Estonští LOITS se do metalového podvědomí zapsali především albem „Vere Kutse Kohustab“. V pořadí druhé album otevřelo kapele bránu do metalové Evropy. Pamatuji se, že právě na toto CD jsem četl několik recenzí a ani jedna z nich nebyla vysloveně negativní, spíše naopak. LOITS totiž dokonale zkřížili blackmetalovou syrovost, do které zakomponovali tvrdé rock´n´rollové rify. V tu ránu byl na světě „flak´n´roll“ jakožto stylový subžánr, naplno vystihující hudební směr, jenž byl hned od počátku podpořen militantními intry a vojenskými popěvky. Předmětem častých diskusí se však nestala přímo hudba samotná, ale vojenská image. Členové kapely se totiž na předchozí album nechali vyfotit v estonských uniformách svých předků, kteří v době druhé světové války bojovali proti sovětským okupantům po boku německé armády.
LOITS pak následně museli ve všemožných dotaznících nekonečně vysvětlovat, že oni rozhodně nepatří k dnes tolik rozšířeným NS kapelám, ale že pouze popisují dějinné události, které zkrátka již nejdou vymazat a zároveň jsou přímým důkazem estonského patriotismu. Svůj další vývoj (hudební i vizuální) představuje kapela na aktuálním „Must Album“, které nám na recenzi zaslala firma Nailboard Records (je třeba připomenout, že LOITS vyměnili litevský UG label Ledo Takas za domácí ústřední vydavatelství, v současné době čím dál tím aktivnější). Ale teď už k desce samotné…
Rejpalové se zřejmě těšili na další přísun válečných rekvizit, ovšem v tomto ohledu je LOITS nečekaně stylově převezli. Navlíkli se totiž do hadrů vesnických civilistů, lidí, co s válečnými konflikty nemají vůbec nic společného. Maximálně je sledují prostřednictvím novin, z čehož tedy vyplývá, že z hlediska zkoumání doby zůstali LOITS věrni začátkům dvacátého století.
Ze soustředěných vojáků se však rázem staly vysmáté postavy, kterým není cizí nadhled, ani specifický druh humoru. Co se však hudebního směřování týče, zůstali LOITS věrni „flak´n´rollu“, ačkoli nelze vůbec tvrdit, že by kapela zůstala přešlapovat na místě. Nové album nepostrádá náboj ani překvapení. Zároveň je cítit, že se LOITS výraznějšímu hudebnímu vývoji vůbec nebrání, což je určitě dobrá zpráva pro hledače osobitějších nahrávek. Když jsem tento počin hodnotil na stránkách web magazínu Mortem, zmínil jsem se především o pozvolném hudebním „přerodu“, kterému se LOITS zřejmě nevyhnou. A kdyby přece jen chtěli, s určitou platností by zakrněli a výsledkem by byla stejná a ničím nezábavná alba.
„Must Album“ je tedy prvním krokem k naprosté dokonalosti a především tvůrčí tvárnosti, kterou kapela už na předešlých nahrávkách několikrát prokázala. Nicméně i „Must Album“ lze s čistým svědomím označit za album velmi dobré. Většina tvrdších kompozice je obestřena originálními klávesovými vstupy, jež jsou využívány především ve výše zmíněném křížení black metalu a drsného rock´n´rollu. Naopak nová tvář spočívá v zařazení pomalejších a nebo středně rychlých skladeb, ve kterých zpěvák Lembetu překvapivě využívá čistého pěveckého přednesu. Jeho hlas sice není nijak extra školený, nicméně studio a především kouzlo estonského jazyka dokáže divy. Zvláště když jsou LOITS schopni zabrousit do atmosféričtějších vod, jež nemají daleko k doom metalu. Teď už chybí opravdu několik posledních krůčků k naprosté dokonalosti…
Poznámka č.1 – přiznávám, že album „Vere Kutse Kohustab“ se mi libí o něco více než „Must Album“, ovšem na druhou stranu chápu kapelu v nezbytnému kroku směrem k jiných hudebním odnožím…
ALL