Rozhovory s Danem Frimlem mě vždycky hodně baví. Na hudbu totiž dokáže nahlížet z mnoha úhlů, ostatně toto inteview budiž důkazem. „Mám rád nahrávky, které jsou zajímavé, někdy možná trochu divné, něčím specifické a ve kterých se děje hodně pod povrchem.“ Krásná citace, jež se primárně točí kolem atraktivního CD „Divine Technology“. To MEAN MESSIAH vystřelili do světa před několika málo týdny a s určitostí tak zadělali na jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. I když překvapení… překvapení je spíše to, jakým směrem se dokázali MEAN MESSIAH žánrově vyprofilovat. Jsem moc rád, že se Dan solidně rozhovořil, co Vám budu povídat, bavilo mě to… A ještě jednou za mě: „Divine Technology“ si rozhodně nenechte ujít!
Dane, nedá mi to, abych se tě na úvod nezeptal na to, jak jsi strávil koronavirovou karanténu. Jak zásadně se ti změnil život? Tvoje studio The Barn mělo pauzu, nebo jsi z toho všeho nějakým způsobem vybruslil?
Zatím nemám pocit, že by koronavirová aféra nějak zásadně změnila můj život (i když to se ještě může stát), každopádně to poupravilo můj pohled na něj. Došlo mi, jak strašně křehké a zranitelné je fungování zdánlivě běžných věcí, jako je setkávání se s přáteli, koncertování, práce, kterou máš rád… Najednou z toho nezbylo nic. A z toho mrazí! Navíc způsob, kterým to odnesla celá (nejen) undergroundová hudební scéna, je vážně alarmující. Studio v podstatě skoro půlrok nefungovalo. Ze začátku měli muzikanti strach, nikdo nevěděl, co se děje a co se může a nemůže. No a když se začala situace pomalu stabilizovat a lidi si pomalu na nový běh věcí zvykli, začaly mi kapely termíny rušit, protože nemohly během karantény zkoušet, a tudíž nebyly připraveny. Co ti budu povídat, nebylo to veselé období, ale snad už se to zas vrací do normálu. První kapelou, která u mě po karanténě točila, byli InnerSphere, se kterými dělám na nové desce. Fakt jsem si to užil, protože mi došlo, jak moc mi to chybělo.
Kulturní oblast se ocitla v dosti složité situaci. Jak by podle tvého soudu mě postupovat stát ve smyslu pomoci konkrétním uměleckým sférám? Co bys panu Babišovi poradil? 🙂
Nejsem příznivcem nějakých dotací od státu. Celkově nijak netoužím po tom, aby se mi stát sral do čehokoliv. Změnit se spíš musí systém, kterým kulturní sféra funguje. Možná by nebylo od věci nějaké specializované pojištění, díky kterému by se daly v podobných případech pokrýt alespoň základní životní náklady muzikantů a jiných „dělníků“ kultury. Z různých kulturních odborů jsem měl vždycky spíš husí kůži a na rozličné dotace od státu stejně vždycky dosáhnou jen ti s nejostřejšími lokty, šikovnými právníky a dobrými známostmi.
Našel bys něco, čím tě toto „hluché“ období naopak obohatilo? Měl jsi např. více času si poslechnout nějaké nové nahrávky, na které bys za normálních okolností neměl čas?
Hele, takhle uklizenou zahradu jsem neměl už roky! No a jinak, já jsem během první fáze karantény dokončoval „Divine Technology“, takže jsem na to měl fakt hodně času a nerozptylovalo mě nic jinýho. Celkově to pro mě znamenalo spíš takový čas na zamyšlení se a popostrčení k tomu začít si vážit toho, co mám.
Vaší aktuální novinku „Divine Technology“ jsi už zmínil. Byl termín vydání nějakým způsobem ovlivněn koronavirovou situací? Nahrávali jste desku po částech, nebo jste si na celý proces vyhradili konkrétní čas? Jaký postup je tobě osobně nejbližší?
Koronavir nám do toho tak nějak neplánovaně hodil vidle, ale my se nedali. Datum vydání byl stanoven už někdy v lednu, když jsme se s Jurem ze Slovak Metal Army domluvili na spolupráci. Už zhruba v říjnu minulého roku jsem věděl, že nové album bude hotové tak nějak v březnu, takže nebylo co řešit. Když celé to koronašílenství začalo, ani jsem nepřemýšlel o tom, že by se něco odkládalo. Už proto, že jsme nové album slibovali snad tři roky.
Práce na „Divine Technology“ byly poznamenány spoustou událostí, které se v MEAN MESSIAH udály. Skladby byly napsány už někdy v letech 2016 až 2017, a když už jsme chtěli jít točit, začal nám haprovat bubeník, který byl v podstatě dva roky na odchodu, a tudíž postrádal motivaci se učit nové skladby. Tím se to celé uložilo k ledu a abychom nebyli za úplný fluktuanty, tak jsme vydali jedinou hotovou skladbu na speciálním EP. Tou skladbou byla, jak asi tušíš, „Let Us Pray“, která pro nás znamenala zásadní krok vpřed a byla takovou předzvěstí, co se asi tak zhruba bude dít na druhém albu. No a když už jsme měli bubeníka vyřešeného, tak po turné s HORKÝŽE SLÍŽE nám právě Slíže ukradli baskytaristku a MEAN MESSIAH stáli v podstatě na začátku. Tam někam se datuje zlomový okamžik, kdy jsem začal nové skladby ještě víc posouvat jinam. Byly to vlastně dva roky jen o mně, kdy jsem hledal a stavěl sound nahrávky a napsal stohy not. Jinak samotné nahrávání pak bylo otázkou jen velmi krátké doby, vlastně pár týdnů, což se odehrálo na podzim 2019, kdy už byla kapela zase kompletní a stabilizovaná. V kostce je to vlastně i způsob, kterým pracuji. Dlouho nahrávku píšu, přemýšlím o ní a dávám jí nějakou tvář a koncept. Samotné nahrání už je pak v podstatě otázka pár dní. To už je pro mě totiž ta zábavnější část, na kterou se vždycky těším.
„Divine Technology“ je album zábavné a hravé, alespoň tak na mě působí. Myslím si, že se v něm docela dobře promítá střet dvou rozličných proudů: svět tradiční metalovosti Vs. současná moderna. Přitom ani jedna složka by bez té druhé nemohla dost dobře fungovat. Vnímáš to stejně? Je nahrávka odrazem i tvého (přesného) hudebního vkusu?
Myslím, že naprosto! Vyrostl jsem na klasickém metalu, ale zároveň mě fascinuje i jeho moderní tvář. Líbí se mi křížení stylů, někdy stojících i na zcela opačném spektru žánrů. Mám rád nahrávky, které jsou zajímavé, někdy možná trochu divné, něčím specifické a ve kterých se děje hodně pod povrchem. Přesně takovou jsem se snažil v podobě „Divine Technology“ vytvořit. A tak tam najdeš trochu od všeho co mám rád, včetně vážné hudby, popových melodií zabalených do hustého industriálního oparu a všech možných odstínů metalu. Po letech jsem se v některých pasážích vrátil i ke zcela čistému vokálnímu stylu. Nekladl jsem si žádná omezení.
Rovněž bych si dovolil tvrdit, že jednotlivé skladby jsou překvapivě hodně „písničkové“. Zároveň se v jejich strukturách mnohé odehrává. Bylo vaším záměrem dát dohromady album jednoznačně intenzivní? Přiznám se, že hned po několika skladbách jsem měl jasno v tom, jestli se mi deska bude líbit…:)
Děkuji, to se dobře poslouchá! 🙂 Všechno, co jsem kdy udělal, bylo intenzivní. Mám rád hudbu, ze které jde hodně energie a sám jsem navíc velmi emotivní jedinec a tyhle emoce se samozřejmě přenáší i do hudby, kterou dělám. Nějaký jasný, předem daný plán udělat víc písničkové album, jsem neměl. Vlastně jsem o tom takhle vůbec nepřemýšlel. Vyplynulo to nějak samo ze způsobu práce, kterou jsem pro nové album zvolil. Jakmile začneš pracovat s melodikou, samo tě to v uvažování o kompozici posune trochu jinam. Hodně věcí jsem nestavěl na riffu, ale na melodii. Některé skladby na albu mají proto, řekněme, tradičnější a pravidelnější písňovou formu, některé jsou ve více experimentální formě. Ale jak jsem již říkal, nijak jsem to neplánoval, vyšlo to tak samo. 🙂
Jak jste přistupovali ke zvukové stránce nahrávky? Dá se slovně vůbec popsat, co je to finále? Kapely si častokrát berou za vzor určitou „velkou nahrávku“, jejíž podobě by se chtěly přiblížit. Je to podle tvého soudu ideální přístup? Zkus nám nyní popsat plusy i mínusy obou těchto variant.
Asi neexistuje nějaký jediný, nejlepší, přístup. Nicméně každá kapela se inspiruje tím, co její členové mají rádi. A to i v případě, že se snaží o originální a neotřelý přístup. Pak už jde spíš o to, zda jsi schopen opustit zaběhnutá klišé a například použít i něco „odjinud“. Přesně s takovým přístupem jsem pracoval při designování zvuku „Divine Technology“. Pro metalovou kapelu je vždy zásadní sound kytar. Tam jsem se inspiroval zvukem Dina Cazarese z FEAR FACTORY. Použil jsem takovou tu základní „fyziku“ jeho soundu, chtěl jsem podobně masivní, ale zároveň více otevřený širokospektrální sound, takže jsem to posunul ještě jinam. Byla to docela alchymie, hodně mi v tom pomohli kluci z COFFEE CUSTOM CABS, kteří mi vyšli vstříc při výběru vhodné kombinace reproduktorů a stavbě kytarového boxu. A pak Tony Salva, mág, který staví preampové moduly a pracuje pro KHDK, ti vyrábějí skvělé kytarové krabičky. A když bylo tohle vyřešeno a měl jsem svůj kytarový sound, tak ostatní aranže už byly věcí experimentování. Jak už jsem řekl, nekladl jsem si žádné hranice, ani jsem neměl nějaký určitý předobraz. Dělal jsem to tak, jak se mi to líbilo a neřešil jsem kraviny.:)
Dokážeš si v hlavě vymodelovat blízkou formu zvuku, která se pak skutečně přiblíží reálu? Lze něčeho podobného docílit, aniž by člověk nevědomky neaplikoval to, co už slyšel jinde?
Jen do určité míry. Už z podstaty fungování lidské mysli a zároveň z podstaty tvorby žánrové hudby, jsi prostě nutně ovlivněn něčím, co už existuje. Můžeš to ale rozvinout. Měl jsem v hlavě sound nahrávky a musel jsem najít způsob, kterým toho dosáhnout. Bylo potřeba vytvořit vlastní samply a postavit aranže ostatních nástrojů tak, aby to bylo ono. Bylo nutné sáhnout i ke zcela netradičním postupům, nebo třeba i k aranžérským postupům, se kterými se pracuje v popu či hip-hopu. V podstatě jsem se tak dostal na sto procent, kde jsem to zvukově chtěl mít. Hlavně kritici to mají potřebu stále k něčemu přirovnávat, ale já si myslím, že se mi podařilo vytvořit svébytný, můj sound.
Našel bys nějaký speciální znak, kterým se aktuální nahrávka může pyšnit? V čem myslíš, že je deska odlišná od stávající tuzemské „konkurence“?
Asi aranžemi a zvukem, stylem komponování. Ale tohle mi úplně nepřísluší posuzovat. Nechal bych to posluchačích. 🙂
„Divine Technology“ je podle mého soudu nahrávka, která má vlastní identitu, je něčím význačná. MEAN MESSIAH tudíž řadím ke kapelám, které by měly být snadněji rozpoznatelné. Je pro tebe toto např. důležitější mnohem víc než hráčská virtuozita? Jaká je podle tvého názoru ideální cesta k tomu, aby si posluchač kapelu zapamatoval?
To nevím, možná schopnost jít trochu za hranu, třeba i pár lidí naštvat.:) Já k tomu přistupoval bez předsudků a s doširoka otevřenými hranicemi. Chtěl jsem vystoupit ze stínu debutu. Tahle schopnost je zcela určitě důležitější než ona virtuozita, ale otázkou je, co tím termínem vlastně myslíme. Obecně by mělo stačit, aby hudebník s přehledem zahrál to, co si složil. K tomu ve většině případů nepotřebuješ být virtuoz.
Spolupracuješ s mnoha tuzemskými kapelami, zkušeností máš na rozdávání. Našel bys nějakou nejčastější chybu, které se hudebníci ve studiu často dopouští? Takové to: „A je to tady, na tohle jsem celou dobu čekal.“ Je něco takového?
Navázal bych na předchozí odpověď. Kapely si v některých případech píší věci nad svoje schopnosti, respektive přípravě nevěnují dostatek času a pečlivosti. V takovém momentě přichází na řadu metodické vedení muzikanta, aby byl schopen, byť za použití všech výhod moderní studiové techniky, svůj part nahrát. Ve většině případů to vede i ke změně přístupu muzikantů k nástroji. Často mi pak muzikanti píší, že návštěva mého studia bylo pro ně zlomová, že se mnohému naučili a mnohé pochopili. Z toho mám vždycky velkou radost!
„Divine Technology“ má rovněž potřebnou image. Především obal je naprosto super, ten nápad s Ježíšovým selfíčkem skutečně nemá chybu. O čem vlastně nahrávka tématicky vypovídá?
Nápad na obal byla taková myšlenka, která přišla z ničeho nic. Měl jsem koncept alba a tohle mě prostě jednoho dne napadlo. Michalovi Skořepovi jsem nápad velmi zhruba popsal, bylo to tuším na baru v Rock Café, a on okamžitě naskočil. Začal tam na místě předvádět pózy a ksichtil se u toho, že mu málem vypadly oči z důlků.:) Když mi pak poslal výsledek, bylo to přesně ono! Neměl jsem k tomu ani minimální připomínku. Prostě to trefil hned na první dobrou. Michal je genius ve všem, co dělá. Ale tomu, jak tohle dokonale trefil, pořád nemůžu uvěřit! Tematicky je to o stupiditě dnešní doby, kdy neodkládáme své mobily ani v těch nejšílenějších momentech. Děláme si selfíčka s umírající babičkou, sdílíme obrázky obětí dopravních nehod. Vliv získávají jedinci bez skrupulí, kteří ovlivňují celé generace, naprosto tragickým způsobem, přes své instagramové profily.
Různorodé technologie jsou součástí našich každodenních životů. Pro tebe však nějaké „digitální prázdniny“ asi nepřichází v úvahu… Nebo se pletu? Jak se díváš třeba právě na militantní oponenty nových technologií, sociálních sítí, počítačů atd.?
Technologie nejsou nic špatného, jen je zneužívají špatní lidé. Pamatuji si naprosté začátky komerčního internetu. Ta neuvěřitelná svoboda a spojení se světem přímo z tvého pokoje, to byly strašně opojné a skvělé pocity. Dokud internet nezačali zneužívat psychopati, bylo všechno v naprostém pořádku. To samé platí o sociálních sítích. Se slzou v oku vzpomínám na začátky Facebooku. Sám se snažím udržovat si zdravý odstup, ale sféra mých činností je přímo závislá na prezentaci on-line, takže vypadnout z toho zcela nejde. I když bych někdy moc rád. Obzvlášť když vidím, co za kraviny jsou někteří lidé schopni dávat na internet.
Za poslední roky se neskutečně obměnil uživatelský způsob poslechu hudby. Dovolím si tvrdit, že v mnoha ohledech vládnou mobilní technologie, nemluvě o preferenci rozličných poskytovatelů hudebních služeb (Spotify, Deezer, Apple Music atd.). Máš pro tento vývoj pochopení? Jaké jsou tvoje preference?
Mám. Když jsem někde „venku“ nebo jedu autem, už si s sebou nemusím tahat kila kazet nebo cédéček. Je to svoboda a okamžitý přístup ke spoustě muziky. Ale jinak, přiznávám, jsem stará škola a pořád ve velkém kupuju cédéčka, elpíčka a kazety. Akorát už nemusím riskovat, že je někde ztratím nebo zničím na party. Jsou doma v pokojíčku a na grilovačkách pouštíme pecky ze streamovacích služeb přes buřt od JBL. Vtipná je jedna věc. Ještě v půlce devadesátek byla moje sbírka muziky obdivována a přispívala k mé vysoké společenské prestiži. Dneska jsem za podivína, co má doma v poličkách tuny plastu. 🙂
Jsou pro tebe např. AirPods solidním prostředkem, kterak si např. vychutnat hudbu MEAN MESSIAH? Jak ovlivňuje vědomí hudebníka to, že většina jeho publika si už fyzickou nahrávku nikdy nekoupí, a to v podstatě i vzhledem k tomu, že z rodin CD přehrávače postupně mizí a nahrazují je různé bezdrátové bedýnky atd.
Hele, tady se ale přece nic nezměnilo! Dříve jsme poslouchali hudbu z placatých kazeťáků z Tuzexu, které hrály podobně a možná i hůř než dnešní bluetooth bedýnky. A pokud to někdo poslouchá takhle, poslouchá tak všechno. Je na to zvyklý a dobře udělaná nahrávka mu na tom pořád bude hrát líp než ta špatná. A ten člověk to pozná. Neuslyší třeba některé detaily, ale ten pocit si odnese. No a pokud chce někdo kvalitu, má doma určitě nějaký hi-fi, na kterém si to pustí v plné parádě z CD nebo vinylu. Navíc dnes používaná komprese na Apple Music, Spotify a podobně už dokáže hudbu přenést hodně slušně. No a navíc třeba my na našem webu prodáváme download alba jako WAV ve vysoké kvalitě a profesionálně udělané MP3, které jsem speciálně masteroval a exportoval. Neviděl bych to tak tragicky.
Jasně, mám v tomto úplně stejný názor jako ty! Nicméně „Divine Technology“, jak už bylo řečeno, vyšlo pochopitelně na CD u Slovak Metal Army, což je v současnosti jeden z nejaktivnějších česko-slovenských labelů. Jak došlo k vzájemné dohodě? Byly ve hře i jiné nabídky?
Došlo k tomu spíše shodou náhod. Když PURNAMA křtila svoje nové album, na kterém jsem pracoval, jel jsem se na křest podívat. No a v klubu jsem potkal kamaráda Vláďu Prokoše (FLESHLESS), který mě propojil s Jurem Haríňem (SMA), který tam také shodou okolností byl. Po krátkém rozhovoru jsme se předběžně domluvili a po nějakých dalších pár dnech diskuse přes messenger, byla ruka v rukávě. Juro je strašnej srdcař, a to mě moc baví! Spolupráce probíhá skvěle a na vysoké úrovni, takže spokojenost je veliká. Nabídek jsme měli několik už ve stádiu nedokončených nahrávek, ale vždycky tam bylo nějaký „ale“. Spousta labelů od tebe chce peníze, mnohdy hodně peněz. Nebo podmínky byly naprosto neakceptovatelné. Takže tyhle nabídky, většinou ze zahraničí, šly k ledu. Nemělo to význam. Stala se i taková celkem komická věc. Nabídl jsem desku jednomu zavedenému českému vydavatelství. Předběžně jsme se domluvili s tím, že se mám ozvat později, až bude album před dokončením. Toto jsem učinil, načež mi bylo sděleno: „Omlouvám se, my už máme ediční plán plný, já na vás úplně zapomněl!“ Přiznám se, že to mě úplně rozhodilo! 🙂 Rozhodl jsem se, že si to vydám sám, ale brzy na to vstoupil do hry Juro a bylo to. Asi to tak prostě mělo být.
S rozvolňováním vládních opatření existuje možnost, že se v létě budou moci uskutečnit alespoň menší koncerty či festivaly. Už máte nějaké akce nasmlouvané? Co vůbec od následujících měsíců očekáváš? Zkus si trochu zavěštit… 🙂
Hele, máme tam asi čtyři fesťáky, co se vejdou do limitu návštěvnosti. Zbytek odpadl, a to včetně zajímavých zahraničních štací. Takže teď se soustředíme na promo a uvidíme, jaká bude situace během pár následujících týdnů. Albu se daří dobře, navíc je venku jen pár týdnů, tak si myslím, že to ještě přinese nějaké to ovoce.
Dane, děkuju moc za rozhovor, ať ti všechno vychází. A zase někdy příště!
Já děkuju za tvůj zájem a zajímavý rozhovor. A jsem moc rád, že se ti „Divine Technology“ líbí!
ALL