
Ale dost teorií. Před sebou mám jeden z nových titulů japonského harsh noise projektu, aktuálně v digitální formě. Od počátečních minut se Vám dostane monumentální porce tří, čtyř hučících stěn, svištících zvuků, vše v krásně „přirozeném“ zvuku, perfektně nahraném, na poslech vyváženém, plynule se přelévajícím, prostupujícím, vynořujícím se. Léta praxe a odříkání. Druhé slovo bych spíše zaměnil za přirozený trénink. Bezmála třicet let existence se musí chtě-nechtě projevit. Tato deska je hmatatelným důkazem, že zmiňovaná záporná půlvlna slabších desek z počátku tohoto tisíciletí, byla jen ohmatáváním a oťukáváním notebooku jako hudebního nástroje. Dnes si jej opět podmanil, jako dříve železa (ochutnejte ve skladbě druhé pohyb na extrémní hraně), bicí soupravu, pedálové efekty atd. Namítnete možná spolu se mnou, mnohdy oprávněně, že PC je na nic, že je nuda sledovat na pódiu sedícího člověka s xichtem osvětleným od displaye. Po osobním shlédnutí koncertu Merzbow Vás však ujišťuji, že jsou to obavy zbytečné. Nebudete mít čas, ani myšlenky polemizovat. Budete strženi do hlukové lázně, kterou Japonci bez problémů umí.
RadeK.K.