KOCÁB/PROUDFOOT/DONATI/SHEEHAN – Aftershocks (CD-2014, Warner Music)

„Politika není pro slušný lidi.“ Jediná politika je prase ve chlívku“.

Michael Kocáb je mistrem světa ve znepřátelení si lidi proti sobě. Marně se sám sebe ptám, proč má neustále potřebu stát apriori čelem proti zdi, konat „laciné dobro“ a neustále hovořit o dodržování základních lidských práv. Sakra, tady v téhle zemi? A teď ještě ti nepřizpůsobiví!? No, přijít k nám na vesnici do hospody a hovořit o některých „lidech“ jako o utlačované menšině, zřejmě by dostal sklenicí do hlavy. Ne, fakt nejsem rasista, ale nelze se na svět dívat jen černobílými brýlemi, v případě Kocába, brýlemi romantickými, snílkovskými…

„Když Pražákovi není hej“.

Pokud si ministr Kocáb proti sobě poštval hudební příznivce prostřednictvím neustálých politických comebacků, tak o to víc se všem fanouškům PRAŽSKÉHO VÝBĚRU přitížilo při představení „Pražské dvojky“, konkurenčního to podniku bez Pavlíčka a Čoka. Inu, to je prostě velký Michael. Možná spoustu věcí myslí dobře, ze srdce dobře, ovšem s domýšlením některých věcí má vysloveně problém. A nebo je jednoduše masochistou! Nicméně „Vymlácený rockový palice“ je vskutku velmi zdařilá deska a určitě by se ji vedlo tržně mnohem lépe, kdyby kapela nebyla pojmenována takhle (zbytečně) kontroverzně. Dokonce domnívám, že spousta lidí album odmítla na základě kritických názorů mainstreamových medií, kterým mimochodem šlo spíše o přilívání oleje do ohně, než o erudovaný rozbor jednotlivých skladeb. Těžko říci, jestli s tím hlavní protagonista počítal, ovšem při jeho romantické naivitě zřejmě nikoliv.

„Správný šok – AFTERSHOCKS!“

Ovšem každá pohádka nakonec končí šťastně, a tak nějak se mi chce věřit, že se náš hlavní hrdina konečně dostává z bludného kruhu ( i když ty poslední výkřiky ohledně spletitého rusko-ukrajinského konfliktu a ještě vedle pana Bursíka? To si člověk říká: PROČ!?). Nejprve se mu podařilo ukončit „studenou válku“ a obnovit PRAŽSKÝ VÝBĚR a v neposlední řadě pobral zbytky uměleckých sil k tomu, aby před několika týdny předhodil hudebním fajnšmekrům novinkové album projektu AFTERSHOCKS, který je tvořen kromě něho samotného, také jeho australským kolegou, kytaristou Glennem Proudfootem, hvězdným basákem Billy Sheehanem a bubenickým medvědobijcem Virgilem Donatim. A že se tahle čtveřice pohromadě nikdy nesešla? To není vůbec důležité, v digitální době prakticky druhořadé!

Česko-australská dvojka jednoduše věděla co chce a je zjevné, že oběma pánům vzájemná spolupráce jednoznačně svědčí. Tvrdá, nápaditá, emocemi nabitá hudba, exklusivní hráčské výkony a dosti příjemný zpěv v jazyce anglickém, o který se postaral šéf sám, přestože texty vzešly výhradně z pera Proudfoota. Po stránce žánrové pak hudbou dosti zásadně cloumá metalová živelnost s moderním výrazivem, jenž nemá daleko k poslední sólovce OZZY OSBOURNA či , mnohem agresivnějšímu pojetí Amíků STONESOUR. Pro AFTERSHOCKS však ještě hovoří vpravdě očekávané hráčské mistrovství. Z na oko „normálních rockových písniček“ se po několika posleších vyklubávají opravdu silné kompozice, přičemž samotný posluchač musí počítat s tím, že se do nich musí nejprve řádně ponořit. Z pleti komplikovaností a hráčských fines se ledakomu muže přitížit, nicméně při pozorném poslechu si lze užit nejen jednotlivých nástrojů a jejich exhibic (každý z pánů si určitě rád přihřál polívčičku, když ucítil závan volnosti – teď mám na mysli především dvojici Donati/Sheehan), ale také živelné „písničkovosti“, což je v pravdě unikum a ne každé kapele se něco takového povede.

Když to vezmu horem i spodem, docházím k závěru, že zde vlastně není žádného výrazně slabého místa. Album sice nikterak závratně negraduje, ovšem od začátku do konce ponechává laťku kvality v tom nejvyšším levelu. Precizní, vskutku precizní je tenhle počin, ze kterého budou mít radost nejen fandové rockové „písničky“, ale i fajnšmekři zvyklí poslouchat jednotlivé nástroje…takříkajíc…odděleně. Koupi produktu pak může podpořit ještě vkusně zpracovaný digipack, nad kterým srdce fetišisty rozhodně zaplesá. Těšme se na pokračování…(doufám, že se nám někdy někde neblíží nějaké volby…) a zároveň mi je jasné, že i tenhle dílek Kocábovy skládanky určitě vyvolá kopec protichůdných ohlasů.

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *