V úvodníku webu jsem sliboval novou rubriku a svůj slib tedy plním. V oddělení „Hudba našich otců“ se budeme pravidelně zabývat rodičovskými povinnostmi v součinnosti s metalovými aktivitami a osobně jsem přesvědčen, že se o svých oblíbencích dozvíte mnoho zajímavého a hlavně nového! A kdo pro první díl? Dlouho jsem přemýšlel, a nakonec vybral Matěje Lipského, zasloužilého otce dvou dětí, u něhož se jako první naskytla otázka typu: „Hele, a jak to všechno vlastně dáváš?“ Rodina, profesní život, hudba… a těch projektů! BRATRSTVO LUNY, KRMELEC, NEGATIVE FACE… a mnoho dalšího! Zkrátka Matěj se ve svém životě absolutně nenudí a jeho ratolesti na tom mají pochopitelně velký podíl! To koneckonců i sami poznáte. 🙂 Přestříhávám tedy nyní pomyslnou startovací stuhu a plnou parou vpřed!

Ahoj Matěji, vítej u premiéry naší fungl nové rubriky, která bude opravdu hodně speciální a ojedinělá. Zkus na úvod popsat, jestli tě rodičovství nějakým způsobem změnilo. Díváš se na svět trochu jinýma očima, než tomu bylo třeba dřív?
Ahoj Aleši, díky že jsi si vzpomněl u této rubriky nejdřív na mě. Asi už jsem takovým prototypem rodinného života.:) Rodičovství je něco, co dopředu prostě nemůžeš ani tušit. Vlastně se nezmění nic a přitom všechno. Ta zkušenost je nepopsatelná, ta se musí zažít. Jen vím, že nějaké představy o tom, jakým budu rodičem a jak budu vychovávat děti, vzaly za své ve chvílích, co se narodilo první mimčo. To byl takový mazec, že nezbývalo než reagovat a všechno to šlo tak nějak samospádem. A tak je tomu do teď, když už jsou děti větší.

Lze vůbec rockerský život skloubit tak, aby vedle něho obstojně běžel i život rodinný? Je to vůbec možné?
Když napíšu, že ano, tak je to jen můj pohled a myslím si, že by moje manželka měla možná opačný názor. Nejvtipnější na tom je, že když jsem se začal učit na kytaru a hrál v prvních kapelách, tak jednou z motivací bylo, abych udělal dojem na dívky ve svém okolí.:) Teď je to přesně naopak. Čím víc koncertů, zkoušek, natáčení, tím míň jsem doma, což většina mých partnerek nesla nelibě. Naštěstí mám teď velice tolerantní ženu, což je dobře, protože kdyby tomu tak nebylo, tak se rockerský život a rodinný dá jen velice těžko skloubit. A děti, ty si užívají společné muzicírování. Takže když doma míchám nějakou nahrávku, nebo tvořím, bývají často u toho a to jsou pak super chvilky.

Teď taková určitě vděčná otázka. Formuješ svého syna svým hudebním vkusem, třeba alespoň částečně, anebo vše necháváš čistě na jeho volbě?
Mého syna spíš formuje, co se hudebního vkusu týče, moje dcera, která je starší. Sice doma nemáme televizi, ale on internet bohatě stačí, aby člověk zabředl do určitého nevkusu, kterým jsou syceny seriály pro děti. To je důvod, proč jsem asi před pěti rokama začal točit album pro děti z písniček, které jsem pro ty své složil… abych je trochu odvedl od těch blafů. Ale trvá mi to dlouho, snad ho letos dodělám. Na druhou stranu, moje děti poslouchají i pořádné nářezy a ty mají ode mě. Moje žena to ale moc nemusí. Takže se občas stane, že za mnou přijdou, když maminka není doma a říkají: „Táto a teď si pustíme ten metál“. Co mi přijde ale důležité je skutečnost, že obě moje děti jsou odmala obklopené hudebními nástroji. Díky tomu mají vztah k aktivnímu muzicírování. Malá (9) hraje na kytaru, klavír a příčnou flétnu. Malej (5) se sice zatím na žádný nástroj neučí, ale improvizuje si na klavír, kytaru a různé perkuse, tak uvidíme, s čím příští rok začne už „pořádně“. Teď si vybavuju, jak malej hrál na metalofon a strašně do toho třískal. Říkal jsem mu, to musíš hrát jemněji a on: „To by pak nebyl žádnej rock’n’roll“. 🙂

Co si budeme povídat, některé kapely používají ve svých textech plno vulgarit, které jsou u nás, dospělých, často brány jakožto součást uměleckých výpovědí, bez kterých by to asi nebylo úplně ono (vzpomeňme např. na kapelu VANESSA). Jak ovšem s podobnou hudbou nakládat v součinnosti s výchovou dětí? Dovolíš si doma pustit opravdu cokoliv?
No, doma si toho až tak moc nepouštím, na rozdíl od práce nebo cest autem. Když už něco pustím, tak je to něco, co vyhovuje všem, což moc nářez nebývá. Ten je přítomen doma spíš ve chvíli, co pracuji na svojí muzice. Tam je ale problém, že si při práci neuvědomuju obsah textů, které zpívá náš zpěvák např. v projektu KRMELEC. Řeším kytary nebo zvuk, pouštím si to dokola, hraju do toho a pak nastane třeba takováto situace: jde za mnou žena a povídá: „Pojď se podívat do obýváku, to je tvoje práce“. Tam si hrál tehdy tříletý syn s auty pod stolem a zpíval si: „Konzumace kefíru, jí dobře dělá na díru“. Tak mu pak vysvětluju, ať si to raději nezpívá ve školce. 🙂 Ale je fakt, že některé kapely dětem nepouštím zcela záměrně, byť je poslouchám. Ale ono je to vlastně jedno. Moje děti mají moc rády kapelu WOHNOUT a tam je to, co se slovní zásoby týče, taky bohaté na vulgarismy a další nespisovné jinotaje, které jsou díky češtině tak bohaté. 🙂 Ale ono to není jen o vulgarismech, stejně je škola nejlepší zásobárnou těchto slov. Spíš se vyhýbám textům kapel, které jsou dost brutální. To si myslím, že k dětem nepatří.

Existuje nějaký obal CD/LP, který máš někde pečlivě zašitý, aby se k němu tvoje děti nedostaly? 🙂
Vidíš to, asi bych se měl nad tím zamyslet. Zatím jsem nic neschovával. Ale asi je to tím, že mi děti mojí sbírku LP moc nenavštěvují. Občas se doma ale válí nějaké to CD. Naposledy obal AUTOPSY „Mantal Funeral“, ale ten divotvorný zkrvavělý zelený sliz se jim docela líbil. Oni mají díky mě doma spoustu figurek příšeráků z různých filmů. Na tom jsem jako dítě, ale vlastně i v dospělosti, ujížděl. Takže nějaké zrůdy, které by jiné děti vylekaly, mají jako „panenky“ od kolébky… ale stejně jako u textů – obaly spojené s brutalitou a násilím bych nechtěl, aby se jim dostaly do rukou. Na druhou stranu je doma asi ani nemám.

Už současná mládež v podstatě vyrůstá na hudbě z YT, preferuje mp3, nemluvě o vztahu k fyzickým nosičům. A naše děti budou v tomto ohledu ještě o kus dál. Je podle tvého názoru důležité dětem vysvětlovat, že klasický hudební nosič je v podstatě hudebním dílem, ke kterému patří koncept, texty a další náležitosti?
Jsem měl zrovna tento vysvětlovací moment o Vánocích. Jsem zjistil, že nemáme doma žádné koledy. Je fakt, že NAPALM DEATH moc vánoční atmosféru nenavodí. Tak jsem si stáhnul nějaké koledy. Ale přišlo mi to takové nemorální (asi to bylo tou vánoční atmosférou, protože si normálně muziku stahuju. Je fakt, že když se mi něco líbí, tak si od daného interpreta pořídím následně fyzický nosič – už tahle skutečnost může být dobrým příkladem). Tak jsem dětem spustil povídání o tom, že se to, co jsem teď udělal vlastně nedělá, a že je lepší mít fyzické album, kde se něco o těch koledách dozvíme. 🙂 Jinak moje děti si v pohodě najdou na youtube svoje oblíbence. Malej sice ještě neumí psát, ale zmanažeruje si ségru, aby mu pustila co potřebuje… Tak uvidíme, jestli v budoucnu vyhraje jen digitální nebo i fyzická podoba hudebního díla. 🙂

„Ta dnešní mládež…“ Klasické motto starších lidí, kteří samozřejmě vidí svou generaci v mnohem lepších barvách. Jak jsi na tom ty sám? Tak sis už někdy řekl: „Ty mladý jsou dneska fakt hrozný?“
U svých dětí ne. Ale stalo se mi to při studiu ve Skotsku, to mi tehdy bylo „jen“ 28. Bydlel jsem ve městě Dunfries a navštěvoval Glasgow University. Tam jsem pak na koleji bydlel s 18ti letýma studentama. Pamatuju si, že když jsem jel někam na víkend, tak jsem je opouštěl ve stavu, že v obýváku pařili nějakou hru, a když jsem se po víkendu vrátil, pořád byli v tom obýváku a pařili to samé. V té chvíli už tehdy jsem si říkal, že když já byl v jejich věku, tak jsem se dokázal zabavit líp. Ale možná to bylo tím, že ty hry tehdy nebyly tak promakaný. 🙂

Matěji, a na kolik let se vlastně cítíš?
Občas se mi stalo, když jsem si povídal se svým dědou, když ještě žil, že je mentálně mladší a vitálnější než já. Že je to mladá duše uzavřená ve starém těle. Já si pak připadal zase někdy jako stařík. Takže jsem došel k závěru, že věk je stejně jako čas relativní. Tudíž se během dne cítím různě. Někdy jsem puberťák, jindy dospělák a někdy stoletý stařík, co vylezl oknem a zmizel.

Vzpomeneš si na nějakou klukovinu, kterou jsi jako dítě udělal a zároveň bys jí jako otec rozhodně nepřešel?
Jako děti jsme si v dobách totality hrály v zakázaných podzemních katakombách. To by mi ani tak moc nevadilo, ale my si tam hráli tak, že jsme po sobě stříleli ze vzduchovek a z praku. Házeli jsme po sobě podomácku vyrobené dýmovnice. Bylo to fakt, v lepším případě o oko, v horším o život. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale svým dětem bych tohle fakt nedovolil. Ale je fakt, že se o tomhle moji rodiče ani nedozvěděli. Pamatuju si, že nás tam jednou načapal nějakej policajt nebo hlídač a chtěl nás chytit. My se rozprchli a běželi tmou. Já narazil hlavou po tmě do betonu. Měl jsem štěstí, že z toho byl jen mírný otřes mozku. Do teď mám doma zprávu od lékaře: „Při procházce parkem narazil hlavou do betonu“. Přeci jsem doma nemohl říct, kde jsem byl a co jsem tam dělal a už vůbec ne doktorovi. 🙂

Máš nalinkovaný nějaký výchovný model, kterým se řídíš a absolutně z něho nevybočuješ?
Nemám. Jak už jsem naznačil, spíš reaguju na to co přijde a věřím svojí intuici. Přál bych si být s dětmi a rodinou ještě víc než jsem, ale jak to tak bývá u většiny rodin, tatínkové jsou „vzácní“. Pak si občas přečtu nějaké psychologické studie u starých lidí, co by ve svém životě změnili a oni uvádějí, že by méně pracovali a víc byli s rodinou. Ale ono to holt někdy nejde. Takže když to jde, přijde mi důležité být s dětmi co nejvíc a zajímat se o jejich svět a co v něm prožívají a dělají. Jinak samospád. 🙂

Jaká byla vlastně reakce tvých nejbližších, když zjistili, že oficiálně vystupuješ pod hlavičkou kapely, která se jmenuje MASTURBACE? Měl jsi v tomto ohledu doma vždycky zelenou? Jak právě tento druh rebelie vnímáš s odstupem let?
Když jsme začínali, tak jsme ani nevěděli, co to slovo znamená. Pojmenovali jsme se podle songu od kapely TÖRR. Až děda (mimořádný herec Lubomír Lipský pozn.aut.) nám řekl význam toho slova. To se nám samozřejmě zalíbilo. Jen děda doufal, že z toho vyrosteme, což se nestalo. Z MASTURBACE jsem odešel až nedávno. Sice asi šest let kapela spí, ale rozpad jsme nikdy nenahlásili. Občas jsem se snažil o oživení, ale zatím to nejde, tak si dělám KRMELEC. Moji nejbližší si ze mě dělali legraci, že první slovo mých dětí bude „Masturbace“. Protože když jsem v této kapele hrál, tak jsme zkoušeli jednou týdně a většinu víkendů koncertovali. Takže slovo MASTURBACE doma znělo často. Pro mě to ale ztratilo původní význam. Pod pojmem MASTURBACE jsem neměl onanii, ale kapelu. Je fakt, že byli všichni zvědaví, jak to svým dětem vysvětlím, až se mě zeptají na to, co to je. Když ta situace nadešla, tak jsem odpověděl zcela bezelstně, že to je přeci moje přeci kapela. 🙂

Ještě mě napadá jedna věc, kterou jsem dětem dělal, aniž bych si uvědomil kontext. Kdykoliv se vztekle rozbrečely, že něco chtěly, třeba při nákupu v supermarketu, tak jsem si nad ně stoupnul a začal zpívat patetickým hlasem písničku „Neplakej“ od BRATRSTVA LUNY, kde teď hraju. Asi to pro děti byla vždy taková ostuda, že vždy přestaly řvát. 🙂

Dokázal bys definovat, jak v současné době vnímá společnost příznivce extrémní hudby?
Mám pocit, že společnost vnímá příznivce extrémní hudby stále takovým tím prizmatem, že to jsou nevzdělaní potetovaní vyvrhelové a navíc věčně opilí. 🙂 Spoustu lidí překvapí, že příznivec extrémní hudby je úplně normální člověk, který může mít i vystudovanou vysokou školu a nemusí nutně pít. A už vůbec nechápou, že extrémní hudba může pomáhat přes své příznivce i charitě. A že tito příznivci mohou žít normální společenský život s rodinou a dětmi, o které se dokážou dobře postarat.

Díky moc za rozhovor, měj se skvěle a brzy někde na viděnou!
Taky děkuju a těším se na viděnou minimálně při další Magické noci trubadúrů na podzim v Kralupech.

ALL