HUNDRED HEADLESS HORSEMEN – Cítíme, že se nám podařilo vytvořit ucelený materiál, skutečný mikrokosmos, do kterého může posluchač vkročit!

HUNDRED HEADLESS HORSEMEN jsou talentovaní hudebníci z Finska, dobrodruzi s otevřenou myslí, kterým se na debutové desce „Apokalepsie“ podařilo znásilnit death metal hromadnou sprškou experimentů a prvků totálně atypických. Ty jsou zastoupeny ve všech šesti kompozicích a výraznou měrou dopomáhají nejen k materiálové pestrosti, ale hlavně osobitosti. Skoro bych se odvážil říci, že HUNDRED HEADLESS HORSEMEN už death metal ve své podstatě ani nehrají, spíše z tohoto žánru vysosávají nejhrubší ingredience. A jelikož mě hudba kapely zaujala, rozhodl jsem se k rozhovoru, na němž se nakonec s velkým nadšením podílela celá kapela. Aktuální sestava je následující: Valtteri Virolainen . kytara, zpěv; Antti Sundberg – kytara; Miika Tams – baskytara; Anssi Soininen – bicí.

Představení HUNDRED HEADLESS HORSEMEN je hned na úvod nezbytností. Čím vším je pro vás hudba? Zkuste čtenářům přiblížit, co bylo pro vás tou největší výzvou, že jste začali společně tvořit?
HUNDRED HEADLESS HORSEMEN je psychedelická deathmetalová kapela pocházející z finských Helsinek. Spojujeme různé subdžánry z minulých i současných časových rámců, a to s cílem vytvoření vlastní deathmetalové verze. Příběh kapely začal předapokalyptickou vlnou veder roku 2014, během níž jeden ze členů obdržel poštovní balíček obsahující lebku soba zabitého rosomákem. Zdálo se, že tato prohnilá lebka je sloučením ohromujícího proudu temnoty, který skrze nás chtěl promluvit už dlouho. Přimělo nás to tedy zamknout se do temné noci našeho úkrytu bez předem připravených představ a plánů. Dlouhá cesta objevování nás nakonec přivedla až sem.

Největší výzvou, ale zároveň také tím nejvíce vzrušujícím zážitkem na naší dosavadní cestě, bylo ponoření se do říše „Apokalepsie“ a přenést celý zážitek do podoby uceleného koncepčního alba.

Jaký je váš přístup ke skládání hudby? Podle mého soudu se v prvé řadě jedná o rozmanitost, na níž si zakládáte na prvním místě. Co je pro vaši kapelu např.podstatou dobrého songu?
Máme tendenci spolupracovat na všem společně, zdá se to jako nejplodnější způsob, jak přistupovat k jakékoli tvůrčí práci. Pevně věříme v metodu společné tvorby, v prolínání našich myslí. Každý z nás může přinést originální myšlenku, riff nebo dílek, ovšem skladba získá život až v momentě, kdy ji začneme společně zkoušet. Svým způsobem je proces „skládání“ ve skutečnosti spíše procesem naslouchání. Podstatou dobré písně je pro nás její schopnost vzít posluchače na cestu někam mimo jeho současný čas a místo. K tomu vždy směřujeme. S písněmi na novém koncepčním albu „Apokalepsia“ jsme se hodně zaměřili na to, jak všechny písně spolupracují, aby vytvořily svět, který popisují. Všechny písně na albu prochází celkovým příběhovým obloukem; od prvního do posledního.

Jak hodnotíte novou desku ve srovnání s předchozími EP? Máte pocit, že jde o výraznější vyjádření toho, co jste jako umělci chtěl sdělit?
Rozhodně cítíme, že nové album je lepší reprezentací toho, co se snažíme prostřednictvím naší hudby sdělit. Alespoň v tomto bodě naší cesty. Také jsme všichni věděli, že pracujeme na něčem, co rezonovalo s něčím hluboko v nás, co jsme chtěli sdílet se světem. Svým způsobem máme pocit, že jsme teprve na začátku společné cesty, protože tvůrčí proces této delší práce a zejména koncepčního alba nás naučil tolik o tom, do čeho se chceme ponořit i v budoucnu. Jedním z důležitých faktorů, který, jak doufáme, dokážeme zachovat v našem tvůrčím procesu, je to, že si umíme udržet schopnost naslouchat tam, kam nás energie, které skrze nás dosud promlouvaly, chtějí zanést. To je něco, co člověk nemůže považovat za samozřejmost.

Jaký pokrok nebo vývoj znamenají dvě počáteční EP („Hundred Headless Horsemen“, „Hexagon“) pro kapelu od jejího založení v roce 2014? Jak tyto dnes už starší nahrávky přijali fanoušci? 
Vytvořit a nahrát naše úplně první EP , to bylo pro nás všechny docela obří dobrodružství. Zamkli jsme se do našeho úkrytu a během jednoho víkendu, bez chvilky odpočinku, nahráli všechny písničky naživo. Udělali jsme to tak z toho důvodu, abychom zachovali syrovou energii, která námi proudila. Přirozeně jsme v příštích letech vyladili náš zvuk a trochu rozšířili naše palety výrazů. Ale takový ten motor, který lze slyšet na tomto prvním EP, to je přesně to, co nás posouvalo k podobě hudby, jež vytváříme až do dnešních dnů.

Na našem druhém EP „Hexagon“ jsme otevřeli zvuk dalšímu experimentování s více vrstvami, například s občasnými čistými vokálními frázemi a skoky k progresivnějšímu stylu metalu. Nyní mi to připadá jako zcela přirozený odrazový můstek k našemu nejnovějšímu dílu „Apokalepsia“, kde jsme všechny tyto myšlenky posunuli dále a přinesli mnohem více experimentování a progresivity. Obě EP byla dobře přijata, myšleno v době vydání. Totéž se dá říci i o našich prvních koncertech, jež jsme předvedli na jejich podporu. Zejména některá vystoupení nám umožnila porozumět tvorbě jako celku, nejen hudbě samotné, ale všem ostatním uměleckým formám. Takovým, které lze spojit se zážitkem a vyprávět příběh HUNDRED HEADLESS HORSEMEN. To, co jsme se za tu dobu naučili, je hodně o procesu naslouchání, ať už jde o ostatní členy kapely nebo o energii, která se skrze nás snaží promlouvat do naší hudby.

Kde se po hudební i textové stránce vzala inspirace pro tvorbu alba „Apokalepsia“?
Zajímalo nás, jak velkou část našeho vnímání reality ve skutečnosti utvářejí fiktivní příběhy nebo zkreslené perspektivy. S dostatečnou silou přesvědčování je možné, že velké množství z nás upadne do kolektivních klamů o povaze reality, která nás obklopuje. Obzvláště nebezpečným příkladem těchto bludů je skutečnost, že když se řítíme velkou rychlostí k ekologické katastrofě, která by nás měla přimět zpochybňovat samotné základy naší společnosti, stále se nám zdá jedndodušší představit si zánik přírody, jež nás stvořila, než změnu ekonomického systému, výtvoru naší vlastní představivosti. I při tak vysokých sázkách se nám zdá nemožné vypořádat se s přesvědčivou silou systému, který jsme internalizovali.

Jaký druh protisíly by nás pak mohl vytrhnout z této iluze a změnit naše vnímání? Potřebujeme varování, abychom se dostali do vlastního těla, abychom viděli, co už větší biomasa kolem nás zažívá? Jak už to tak bývá, když jsme pracovali na tomto projektu, tyto otázky, nebo alespoň některé z nich odvozené, byly najednou všude v popředí našich myslí. To, co navrhujeme, je, že ke změně perspektiv již může dojít. Ať už je to kvůli viru nebo paralýze způsobené selháním fungování ve světě definovaném katastrofou, dnes vyprávěné příběhy nejsou tytéž, které se vyprávěly v posledních několika stoletích. To, čím se „Apokalepsia“ nakonec zabývá, je bezprostřední posun ve středu našeho vesmíru, posun od antropocentrity a četné cesty, které do ní mohou vést.

Co je nejpotěšitelnějším aspektem vydání debutového alba, jakým je právě „Apokalepsia“?
Cítíme, že se nám podařilo vytvořit koherentní celek, mikrokosmos, do kterého může posluchač skutečně vkročit, kde všechny malé detaily fungují tak, aby vytvořily součet větší než jeho části. Jsme velmi spokojeni, že máme album, které vypráví o naší cestě a myšlenkách způsobem, který je i pro nás překvapivý při každém poslechu. Cítíme, že přes nás albem prošla naprosto nevysvětlitelná energie. Velkou radost nám udělalo i to, jak dopadlo výtvarné dílo, za což vděčíme velkou měrou výtvarnému umělci a fotografovi Karlu Ketamo (https://karlketamo.com), jenž s námi na jeho tvorbě spolupracoval. Titulní fotka alba skutečně vizuálně předává to, co pro nás představuje říše Apokalepsie v jediném snímku. Letmý pohled do neznáma a portál do jiné dimenze, chcete-li.

Kdybyste měli vyzdvihnout jednu konkrétní skladbu, která by to byla a proč?
Z důvodu uvedeného v předchozí otázce je bohužel velmi těžké vyzdvihnout nějakou konkrétní skladbu nad ostatní, protože jsou určeny ke společnému prožívání. Co bychom však vyzdvihli, je prostředí mezi skladbami a to, jak se každá rozvine do těchto pasáží, které posluchači napoví, kam by se příběh mohl ubírat za dalším rohem.

Kde hledat nejdůležitější vlivy, jež jsou rozhodující pro aktuální znění HUNDRED HEADLESS HORSEMEN?
Naše vlivy jsou poměrně široké a rozmanité. Od prog legend z let sedmdesátých, až po oldschoolový death metal z devadesátek. Zároveň však máme rádi i současnou klasickou a elektronickou hudbu. Jako nástroj k vyprávění našich příběhů jsme si vybrali death metal, ale neomezujeme se striktně na tuto žánrovou škatulku. Posloucháme širokou škálu hudby, která ovlivňuje naše vlastní umění. To, co bychom mohli nazvat našimi „největšími“ vlivy, se v průběhu času mění, a abychom ti poskytli představu o tom, co nás právě inspiruje, shromáždili jsme příslušný seznam skladeb. Rádi se s vámi podělíme! Playlist najdete zde: https://spoti.fi/3Dqp9Lp (naprostá paráda pozn. aut.)

Jsou mezi současnými kapelami nějací vaši oblíbenci, nebo tíhnete spíše k těm z devadesátých let, jak jste již uvedli?
V poslední době posloucháme hodně islandský black metal, scéna tam vypadá opravdu hodně živě. Zdá se, že mnoho počinů, jako jsou například Auðn, ZHRINE a MISÞYRMING, dokáží spojit syrový a mrazivý power black metal s atmosférickými a psychotropními tendencemi způsobem, který s námi opravdu rezonuje.

Celý fenomén post-metalu byl také fascinující, protože umělci zařazení pod tento termín skutečně ukázali, jak odmítnout minulé konvence metalu, což následně vedlo k vytvoření jednoho z nejemotivnějších a nejsilnějších hudebních stylů v rámci celého žánru. Nicméně ona nálepka „post-metal“ je sama o sobě mírně problematická a řada takto klasifikovaných počinů se pochopitelně vyhýbá použití tohoto termínu. Člověk si může klást otázku, kam se máme po „post-metalu“ posunout, byl by to „post-post-metal“? Je také mírně neintuitivní klasifikovat žánr na základě averze k určitým konvencím, když v průběhu času žánr sám vytvořil své vlastní konvence. Ale jakkoli rádi zařazujeme počiny jako NEUROSIS, OLD MAN GLOOM, SUMAC, ISIS, SÓLSTAFIR, CULT OF LUNA, DEAFHEAVEN a WOLVES IN THE THRONE ROOM, jejich hudba nám určitě poskytla obrovský zdroj inspirace. Pak jsou tu samozřejmě akty, které tím, že znějí na rozdíl od nich samých, vytvořily téměř svůj vlastní žánr. Třeba SUNN O))) či SWANS.

Máme také spoustu oblíbených part z let devadesátých. Ano, některé je třeba zmínit. Určitě to jsou DEATH a ENTOMBED, kapely, jež stály v čele vývoje death metalu na svých vlastních frontách, když se celý žánr stále formoval. Raději ale nebudeme přehnaně nostalgičtí nad příslovečnými „starými dobrými časy“, protože cítíme, že nikdy nebylo na celém světě vydáváno větší množství úžasné hudby, než je tomu dnes.

Co byste nám pověděli o finském metalovém podhoubí? To mě opravdu zajímá, neboť vaše scéna je plná skvělých kapel. Jaké nyní považujete za ty obzvláště zajímavé?
Po celém světě je dobře známo, že metal je ve Finsku velmi populární. To znamená, že v zemi existuje obrovská zásobárna talentovaných metalových hudebníků a dobrá infrastruktura pro podporu mnoha kapel, které zde lze nalézt. Jako fenomén se metal ve Finsku stal velmi mainstreamovým, což možná vytlačilo zajímavější počiny na okraj. Ale některým z těchto okrajových scén se opravdu daří, například kapely z oblasti Tampere, jako jsou ORANSSI PAZUZU, DARK BUDDHA RISING a ATOMIKYLÄ. Svět žasne nad tím, jak tyhle kapely dokáží posouvat hranice metalové hudby obecně. Totéž lze ale říci i o scéně kolem města Pori. Tam vznikají rovněž velmi unikátní počiny. Jedním z nich jsou např. CIRCLE.

Co si myslíte o tom, že lidé dnes streamují hudbu místo kupování fyzických nosičů? Jak se podle vás kvůli tomu změnil hudební průmysl?
O logice výdělku v dnešním hudebním průmyslu se vedla poměrně bouřlivá debata, a to zcela oprávněně. Streamovací služby jsou pro hudební fanoušky velmi pohodlné, neboť díky nim mohou objevovat novou hudbu třeba i na cestách. Nemyslíme si, že by vina za nespravedlivé rozdělení příjmů v dnešním hudebním průmyslu měla být svalována na hudební příznivce. Nešťastné je ale to, že velcí hráči ve streamovací hře ve skutečnosti nehledí na zájmy umělců, kteří celý obchodní model umožňují. Skutečně je třeba reorganizovat způsob, jakým jsou příjmy v těchto službách sdíleny, protože se ukázalo, že umělci, kteří byli dlouho závislí pouze na příjmech z turné, měli během pandemie obrovské potíže.

Velmi vítanou výjimkou z pravidla mezi streamovacími platformami byl v posledních letech Bandcamp. Neustále rostou a hudební fanoušci jistě přijali jejich „fair trade“ přístup k vytvoření fungující online platformy pro umělce a labely kdekoli na světě. S jejich nedávným přidáním možnosti zahrnout ticketované streamované pořady atd. Můžeme jen doufat, že mohou skutečně zpochybnit společnosti, které dnes tato show provozují. Zarputilí hudební fanoušci stále chtějí přímo podporovat umělce, přičemž právě Bandcamp jim poskytuje snadno nastavitelnou a férovou platformu (aby umožnili svým fanouškům právě toto). Ostatní streamovací služby mohou být pro umělce užitečné hlavně tím, že se jejich skladby dostanou k lidem relativně snadno. Ale kromě toho tyto systémy nejsou ve skutečnosti nastaveny tak, aby umělce podporovaly.

Jak těžké je kapelu dostat do médii? Třeba zrovna u vás ve Finsku? 
Kupodivu jsme získali mnohem více uznání mimo Finsko. Může to být částečně proto, že metalová média ve Finsku jsou žánrově specifická a možná naše nejnovější nahrávka příliš nezapadá do konkrétního žánrového rámečku. Celkově vzato byl zejména debut přijat v mezinárodním měřítku velmi dobře. Doufáme, že to také povede k tomu, že v určitém okamžiku a v nějaké formě dostaneme později šanci vystoupit pro naše fanoušky v zahraničí. Máme velký zájem prozkoumat tuto cestu, protože je to něco, co by mohlo být dalším krokem ve vyprávění příběhu o smrti, temnotě a rozkladu.

Na závěr bych vám chtěl poděkovat za váš čas, který jste mi věnovali. Přeji hodně štěstí a inspirace v budoucnu! 
Děkuji a tobě taky hodně štěstí! Hic sunt drakoni.

ALL

https://hundredheadlesshorsemen.com/

https://hundredheadlesshorsemen.bandcamp.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *