IMPERIUM – Tam, kde len vietor a hviezdy vedia cestu (CD-2012, Eastside)

Na Slovensku se objevila další blackmetalová formace s poněkud nepromyšleným názvem IMPERIUM. Alespoň to tedy tak na mě působí, navíc právě toto pojmenování je v metalových lesích věru populární, jen si zkuste projet internet! Na druhou stranu romantický název nosiče „Tam, kde len vietor a hviezdy vedia cestu“ je alespoň takovou částečnou kompenzací, která by metalovému příznivci měla býti nápomocna při detailním sondování. I když tedy… jednoduše řečeno, samotní IMPERIUM příliš sdílní nejsou. Příkladem budiž na dnešní dobu prapodivně vedená webová stránka. Chalani zkrátka chtějí žít v naprostém utajení, inu image je image…

Co se týče samotné hudební produkce, tak ta je silně ovlivněna norskou blackovu scénou, takže se rozhodně můžete připravit na nekompromisní kytarové haluzování, atmosféra by se dala sotva něčím krájet, je totiž totálně ledová, ačkoliv i toto je svým způsobem kouzlo. Když už nic, tak alespoň ten potřebný feeling…(při první části skladby „Mohyly“ jsem měl nepatrné mrazení). Holé vystřízlivění však přichází v „Zabudnuté pevnosti“. Ústřední kytarová honička naprosto zřetelně evokuje legendární song „Pacifictic Death“ od KRABATHORu, samozřejmě v tomto případě se jedná o značně „zčernalou“ odvážnost s prošlou lhůtou označující trvanlivost. IMPERIUM jsou sice možná příliš mladí na poslech starých legendárních počinů, toto zcela chápu, ovšem nikdo zas po mně nemůže chtít, abych byl nadšen z postupů, jenž byly aktuální cca. před dvaceti lety. Tady se zkrátka Amerika objevit nedá, ačkoliv i její kvalitní napodobenina by nemusela být úplně špatná. Takových kvalit však slovenská formace zatím nedosahuje.

IMPERIUM v jednoduchosti vsadili na variaci na tisíckrát vyvrhlé téma, a tak trochu sami sebe zahnali do slepé uličky. Takhle skutečně hraje asi tisíc skupin, a kdyby jste snad chtěli všechny slyšet a především identifikovat, zaručeně vám z toho vypadají všechny vlasy. „Imperátorům“ však i přesto nelze upřít snaha o vytvoření košatých kompozic („To The Black Walls Of The Ancient Forest“, „In My Visions“) rozhodně nečekejte laciné cajdáky, ovšem co je to všechno platné, když osobitost a invence nejsou na skladě. Naštěstí lze alespoň pochválit solidní hráčskou vybavenost, i když…a znovu jejda…i tato částečná opěra je zamatlaná podprůměrnou zvukovou kvalitou, v pomalejších či středně rychlých pasážích lze tento neduh sice jakžtakž tolerovat, ovšem při „dupnutí na plyn“ se z nahrávky stává neprostupný labyrint. Slyšet je při vší úctě jen kytara, přičemž ostatní nástroje jsou naprosto nečitelné, nemluvě o takřka neexistujícím vokálu. Celé dílko pak zakončuje cover „Graven Tåkeheimens Saler“ od norských DARKTHRONE, který v podstatě podtrhuje celkový přístup skupiny ke komponování hudby. „Tam, kde len vietor a hviezdy vedia cestu“ je mínusový materiál, jenž nějaký zásadní humbuk na UG scéně nevyvolá. Ale třeba se pletu…

ALL

http://www.imperium.szm.com/

http://www.myspace.com/imperiumhorde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *