HYPNOS – Mládí má sklony k unáhleným a hloupým soudům

Už nějaký ten den mi ve sluchátkách drnčí děsivá kolekce „The Blackcrow“, prostřednictvím které se kapela HYPNOS znovu ozývá deathmetalovému publiku. Nahrávka svým způsobem navazuje na pestrost předchozí kolekce, ovšem po stránce atmosféry ji ještě v mnohém překonává. V nelehké době považuji tuto desku za skvělého parťáka pro dlouhé večery a jsem si jist, že to mnozí z Vás budou mít úplně stejně. A také doufám, že jsem se Bruna v tomto rozhovoru zeptal na vše podstatné.

Bruno, vítej u rozhovoru pro RumZine! Díval jsem se do našeho archivu a zjistil, že velké interview jsi nám poskytl přibližně před osmnácti lety. Doufám tedy, že není na úvod od věci takováto otázka. Jak moc se za tu dlouhou dobu změnil tvůj žebříček hodnot? Našel bys nějaké věci, na které sis v průběhu let přece jen upravil názor?
Nemyslím si, že bych za dvacet let nezměnil pohled vůbec na nic, ale konkrétně si na moc nevzpomenu. Na jedno však určitě. Patnáct let jsem tvrdil, že do smrti nepromluvím s Christopherem z KRABATHOR. V roce 2014/2015 jsme absolvovali s KRABATHOR několik koncertů, na které budeme všichni asi do smrti vzpomínat. Jsem rád, že k tomu došlo, a to hlavně z hlediska vrácení osobních vztahů do normálu. Byl jsem naštvaný, ale stejně mě to nepřestávalo žrát… Moc se mi ulevilo.

Teď mě možná prokleješ, ale tuhle otázku jsem si dlouho chystal. Patříš v Česko-Slovensku v podstatě mezi zakladatele jednoho z metalových žánrů, pro mnoho fans jsi zaslouženě tím „pravým otcem death metalu“. Tímto není od věci se tě zeptat na to, jak vnímáš o generaci mladší hudebníky? Jak jsi např. ty sám bral „rady“ těch zkušenějších harcovníků, kteří ti určitě říkali: „Počkej, až ti bude tolik co nám“… 
No, dívali jsme se na ně trochu přes prsty na základě žádných nebo povrchních osobních zkušeností. Vzpomínám si, že jsme třeba koncem osmdesátých let pomlouvali ARAKAIN kvůli tomu, že nám jednou Jirka Urban upravil korekce na svém Marshallu, který nám půjčoval. Pak jsme s nimi párkrát vyjeli na cesty a od té doby jsem na ně nedal dopustit. Souvisí to s mládím, má sklony k unáhleným a hloupým soudům. Co si myslí mladí o nás, to nevím, nepřicházíme moc do kontaktu s o generaci mladšími muzikanty. Z poslední doby mě napadají akorát REFORE, kteří jsou ale výborní! Já tuto generaci řeším hlavně z toho důvodu, že přemýšlím, jak je oslovit s naší hudbou, protože naše většinové publikum je ve věku 40+, přičemž největší potenciál mají právě teenageři a lidé přes dvacet. Jsou kapely, kterým se toto generační oslovení daří velmi dobře, např. BEHEMOTH. Na druhou stranu musím upřímně přiznat, že ani mě příliš neoslovuje hudba, kterou dnešní mladí považují za tvrdou a extrémní. Myslím tím zejména metalcore apod. Navštěvují barber shopy, kupují značkové oblečení a zásobují sociální sítě selfíčky z koupelny. To nemá s metalem a rebelií moc společného. Chápu ale, že každá generace je jiná, má svoje a je potřeba to respektovat. Nás za mlada hardrockeři také moc nechápali s naším growlingem a obrácenými kříži.

Je pro tebe vydání nového alba stále určitým svátkem? Nebo jsi už zkrátka trochu jinde a tyto záležitosti už tolik neprožíváš?
Je to událost! Vydání nové desky je završení dlouhodobé práce a tento den s sebou vždycky ponese velká očekávání. Já pořád věřím, že nás každá další deska posune dál a výš, pomalu a po kouskách. Začíná tím i období promování, kontaktů s magazíny, distributory, dělání rozhovorů atd.

Technika dnes dovoluje být prostřednictvím sociálních sítí v intenzivním kontaktu s fanoušky. To dříve neexistovalo. Jak nahlížíš na ten nový fenomén?
Jako na oheň. Dobrý sluha, ale zlý pán. Záleží na míře, do jaké tomu člověk propadne. Já tyto věci řeším primárně kvůli kapele a komunikaci, samozřejmě dílčím způsobem řeším i soukromé věci. Je to pro mě i zdroj informací, zejména o hudbě, motokrosu, ateismu, antikomunismu… tématech, která mě zajímají. Když ale vidím, jaké nesmysly a banality tam jsou lidé schopni dávat a pak nad tím ještě dlouho diskutovat, jak dovedou být dokonce i moji známí vulgární z bezpečí svých obýváků, nelíbí se mi to. Už jsem na svém profilu několikrát varoval, že jakékoliv sprosté komentáře okamžitě odstraním, pokud se to bude opakovat, pisatele zablokuju. Nemám s tím problém.

Novinkové album „Blackcrow“ vychází tři roky po předchůdci „Whitecrow“, dá se říci, že „černá vrána nahradila bílou“. Navazují na sebe obě desky koncepčně? Přiznám se, že si dovedu představit obě tyhle placky jako dvojalbum. Je možné, že k tomu někdy v budoucnu skutečně dojde?
Ano, jedná se o pokračování koncepce „The Whitecrow“. Texty nejsou monotematické, ale jejich poselství je de facto totožné. Vydání dvojalba mě nikdy nenapadlo, ale pokud se bude třeba po letech řešit nějaká reedice, mělo by to logiku. Každopádně to jsou dvě samostatné řadovky.

„Whitecrow“ bylo album překvapivě hodně pestré a totéž v podstatě platí i o novince, která mi ovšem přijde o dost temnější a jaksi naléhavější. Zaměřovali jste se nějak speciálně na onu emoční strunu, která by měla posluchače ještě více vtáhnout do děje? Musím se přiznat, že z některých valivých skladeb (např. „Culte de la Raison“) mi doslova naskakuje husí kůže.
Já mám vždycky tendenci dostat do naší muziky víc temnoty a více „zla“, ale pokaždé mám pak pocit, že se mi to moc nedaří. Vytvořit v hudbě požadovanou atmosféru je hrozně těžké a musí to jít absolutně z tvého nitra. Musí nastat souznění představy s kompozičními a muzikantskými schopnostmi kapely, záleží na studiu, zvukovém inženýrovi, efektech…. Doufám, že se v této věci v budoucnu ještě zdokonalíme, je to pro mě výzva.

Na albu je zřetelně zapuštěn otisk značky HYPNOS. Vaši tvorbu lze snadno identifikovat, což je opravdu velké plus. Jak nahlížíš na tuto, dle mého soudu, nezbytnost? Jak se stavíš k novým kapelám, jímž právě toto chybí? Vlastně i navzdory tomu, že je vše skvěle zahráno, nemluvě o zvuku.
Začínám si toho také všímat. Pokud tomu tak opravdu je, byl bych šťastný, protože originální projev interpreta je mega důležitý. O to víc, že jsme oproti poslední desce změnili jak studio, tak zvukaře. Když jsem byl mladší, poznal jsem hodně kapel už podle zvuku a stylu hraní, ještě ani kolikrát nemusel začít zpívat zpěvák. Mělo by být záměrem každé skupiny vytvořit si originální tvář a znění, které ji učiní rozpoznatelnou. Nám v kapele moc nesedí současné (moderní) „chemické“ zvuky, digitální simulace kytar, bicích. Dokáží sice vytvořit téměř dokonalý zvuk, ale pro nás je to neosobní unifikovaný prefabrikát, se kterým bychom se jen těžko ztotožňovali. Jsme rádi, že se nám tentokrát podařilo společně se Staňou Valáškem ze studia Šopa udělat zvuk, který je úderný, a přitom velmi naturální. Hlavně bicí mi přijdou velmi přirozené a „nechemické“, jako kopanec od koně do obličeje! Používáme pořád lampové kytarové zesilovače (dokonce vlastní značky Vasa&Black) a minimum digitálních efektů. Když jsme si krátce po natáčení volali s Pegasem a sdělovali dojmy z desky, říkal mi: „No, je to taký HYPNOS“. To mluví za vše.

Když už jsme nakousli zvuk, tak se nemohu nezeptat na to, jak moc jsi nadšen výsledným soundem na „Blackcrow“? Použil jsem záměrně slovo „nadšen“, neboť je to právě zvuk, který album udělal VELKÝM. Dokonce jsem i pochopil, proč jste letitý kousek „In Blood We Trust“ nahráli znovu. V čem myslíš, že je nová deska jiná (nebojím se použít slovo dokonalejší) ve srovnání s předchůdci?
„In Blood We trust“ jsme natočili znovu pouze z důvodu, abychom měli nějaký bonus na digipackovou verzi CD. Co se týče zvuku, Canni s Vlasou se s novým zněním ztotožnili okamžitě. Točí v Šopě dlouhá léta desky se SIX DEGREES OF SEPARATION a Staňu Valáška berou jako svého dvorního zvukaře. Já osobně jsem měl ale s finálním zvukem docela problém a Pegas asi taky. Pro natáčení komplet v domácím prostředí jsme se rozhodli za prvé z finančních důvodů, protože v dnešní době omezení kvůli Covid-19 nezbývá moc možností si zajistit dostatečné příjmy, které jsou na zahraniční koprodukci nezbytné, a za druhé jsme chtěli vyzkoušet, jestli se i doma dá udělat deska, která se zvukově vyrovná zahraničním produkcím. Rozhodovali jsme se mezi Shaarkem, Šopou a Davosem. Měli jsme samozřejmě velké obavy, abychom příliš nespadli pod laťku nastavenou předchozími produkcemi s Borge Finstadem. Pravdou je, že první verze mixu ze Šopy nás dva úplně šťastnými neudělaly. Postupně jsme ale vše vylepšovali, občas stačily jen malé úpravy poměrů jednotlivých nástrojů a výsledek se začal z našeho pohledu lepšit. Desku jsem odevzdával firmě s pocitem, že zvuk je docela dobrý. Asi jsem potřeboval čas. Když jsem ji pak začal poslouchat, začal jsem si zvykat. Dokonce (jak mi připomněl Vlasa) některé věci, které se mi nezdály, jsme vyloženě takto chtěli. Nějak to ve mně uzrálo a já začal dospívat k poznání, že ten zvuk není docela dobrý, ale velmi dobrý. Dnes bych dokonce řekl, že je skvělý, že Staňa vše udělal dle našich požadavků a k tomu přiložil obrovskou porci svého zvukařského umu a zkušeností. Připravoval se na to zodpovědně, poslouchal naše starší desky, hledal na nich pozitiva a negativa a přemýšlel, co by pro nás bylo nejlepší. Zaslouží si naše velké díky.

Finální skladbou kompletu je působivá kompozice „In Grief/Too Old to Cry“, která svým doommetalovým pojetím mnohé fans překvapí, byť tedy už na předchozím albu byly patrné tyto náznaky. Můžeš prozradit, jak tato skladba vznikala a o čem vypovídá? Navzdory pomalosti je neskutečně zlověstná!
Já jsem původně skládal song, který měl být nejrychlejším na desce, ale vůbec se mi nedařilo. Trápil jsem se. Když jsem ho pak překopal, pořád to nebylo ono. Pak jsem víceméně náhodou zabrnkal některé riffy jiným způsobem, ležérněji, až mě to zaujalo. Začal jsem tedy tento motiv rozvíjet a přearanžovávat, až jsem vycítil, že to nakonec bude úplně jiná skladba. Koncept pomalých skladeb na závěr desky držíme už spoustu let, ale tato je opravdu nejdelší v naší historii. Prostě si to atmosféra vyžadovala, aby nebylo narušeno přirozené plynutí riffů… Pro mě osobně je to ideální zakončení alba. Textově se jedná o rozjímání o koloběhu a pomíjivosti života, o lidech, kteří nám jsou blízcí a pak najednou už nejsou, napořád. Pořád moc chybí….

Zapůsobila na tebe nějakým způsobem koronavirová situace v zemi? Např. z hlediska různých asociací, které se třeba i odrazily do konkrétních skladeb?
To se samozřejmě dotýká všech, ale nás se to nedotklo natolik, abychom měli potřebu toto reflektovat na nové desce.

Při poslechu „Blackcrow“ na mě dýchl závan jakési „nepopsatelné nepříjemnosti“. Musím říct, že deska jde hodně do hloubky. Mohl bys nyní prozradit nějaké perličky spojené právě s dolaďováním či umocňováním atmosféry při finalizaci alba?
Veselé příhody z natáčení?:) Takové nemám, jen bych řekl, že pro komplexní pochopení a procítění nové desky je nutné ji poslouchat včetně textů. A také přečíst si jednotlivé dovětky, které osvětlují jak dané téma, tak okolnosti vzniku té či oné skladby. Jedině tak je vjem kompletní.

