MAD SEASON

MAD SEASON a jejich historie. Něco, co vlastně ani nestačilo začít. Něco, co se ani nestačilo narodit. MAD SEASON byli bleskem nad horizontem, který můžete spatřit, ale také nemusíte. Myslíte, že není čeho se bát? Bojíte se své smrti? Podívejte se do zrcadla a zbilancujte si svůj život. Chce tady vůbec někdo žít? Tohle jsou šílené představy! Šílený rok se pomalu mění v šílená léta. A z té šílenosti existují dvě cesty. Do pekla a nebo do spárů „houbiček“. Rok 1994 byl co se týče těchto rostlinek nesmírně úrodný. Jaká že šílenost? MAD SEASON se narodili a zároveň si psali závěť. Nikdo nic nevěděl, nikdo nic netušil. Stopa, která však po nich zůstala se vždy bude vracet k těm, kteří chtějí ledacos ochutnat a zkusit… Chci vám vyprávět stručný příběh o projektu, který zrovna úsměvy na všechny strany nerozdával. Brzy se za ním zavřela voda a mnozí zapomněli…kdo však chce slyšet trávu plakat, slunce zvracet a bolest zpívat…musí si hledat cestu. Je to cesta šílena! Je to cesta k MAD SEASON!

Hledání ztracených houbiček:
Znáte to! Prostě takové ty zahradní americké párty. Spousta žrádla, chlastu, dívek…občas si i slušňáci dají nějaký ten hašiš a nakonec všichni končí na záchytce. Rodiče pak buď lomí rukama a nebo všemožně svá dítka omlouvají. Ale co…možná jsem to celé začal špatně. Nicméně si na mapě Ameriky najděte město Seattle. „No problem“! Přátelé, nikdy jsem nemusel grunge.Taková NIRVANA zasáhla snad každého (a je jedno jestli v pozitivním či negativním smyslu). ALICE IN CHAINS, SOUND GARDEN, PEARL JAM…hudba či trend? Metalisté v kožených bundách hrozí pěstí. Tihle maníci ve vytahaných košilích nám chtějí ukázat, co je to kytarová nálož? Inu, jak si to kdo přebere…hudba je jen dobrá, nebo špatná. Každý na něčem vyrostl a když má trochu důvtipu, pokouší se tvořit. Tak nějak bych charakterizoval přístup kytaristy PEARL JAM, Mika McCreadyho, který měl chuť si pořádně „zajámovat“. Tenhle skvělý kytarista s neskutečným citem pro hru se však ukázal být nejen skvělým muzikantem, ale i výborným „managerem“. Pro své dovádění si získal bluesového basistu Johna Backera „Bakera“ Saunderse, který ho svou hrou naprosto učaroval. Jádro se začalo pomalu formovat. Další ulovenou osobností se stal bubeník Barrett Martin z kapely SCREAMING TREES, která právě zažívala u kritiků úspěch s albem „Sweet Oblivion“. Tak co říkáte, povedená trojka, že? Ale někdo nám tu přece jen chybí…trojice pilně zkouší a svou produkcí se neskutečně baví, byť všichni zainteresovaní dobře vědí, že z jejich rukou i duší nikdo nemůže čekat žádné „slaďáky“. Začínají vznikat první kostry skladeb a tak zbývalo zodpovědět poslední otázku. Kdo usedne na pomyslnou stoličku vokalisty…

…na druhém konci břehu…s jistou kapelou ALICE IN CHAINS živoří jistý Layne Staley. Jeho neskutečný a naléhavý zpěv, však pomalu mizí v mlze. Layne je více na tripech, než při smyslech a místo, aby se snažil o resuscitaci „Alice“, vybrnkává si teskné melodie. Uslyší je někdo někdy? Hádanka zodpovězena. Mike nabízí Layenovi místo za mikrofonem a alespoň pro tuto chvíli ho krade paní Zubaté z náručí (oba se potkávají v protidrogové léčebně.) Sestava zajímavých osobností je pohromadě. Staley okamžitě po svém příchodu přináší do kapely své nápady a rýsuje se něco…něco, co nemá příliš spojitost s domovskými kapelami zúčastněných. Rukopis je zřejmý, ale jinak? Partička muzikantů pořádá pravidelné sešlosti a Mike pomalu dostává chuť na nějaké to „živé“ hraní. Jeho organizační schopnost nás tedy zavádí do tajuplného klubu „Crocodile Cafe“, kde „slavná“ čtyřka poprvé představila svou možnou tvář. Proč možnou? Vystoupení je postaveno vyloženě na „jamu“, přičemž z šílené improvizace se pomalu začínají klubat první skladby jako např. „Artificial Red“ (později umístěná na albu „Above“). Posluchači po prvním vystoupení hned pochopili, že tento projekt (kapela?) nebude nic jen tak lehce stravitelného. Tesknost, bolest, bluesový vzlyk, hluboké emoce…to jsou všechno atributy tyčící cestu této čtveřice. Improvizované vystoupení se pánům velmi líbí a proto si dali ještě dvakrát repete. Tentokrát však již s čistokrevným jménem…GACY BUNCH! (názvem vzdala čtveřice hold oblíbenému situačnímu komikovi Johnu Waynemu Gacymu. Čas běžel jako voda a „šéf“ Mike si byl dobře vědom, že by bylo škoda, kdyby vzniknuvší skladby zapadly v prachu zapomnění. Barrett Martin k tomu dodal: „Jsem přesvědčen, že naše skladby jsou opravdu silné. Naše „jamování“ je super, ale každá cesta má svůj cíl. Chceme vydat album. Není třeba v tom hledat něco zvláštního. Je to logické vyústění naší cesty“. Důležitá změna se samozřejmě dotkla názvu (teď už můžeme na plná ústa používat termín ) kapely. Vznikají MAD SEASON! Možná vás napadá několik zvláštních konstelací, proč zrovna tento název, ovšem zde je to pravé vysvětlení: „je to speciální anglický výraz pro roční období, v němž nejvíce rostou určité halucinogení houby“.

Něco začíná a něco…?
madseasonabove14. březen 1995! To je to datum! Vychází album „Above“. Nahrávalo se deset dní ve studiu Bad Animals v Seattlu. Především fanoušci ALICE IN CHAINS a PEARL JAM očekávali nahrávku s velkými nadšením. Po poslechu alba však museli být mírně zklamáni. MAD SEASON se totiž nerozhodli kopírovat své domovské kapely (proč taky?). Natočili mnohem působivější materiál a rovněž textová stránka je snůškou nekonečných smutných reakcí a emocí. Dokonce jsem zaslechl názor, že jejich domovské kapely nikdy tak silné album nenatočily. Všechny skladby nejsou nikterak rychlé. Jsou však hutné a některé svou atmosférou atakují bluesovou náladu. Velký podíl na tom měl samozřejmě baskytarista Baker. Výsledkem alba byl doslova nadšen. Rovněž ho velmi „dostaly“ texty, které měl nastarosti Pán vokalista Layne. Baker k nim řekl: „Ačkoliv jsou to Layeneho slova, kterými za nás hovoří, jsou jeho texty vlastně autobiografií nás všech. Jsou o změnách v postojích k tomu, co je a co není důležité.“ Album začíná mocnou depresivní skladbou „Wake Up“. Z Layenova bolestného přednesu doslova tuhne krev v žilách. “Wake up young man, it´s time to wake up“… Takhle zní jeho první slova. Žalozpěv toho nejtvrdšího zrna! „X – Ray Mind“ je už přece jen trošičku svižnější. Skladba je postavena na neskutečně působivých rifech, které se po několika posleších doslova zaryjí do hlavy. Jednou z nejzásadnějších skladeb na albu (alespoň dle soudu muzikantů) je „River Of Deceit“. Byla vlastně úplně prvním kouskem stvořeným pro album „Above“. Hřeb alba přichází s písní „I am Above“. MAD SEASON se v ní opřeli o nádherné melodie, kterým vévodí výborný zpěv Layneho. Se zpěvem v této skladbě pomohl rovněž Mark Laneman z kapely SCREAMING TREES. Vskutku nádherná věc. Mark si poté s Layenem zapěl ještě ve skladbě „Long Gone Day“, ke které napsal i text. Nádechem blues dýchají skladby „Artificial Red“ a „November Hotel“ . Za podpory hutné kytary znějí tyto skladby ještě více působivěji. A právě v těchto kompozicích se ukázala hudební zručnost Barretta Martina, který album ochutil marinbou a elektrofonickým cellem. Nesmrtelným kouskem se stává rovněž „Lifeless Dead“. Neskutečné kytarové riffy se slévají s geniálním vokálem. Melodická linka, kterou lze zpozorovat uprostřed skladby, to je něco co se nedá jen tak jednoduše popsat. Podobnou atmosférou dýchá hitovka „I Don´t Know Anything“. Ještě více odráží jakýsi rezignovaný postoj k životu v podání Layena. Během nahrávání však tenhle týpek zářil jako sluníčko. „Toto je bezvadná kapela. Je uvolněná, je tam spousta myšlenek a prostor pro čisté pocity a emoce“. A právě tato věta jakoby popisovala závěr alba v podobě „All Alone“. Poloinstrumentální pocitovka zcela jasně deklaruje vněmy ve kterých „něco začíná a něco končí…“

Za zmínku stojí rovněž obal alba. Stvořil ho totiž samotný Layne vlastní rukou a i uvnitř booklatu můžete nalézt jeho malby, nesoucí se ve stejném koloritu jako přední cover. Album „Above“ udělalo nejvíce radost těm posluchačům, kteří o hudbu domovských kapel příliš nejevili zájem. MAD SEASON! To bylo něco jiného! Pocity, bolest, emoce, umírání, deprese…Málokdo skousne pomalost a hutnost v jednom balení. Parta kolem Mike McCreadyho byla však nadšená. Společné jámování je dostalo do neznámých končin a pokud měl někdo z hudby radost, byli to MAD SEASON! Našli svou cestu, našli svou tvář. A fanoušci? Jen v Americe se tohoto skvělého počinu prodalo půl milionu… Barrett Martin: „Ať to zní jakkoliv otřepaně, jsme přátelé a hrajeme spolu rádi. Je to fajn, scházet se v suterénu a jen tak si zahrát“.A pánové hráli pro svou radost. Jak pro sebe, tak i pro lidi při koncertech. Nad hlavami „šíleného seskupení“ se začal vznášet otazník. Co dál???

Epilog
mrmadseasonPo vydání alba „Above“ nikdo z účinkujících nepochyboval, že by právě tahle fošna mohla být tou poslední. Zvláště když mají borci v kapele tmelicí prvek jménem Mike McCready. Čas však plynul jako voda. Mike byl plně zaměstnán svou domovskou kapelou, ovšem sem a tam pokukoval po svých kamarádech. Pomalu střádal nápady na nové album. Chuť se nevytratila. Všichni hudebníci byli pracovně vytíženi ve svých projektech a MAD SEASON to byla pro ně radost. Pouze jeden článek….a žel ten nejdůležitější, zůstal jak se říká „vyset“. Ukázalo se, že pokud byl Layne Staley v permanenci s MAD SEASON, nebylo nic, co by ho mohlo skolit. Jeho „Alice v řetězech“ rovněž pomalu umírala s ním. Nad pohádkovým projektem se pomalu zatahovala obloha. Mike dobře věděl, že bez Layna to už nikdy nebude ono. Žel jeho drogové výpady se mu už pomalu začaly vymykat z rukou a jeho zdravotní stav se nadále zhoršoval. Mike však zbylé jádro chtěl ponechat naživu. Chtěl si ještě jednou zahrát se svými kamarády a přitom doufal, že se Layen stejně jako poprvé ze svých problémů vyseká. Když však se svou domovskou kapelou ALICE IN CHAINS představí album, na kterém je fotka třínohého psa praví: „Dám vám dobrou radu, neplánujte můj pohřeb, dokud tělo nezemře“. I tato věta však ledacos naznačuje…z pohledu MAD SEASON se však časová díra však neskutečně rozrůstala a tak zbytek osazenstva na své pravidelné jamy sezval starého známého – Marka Lanemana (jinak vokalista SCREAMING TREES a host na album „Above“-viz. výše.). Seskupení dostalo název DISINFORMATION.

Mike si byl vědom, že pokračování pod hlavičkou MAD SEASON by Layneho asi hodně zasáhlo a tak spolu se svými přáteli zvolil právě tento název. 16. ledna 1999 však smrt zbořila i tu poslední naději. Nejdůležitější spojka ve stavebnici kapely, geniální muzikant John Backer „Baker“ Saunders, zemřel na předávkování heroinem. Výpověď Mika hovoří za vše: „Tohle je konec, definitivní konec. John zemřel a s ním zemřela celá kapela“. To je konec celé smutné pohádky o MAD SEASON. Je o to smutnější, že Smrtka si později (a to 19. dubna 2002) přišla i pro Layne Staleyho, což se možná malinko očekávalo, protože hudebními sférami již dříve létaly fámy o jeho smrti. Odešel tak zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Jeho poslední drogový výlet „speedball“ (mix heroinu a kokainu) skončil ve čtyřiatřiceti letech.

Psal jsem texty o konzumaci drog, které vycházely z mého života a mých zážitků. Obrátilo se to však proti mně a to mě mrzí. Nikdy jsem nechtěl své posluchače nabádat ke šlehání heroinu. Někteří mě ale špatně pochopili“. LAYNE STALEY

Sestava: Mike McCready (PEARL JAM), Barrett Martin (SCREAMING TREES), John Backer „Baker“ Saunders (LAMONT CRANSTON BAND) R.I.P., Layne Staley (ALICE IN CHAINS ) R.I.P.

ALL

3 thoughts on “MAD SEASON

  1. Velmi dobře sepsaná biografie, autor(ka) skvěle vystihuje jednotlivé aspekty této kapely a používá originální názvosloví, velmi čtivé a pravdivé, děkuji mnohokrát.

  2. Parádní vzpomínka, velice čtivé! Díky!

  3. To , že Layne Staley je resp. byl to nejlepčí co se mohlo v oblasti rocku kdy urodit netřeba psát. jeho uhrančivý hlas mě provází dlouhé roky a bude provázet až do smrti. Roky které nás dělí od vydání jeho alba s Mad Season, naznačili , že se dá směle říci, že doposud nebylo nahráno nic lepšího, Syntéza všeho je dokonalá. Má hlava to nebere. Nahrát něco tak geniálního za deset dnů? Laney a hoši díky, nechť vás provází v tom nebi věčná sláva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *