MAKRAB – Kytice (CD-2011)

Přiznávám se, že ve škole jsem se ji nikdy nechtěl učit. Posedlost „Kyticí“ je však u učitelů českého jazyka věc běžná a zřejmě správně ji považují za hřeb národní literatury. Tohle žák školou povinný však nemůže tušit, a tak to sebe láme verše nad jejichž významem ani nepřemýšlí. Je to prostě lomoz! Pokud však žáci základních škol milují metal a chtějí dostat návod, kterak se básně rychle naučit, nechť si pustí tohle CD a nahlas si recitují. Možná právě, že touto metodou dostanou do hlavy přesně to, co potřebují.

Když jsem CD skupiny MAKRAB rozbalil a pochopil o co přesně kráčí, čekal jsem z hudebního hlediska nějakou avantgardu, stylový propletenec či dokonce nadsázku. Po několika posleších jsem se však se zlou potázal. MAKRAB totiž produkují ničím nezáživný thrash/death metal, do kterého mi tématika básní z „Kytice“ vůbec nesedí. MAKRAB jsou sice poměrně schopní instrumentalisté, nicméně jejich nápady jsou až příliš vázány na jednotlivé verše a věřte mi, přizpůsobovat hudbu textu, zvláště pak takovému, který si kapela sama nevytvoří, to je skutečně o průšvih. Slova poezie v podstatě vůbec nekorespondují s hudbou, jsou to dvě oddělené nádoby…až se člověk skutečně začne sám sebe ptát: PROČ? Nechci MAKRAB žádným způsobem shazovat, přece jen každá snaha o něco se cení, nicméně poslouchat growlingem frázujícího vokalistu, peroucího se s „Vodníkem“, to je opravdu záležitost minimálně úsměvná (pravda, moje kamarádka, učitelka českého jazyka a literatury, se při jedné z ukázek málem potrhala smíchy).

Mně osobně je spíše líto zbytečně zazděné hudby navlečené právě na jednotlivé básně. Evidentně to nesedí, neladí, ale MAKRAB si i přesto umínili, kdo ví proč, že tam tu „Kytici“ zkrátka chtějí mít. Že by se jim nedařilo vytvářet vlastní texty, anebo je to pouze vlastní lenost? Nebudu spekulovat, ovšem jedno je jisté. Tenhle „pugét“ je v rukou MAKRAB pouhým polotovarem. Zvědavec si ho možná pustí, samotný titul pod rouškou eventuální zábavy přitáhne pozornost, ale to je tak celé. Opravdu nemám nic proti tomu, aby současné kapely čerpaly svou inspiraci u proslavených literátů (nedávno jsem na R.U.M. Webu popisoval, kterak se to kupříkladu povedlo ukrajinským DRUDKH), ovšem celý koncept musí být do puntíku promyšlen, zvláště pak proto, aby se kapela vyhnula trapasům či dokonce posměchu.

Přiznávám se, že je mi téhle recenze opravdu líto. MAKRAB totiž pouze vsadili na špatnou kartu. A nebo snad ještě lépe, na hlavu dvanácteráka nasadili hrnec s vědomím, že mu to snad bude slušet. Takže chlapi, nekamenujte mě, zkrátka se mi to nelíbí a jen pro váš dobrý pocit nemohu tvrdit opak. Doufám však, že se brzy zbavíte „ebenofílie“ a pro příště připravíte něco kulantnějšího. Máchu, Bezruče, Hlaváčka…raději nechte v klidu odpočívat. Což takhle svoje vlastní básně?

ALL

http://bandzone.cz/makrab

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>