V textech HYPNOS (a dříve se toto týkalo i KRABATHOR) se často z tvé strany objevovala kritika veškerých náboženství, přičemž nejsměrodatnější byla ta vůči katolické církvi. Jak ale čteš současnou situaci? Islámský fanatismus nabírá na síle, každý týden nějaký incident. Domníváš se, že právě onou nečinností si křesťanská část světa podřezává vlastní větev?
Nemyslím si, že je to nečinností křesťanské části světa. Náboženství jsou negativním aspektem pro civilizaci obecně, každé z nich. Je to nečinností společnosti, jednotlivých států, resp. jejich vedení, Evropské unie. Tzv. „Západní“ civilizace je posedlá konzumem, humanitou a tolerancí. Když islámští fanatici postřílí v Bataclanu desítky lidí a my se v reakci chytíme společně za ruce a v průvodu zpíváme hymnu, když vrcholní politici zasílají kondolence, co se změní? Vůbec nic. Je to reakce, které se protistrana může jedině vysmát. Odjakživa platilo přísloví, že na hrubý pytel patří hrubá záplata a já doufám, že se ještě dožiju toho, že se naše společnosti začnou podle toho taky chovat. Současné chování Západu je sebemrskačské a sebedestruktivní.

U textů bych ještě zůstal. Vždycky mi přišlo, že se ve vašich textech objevovala témata sociálního i politického charakteru. Nikdy vám nedělalo problém vyjádřit se pěkně na dřeň a od plic. S posledními nahrávkami mám ale dojem, že jste se přece jen trochu více uzavřeli do sebe, v podstatě i nová deska je spíše „přemýšlivá“. Vidíš to stejně? Čemu to případně přisuzuješ?
Nevím, nějaký zásadnější odklon od naší předchozí lyriky nevidím. A i když občas užíváme osobní témata, s těmi sociálně-kritickými máš pravdu, protože ta u nás po celou dobu existence, dokonce i po dobu mého působení u KRABATHOR, převažovala. Myslím, že to při psaní textů cítím podobně jako například Jan-Chris de Koeijer z GOREFEST, ten mi kdysi hodně imponoval.

Jak moc složitě se hledají pro HYPNOS nová témata ke zpracování? Z jakých pramenů v současné době nejvíc čerpáš inspiraci?
Cíleně je nevyhledávám, přichází to nějak samo. Na začátku si musím ujasnit téma a název skladby. Pak se složí muzika, na kterou se píše text, přičemž se snažím, aby obě složky spolu maximálně korespondovaly.

Se svými kapelami jsi procestoval celý svět, měl jsi možnost poznat kulturu i svobodu západu. Hodně se dnes hovoří o tom, že západ v současné době už zdaleka tak svobodný není, ztrácí se suverenita jednotlivých států, lidská práva jsou ze všech stran osekávaná atd. Jak nahlížíš na současnou situaci v Evropě, potažmo v celém světě? Je v tvých očích „Západ“ svobodný tak, jak jsi ho kdysi poznal?
Podle mého názoru Západ vlastní vinou přichází o spoustu toho, co si za léta vydobyl. Vlastní prací, úsilím, inteligencí, spořádaností, civilizovaností. Rozmáhá se cenzura a autocenzura, odlišné názory se příliš netolerují. Navíc určité segmenty „pravého“ kapitalismu jsou natolik neukojitelné, že úplně přehlíží bezpečnostní a sociální rizika. V jejich případě je zisk na prvním místě. Potom se různě začleňuje levná pracovní síla, využívají se zdroje ve státech s diametrálně odlišnou kulturou a sociální úrovní, globálně se tvoří multikulturní společenství, které podle mě v případě, že se jedná o skupiny z velmi odlišného kulturního prostředí, nemohou koexistovat. Tvoří se paralelní komunity a začíná třaskavá hra na silnějšího.

Určitou další konfrontaci bys jistě uvítal, kdyby bylo možné podniknout nějaké evropské tour. Lze ale v tomto období vůbec něco plánovat? Jaký je tvůj osobní odhad s ohledem ke koncertům a festivalům v příštím roce?
Tour by bylo pro nás vynikající, ale dostat se na nějaké smysluplné je pro kapelu naší úrovně velice těžké. Navíc v dnešní době omezení se nedá vůbec odhadnout, kdy se opatření uvolní natolik, aby se život vrátil do normálu. Viděl jsem, že jedna agentura už dokonce plánuje turné až na rok 2022. Já věřím, že léto a podzim 2021 už by mohl být schůdný…

Děkuju moc, že sis na mě udělal čas. Doufejme, že brzy bude kde se potkat…. 
Taky doufám, měj se a díky za podporu.

ALL

https://www.facebook.com/HypnosCZ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *