Martin Halma (SECTESY)

„Třináctý otec“ Martin HALMA, vokalista „zombie death metal bandy“ SECTESY, jeden z nejmladších zástupců této rubriky, se musel vypořádat s nástrahami mých dotazů. Nebudu to zbytečně „vokecávat“, vždyť miminka a death metal jedno jsou. A za počet smajlíků v textu se pochopitelně omlouváme… 🙂

Martine, mohl bys čtenářům přiblížit, jak ses dostal k metalové hudbě? Vybavíš si např. nahrávku, která tě oslovila natolik, že ses do všeho tak hluboce ponořil?
Ahoj Alle, nemám úplně diagnostikovanou dlouhodobou paměť a dokážu říct, že tohle je už sakra dlouho. 🙂 Každopádně do metalových vod jsem se ponořil asi stejně jako 90% dalších metalových posluchačů, a sice začal jsem od IRON MAIDEN. A první nahrávka? Ještě, že jsem tenkrát měl videokazetu s hromadou „maidenovských“ klipů, a tak audiovizualizace ve mně zakotvila u songu „The Clairvoyant“ z Donningtonu v roce 1988. Absolutně mě to pohltilo a já celou videokazetu točil celé večery a celé víkendy. Samozřejmě mezi fotbalovými tréninky a zápasy, ty jsem kvůli „maidenům“ nevynechal. 🙂

V čem tě později upoutal právě death metal?
Než jsem se dostal do death metalu, tak jsem okusil i jiné styly. Takže můj „metalový“ život byl především o brouzdání křížem krážem heavy metalem, pak jako drsný středoškolák black metalem a death metalem, až jsem se nakonec rozhodl do hudby zasahovat sám a tvořit tak další „možnosti“, které tato hudba nabízí. Jak je ale z dříve řečeného patrné, zajímal jsem se především o opravdu melodickou formu této hudby. Taková ta jen riffová část deathmetalové hudby… to mi tolik neříká. Proto je i o mně známo, že nejsem jen zapřísáhlý metalista, ale nebráním se žádné formě melodické hudby. Samozřejmě pouze pokud mě ty melodie chytnou a praští se mnou o chodník. 🙂

Jak metalovou hudbu brali tvoji rodiče? Měl jsi doma spíše podporu, anebo ses setkával spíše s neporozuměním?
Myslím, že tady to žádný překážkový běh nebyl. Oba rodiče mě podporovali ve všem, co jsem dělal, takže předpokládám, že by mě podpořili, i kdybych rapoval nebo organizoval technoparty. A tak to i zůstalo. Jednou za čas rodiče navštíví můj koncert i v tuto chvíli a jelikož jsou rozvedení, tak s sebou přivedou další své polovičky. Jak jistě víš, „každá hlava na akci dobrá“. 🙂

Domníváš se, že „násilná hudba“ může mít na citlivějšího jedince opravdu negativní vliv? Např. když se formuje jeho osobnost?
Myslím, že toto je nesmysl… příkladem je moje dcera. Když se narodila, tak jsem jí pořídil CD AMORPHIS – Tales From The Thousand Lakes, jelikož jsem ho doma ještě neměl a chtěl jsem, aby měla něco, jak se říká „do začátku“.  🙂 Kdykoli jako mimčo začala brečet, stačilo sepnout „play“ a holka byla v klidu, pěkně usnula a já si opět užil skvělou nahrávku. Samozřejmě po čase jsem si to celkem oposlouchal, takže teď u mě „Tales“ jede s odstupem cca 2 let, znovu, ale už jen, když začnu být nervní v autě. Lepší, než se cpát čokoládou na nervy, co říkáš? 🙂

Máš to opravdu vyladěné. 🙂 Měl jsi někdy kvůli hudbě problémy třeba škole? Jak na tebe nahlíželi ostatní spolužáci?
Ve škole to byla právě ta největší sranda. Tam se člověk naučil prosazovat svou. Asi si dokážeš představit, jaká směs lidí se ve škole potkávala. Chemii ale neporučíš a ač jsme na sebe pohlíželi přes vysoké zdi rozdílných vkusů, byli jsme perfektní parta. Rád na ty časy vzpomínám, ty provokace o přestávkách, kreslení log kapel na všechna volná místa na sešitech, do písemek, když jsi měl dříve zpracováno… Rozhodně se tedy o problémech bavit nedá.

Když nastal den „D“ a stal se z Tebe otec, co přesně jsi prožíval?
Když nastal den D, tak jsem prožíval skvělé chvíle ve svém životě. Ráno jsem vstal a jelikož manželka byla už v nemocnici od pátku, pustil jsem si hudbu „na plné koule“ a trochu se uklidňoval. Nakonec jsem nevydržel čekat, až mi zavolají, abych se dostavil k porodu, tak jsem se trochu vetřel do porodnice a hle, za 5 minut jsme šli na sál. Když jsem poprvé uslyšel první řev, hned ve mně evokoval pocit, že bude mít sakra silnej hlas. A mohu říct, že těmi zhruba třemi lety, co je na světě se jí hlas umocňuje stále víc. Rozhodně hudba a zpěv je jedna z věcí, kterou v naší Lindě budeme podporovat, jak to půjde.

Jak moc rodičovství ovlivnilo a dále ovlivňuje tvůj život? Změnil se nějak zásadně? Změnil ses případně i ty sám?
Na tuhle otázku je secsakramentsky těžké odpovědět. Asi víš, že když se člověk mění, není to stav ze dne na den, ale je to průběh, při kterém nás jednotlivé impulsy všedních i nevšedních dní postrkávají dál a může se stát, že i nevědomky změníš směr. Co ale můžu s klidem říct je, že si vůbec nedokážu představit, co jsme dělali, když Linda ještě nebyla na světě. Podle mě to musela být strašná nuda. 🙂 Takže ano, asi jsem se změnil. Určitě jsem si určil životní priority a neběhám zběsile za každým klackem, který mi osud hodí. Teď je tu moje dcera, a už to mohu zveřejnit, ještě druhé na cestě a mou prioritou je vychovat z nich lidi, kteří ctí životní hodnoty a nebojí se pustit i do věcí, které by do nich nikdo nikdy neřekl.

Vedeš svou dceru k hudbě? Vědomě či nevědomě…. Hraje u vás doma hudba tak nějak otevřeně a přes celý byt?
Ano, vědomě, přes celý byt, resp. Dům. Je pravda, že občas dáme ochutnat i sousedům. 🙂

Existuje nějaký obal metalové nahrávky, který svým dětem nikdy neukážeš?
Naši dceru, potažmo i to druhé, co je na cestě, nechceme nijak distancovat od věcí, které prostě na světě jsou. Pokud bude sama chtít, myslím, že si najde všechno sama. V těch dětech už to prostě je. Navíc, pokud tam bude něco mooooooc ošklivýho, tak tomu stejně nebude rozumět a ve finále jí můžeme říct cokoli, že jo. 🙂

Jak s rodinou trávíš volný čas? Na jakém místě si nejlépe odpočinete?
Jelikož bydlíme ve velkém domě s velkou zahradou, což stále ještě dáváme do stavu, ve kterém by se nám to jednou opravdu líbilo, tak svůj volný čas zatím trávíme nejvíce na zahradě a doma, popř. nějaké návštěvy, procházky, jízda na kole. Já jsem vyhlášen tím, že neposedím, a tak nejsme moc k tomu někde polehávat u vody. Takže i letní dovolené jsou hodně zaměřené na turistiku a tak. Dá říct, že odpočíváme nejlépe aktivně. Pro mě osobně den, který proležím, je dnem, který ani nebyl (jako kdybych ani neodpočíval).

Měli by podle tvého názoru rodiče svým vkusem ovlivňovat své děti? Určitě počítáš i s tím, že ti bude doma brzy hrát i něco trochu jiného… 🙂
Každý máme tu jedinečnou možnost, a to možnost volby. Rozhodně nemá smysl to dětem tlačit, protože v obecné rovině platí to, že čím víc na někoho tlačíš, tím víc se vzpírá. Takže si mohou vybrat sami, co chtějí a v čem uvidí svůj smysl života. Nejsem až takový hlupák, abych nectil své dítě proto, že nejde v mých šlépějích. Ba naopak, budu ho podporovat v tom, co si vybere, jak to jen půjde.

Jak bys definoval takového fanouška kapely SECTESY? Jací lidé na vás nejčastěji chodí?
Člověče, budeš se divit, ale asi je ta hudba tak strašně rozmanitá, že na svých koncertech potkáváme hromady osobnostních typů. Dle reakcí lidí vnímáme, že tahle hudba baví jak služebně starší metaláky, tak i tu mladou vlnu, což je perfektní. Jsme za to neskonale rádi, protože děláme pouze to, co nás baví. A pokud to baví i ostatní, pak víme, že to děláme dobře! 🙂

Vzpomeneš si na první koncert v barvách SECTESY? Byla tréma? Dopadlo vše podle tvých představ?
Téhle otázky jsem se obával……….počkej, musím se přestat smát…… 🙂 Můj první koncert v dresu SECTESY se odehrál v Kolíně ve vyhlášené pivnici „U Vodvárků“. Měl jsem s klukama dvě zkoušky, kde si mě vyzkoušeli na jeden song a cover od KRABATHOR – In The Blazing River. A byl tu první koncert, kde mě Dejvy ujišťoval, že to odzpívá Bejv (ElLYSIUM, ex-DESPISE) a já si dám jen tento cover. Bylo to v pátek. V obědové pauze mi Dejvy volal a říkal: „Marťas, víš, dneska musíš odzpívat celej set.“ No, nakonec jsme to nějak zvládli, ale byl to masakr. Dokážeš si představit písničky beze slov a jasně daných linek, kdy pouze improvizuješ? 🙂 Naštěstí ten cover, který každý znal, tak jsem jakž takž uměl. 🙂 Bohužel pak přišel ještě další cover od OBITUARY, a to už byla spíš taková plácaná v rybníku. 🙂

Myslíš si, že brzdy doroste nějaká silnější generace deathmetalových fans? Myslíš, že je možné, že by se z death metalu mohl stát hodně okrajový žánr, něco na způsob swingu?
Já si myslím, že metal má svých fans stále dost, ale samozřejmě s přirozeným úbytkem by měl jít ruku v ruce i přirozený přírůstek, a lépe, pokud přírůstek bude mít zvyšující se trend. Podle mě se tento styl nedostane na okrajový žánr, ale musíme se snažit zastavit pokračující trend v ústupu návštěvníků z UG klubů. Spousta lidí dnes metal poslouchá v klidu doma, daj si u toho lahváče za pár kaček a jsou spokojený. Možná je ale potřeba zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. Není těch akcí na naší scéně strašně moc? Nejsou lidé zmatení a neví, kam mají jít, a tak nakonec nejdou nikam. Na druhou stranu, když kolikrát vidíš pozvánku na událost a zjistíš, že tomu organizátor nevěnoval ani chvíli času (nezajímavý plakát, nezajímavé obsazení, nezajímavý popis akce a v neposlední řadě nezajímavá podpora akce), a pak se diví, že tam bylo 6 platících, tak by se měl hlavně zamyslet nad tím, proč se tak stalo a příště to udělat jinak.

Jakou hudbu v současné době nejvíc posloucháš?
Jelikož v autě trávím velkou část svého volného času, tak nejvíce poslouchám hudbu právě tam. A rozhodně nechci poslouchat jednu nahrávku stále dokola, takže to dost střídám. Co ale u mně hraje v poslední době asi nejvíc? Asi toto: CARCASS – Swansong, DISSECTION – The Somberlain, GATES OF ISHTAR – At Dusk and Forever a CEREMONIAL OATH – Carpet. Není to nablýskaným zrcadlem mého vkusu, ale je to aktuální obliba daných nahrávek. Za pár týdnů to může být někde jinde a za dalších pár týdnů zase úplně jinde. 🙂 Já totiž nemám vyloženě kapelu, kterou bych zbožňoval nejvíc. To, co se mi kdysi líbilo, se mi líbí i teď . Moc rád se k některým nahrávkám vracím.

Jsi součástí týmu Symbolic festivalu. Jak hodnotíš druhý ročník? Zkus vybrat nějaké perličky ze zákulisí, které ti třeba zůstanou v paměti nadobro?
SYMBOLIC je pecka. Stejně jako první ročník, tak i druhý hodnotím skvěle. Vybudovali jsme velice přátelský festival, máme perfektní recenze od lidí a věříme, že se budeme rozrůstat i nadále. Není to úplně jednoduché, je za tím strašná hromada práce, ale práce, která nás baví. Co mi zůstane v paměti? Když vyzvedneš přesný počet lidí, headlinující kapely na letišti, odvezeš je na hotel a tam zjistíš, že jeden z nich je někdo, kdo tam vůbec neměl být a chce odvézt hned ráno zpět na letiště, protože musí zpět do GB si něco zařídit… a v tu chvíli se dozvíš, že zpěvák ještě nedorazil a dorazí až následující den, že mu zrušili let. 🙂 Teď už se tomu jen směju, ale ta nervozita v danou chvíli byla šílená. Samozřejmě je tam toho trochu víc, ale nejsem si jist, jestli to chci zveřejňovat… 🙂 Díky, Alle, za super rozhovor! Fakt jsem se pobavil. 🙂

ALL

https://sectesy.bandcamp.com/releases

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *