MALLEPHYR – Nechceme vylézat ven s polovičatým produktem.

Mnozí ne až tolik zainteresovaní budou překvapeni, posluchači v obraze patrně polichoceni, neboť blackmetalová skupina MALLEPHYR si konečně našla cestu na Rumzine web. Jasně, oba řadové počiny jsem probral v recenzích, ovšem interview je přece jen trochu jiné „porcování havrana“. V podstatě je to „porcování“ v důsledku řádně vyvedeného alba „Womb of Worms“, kterým kluci složili jakousi „zkoušku  z dospělosti“. Dá se říci, že i o tomto tématu jsem vedl rozhovor s vokalistou a kytaristou Markem Opatrným alias Opatem.

MALLEPHYR si za poměrně krátkou dobu vydobyli solidní pozici na scéně, navíc recenze na vaše dva počiny byly vesměs velmi pozitivní. Jdou tato pozitiva ruku v ruce se zájmem fans?
V poslední době sleduji zejména na našem facebooku, že se o MALLEPHYR začínají více zajímat i zahraniční posluchači, což je velmi příjemné zjištění. Přisuzuji to zejména tomu, že se například druhé album „Womb of Worms“ nachází na velmi sledovaném youtube kanálu Black Metal Promotion, že vyšlo i několik recenzí v zahraničí atd. Label Satanath Records v tomto udělal hodně pro propagaci ještě před vydáním desky. Celkově se za těch pár let okruh lidí, kteří se nějakým způsobem o MALLEPHYR zajímají, dost rozšířil, za což jim patří ohromný dík.

Recenze jsou zatím skutečně vesměs pozitivní, což je potěšující. Nevím, jak moc se posluchači recenzemi řídí a jak moc jde zájem ruku v ruce s recenzemi, ale určitě to nějaký vliv má. Osobně jsem vždy zvědavý, jak recenzent naši nahrávku nahlíží, zda ji cítí podobně, jako my, nebo má odlišné pojetí. S lecčíms mohu nesouhlasit, z lecčehos se naopak mohu poučit, je zajímavé vědět, jak album někdo, kdo jej podrobil mnoha poslechům, vnímá.

Nevím, třeba je to jen moje domněnka, ale mám pocit, že si dáváte na všem maximálně záležet, především pak na propracovanosti hudby. Skoro se mi zdá, že máte již dopředu promyšlený každý druhý krok. 🙂 Domníváš se, že když se kapela hned na začátku své dráhy zapíše nějakým laciným produktem, velmi těžko se pak ta „blbá“ image odbourává?
Pokud to takto cítíš, cením si toho. Snažíme se ke všemu přistupovat v rámci našich možností profesionálně, respektive nevylézat ven s polovičatým produktem, se kterým bychom nebyli z nějakého důvodu spokojeni. Zabere to třeba hodně času, úsilí i financí, ale je to důležité. Tím se vlastně dostávám k druhé části otázky – JEDNOZNAČNĚ! A nelze se tomu vůbec divit, natož v dnešní době, kdy vychází ohromné množství nahrávek doslova každý den. Poslechneš si debut nějaké kapely, který tě bude štvát, ať už čímkoli – kompozicemi samotnými, zvukem, texty… budeš se k té kapele vracet? Až vydá druhou desku, budeš ji vyhledávat? Těžko, vždyť vychází tolik alb zavedených skupin, od kterých víš, že můžeš očekávat kvalitu, že tě v minulosti bavily. Samozřejmě, pár lidí tomu dá třeba i přesto příště druhou šanci… může ta druhá deska být dobrá, začne se to postupně šířit… ale rozhodně to není ideální proces.

Já bych to možná dokonce otočil, že je jednou z nejdůležitějších věcí zapsat se hned na začátku alespoň v rámci možností pozitivně, nebo lépe řečeno nějakým autentickým způsobem. Myslím si, že je to hodně o přístupu, kterou ta kapela k hudbě má. Není to o žádném tlačení se umělými prostředky, sponzorovanými příspěvky na sociálních sítích, přiblblých anketách „dostaňte nás svým kliknutím na tento festival“ a podobných věcech. Lidé potřebují cítit zapálení pro věc, to, že každý koncert odehraješ naplno, i kdyby tam byli tři lidé, že nad hudbou přemýšlíš, že víš, co chceš.

Aktuální nahrávka „Womb of Worms“ mi přijde velmi promyšlená a kompozičně velice pestrá. Je pravděpodobně určena náročnějšímu posluchači, ale zároveň se nejedná o totální „pavučinovou spleť“ bez feelingu. Domníváš se, že kromě samotného skládání je nezbytná maximální komunikace mezi všemi členy kapely? Je podle tebe i tato „nehudební“ část ve výsledném dotažení věcí nezbytná?
Děkuji za ta slova. Samozřejmě musí v kapele fungovat určitá symbióza, minimálně po té, řekněme, „umělecké“ stránce. Je nutné, aby nejen na výsledku, ale na celkovém kompozičním procesu panovala shoda napříč kapelou. To znamená, že i když je v kapele někdo, kdo má „hlavní skladatelské slovo“, je potřeba, aby se s tou ideou další členové ztotožnili. Jinak by to mohlo fungovat třeba studiově, ale nikoli dlouhodobě koncertně. Věřím, že u nás to od začátku je určitým způsobem nastaveno a funguje to tímto způsobem.

Zvuk nahrávky mně osobně přijde hodně „intenzivní“, nebojím se použít slovo naprosto „dospělý“, a to i s přihlédnutím k tomu, co se ke mně dostává ze zahraničí. Jakým způsobem jste hledali ten správný recept na ideální sound pro MALLEPHYR? Lze to vůbec nějakým způsobem vyjádřit?
Pro mě je důležité jít do studia s určitou představou, jak by alespoň obrysově měla nahrávka znít. Je to hodně o komunikaci s producentem, abychom se naladili na podobnou notu už před samotným nahráváním. Ale my s Karlem alias Sheafraidhem už tak nějak víme, co od sebe čekat. Spolupracujeme spolu od úplných začátků MALLEPHYR (co se týče nahrávání, hudebně ještě déle) a já si to nemohu vynachválit. Hledání vhodného zvuku a nastavení veškerých nástrojů a zpěvů samozřejmě zabere určitý čas, na druhou stranu ale pokud do studia člověk nejde s pokynem „ať to zní jako kytara, díky“, ale má konkrétní vizi, leccos se tím urychlí. Karel má zároveň jasno, co se k jakému stylu hodí a co ne, rozšíří nahrávku do dalších rozměrů, má cit pro detaily. Ta kooperace fakt funguje a třetí desku chceme znovu nahrávat v KSV Studios.

Např. francouzské kapely dotáhly black metal v podstatě do jiných sfér, než tomu bylo za časů norské nadvlády. Jak hodnotíš současný vývoj black metalu? Paradoxně je to jeden z žánrů, jehož evoluce ještě úplně nenastala (jestli to tedy mohu takto troufale vůbec říci). Souhlasíš se mnou?
A to já bych právě řekl, že evoluce black metalu probíhá tak nějak neustále, pokud evoluci bereme jako určitý postupný vývoj. Francouzské kapely jsou skutečně na žánrovém piedestalu, ale ono i v dalších zemích najdeme hodně charakteristické odnože. Vezměme si kanadskou scénu kolem MONARQUE či FORTERESSE, moji oblíbenou polskou scénu, kde raší jedna vynikající záležitost za druhou (za poslední dobu mě dostali například loni debutující TOTENMESSE), islandskou scénu, jejíž charakteristický sound má v podstatě na vrubu jediný člověk (Stephen Lockhart z REBIRTH OF NEFAST). Každá z těchto scén má naprosto jinou podobu, přitom se stále jedná bez výjimky o black metal. A toho si na žánru cením skoro nejvíc – té rozmanitosti, toho, jak každý dává důraz na něco jiného – někdo na atmosféru, někdo na syrovost, někdo na bláznivou blastovost.

Čím je ti black metal nejbližší? Dokázal by sis představit sám sebe v úplně jiném hudebním odvětví? Co musí hudba obsahovat, aby tě dokázala výrazným způsobem oslovit?
V podstatě to souvisí i s předchozí otázkou – tím, že jde o velmi rozmanitý žánr, který se neustále nějakým způsobem vyvíjí, rozmělňuje, často dochází k různým dříve nepředstavitelným fúzím s jinými žánry a podobně. V současnosti si asi neumím představit, že bych se nějak osobně podílel na něčem žánrově výrazně odlišném, poslechnu si rád občas i leccos mimometalového, ale dělat bych to nechtěl a vlastně ani neuměl. V rámci metalu bych možná něco dalšího vyzkoušel (a dřív jsem i něco jiného hrál), v hlavě mám už dlouhou dobu jednu záležitost, do které bych se rád pustil, ale s tím, kolik toho v současnosti je, bych to viděl tak za pár dekád, haha.

Pro mě je důležité, abych z hudby cítil nějakou atmosféru, abych pociťoval, že umělec chce skutečně něco vyjádřit a nejde jen o umělou nahrávku. Potřebuji slyšet emoce. Samozřejmě také cením, pokud se i v dnešní době povede kapelám vložit do hudby dávku svojskosti.

Můžeš prozradit, jaké jsou vaše primární zdroje inspirace? Nahrávka mi opravu přijde emočně hodně temná a černá… Jsou nějaká témata, které tě ke psaní dokáží nakopnout?
V podstatě hlavním zdrojem inspirace není nic moc vnějšího, spíše interní pocity, rozpoložení, aktuální stav psychiky. Vnějším vlivem může být znechucení z něčeho konkrétního, ale hodně se to motá, zejména na „Womb of Worms“, kolem vlastních pocitů. Proto také k psaní textů musím být v určitém rozpoložení, nejde to jen tak, že si pustím „hudební předlohu“ a něco ze sebe vysypu.

Album Vám vydala ruský firma Satanath Records, která má v metalovém undergroundu solidní jméno. Máš nějaké zprávy o tom, jak silný je tam trh s fyzickými nosiči? Jak bys zatím zhodnotil spolupráci mezi kapelou a labelem?
Upřímně žádné konkrétní informace nemám, ale Satanath vydává jedno album za druhým, tak věřím, že se Alexejovi daří v rámci možností dobře. Spolupráce byla zejména před vydáním desky intenzivní a Alexejovi se sluší poděkovat, protože za prvé projevil zájem o vydání „Womb of Worms“ takřka okamžitě po zaslání dvou promo skladeb, za druhé nám byl ochoten i trochu počkat, když některé věci z naší strany nešly tak rychle, jak bychom doufali a potřebovali. Nějaké recenze vyšly i v zahraničí, takže i v tomto ohledu Alexej nezahálel. V současnosti ale nemám žádné zprávy o prodejnosti alba a podobných věcech.

Oslím můstkem bych se ovšem chtěl dostat k samotnému Rusku a jeho vnímání okem českého hudebníka. Co ty a Rusko? Sympatie, antipatie, lhostejnost vůči mezinárodní politice… Máš slovo… 🙂
Rusko je mocnost a jako všechny jiné mocnosti má svoje minusy. V některých jsou ty minusy méně výrazné, v jiných více, záleží pak na tom, jakým způsobem jsou ty země vedeny. Nikdy jsem v Rusku nebyl, takže interní záležitosti hodnotit nemohu, ale potýká se s mnoha problémy… Zahraniční politika Ruska je v mnohém agresivní, o čemž svědčí jak nedávné události, tak zkušenosti z minulého století. Na druhé straně to automaticky neznamená nekritické přijímání třeba protipólu v podobě Spojených států. I tam bych měl, zejména co se týče zahraniční politiky, veliké výhrady. Ale jak říkám, nijak zvláště se v této oblasti neorientuju, zajímám se zejména o domácí politiku.

Starý kontinent se v současné době potýká s celou řadou problémů. Jaký je podle tebe ten nejzásadnější?
Myslím si, že oproti různým dalším částem světa je na tom Evropa vcelku dobře. V nedávné době jednoznačně největším problémem byly opakující se strašné teroristické útoky v několika evropských zemích, které logicky zvedly vlnu strachu, ale také popularitu jistých uskupení, které z toho možná leccos vytěží v květnových volbách do Evropského parlamentu. To uvidíme zanedlouho.

Obecně si ale myslím, že Evropa je stabilní. Vezměme si, jak dlouho už je tu mír, a za to, ač se to mnoha lidem nelíbí, vděčíme i Evropské unii, ke které mám ale také řadu výhrad. Mně třeba vadí některé konkrétní záležitosti poslední doby, o kterých se debatuje – jako příklad zmíním nedávný návrh Evropské komise začít v Unii postupně rozhodovat o daňových otázkách ve většinovém hlasování namísto principu jednomyslné shody. Obecně si nemyslím, že členství EU by mělo znamenat potlačování důležitosti národních států a politik.

Současným problémem je jistě také brexit, tedy zejména to, jakým způsobem k němu Velká Británie směřuje. Nebo spíš nesměřuje. Má k němu dojít za pár dní a nikdo neví, co se vlastně stane a jak k tomu dojde. A dojde vůbec? Vnáší to nejistotu do všech sfér společnosti. V Británii i v dalších evropských státech.

Nyní zpět k hudbě. Funguje ve Vašem případě stále ono parťáctví s ostatními kapelami? Spoustu muzikantů mi vypráví o tom, že tohle už ze scény spíše vymizelo. Jak je tomu ve vašem případě? Také se domníváš, že užší kooperace mezi kapelami v podstatě mizí? Čím je to podle tebe způsobeno?
Já bych nebyl tak skeptický. S mnoha kapelami kooperace skutečně funguje, rádi se potkáme i mimo koncertní příležitosti a podobně. Ale upřímně – já se na scéně pohybuji v podstatě chvíli, takže jak tomu bylo před 10, 20 lety, to nejsem schopen posoudit. Osobně mám mezi muzikanty z různých kapel mnoho přátel, s některými skupinami funguje i mezikapelní spolupráce v rovině koncertní atd. dlouhodoběji.

Samozřejmě se občas objeví třeba nějaké pomluvy. Čím je to způsobeno, to rozebírat nehodlám, ať si každý zamete před vlastním prahem. Na tohle fakt plácat energii nemá smysl. Ale to jsou výjimečné případy.

Jak moc složité by pro Vás bylo vyrazit na evropské tour? Kdyby se naskytla příležitost, dokázali byste se vydat do světa v podstatě okamžitě?
Samozřejmě záleží na různých okolnostech, jako jsou zejména pracovní záležitosti a povinnosti v dalších kapelách. Pokud by turné bylo naplánováno s dostatečným předstihem, myslím, že by zásadní problém nebyl. Tam jde ale také o jiné věci – nejsme žádná etablovaná kapela s výraznější pozicí v Evropě, takže spíš by se musela naskytnout příležitost jet s někým, kdo tuto pozici má. Na podzim plánujeme s přední českou black metalovou kapelou pár zemí navštívit, ale zatím je to v plenkách, takže více prozrazovat nemohu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány? Na jakých festivalech se např. v létě objevíte? Je nějaké místo, kde byste si moc rádi zahráli?
Zatím máme na letošní rok naplánovaných jen několik koncertů, kupříkladu se objevíme na konci března před silnou sestavou ACHERONTAS, INFERNO, DJEVELKULT v Praze. V létě zatím máme potvrzený Symbolic Fest, kde se objevíme poprvé a těšíme se na to. Uvidíme, co se ještě naskytne, na podzim plánujeme, jak už jsem zmínil, vyrazit na chvíli ven, hehe.

Takových míst je samozřejmě spousta, pokud to bereme v širším měřítku. Co se týče Česka, například mě mrzí, že skončil festival Hell Fast Attack, protože to byla velmi příjemná akce, na které jsem mohl několikrát hrát se STÍNY PLAMENŮ či WAR FOR WAR, škoda, že jsme to třeba nestihli i s MALLEPHYR. Samozřejmě snem každé české kapely je zahrát na Brutal Assaultu, kde jsme vystoupili před čtyřmi lety na zadní scéně a byl to úchvatný zážitek. Ale osobně mám velmi rád i mnohem menší akce. Hlavní je, aby fungovala určitá konexe mezi kapelou a publikem a aby celá akce měla příjemnou atmosféru.

Díky moc za rozhovor! Držím Vám palce, ať se daří!
Já ti děkuji za zajímavé a neotřelé otázky a i za trpělivost, dlouho mi to trvalo. Díky moc!

ALL

https://bandzone.cz/mallephyr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *