Metal Mondóka č. 633 (Petr „Křen“ Matouš – ODRAEDIR)

Delší dobu nám Metal Mondóka spala jako Šírková Růženka, ale nebojte se, rozhodně jsem na tuto rubriku nezanevřel. Je pouze trošičku složitější na realizaci, a to i s ohledem na počet songů, které musí dotyčná osoba vyslechnout. Pokud v předchozích dílek dostali prostor spíše zkušení rutinéři scény, tentokrát jsem otestoval ušní bubínky „mladé krve“. Vítejte tedy znovu u Metal Mondóky, dnešním hostem jest Petr „Křen“ Matouš z kapely ODRAEDIR…

CALES – The Rule Of Darkness And Ice (z alba „Return From The Other Side“)
První track mi připomíná mé teenagerovské heavymetalové doby. Najednou mi není 22, ale 14 a jsem zase zpátky na základce. Začátek songu úplně super, takovej líbivej pro každou druhou rockovou skladbu, ale zbytek mě nijak moc nebere teda. Vůbec bych si netipl, že kapela se kapela CALES odpíchne od takového začátku a propracuje se až k folkmetalu. V jednoduchosti je síla, ale asi nejsem tím správným konzumentem. Vokály nejsou až tak zlé, ale někdy mi přijdou maličko otravné – hlavně ty výšky – a trochu samotnou hudbu shazují. Celkově mi to připadá jako IRON MAIDEN s horším vokálem říznutí ještě dalším heavy klišé. V druhé části mne zaujaly BM skřeky, se kterými jsem snad ani nepočítal. To už nemá s IRON MAIDEN co dočinění. 🙂

DALRIADA – A Dudás (z alba „Napisten Hava“)
Tak tohle je maďarská DALRIADA. Konečně něco, co znám. Zrovna koukám na klip „A Dudás“, protože s ním mě ta hudba baví víc. Melodie na začátku a zároveň i refrén jsou sice propracované asi jako „kočka leze dírou“ a jsou tudíž snadno zapamatovatelné i pro děti v předškolním věku, které by si mohly s chutí zazpívat, ale kvalitní zvuk to uchlácholuje. Od 34. vteřiny ale písnička vyspěje a při skočném rytmu hospodských houslí někde v lebkami a kostmi ozdobené jeskyni mám chuť popadnout korbel se zlatavým mokem a v tom 28 stupňovém horku, co mám teď v pokoji, ho vychlastat na ex. Překlad písně znamená dudák. Ten se v klipu objevuje hodně, stejně jako příroda a i sličné děvy, takže je na co se koukat. Skladba je dobře zkomponovaná, nenudí, tempo mění přesně tam, kde je potřeba, aby to posluchače udrželo. Nechybí sóla, popěvky, smyčce, dudy, hrdelní zpěv, no prostě všechno, co může folk metal nabídnout. Akorát si myslím, že skupina má i chytlavější písničky a tudíž se nebojím poslechu dalších počinů.
Posloucháš doma obdobnou hudbu?
Jojo, poslouchám. Baví mě KORPIKLAANI, starší ENSIFERUM a EQUILIBRIUM a dostaly mě teď nový KALMAH a MANEGARM. Jinak nepohrdnu ani východníma kapelama obdobného zaměření, jako ARKONA, KALEVALA, PAGAN REIGN, NOMANS LAND, FANGOM nebo NORDHEIM. Líbí se mi i jejich krajané KerecsenSolyom a Niburta. Obecně mám rád pagan a folk metal, který je veselejší, kombinovaný spíš s melodeathem a různými cory, než když se míchá s black metalem, což je daleko častější. Samozřejmě to ale striktně neodlišuji a tudíž mám rád i kapely jako DRAUGR nebo WINDIR.

TARANTULA – The Last Red Man (z alba „Never Say Never“)
Poznávám českou TARANTULU, písnička „The Last Red Man“ z roku 1995. To už mi bylo rovných pět let. Tohle bych snad ani neškatulkoval žánrově do metalu, spíš do takového rocku. Ve skladbě se mi hodně líbí Victorův nakřáplý vokál a potom akustická kytara. Je to odpočinková skladba, kterou by mě třeba bavilo poslouchat při učení, což teď naštěstí není potřeba. Klip je místy tak červený, až mi připadalo, že se to točilo někde na Marsu. Není to úplně můj šálek, protože je to málo tvrdé, ale je to určitým způsobem legenda, takže ke kapele chovám podobný respekt, jako třeba ke kultu HERMAPHRODIT.
Posloucháš převážně nahrávky starší, a nebo se zaměřuješ především na nová alba?
Co se týká TARANTULY, tak jako malý jsem od nich slyšel jen alba „Peklo pro všechny“ a „Never Say Never“. To první se mi líbí víc, mám i slabost pro metalové kapely, které zpívají v češtině. A obecně poslouchám raději novější alba. Je to zejména z lenosti, protože mě nebaví hledat potenciál ve špatném zvuku starých desek i mnoha dobrých kapel. S rozsáhlými možnostmi dneška už může mít slušný zvuk kdekdo, i doma se dá vyčarovat malý „zázrak“ a nahrávání je jednodušší, než dřív. Poslouchání nových skvěle zmasterovaných desek je pro ucho pohodlnější, i když samozřejmě existují true UGBM výjimky, ale těmi se nezabývám, takže mi na tom nesejde. Na druhou stranu, a mluvím ze zkušenosti zejména s legendárními folk metalovými kapelami, se zase nedají donekonečna vydávat dobré desky a velká jména i s vynikajícím zvukem pomalu ztrácejí na intenzitě. Nových kapel je zase přehršel a jejich muzika buď často stojí za prd nebo recykluje tvorbu právě těch starších kapel, které se žánrem přišly, takže vybírat mezi nimi ty dobré a osobité je obtížné. Ale přesto dávám nové vlně přednost, hodně mě teď zaujali třeba Američani AETHER REALM.

AQUILUS – Latent Thistle (z alba „Griseus“)
Výborně, začíná mi v pokoji smrdět síra a teplota vzrůstá. Naštěstí se zastavuje na 28,8 stupňů, takže brána pekelná se otevřít nestačila, ač to při startu tohoto tracku tak vypadalo. Do sluchátek mi právě zní nefalšované symphonic blackmetalové zlo. Tenhle žánr mám vcelku rád a tohle mě docela uchvátilo. Temno, klávesy, krákorání, pak zajímavý orientální break, akustická část a nakonec takové veselí ve 4:30? Já říkám cože? Takovýhle mix všemožných stylů jsem snad ještě u žádné kapely neslyšel. Začíná to, jako když se otvírá čtvrté Danteho peklo a vy slyšíte skučet hříšníky a končí folkovou vyhrávkou na flétnu s doprovodem akustické kytary. To je úžasný, tohle chci domu! 🙂
AQUILUS je projekt jednoho australského umělce. Na R.U.M. zinu najdeš i recenzi. Nicméně tahle nahrávka je opravdu velmi povedená. Je vidět, že dobrá deska může dnes vzniknou i na „konci světa“…

SECRET DISCOVERY – Slave To The Rhythm (z alba „Slave“)
Písničku poslouchám a vůbec nevím, co mám napsat. Všechny nápady se mi totiž vykouřily z hlavy. Tohle je nějaký pop, ne? Postupama mi to totiž něco silně připomíná. Ale po krátkém čase se to rozjíždí, jednoduchou rytmickou kytaru střídají klávesy best of 80´s a zesyntetizovaný harsch vokál kombinovaný s monotónním čistým zpěvem, který mě ale jako jediný nijak zvlášť neuchvátil. A protože tvoří podstatnou část skladby, ve výsledku mě ani moc nebaví celá skladba. Poslouchal jsem jí dvakrát za sebou a těch 8:26 stopáže mi uteklo skoro stejně tak rychle, jako v callcentru. Takže soudě jen podle této skladby bych si album této skupiny spíše nepořizoval, než pořizoval. Bohužel, tady ses mi do vkusu moc netrefil, je v tom až moc nezdravé elektroniky.
Tahle nahrávka je znovu staršího data (1995). Jde o německé SECRET DISCOVERY. Jaký je obecně tvůj vztah k elektronice v kombinaci s metalem?
Je proměnlivý. Záleží na tom, jaká se použije elektronika a s jakým stylem se smíchá. To jsem takhle jednou slyšel skladbu od německých ADVERSUS a nevěřícně kroutil hlavou nad bicíma. Tohle třeba nemusím. Ale elektronika mi nevadí v případě hodně komerčních nebo industriálních kapel, protože tam to očekávám. Jmenujme třeba AMARANTHE.

DOWNFALL OF GAIA – In The Rivers Bleak ( z alba „Suffocating in the Swarm of Cranes)
Na začátku této skladby se mi líbí rytmus udávaný virblem, pak se mi chvíli nelíbí nic a postupem skladby se divím, jak se pěkně vyvíjí. Nejsem velkým příznivcem přímočarého black metalu, ale musím s respektem uznat, že tenhle počin má svojí atmosféru, takovou zadumanou. Nejhorší pasáž je dle mého názoru od 4:36 do 4:53, protože jako muzikant mám hroznou chuť řvát „ty debile, už si konečně stáhni ten poťák“, jak se většinou děje na našich zkouškách. Dál až do konce se to nese v podobném duchu, hezky se to v tom nastávajícím šeru za okny poslouchá skoro až do konce. Proč ne úplně? – Už zase znásilňují zvuk a s hromadou gainu si usmysleli zakončit skladbu dalším pištěním kytar, což je více, než nedůstojné.
DOWNFALL OF GAIA je naopak relativně mladá formace, které se líbí v rozličných post-metalových vodách. Tohle asi nebude úplně hudba pro tebe, nemýlím-li se?
No, úplně ne, uhodl jsi. Ale tenhle počin má opravdu něco do sebe, ačkoli záleží hodně i na momentální náladě posluchače.

GOD DETHRONED – Passiondale (z alba „Passiondale“)
Výborně, kratší stopáž, melodické kytary, scénické klávesy a rytmus, jak vyšitý z pagan metalu. Hodně se mi to líbí. Kdo by ale čekal, že se celá skladba ponese v podobném duchu, bude překvapen. Hned vzápětí se totiž s rytmem šestnáctinových kopáků ve sloce přesuneme do melodického death metalu s ponurejším, až orientálním nádechem, který tak vyvažuje rozjuchaný začátek. Písnička hezky utíká a melodický refrén tomu nasazuje korunu. Skladba by se podle mě dala shrnout jako vynikající melodeathová pohodovka s dobrou kompozicí, nikterak složitá, kterou si rád poslechnu někde po cestě ve sluchátkách, doma i na koncertě.
Stará klasika GOD DETHRONED. Ukázka z desky „Passiondale“. Počítám, že tuhle kapelu asi budeš znát?
No, podle názvu samozřejmě ano, ale přiznám se, že jsem si ještě žádné album od nich neposlechl. Touto skladbou jsi mě ale navnadil a je potřeba to co nejdřív napravit. Tudíž si nějakou desku od nich obstarám.

HELL MILITIA – The Black Projector (z alba „Jacob’s Ladder)
Začíná mi v pokoji mrznout, dech se stává viditelným a ponuré UGBM tremolo picking tóny mě unášejí do krajiny zasněženého Norska. Slyším hukot ledových vichrů a typický krákoravý growl, jak už to u těch všech blackmetalů bývá. Po dvou minutách klasického blacku se ale děje něco divného. Co to slyším za hlasy?! Nějak divně to kuňká, moc se to do skladby nehodí a trochu mě to rozčiluje. Takové úpravy hlasu u mě nevedou. Pak se ale žánr vrací zpět do svých kolejí. BM protkaný navíc různými šepoty a akustickými party, které se ve sice skladbě objevují, moc ji ale neoživují a určitě se mi ve finále francouzská HELL MILITIA nelíbí tolik, jako Track 6. Začínám se nudit.
HELL MILITIA to pěkně „sype“. Tady je potřeba dát šanci celé desce, protože těch jemných detailů je v tvorbě Francouzů celá řada…
To máš určitě pravdu. Jako sedmnáctiletý teenager jsem poslouchal jednu desku NIDVIND. Prvně jsem se zarazil, protože jsem tu kapelu měl za něco úplně jiného, ale pak se mi to začalo líbit. To asi ty detaily.

ROTTING CHRIST – Iwa Voodoo (z alba „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ )
Tak tahle písnička se mi líbí. Zaujal mě start, který zní, jako by se hádal jeden rozlícený blackmetalista s tlupou afrických domorodců někde v hloubi noci u otevřeného ohně. To je vskutku zajímavá kombinace a i poslech mě baví, není to nic složitého, opět taková oddychová věc. Písnička pěkně odsýpá a ve 3:10 vyběhne sympatické sólo. Ani mě nenapadá, kam bych to žánrově zařadil, není to typický black, neslyším žádné blasty ani tremolo picking, hudebně místy až skoro takový hard rock, jeden donekonečna se opakující riff. Vlastně úplně donekonečna ne, protože skladbu zakončuje hra na perkuse. Ach, ty domorodci.
ROTTING CHRIST stále experimentují. Jak se díváš na jejich počínání?
No, přiznám se, že nijak zvlášť, protože je naposlouchané nemám. Až je naposlouchám, k jejich počínání se vyjádřím dodatečně.

BIG BOSS – Mystic Sky And Mystic Earth (z alba „Q7“)
Tak tohohle pána poznám na hony. Jmenuje se Big Boss. Velmi ho uznávám za přínos české blackmetalové scéně formací ROOT, jeho angažmá v EQUIRHODONT a v neposlední řadě taky založení satanovy církve v česku. Jestli se nepletu, tak poslouchám skladbu „Mystic Sky And Mystic Earth“ z jeho prvního sólového alba „Q7“. Album jsem poslouchal raději celé, abych mohl skladbu zasadit do kontextu, ale až tolik jsem mu na chuť nepřišel. Není vyloženě zlé, ale skoro bych měl chuť říct, že kdyby ho vydala nějaká úplně neznámá kapela, žádnou velkou slávu by jí nepřineslo. Písnička ani není metalová, jen jsou tam nějaké klávesy, basa, sem tam bicí a Bigbossův vokál. Jeho angličtina je hrozná, na té by se určitě ještě dalo zapracovat, zpěv v češtině mu jde daleko víc. Raději jsem song poslouchal s otevřenou myslí bez jakýchkoli očekávání a vyplatilo se. ROOT se mi líbí víc.
Uhodl jsi! Radil bys Big Bossovi, aby na svých sólových deskách takhle experimentoval, anebo by se měl raději držet toho svého?
Ono je to s tím experimentováním takové dvousečné. V zásadě máš dva typy kapel. První neustále recyklují na nových deskách svůj starý vybudovaný žánr, jako DEATHSTARS nebo ALKEHOL a druhé se pořád vyvíjí, až buďto změní styl nebo se třeba i rozpadnou. Takže bych doporučoval držet se někde uprostřed. Připadá mi, že lepší by bylo, aby Big Boss materiál na svůj solový projekt vytáhl z ROOT a dal tam nějaké své úpravy, jak si to on představuje. Desky budou znít jinak, ale přesto tam bude ten stabilní základ, který ROOT mají. Bude to alespoň metal a pro fanoušky této blackové legendy by to mohlo být i stravitelnější.

HYPOCRISY – Slippin’Away (z alba „Abducted“)
Mám slabost pro metalové ploužáky. A tenhle kousek ji utvrzuje. Co na tom, že to zní místy až podlézavě komerčně. Důležité je, že se mi to líbí, protože poslech ve mně evokuje taneček s nějakou sličnou metalistkou pěkně tělo na tělo. 3:-). Mrzí mě tam ale až příliš elektronicky upravovaný vokál, který měl pravděpodobně zakrýt, že zpěvák neumí zpívat čistě. Tipl bych si, že zpěvák bude spíš vynikat v growlu . Hodně mi to připomíná HYPOCRISY a písničku „Paled Empty Sphere“.
No vidíš, HYPOCRISY jsi dobře poznal! Tahle ukázka pochází z alba „Abducted“ a jeho poklidného závěru. Jaký je tvůj vztah k téhle švédské legendě?
Jé, takže kapelu jsem skutečně uhodl. 🙂 Vztah k HYPOCRISY mám kladný. Sice je až tolik neposlouchám, ale to spíš proto, že jsem byl líný si je poslechnout víc, čehož teď trochu lituju. Raději mám starší desky, ale i ty nové mají své kouzlo.

INSOMNIUM – Song Of The Blackest Bird (z alba „One For Sorrow“)
Tak tohle je poctivý gothenburgský melodeath. Zvuk je velmi slušný a zpěv je mi nějak zatraceně povědomý. I ta kompozice skladby střídající rychlé a pomalé party. Nejsou to náhodou DARK TRANQUILLITY? V tomto ses mi trefil úplně přesně do noty, je to melodické, tvrdé, líbivé a až zjistím, co to je, bude to moje… 🙂 Hodně mě tu zaujala sóla a fenomenální závěr s akustickým dozvukem. Tak tohle teda můžu!
Jsou to finové INSOMNIUM. Myslím, že jsi mířil do správných vod. Jsem rád, že se ti tahle ukázka líbí. Myslím, že právě INSOMNIUM na posledním albu dokázali dobře propojit modernu se starou školou…
INSOMNIUM! Stydím se, že jsem je nepoznal. Samozřejmě je znám a album „Across The Dark“ se těší mé velké oblibě. Ale skladba s klipem, kterou vypustili v roce 2011, když vydávali nové album, mě moc nezaujala, a tak jsem se k jeho poslechu nakonec ani nedostal. A zle jsem udělal.

KAVIAR KAVALIER – Tomáš Kohout (z alba „Music aus Ordinationen“)
Tuto českou kapelu jsem do teďka neznal a můj život nebyl nijak ochuzen. Po poslechu písně nadále neochuzen zůstane, poslechem KAVIARr KAVALIER jsem o nic nepřišel, ani nic nezískal. Písnička není metalová, Abysszine píše žánr electronic/rock/pop. I když se jedná o bezesporu zajímavou a uznávanou osobnost českého undergroundu, Tomáš Kohout alias Necrocock si mě touhle skladbou teda moc nezískal. Skladba má perfektní záviděníhodný zvuk, ale o to víc si při jejím poslechu uvědomuji, že kvalitní zvuk není všechno. Vůbec nerozumím textu, pokud teda není psaný záměrně nesrozumitelně s nějakou skrytou hloubkou. I když mám slabost pro folkové prvky a ve skladbě zaznívá flétna, dohromady to nefunguje a výsledek je nuda. Poslouchám ještě další skladby, protože jsem zvědavý a chytám se za hlavu. Tomáš Kohout je asi z celého alba nejlepší písničkou. Ne, tohle opravdu ne, u českým textů nerozumím smyslu a němčina to zabíjí.
Co říkáš na Necrocockovu image?
Neříkám na ní nic, protože jsem ho nikdy neviděl, stačí, že jsem o něm slyšel. 🙂

OBLITERATE – Superboring (z alba „Superboring“)
Ačkoli jsem na melodičtější věci, tahle mlátička se postarala o velmi příjemně strávené tři minuty mého života. Rozeznávám tu corové a deathmetalové prvky. Překvapila mě taky akustická pasáž, která je příjemným oživením. Místy také obdivuji bubeníka, co to ze sebe dokázal vysypat. Úplně můj žánr to sice není, ale svém pestrém repertoáru nálad, kterými oplývám, si zajisté i tahle kapela najde své místo.
Jedná se o skladbu „Superboring“ ze stejnojmenného alba slovenských OBLITERATE. Kapela za něj obdržela cenu Grammy. Čekal jsi, že tohle je party zrovna ze Slovenska?
To jsem vážně nečekal a mám radost, že i naši bratia dokáží vykouzlit skvělý materiál, který může směle konkurovat záplavě amerického death metalu.

ANKHAGRAM – I’m Fake (z alba „Thoughts“
Dle této skladby bych žánr charakterizoval jako gothic doom metal s klasickou kadencí 1nota/10s. Protože je dost času, ve skladbě se vystřídá mnoho rozličných nástrojů, takže při své délce také sama rychle utíká. Má sice velmi podobné tempo po celou dobu trvání, ale i hodně zvratů a spoustu různých nástrojů, díky kterým právě nenudí a hezky se poslouchá. Zpěvákův projev mi připomíná zombie pohřbenou v prasečáku, což je ten správný žánrový funeral a ve skladbě to sedí, jako tučná prdýlka na plechovým nočníku.
Jaký je tvůj názor na podobně zaměřené „funeraly“? Lze v téhle hudbě hledat nějaké zásadní umění, anebo se domníváš, že primárním cílem je vytvoření co nejdokonalejší atmosféry?
Když se ve funeralu objevuje akorát snaha o atmosféru, moc mě to nebaví. Mám rád v muzice nápady, melodie, rytmiku a to není jen o atmosféře. Atmosféru udělá i vítr, déšť, motorová pila nebo šumění lesa. A to není hudba v tom pravém slova smyslu.

DARKTHRONE – Lesser Men (z alba „The Underground Resistance“)
Tohle jsou přece nový DARKTHRONE. Nějak mi tu ale nesedí zpěv, kam se podělo pověstné krákorání transylvánských havranů? Tahle skladba zní v mých uších spíš více jako nějaký ponurý rock. K téhle kapele není moc co dodat, je to legenda, která zanechala nesmazatelnou stopu v black metalu. Skladba však není to typické, co bych zde očekával a ani mě příliš nezaujala. Žánrově je to slušně odvedená práce, ale bohužel se mi to moc nelíbí.
Starou podobu DARKTHRONE máš rád či nikoliv?
Nemám ji tolik naposlouchanou, takže nedokážu říct. Novou desku, konkrétně tuto skladbu jsem zaslechl náhodou na YT.

ALL

http://bandzone.cz/odraedir

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *