Metal Mondóka č. 629 (Petr Korál – RADIO BEAT, RADIO 1, ROCK AND POP atd.)

Jednou jsem o Petrovi Korálovi prohlásil, že je takovým tátou všech pisálků a fanzinářů. Netuším, jestli se k němu tahle věta někdy dostala, ovšem pokud ne, má tento úvodník svou váhu. 🙂 Věřte mi, jsem nesmírně rád, že se mi Petra podařilo ulovit do tohoto dílu Metal Mondóky, tradiční to rubriky, čítající „pěknejch šestnáct kousků“. Posuďte sami, kterak s nimi Petr naložil…

DOOMED – When Hope Disappears Feat Pim Blankenstein (z alba „Our Ruin Silhouettes“)
Je o mě známo, že jsem měl strašně rád doom metal a snažil se ho hned od začátku 90. let maximálně propagovat. Samplery Masters Of Czech Metal 2 a Breath Of Doom, které jsme s Pavlem Maňasem kdysi dramaturgicky připravili, snad hovoří dostatečně výmluvně… Láska k tomuto žánru mi vydržela až do této chvíle, i když už tuhle scénu tak systematicky jako kdysi nesleduju – spíš tak co se ke mně dostane nebo co si sám seženu (což se týká hlavně novinek nějakých mých „starých“ oblíbenců). A líbí se mi nejen klasický death/doom, ale třeba i extrémní funeral záležitosti… Nevím přesně, kdo je tohle, ale ta skladba mě baví. Přesně ta podmanivá ponurá nálada, která k tomuhle stylu patří, a „pod povrchem“ i silný melodický motiv – beru! 🙂
O jaké české doomové kapele bys řekl, že měla opravdu nejlépe nakročeno do světa?
Svého času se zdálo, že LOVE HISTORY a HYPNOTIC SCENERY (pomíjím to, že ti první se záhy stylově odklonili dost jinam). Že pro ně vydání u malých zahraničních labelů zas tak moc neznamenalo, to je jiná věc. Nicméně kvalitou své tvorby v 90. letech se na solidní evropské úrovni určitě nacházeli také DISSOLVING OF PRODIGY, ENDLESS, REACTION ECSTASY TRANCE nebo SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY.

Oranssi PazuzuORANSSI PAZUZU – TyhjÄ Temppeli (z alba „Valonielu“)
Black metal mě baví naopak spíš v těch netradičních podobách, já na tom ortodoxním norském modelu à la staří DARKTHRONE, BURZUM, MAYHEM atd. zas až tak moc neulítával. A tohle je přesně ona nepříliš typická – neříkám přímo experimentální – záležitost, jaká mému vkusu vyhovuje a která přináší víc než jen pouhý kytarově-bubenický rachot a „vichřičné kácení lesů“. Má to velice zajímavou a trošku až gothicrockově tajuplnou a zdravě zneklidňující atmosféru.
Takhle hrají finští ORANSSI PAZUZU. Předpokládám, že na tohle jméno jsi už určitě narazil…
Ano, název znám, ale přiznám se, že jsem od nich neslyšel jediné celé album.

DRACO HYPNALIS – Beyond the Bent Seas (z alba „Balance Of Moments“)
Chvílemi v podstatě takovej rozjuchanej popík, zabalenej do metalového hávu a s drsným vokálem. 🙂 Ale to nemyslím jako odsudek, aby to nebylo pochopeno špatně! Slyším v tom i četné výpůjčky z klasické hudby, proč ne? Možná už je to trošku překombinované a hlavně nikterak novátorské, nicméně neuráží mě to a poslouchá se to dobře. Pouze ta stopáž písně – víc než 8 minut – mi přijde zbytečně „nafouklá“. Nejsou to FLESHGOD APOCALYPSE nebo něco takového?
Zůstáváme u nás doma! DRACO HYPNALIS! Překvapuje tě, že to takhle hezky dokáže hrát i české kapele?
Ha, tak tos mě dostal. DRACO HYPNALIS mám odjakživa hodně rád. Ale není to tak, že bych si od nich pamatoval každou skladbu. Vzhledem k tomu, kolik už jsem toho v životě naposlouchal a kolik muziky se i dnes snažím do sebe denodenně vstřebat, to logicky ani není možné.

David GoldWOODS OF YPRES – I Was Buried In Mount Pleasant Cemetary (z alba „Woods 4: The Green Album“)
Ten klavír je tam fajn… a rozhodně to i jako celek má atmosféru a potřebnou naléhavost. A vida, teď dokonce klarinet či co to je… Mám moc rád netradiční nástroje v metalu, i když postupem let se to – hlavně díky různým folkmetalovým kapelám – zvrtlo až v nezdravou inflaci. Zase: nic objevného a opět zbytečně dlouhá věc, navíc mě v ní moc nebaví zvuk kytar, ale jo, neuráží mě to, naopak.
Tentokrát návštěva do Kanady. Kapela skladatele Davida Golda, který už není mezi námi… Jak se vlastně stavíš ke kapelám, jejichž hudba pojednává výlučně o smrti, lépe řečeno, o svém vlastním skonu?
Odpovím oklikou: rozhodně je mi v muzice bližší dobře vyjádřená melancholie či přímo smutek, zmar a depresivita, než trapná legrace a neupřímný optimismus.

THE BLACK LEAGUE – Misfortune (z alba „Ghost Brothel“)
Podle zvuku něco hodně starého, ale nerad bych se pletl, on se samozřejmě tenhle sound dá udělat i dneska… Zní to jako někdo, kdo má hodně rád THE DOORS. Nebo to snad dokonce je nějaká, pro mě neznámá věc přímo od nich? Přijde mi to na ně už celkem tvrdé a zpěv mi naopak moc nepřipomíná Morrisona… Každopádně líbí. Nejsem sice fanatickým obdivovatelem THE DOORS a už vůbec ne nějakým jejich znalcem, ale zjevně v hudebním světě zanechali – a právem – hodně silnou uměleckou stopu.
Tady jsem si pro tebe nachystal skutečnou chuťovku. Tahle finská kapela se jmenuje THE BLACK LEAGUE a kromě samotné produkce, je zajímavá i tím, že v ní působí bývalý zpěvák SENTENCED – Taneli Jarva. Pamatuješ na něho?
Samozřejmě. Album SENETENCED „Amok“ se mi dost líbilo. Pak jsem ho zaznamenal ještě ve skupině CHAOSBREED, ale ta už mě příliš nezaujala.

Palo DrapákPALO DRAPÁK – Vrakovisko snov (z alba „3“)
Á, slovenčina… konečně mně srozumitelnější jazyk. 🙂 Moc mě to hudebně neoslovuje a ten rádoby závažnej text už vůbec ne, ale hlas zpěváka je mi povědomej. Že by METALINDA? Nebo nějakej projekt jejich bývalého zpěváka Pavola Drapáka? No, taková snadno zapomenutelná věc, pojďme dál…
Ano, je to přesně tak. Myslíš, že má tahle hudba šanci oslovit širší spektrum posluchačů i v dnešní sobě?
Podobná určitě ano, ale konkrétně přímo tahle nevím… i když kdo ví, „trh s popularitou“ je naprosto nevyzpytatelná věc.

MONO INC. – After The War (z alba „After The War“)
A hele, nějací tajní (tajní?) obdivovatelé THE SISTERS OF MERCY a podobných záležitostí… Muzika výrazně šmrnclá gotickým rockem, ale zřejmě – podle zvukového pojetí – cosi už z nového tisíciletí. Nezní to špatně. Dokážu si představit, že naživo to bude ještě daleko přesvědčivější a myslím, že z takového koncertu bych neutíkal znuděnej už po třetí nebo čtvrté skladbě. 🙂
Jedná se o německou kapelu MONO INC., která opravdu těží z odkazu THE SISTERS OF MERCY hodně silně. Co soudíš právě o těch kapelách, které v podstatě nekličkují a naopak se hrdě hlásí k odkazu někoho výrazně slavnějšího? Jinak se samozřejmě ukazuje, že všechna tři alba THE SISTER OF MERCY byla v podstatě revoluční… 🙂
To poslední už tak ne, třebaže ho mám hodně v lásce – ale jinak s tím, co říkáš, rozhodně souhlasím.

Olympic 4OLYMPIC – Karneval (z alba „4“)
Já o gotice, a tady skladba, kterou kdysi natočila česká gothirocková legenda XIII. století! 🙂 Ale tohle je samozřejmě prastarý originál od OLYMPIKU, který s nějakou gotikou neměl nic společného. Na albu „Olympic 4“, ze kterého Karneval pochází, to byla jedna jedna z těch povedenějších – a možná vůbec nejlepší – věc. Jinak to totiž byla hodně rozpačitá deska, a to říkám jako člověk, který má pro OLYMPIC velkou slabost a strávil s touhle kapelou pořádnej kus života. A to i pracovně, protože třeba sepsání někdejší knižní biografie (Vzpomínky plíživé aneb Jasná zpráva o Olympiku, vydáno v roce 2002), to bylo několik měsíců úmorné dřiny a na bezesné noci při finalizování textu do smrti nezapomenu.
Vím, že tahle deska byla kriticky hodnocena i Petrem Jandou, nicméně mě už od útlého věku fascinoval samotný obal LP, který je opravdu unikátní. Hlavně zadní strana vinylu, kde pánové vypadají jako opravdové hvězdy ze západu (tehdy ještě s Jiřím Kornem)…

THE WITHERING BEAUTY – So Fell Autumn Rain (z kompilace „Twenty Years in Tears Part 2“)
Celkem typický gothic metal s nádechem doomové melancholie. Téměř učebnicová ukázka tohoto stylu. Kdysi jsem na tom ujížděl a třebaže teď už tomu až tak není, rád podobné záležitosti slyším i dnes. Tuhle skupinu jsem sice konkrétně opět nepoznal, ale řekl bych, že to je dost možná někdo, koho jsem míval rád. Dobrá, byť nevýjimečná práce.
Moc hezky řečeno! Tady je to takovej chyták, nicméně částečně jsi ho odhalil. Jedná se o cover skladby od LAKE OF TEARS, tady v podání THE WITHERING BEAUTY. Není tedy divu, že ti ta skladba byla tak blízká a povědomá…
LAKE OF TEARS jsem svého času hodně „žral“ a dodnes mi ta parta přijde dost nedoceněná.

ClawfingerCLAWFINGER – I Need You (z alba „Deaf Dumb Blind“)
No vida, konečně něco, co poznám – snad – celkem s jistotou:CLAWFINGER,že? Tak před 17 lety jedna z mých Top 10 zahraničních kapel. 🙂 Mám v jejich repertoáru sice jiné největší favoritky, ale i tahle věc je dobrá. Škoda, že to zabalili. Vzpomínám, jak jsem kdysi na Dynamo North Power Jamu v Litoměřicích dělal rozhovor s jejich zpěvákem Zakem Tellem v zákulisí. Pořadatelé mu během něj přinesli oběd – nějaké zatraceně dobře vyhlížející jídlo, které nikde v areálu ke koupení nebylo. Zak si dal pár soust, vzápětí ale musel někam odejít, ukončil interview a zmizel. Zbyla tam po něm skoro netknutá porce toho jídla a já, protože jsem měl šílenej hlad a měl už po krk těch obligátních klobás (skoro nic jiného tam nebylo k mání), se zachoval zachoval jako ta největší novinářská socka – prostě jsem to po něm dožral. 🙂
Super historka! Tohle se jen tak někomu nepoštěstí! Každopádně, jak hodnotíš tažení této sympatické kapely? Oni sice nikdy nebyli úplnými „stars“, každopádně ale ovlivnili spoustu dalších kapel. Možná, že kdyby pocházeli z USA, byla by jejich kariéra ještě mnohem výraznější…
Stoprocentně! CLAWFINGER nebo německé crossoverové party jako H-BLOCKX a HEADCRASH byly svého času naprosto srovnatelné s tím, co hrály podobné kapely z Ameriky, ale nepodařilo se jim prosadit na tamním trhu, jen v rámci Evropy. A skupiny tohoto ražení na zatraceně dobré úrovni tehdy byly i u nás – namátkou třeba MUD PIES nebo raní WALK CHOC ICE. Když jsem „Nanuky“ kdysi viděl jako předkapelu na prvním českém koncertě tolik ceněných RAGE AGAINST THE MACHINE, tak při vší úctě k RATM dodnes tvrdím, že Honza Křížek a spol. je svou extrémně strhující energií jednoznačně převálcovali!

DESCEND – In Hours of Despair (z alba „Wither“)
Hele, tak tady se vůbec nechytám a netuším, kdo by to mohl být. Nějaký melodický death metal, na němž jsem nikdy moc neulítával a třeba celá slavná tzv. göteborgská scéna mi přijde trošku přeceňovaná a někdy vyloženě nudná. Nicméně pozor: konkrétně tohle nuda rozhodně není a jak se ta skladba postupně vyvíjí, dějou se tam hodně Descendzajímavé věci! Beru. 🙂
Jedná se o ukázku z čerstvého alba švédských mladíků DESCEND. Je vidět, že Švédům dorůstá další silná generace. Jak je vůbec možné, že třeba právě ve Švédsku existují mladé kapely, které se dokáží prezentovat takto suverénním způsobem, prakticky hned od prvopočátků vlastní dráhy?
Na to nemám jednoznačnou odpověď. Určitě v tom hraje roli mimořádně silná tradice a vzhledem k počtu obyvatel i mimořádně početná a bohatá švédská metalová scéna, stejně jako zřejmě přece jen o něco profesionálnější přístup tamních mladých hudebníků a také zcela nesrovnatelně větší vstřícnost důležitých zahraničních labelů vůči švédským kapelám – na rozdíl od těch českých.

ESAZLESA – Zdeňku (ze split vinylu z FIVE SECOND TO LEAVE)
Tohle znám, rozhodně jsem to už slyšel, ale nejsem schopen to identifikovat… Ovšem moc mě to baví. Já podobně naléhavé emo/post/hardcorové záležitosti, pokud jsou udělané dobře a není to jen okázalá a vnitřně prázdná rádoby umělecká bublina, mám ve veliké oblibě – a tohle je udělané moc dobře. Přesvědčivě a uvěřitelně, a o to v tomhle subžánru jde asi nejvíc.
Jsou to ESAZLESA, další věc, která už se ti dost možná dostala na redaktorský stoleček…
Ano, dostala a potěšila!

RiversideRIVERSIDE – The Depth Of Self-Delusion (z alba „Shrine Of The New Generation Slaves“)
Další přemýšlivá a emotivně zneklidňující záležitost, i když zcela jiného hudebního ražení. Dalo by se říct popovější, ale to mi vůbec nevadí. Trošku mi to evokuje novější nahrávky ANATHEMY, ale tohle je možná vstřícnější a rockovější – nebo přesněji řečeno progrockovější. Líbí se mi to.
Jsou to RIVERSIDE z poslední řadové desky! Řekl bych, že polská scéna je v současnosti opravdu hodně silná, hned několika kapelám se podařilo prorazit ven, a když pomineme kult zn. BEHEMOTH, tak RIVERSIDE jsou hned další velkou vlaštovkou. Také se domníváš, že nám v tomto ohledu naši sousedé hodně utekli?
Ano, hodně utekli!! Naprosto jednoznačný souhlas!

LUNATIC GODS – Vrány riekli (z alba „Vlnobytie“)
To budou LUNATIC GODS, není-liž pravda? Mám je rád od úplných počátků a baví mě vlastně všechny jejich nahrávky. Jejich vývoj mi přijde logický a třebaže se tvorba kapely výrazně proměnila a neustále proměňuje, zůstává naprosto jedinečná. LUNATIC GODS jsou podle mě skupina, kterou slovenská – a možná i celoevropská – metalová scéna opravdu plnohodnotně docení až někdy v budoucnu. Jen doufám, že to bude dřív, než ukončí svoji činnost…
Naprosto souhlasím. Jak moc tě překvapilo, že z kapely před časem odešel kytarista Hirax? Slyšel jsi už jeho novou kapelu RAMCHAT?
Samosebou, že mě to hodně překvapilo. Ale musel k tomu mít nejspíš dostatečně závažné důvody. RAMCHAT jsem nejen slyšel, ale i recenzoval – a cítím u nich také ohromný potenciál.

HetaneHETANE – Brabrasen (z alba „Machines“)
Šmankote, was ist das? 🙂 To je dobrá šílenost – naši severomoravští spoluobčané by možná řekli alternativa jak cyp! Strašně těžko se to nějak komentuje, lze to brát jen intuitivně. A v tomhle konkrétním případě mě to na první poslech moc neoslovuje. Jenže čert ví, co by nastalo, kdybych měl čas do toho proniknout nějak hlouběji – třeba bych svůj názor změnil. Podobné záležitosti opravdu potřebujou čas a posluchačskou trpělivost.
Ještě jsem si dovolil jednoho polského zástupce a připouštím, že tohle chce opravdu trpělivost a čas..

DAGOBA – The Realm Black (z alba „Post Mortem Nihil Est“)
Tak tohle mi jde tak nějak jedním uchem tam a druhým ven. V podstatě ničím mě to nezaujalo. Tuctová, standardně profesionální záležitost v duchu melody death metalu – víc nevím, co bych k tomu řekl.
Na závěr trochu slavnější jméno, ovšem paradoxně tě tahle skladba nezaujala…
Nezaujala. Přitom DAGOBA je samozřejmě velké jméno – ale přiznávám, že já mám na francouzské scéně řadu daleko větších favoritů. 🙂

Petře, díky moc za tvůj čas, který je jistě drahý. Jestli můžeš, shrň trochu celou tuhle „poslechovku“ a pochopitelně mě ještě zajímá, která ze skladeb tě nejvíce zaujala? Měj se suprově!
Člověče, úplně nejvíc asi LUNATIC GODS a ESAZLESA. Taky se měj suprově!

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *