LIFE OF AGONY-Broken Valley (CD-2005, Epic Records)

Pokud se zamyslíte nad tím, kde se vzal v současné době hodně používaný termín emo hard core, tak nejedna cesta vás zavede k americké kapele LIFE OF AGONY. Už jejich debut „River Runs Red“ z počátku devadesátých let vzbudil u kritiků i fanoušků velký ohlas. Soubor se od ostatních US kapel dosti odlišoval. Hudba v jejich podání nebyla jen tvrdá a naštvaná, ale také melancholická a depresivní. Velký podíl na tom měl vokalista a leader Keith Caputo, jehož pěveckého talentu se snažili ostatní členové maximálně využít. Proto se LIFE OF AGONY hardcorovému pojetí více a více vzdalovali, až nad jejich tvorbou zůstal viset pouhý opar minulosti v podobě nabroušených a moderně znějících kytar. Po skvělém albu „Soul Searching Sun“ se depresemi zmítaný Caputo rozhodl, že z domovské kapely odejde a vrhne se na sólovou dráhu.

Tento krok se ukázal nešťastný pro obě dvě strany. Zbylí členové se marně snažili najít vhodného pěvce a Keith se naopak zmítal v heroinovo-zasmušilém období, ve kterém vyprodukoval téměř bluesově-popovou desku plnou smutných sonetů. Rozklížené strany se však naštěstí postupem času podařilo zpevnit, a když LIFE OF AGONY oznámili návrat, leckterý posluchač kvalitní hudby se zaradoval.Novinka „Broken Valley“ je jakýmsi logickým pokračovatelem „Soul Sun Searching“. To znamená, že v místě, kde se nit přetrhla, tam byla také navázána. LIFE OF AGONY si i po delší odmlce nemůžete splést s žádnou jinou kapelou. Album startuje hitovka „Love To Let You Down“ a zcela jasně deklaruje skvělé rozpoložení téměř zapomenuté kapely.

Caputo pěje v plné síle. Jeho vokál prostupuje zatěžkanými kytarovými rify, vše je jako dřív! Moderní emo-HARD hard rock pokračuje v „Last Cigarete“, aby v následující „Wicked Ways“ přece jen malinko zabrzdil. Jednou z nejtvrdších věcí je „Don´t Bother“, kde Caputo řádně zaexperimentoval se zpěvem. A nejen to. Kytarové efekty připomenou staré časy z dob dávno minulých, kdy např. TYPE O NEGATIVE začínali pomalu ale jistě poznávat kouzla gotiky a jejich HC se ztrácel v nedohlednu. Totéž se dá tvrdit o psychedelické „Junk Sick“. Právě tento úsek alba se může jevit jako mírně nezajímavý s ohledem na svižný a přímočarý úvod. Tvorba LIFE OF AGONY však nikdy nebyla nijak zvlášť „navoněná“ a nakloněná masám, a tak tomu nejspíš zůstane i nyní. Než se však dostaneme k závěrečnému hodnocení, tak nemohu opomenout poslední čtvrtinu alba, čítající doslova skvostné skladby. „Justified Listen Music“ by ocenili i ti nejvěrnější doommetaloví fajnšmekři. Caputo doslova za mikrofonem umírá za živa, pláče a utápí se v záplavě pomalých kytarových rifů. Nádhera!

Temný je však rovněž konec alba. K vrcholům patří zajímavě konstruovaná, titulní „Broken Valley“, s pohřením outrem „Room 244“ v zádech. LIFE OF AGONY zřetelně nenatočili nikterak revoluční desku, což ale viditelně nebylo jejich účelem. Naopak se zaměřili na své klasické výrazivo a okořenili ho osobitostí, která je jim už po léta vlastní. „Broken Valley“ bezpochyby potěší staré příznivce a dovolím si tvrdit, že ještě více může oslovit člověka, který ještě neměl tu čest se s Keithem a jeho společníky seznámit. Tenhle návrat má smysl…

ALL

http://www.lifeofagony.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *