Geniální!!! Tilo Wolff a Anne Nurmi jsou prostě geniální hudebníci. Desáté dlouhohrající album je na světě a opět přináší nádhernou fůzi mezi klasickou a rockovou (metalovou) hudbou. Zapomeňte však na výkřiky do tmy ala METALLICA. Kompozice LACRIMOSY jsou do posledního puntíku promyšlené! Nejedná se o žádné skladby, nýbrž čisté kompozice, které jsou protknuty mužským a ženským vokálem. Někdy opravdu stačí, když si pustíte pouze jednu z vybraných položek a celou tu nádheru si do sytosti vychutnáte. Už na předchozím albu „Echos“ bylo patrné, že se LACRIMOSA více a více vzdaluje rockovým břehům. Velký prostor dostala „klasika“, kterou dokreslovaly ostré kytary a velmi promyšlené rify. Album „Lichtgestalt“ posunuje nezaměnitelnou dvojici ještě mnohem dál. Téměř pod každou kompozicí je podepsán jiný ansámbl hudebníků! Nezbývá nic jiného, než se nechávat unášet na neustále měnících se hudebních zvratech.
Prvním klenotem je skladba „Sapphire“. Dalo by se říci, nic nového pod sluncem. Melancholická hra orchestru, Tilova naléhavá recitace (kdo se s LACRIMOSOU setkává poprvé, tak jen připomínám, že texty jsou ve velké většině v jazyce německém). Krása! V půlce kompozice však zahřmí nesmírně tvrdé kytarové rify a rozjede se doslova black metalový kolotoč a přeslechnout se nedají ani Tillovy zoufalé výkřiky. Necelá čtvrthodinka uteče ani nevíte jak. „Kelch Der Liebe“ je naopak absolutně chytlavá hned od samého počátku. Úvodní kytarový motiv před sebou hrne symfonický orchestr a je to tedy nářez se vším všudy.
Asi nejtvrdším kouskem je kompozice titulní, která přece jen trošku připomíná jakousi „normální“ metalovou „skladbu“. Předem upozorňuji na grandiózní závěr, za který by se nemuseli stydět ani DIMMU BORGIR. „Nachtschatten“, to už je opět spíše klasická skladba, ve které je kladen důraz především na housle. Skoro by vám i slzička ukápla. Ještě bolestivější je však následující „My Last Goodbye“. První skladba s anglickou lyrikou a v hlavní pěvecké úloze se představuje Anne. Tu a tam objevíte i naprogramovanou „smyčku“. Musíte však poslouchat velmi pozorně. V podobném rozmaru se nese druhá, anglicky zpívaná „The Party Is Over“. Temná balada postavená především na flétně a archaicky znějícím klavíru. „Letzte Ausfahrt: Leben“, možná nejmelodičtější symfogothická perla s opět velmi hutným kytarovým podkladem.
Vrcholným dílem je však závěrečná „Hohelied Der Liebe“. Jde do slova o čtvrthodinovou elegii, při které opravdu tuhne krev v žilách. Posluchač je postaven před skutečně těžký úkol. Zachytit všechny laskominky a kudrlinky, které se zde nabízejí! To je ale naprosto nemožné. Je však nesmírně lákavé objevovat stále nové a nové cesty, které se před vámi otevírají. Když už se zdá, že jsme na úplném konci, rozezní se ještě jedna „skrytá“ skladbička, tak trochu ve stylu DEINE LAKAINE… „a všude se rozhostilo ticho…“ „Lichtgestalt“ je požitek z hudby! Pro všechny temné duše není lepšího typu!
ALL
http://www.lacrimosa.ch/cms/front_content.php?idcat=2&lang=1