Ani nevím, kde mám začít. Musím napsat, že se mě ten den, kdy se uskutečnil koncert k nové desce „Volk“, vůbec nikam nechtělo. Další z mnoha záchvatů lenosti. Jsem rád, že jsem svoji lenost přemohl a věřte mi, stálo to za to. Po menším bloudění jsme Roxy našli, a to nás vedla zkušená vedoucí, která, jak jsem si myslel, by do Roxy dorazila i poslepu, ale je vidět, že čas nezastaví nikdo z nás. Odběhli jsem ještě za roh do hospody, kde jsem vyfotil první foto večera. Obrovský obraz křižáka!Myslím, že to není špatný začátek večera a naladění atmosféry před koncertem. Podle černě kovového autobusu jsme poznali, že LAIBACH už dorazili. Vyrazili jsme tedy vstříc jejich živému provedení národních písní, ze kterých vznikly státní hymny. Odloučil jsem se od doprovodu poté, co jsem potkal dva oblíbené členy z kapely KOHOUTEK www.kouhoutek.wz.cz, od kterých jsem se pak už nehnul ani na krok. Vešli jsem do sálu, který se pomalu ale jistě zaplňoval. Začala hrát hudba ala „Na slovanském pochodu 12“, a nebo spíše „Ty nejlepší pochody slovinské armády všech dob“. Nikdo, kromě závěsu na odvětrání na tuto předehru netančil. Po nevím ani kolikátém pochodu ještě zkouška projekce světel a je to tady. K překvapení všech, zazněla česká státní hymna.Čekal bych, že fanoušci začnou zpívat, ale bohužel nejsme na hokeji. Tak snad někdy jindy… LAIBACH nastupují v sestavě: recitující zpěvák (myslím, že v anglické zpíval) a jeho kožená pseudo čapka, dívka v kroji za miniklávesami (host) a další člen za klávesami, bubeník, a pak jeden organizátor „všeho“ na straně pódia.
LAIBACH nám všem, co jsme ten večer přišli, ukázali svoji vlídnou milou tvář, kterou vložili do předělávek státních písní. Některé motivy vystoupily živým provedením ze stínu nahrávky, vynikající provedení ruku v ruce s vynikajícím zvukem za podpory brutální projekce. Na publiku je znát neznalost „probírané látky“ a taky takto včasné „zkoušení“ je jen na škodu. Ale perfektní výkon celého souboru pomalu, ale jistě přesvědčuje Roxy… Je pravda, že někteří návštěvníci doslova netuší, co se děje. Jako chlapec vedle mne, který přišel se svojí dívkou (fanynka LAIBACH) a oba vůbec netušili, co to všechno znamená. Tomu říkám láska… Zpět ke koncertu. Brutální projekce ke každé státní hymně se opravdu povedly a silně umocňovaly zážitek z koncertu. Opakující se motiv nového znaku kapely, (popsal bych ho jako takový ocelový pták nebo skoro dvojité „W“!) vkládaný místo státních znaků na všechny vlajky států, jejichž písně tento večer zazněly.
Nebo při francouzské, vynikající animovaná gilotina. Při italské zase vynikající titulky filmů, „Sto dvacet dnů sodomy“ a „Krásný život“. Ruská proběhla při točících se kopulích kostela, občas proběhl skvělý námět na tapety nebo dlaždičky. Největší psycho útok byla ovšem probíhající slova na projekci za charismatickým zpěvákem. Ta běhala lehce 
zpožděná. Nevím, jestli to mělo být synchronní se zpěvákem či ne. Ale v obou dvou případech to byl opravdu nápor na hlavičku jaký asi jen tak nezažijete. A to nejlepší nakonec…apelace na slovanské znovu sjednocení…nejdříve vyzdvihnout promítnutím jména všech důležitých měst této unie. Ano, Praha a Brno také…a nakonec ukázat jak by vypadala mapa nové slovanské říše celá…a konec nebo spíše konec finále! Potom rychle z pódia a nechat všechny trochu oddychnout. Malá úprava pódia (na obě strany se postavily rytmické soupravy, buben a dva činely). Na projekci naběhne vlajka NSK a LAIBACH jsou zpět, posíleni o dvě culíkaté industriální mažoretky, které do poslední půl hodiny,vnesly nacvičené synchronní triky s paličkami. Kapela obrátila svoji milou tvář na druhou stranu. Vrátili se zpět k desce „WAT“ (mimochodem skvělá deska). Zazněly tak hity jako „Achtung“ , „Das spiel ist Aus“,“Tanzt mit Laibach“ a vložená „Alle gegen Alle“, při které obě mažoretky vskutku dominovaly.
Poslední skladby uběhly díky zvolenému techno rytmu velkou rychlostí. Co takhle pozvat LAIBACH na Czechtekk? Poslední skladba, na projekcích nabíhají závěrečné titulky (na jednom plátně normálně, na druhém od konce), na kterých jsou uvedeni všichni, co měli s dnešním představením něco společného (a nezapomněli ani na svého řidiče autobusu).Během titulků poděkování souboru a nashledanou příště! Ještě zní CD s výběrem LAIBACH, a když odcházíme, slyším ještě píseň „God Is God“. Už se těším na další vystoupení bratrů Slovinců…Domů jsem se dopravil sedíce na kartonu od krabice, kterou jsem ukořistil cestou k autu. Po úklidu auta byly dost mokré sedačky! Chlapci měli vepředu natažený „oblíbený“ igelit! Musel jsem s nimi ještě navštívit jeden vynikající „hamburgr“ podnik, který je vzhledem ke kapele LAIBACH dosti totalitní a nadnárodní. Byla to má jubilejní třetí návštěva „usměvavého podniku“ a já slibuji, že poslední!!!
PS: Americká vlajka místo hvězd, obdařena novými symboly LAIBACH! 🙂 Nejvíce to odnesl asi Izrael, když obligátní trojúhelník u židovské hvězdy, nahradil právě nový symbol.
Radim