Brnky, brnky, vyhrávky. Opět nízká poloha srozumitelného hlasu. Vskutku náladotvorné. Temně zaklínačšská slova ukolébavky pro hodně zlobivé děti. Celé album v podobném duchu bych zřejmě odzíval – pokud to není nějaká „vejlupkovina“ a není všechno jinak. Pan Patton je toho schopen.

VENOMOUS CONCEPT – Punk Rock Idol (z alba Poisoned Apple)

Od počátku žádné mazání. Drzé tak, jak mají rockeři rádi. Možná i trochu více, než je jim milo. Na-thrashlá odrhovačka staré školy, nepůsobí mdle. Díky za provětrání vzpomínek, když jsem byl v podobné špíně až po uši. Kapelu opět neznám. Pokud jsou dříve působící, unikli mi a jako novou jsem je nezaregistroval.

WHITE ZOMBIE – Children Of The Grave (z CD Nativity In Black – Tribute To Black Sabbath)

Sabbathy snad ani nelze předělat špatně. U WHITE ZOMBIE je slyšet úctu, ale i to, že si z velikánů a poklony k nim necvrnkli do kalhot (dáma do kalhotek). Jsou dostatečně svébytní a tipl bych si, že by neurazili ani skalního, ortodoxního „Sabaťáka“. Osobně jsem WHITE ZOMBIE objevil koupí desky „Make Them Die Slowly“ a mé nadšení z ní tehdy kámoši neopětovali. I to byl jeden z mnoha důkazů, že jsem nešel s proudem. Později už jsem kapelu i sólovou „Zombie“ tvorbu sledoval jen sporadicky.

COMBICHRIST – Red ( z alba What The Fuck Is Wrong With You People)

Uctivá kombinace mnoha fungujících elementů. Vkusný odvar elektroniky, hlas decentně zmodulovaný tak, aby mu stále bylo rozumět, práce s dynamikou a komerční agresivitou. Čisté zvuky, ruchy vše v neurážejícíh dávkách. Mám rád KMFDM, kteří to taky umí rozbalit. Tohle je pro mě novinka, ale pídit se po ní nebudu.

COMBICHRIST – Get Your Body Beat ( z alba What The Fuck Is Wrong With You People)

2UNLIMITED v ostřejším převleku, he he?! Silácké vyřvávání je mimo mísu jak na diskotéce, tak i na alternativněji pojatých uzavřených parties, i když po řádné porci upřímné tvrdé muziky jsem viděl lidi tancovat a jančit na větší zhovadilosti. Na poslech snad, jinak zbytečnost v regálu, dnes už spíše na HDD.

[yt-black]kRa3BU5bl-s[/yt-black]

GOTHMINISTER – Dark Side ( z alba Happiness In Darkness )

Hustší, kovově napřáhlá poloha industrial metalu. Chlapácký zpěv, tesané elektrokytary podpořené klávesovým bazénem. Vše cíleně líbivé, tvrdost pro masy. Znalci prominou, ale raději si dám profláklé RAMMSTEIN, kteří mi zručně ukradli kapely, které jsem pro sebe objevil, precizně dotáhli do mixu, který už nelze měnit a nebáli se tvrdé němčiny, která výsledek mnohým znechucuje.

STONE TEMPLE PILOTS – Vaseline ( z alba Purple)

Indie rock. Přehled starých pardálů, lehkost zdatných muzikantů a skladatelů. Úžasné! Jak to mazáci dokáží udělat. Přežvýkané, ale stále jiné a nikterak nudné. To je „kámen mudrců“. Zpěvák zpívá jako o život, skladba je popově/profesionálně smíchána, přesto si udrží bigbítový luft. Pořád se něco děje, pořád je co poslouchat. Tohle by snad nenudilo ani na ploše tři hodin. Kapelu znám, ale soustavně jsem si ji nikdy neposlechl. Seženu a na další cestě autem na koncert to osmahneme.

FEAR FACTORY – Scapegoat (z CD Best Of Fear Factory)

Ach jo! To už je let, co jsem si koupil první desku a „posral“ se z ní. Ne tak již zmiňovaní kámoši, na které byla, jako jiné moje muziky, tvrdá a divná. Dál už jsem nepovažoval za nutné FEAR FACTORY sledovat. Můj čuch jak je vidět nezklamal. Kámoši po letech zmiňovali a doporučovali další alba, kde prý hustě ládují elektroniku a roubují věci odjinud. Pozdě, ale přece, he he. Tady slyším dostatečnou porci hrubokytar, agresivity zpěvu a jemné kořenění „voivodovskou“ atmosférou“. Hmm. „Mám na teba chuť“

[yt-black]6yhFWkRJ-8w[/yt-black]

ASCENSION OF THE WATCHERS – Canon For My Beloved ( z alba Nominosum)

Praskání desky. To už aby dnes člověk pohledal. Vlků vytí a už se rozjíždí muzika. Kláveso-plošení, milá melodie, člověk by chtěl,aby takhle vypadal pop v rádiu. Ale na to je doba hodně zkažená. Ale na straně druhé taky vstřícná, neb podobnou píseň byste mohli zaslechnout jak na albu tvrdě rockovém, neo-folkovém… v podstatě kdekoliv. Takhle vytržena z kontextu, který neznám a neumím si představit, působí jako dobře strávený čas. Doufám také, že jen jako krátká (osmiminutová!) chvilka odpočinku pro mé burácející srdce.

KAUAN – Savu ( z alba Lumikuuro)

Ty kluku jeden ušatá, čím mě to láduješ? Samé „slaďáky“. Ale co, pro Hlukavku píšu jen o noise, tak si alespoň odpočinu. Už se to rozjíždí. Relativně. Kytary mají zvuk českého metalu z minulého století, klávesy standardně zahušťují. Chlape, jak mě to nebaví. Kdybych to neměl popsat, jde to do digitálního koše. Umění tu je přítomno a já to haním ač tomu nerozumím. Dopíšu to jen když neusnu. Náladotvorné, bezinvenční, což nezachrání ani grumle, ani indiánská flétna. Tedy, samozřejmě pro mě. Masy to ocení.

DIARY OF DREAMS – Matching Lives ( z alba Nekrolog 13)

Klavír, elektronická bublající podpora, gotické vyprávěcí smutnění. Kapela se snaží seč může, ale já jsem proti takovým pěknostem očkován. Mám protekčního doktora a u něho podpultové importní sérum z Japonska, které je vskutku vydatné. Tak se vypovídejte uplakánci, mačkejte klávesy, programujte své rytmy. Stejně je to popík, který (zatím) nesdílím!

VIIKATE – Padat ( z alba Marraskuun Lauluja)

Přesně odměřované akordy, silné melodické vyhrávky, co je to za řeč? Finsko néé, Polsko! Vůbec nepobírám! Říkám, že mi to oživuje jen ta netradiční řeč a až potom krapet i muzika sama. Normálka. Poslechnuto. Zapomenuto.

MYRK – Myrk ( z alba Icons Of The Dark)

Prašivě nahraný kalup a nezbytný krákor. Cvrkot je to slušný s chvilkovými chaosy. Nakonec si zvykám, vše má klišovitý řád a nakonec zívám. Alespoň jsem si oživil krátkou dobu, když jsem obdobná zákoutí zkoumal. Nezbylo toho v mé optimistické duši mnoho.

allthatremainsALL THAT REMAINS – A Song For The Hopeless (z CD „Overcome“ )

Když je potřeba, mnozí tvrďáci umí i pár slečen v davu rozněžnit, potom decentně vypočítatelně nasypat chlapcům, zatřepat promíchat a už mnozí zobou z ruky. Tuhle polohu moderny nežeru. Mám obavu, že by mě nepřesvědčili ani na koncertě, ale samozřejmě se mohu mýlit. Všechno je nějak podivně perfektní. Jinak uchopená klišé, která jsou ale nezbytná. Jen já jsem „mimo“, sorry.

G/Z/R -Alone ( z alba Ohmwork)

Hustoles, hustomlat! Historie může leckomu poskytnout dosti užitečného, když ví co chce, nebojí se hledat a umí to samozřejmě náležitě (po)užít. Zase to divné, neuchopitelné, když dva dělají totéž, není to totéž. Dnes lze být jednoduše oklamán, což mnozí činí, ale něco je tak jak má být. Přímé, nevylhané, i když stokráte omleté. Jindy a jinde platí předělaný text: „Čím to je, čím to je? Že rocker do priezne sa vtiera, a že po hovne zostane len diera“

SPUTNIK – HIV ( volně ke stažení na sputnikmusic.cz )

Vše zadarmo! Složili, nahráli, poskytli. Stáhnul jsem, ale nikdy se tomu cíleně vícekrát nevěnoval, opakovaně neposlouchal. V osmdesátých letech by to snad byla bomba a dnes by z toho možná těžili. Je dobře, že podobná(é)) kapela jsou na světě, učí mlaďasy „o co jde“, ale jinak je to vata. Obstojná, poslouchatelná, udělaná… ale lehce mě šimrá do nosu. Pro tu skelnou, nepříjemnou, nežádanou a obtěžující musím jinam.

DAN SWANÖ – Lucretia My Reflection (bonus cover od THE SISTERS OF MERCY)

Cover verze se dají udělat buď stejně, čili přehrát, nebo úplně předělat. Tady jde o přehrání s mírným zahuštěním. Ovšem pan Swäno umí, takže „no problemo“. Je to tam. Poslouchám jeho názor na THE SISTERS OF MERCY, vzpomněl si na kapelu, která udávala tón, potěšila mysl. Ještě jednou říkám, je to tam, i když zprostředkovaně přefiltrované.

A hodnocení, Radku ?

Vše prosím berte s rezervou, ne snad abych projevoval alibismus, nebo obavy z vašich reakcí, ale neboť muziky je přehršel a tím pádem i názorů na ni. Dnes více než kdy jindy si každý poslouchá to svoje, má svou pravdu a mnohdy se o ni nedělí, nekonfrontuje ji s ostatními, což je velká škoda. I mně to chybí, ale je stále horší nalézti lidi k osobní komunikaci, společným poslechům a sledování názorů. Ale chyba je pravděpodobně u mě a díky tomu i v komentářích na dané skladby. Těším se na Vaše reakce, na hodnocení mých hodnocení, na komunikaci.

[nggallery id=9]

One thought on “Metal Mondóka č. 658

  1. Tak pojďte do mě sralbotkové!!! Nějak se Vám nechce…

    p.s. Pěknou galerii Koplů jsi připravil. Díky Alle!

Comments are closed.