HEIDEN – Jsou na svůj příběh opravdu sami?

CzechKapela HEIDEN se stala silným hráčem na poli melancholického metal/rocku. Album „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“, které vyšlo před dvěma lety, se stalo v mnohých očích velmi ceněným artiklem a ve stejných intencích se pak nesla i kritika z řad hudebních publicistů. Nikdy nezapomenu, jak se kolega Dejvy v pořadu Hard And Heavy na rádiu Beat svěřil s tímto: „Ta deska pro mě opravdu moc znamená. Je úplně úžasná! Úžasná! Je tak úžasná, že se úplně bojím té další, protože tohle dílo se zkrátka překonat nedá.“ Přiznám se, že z tohoto Dejvyho vyznání jsem byl příjemně šokován, neboť „velkej chlap“ si zkrátka nikdy moc nepotrpí na podobné výlevy… Ale jo, tohle se fakt stalo. Nicméně zpět přímo do jámy lvové, tj. k novinkovému počinu „Na svůj příběh jsme sami“, které zatím sklízí vesměs rozporuplné reakce, byť nelze vůbec popřít, že se HEIDEN ve svém vývoji posunuli opět o kousek dál. Slovo má zpěvák a kytarista Michal alias Kverd…

Vítej po čase u rozhovoru pro Rumzine, začneme hned zostra! Novinkové album je venku a na rozdíl od svého předchůdce sklízí spíše rozporuplné reakce, spousta lidí si s ním neví rady… Očekával jsi něco podobného už při samotném dokončování desky? V čem hlavně se novinka liší od předchozího velmi úspěšného počinu „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“?
Hezký večer Aleši, u každé nahrávky jdeme tak trochu s kůží na trh, takže očekával. „Modré album“ je jiné v mnoha ohledech a v mnoha je zase evidentní, že jsme to stále my. To všechno je součást hry, kterou chceme hrát. Stojí nám za to skládat nové písničky a hrát je spolu lidem. Jednou se posluchačům trefíme do vkusu víc, jednou míň – to je přirozené. Rozdíl mezi aktuální nahrávkou a „AKUNVST“ bych ponejvíc hledal v produkci a přístupu ke skládání. Tentokrát bylo naším cílem vytvořit dynamičtější, tišší a zvukově lépe ohraničenou desku. Zároveň jsme chtěli vyčistit formu písniček a dát si v nich navzájem víc prostoru, což do značné míry souvisí i s tím, že se k nám natrvalo přidala Werlinga.

Na svůj příběh jsme samiJeště jednou k předchozí naprosto úžasné nahrávce. V Čechách i na Slovensku sklidila velké úspěchy. Ale co zahraničí? Máte nějaké zprávy o tom, jak se „AKUNVST“ dařilo za hranicemi?
He he, je zvláštní bavit se o „velkém úspěchu“ v měřítku scény, na které se oba pohybujeme. Přijde mi to směšné. Co se zahraničí týče, nevyvíjeli jsme s „AKUNVST prakticky žádné promo aktivity směrem ven. Máme samozřejmě pár reakcí od lidí, kteří si nahrávku našli a oblíbili, ale nic komplexního.

Jasně, chápu. Slovo „úspěch“ je spekulativní, ale zas tak skromný bych nebyl (viz. můj úvodník). Ale pojďme dále. Když jsem se od vás poprvé dozvěděl název nového alba („Na svůj příběh jsme sami“), volně jsem si ho vyložil nějak takto: „HEIDEN nejspíš dokončili desku, kterou málo kdo pochopí, udělali nahrávku hlavně pro sebe, do svého světa jen tak nikoho nepustí…“ Trefil jsem se alespoň v něčem?
No, vzhledem k poměrně značně ambivalentním reakcím posluchačů nejspíš ano. Přiznám se, že si myslím, že to není úplně otázka pro mě, ale spíš pro tebe potažmo všechny, kteří s ní strávili nějaký čas. Nebylo naším cílem složit nepřístupnou desku, jestli se ptáš na tohle. Chtěli jsme napsat písničkové, večerní, rockové album. To se, myslím si, podařilo.

Kolega Dagon ve své recenzi označil album za silně intimní a já sám připouštím, že právě toto přirovnání mi přijde maximálně výstižné. Jako kdyby měla být deska určena těm lidem, kteří si v dnes tolik hektické době dokáží sednout sami ve tmě a poslouchat hudbu. Trávíš nějak takto volné chvíle, když ti to čas dovolí?
V tomhle máte naprostou pravdu oba. „Na svůj příběh jsme sami“ je nahrávka, které jsem opravdu přál tenhle typ pozornosti. Poslouchat ji v příjemném prostředí, dát jí čas, aby se stala životním společníkem. Říct jí svůj příběh a nechat si na oplátku povědět ten její. Když se po čase rozejdete, je to naprosto v pořádku, ale nezacházejte s ní jako s low-budget žrádlem. Vím dobře, že dnes je úplně jiná doba, jiné možnosti, ale hudba je pro mě věc, kterou jsem si vybral a jejím největším plus je právě fakt, že ji mohu dělat a cítit způsobem, který si sám zvolím. A jestli takhle nějak trávím čas? Jasně člověče, miluju to. Hraju na kytaru a mám kapelu, ale jsem taky velký hudební fanoušek. Doma zatím nemám gramofon, ale vozíme si s Werlingou vinyly k jejím rodičům a tam si je pouštíme. Pořád si kupuju nahrávky, na vinylech i CD a pořád mám stejnou radost z toho, že si domů nesu něco nového.

Heiden_logoMnoho recenzentů i posluchačů jste „modrým albem“ řádně vyděsili. Jaké pocity mají ovšem samotní členové HEIDEN, když poslouchají album s mírným časovým odstupem?
S odstupem pro mě osobně znamená tak za rok nebo dva. Teď ho nemám. Nahrávku jsem slyšel nesčetněkrát a stále z ní mám velkou radost. Povedlo se nám překonat celou řadu mantinelů, v mnoha věcech jsme udělali ohromný pokrok a mnoho nových, které nám utíkaly mezi prsty, jsme objevili. Když společně hrajeme nové skladby, je nám skvěle a myslím, že to je z našeho projevu znát. Užíváme si to.

Zbyly vám nějaké další skladby, které se na album nedostaly, ať už je to z jakýchkoli důvodů?
V průběhu psaní jsme pár nápadů vyhodili. V hlavě jsme měli určitý pocit, ale zatím jsme nebyli schopni najít si k němu cestu. V takových případech bývá lepší jít od toho a věnovat se něčemu, kde jsme si jistější.

V posledních letech zájem o vaši kapelu rozhodně vzrostl. Je tohle všechno pro vás více zavazující, anebo stále tvoříte jen podle vlastního vkusu a neohlížíte se na názory fanoušků? Domníváš se, že kapely se silnou fanouškovskou základnou, by při skládání hudby měly brát větší ohledy na názory posluchačů? Vyplácí se to?
Názory na naši práci jsou vždy velmi cenné a je prakticky jedno, odkud pocházejí. Samozřejmě není možné brát všechny v potaz. Hudbu děláme svoji optikou a vkusem, ale před psaním nového materiálu se vracím k předchozím deskám i reakcím. Nechci říct, že bych jim nějak tendenčně podléhal, ale v určitých technických náležitostech pro mě mohou být poučné.

„Na svůj příběh jsme sami“ od vás dostalo přezdívku „modré album“, to minulé jste naopak propagovali zkratkou „AKUNVST“. Zastáváte názor, že každé album, pokud má zaujmout, musí mít nějakou image, která bude pro posluchače přitažlivá ještě před samotným přehráním? Nicméně „modré album“ je myslím dobrá provokace. Už vám někdo předhodil srovnání s metallicovským „černým albem“?
Ano, zastávám myšlenku, že koncept nahrávky musí mít určitý výraz a charisma. V dnešní době je to samozřejmě plivanec v moři, ale rád dělám věci poctivě. Srovnání s METALLICOU nám nikdo nepředhodil a osobně doufám, že to nikdo ani neudělá. Jakákoli provokace v naší hudbě nemá místo. Proč bychom měli chtít svojí hudbou někoho provokovat? Mimochodem, nějací THE BEATLES nahráli Bílé album v roce 1968! Provokovala je METALLICA?

Heiden ve studiu1OK. Pojďme si nyní aktuální album trochu rozebrat. Dle obsahové náplně je zjevné, že námět tvoří střípky z vašich procházek po Brně. Mám ten dojem, jako byste vždycky prožili nějaký inspirující zážitek, zapamatovali si ho a postupně na něm postavili příběh. Z těchto střípků jste pak sestavili album… Je tomu tak? Je Brno vskutku tolik inspirativní, nebo je váš vztah k městu ovlivněn hlavně tím, že se jedná o váš domov?
Nejen po Brně, ale ano, dobrý postřeh. Nemálo našich skladeb popisuje situace, do kterých jsem se nějakým způsobem přimotal, zažil je, nebo na jejich základech domyslel nějakou pointu. Inspirativnost prostředí velmi silně souvisí se vkusem, a ten má každý jiný. I když má naše domovské Brno převahu, příběhy na modrém albu nepocházejí pouze z něj. Třeba „Slyšíš mě?“ má svůj původ v Uherském Brodě, „Vrány“ zas v časně ranním vlaku kousek od Bzence.

Ke skladbě „Dryáda“ jste natočili svůj vůbec první videoklip (alespoň mám ten dojem). Poděl se s námi o nějaké pikantní zážitky, jež jsou s natáčením spojeny?Jak jste se před kamerami cítili?
„Dryáda“ byla jedna velká super zkušenost. Videoklip jsme chtěli už pro „Dolores“, poté pro „AKUNVST“, ale okolnosti tomu nikdy nepřály, takže jsme tentokrát nechtěli nic podcenit. Oslovili jsme Aleše z Rolla production a během jednoho dne jsme dali tvář jednomu z příběhů „modrého alba“. Před natáčením jsme měli strach o Gabču, jak se s rolí nymfy lidsky popasuje. Nakonec jsme ale měli víc problémů sami se sebou, he he. Část děje jsme natáčeli u nás doma a ten bordel na kolečkách, který se nám z bytu během pár chvil povedlo udělat, byl k neuvěření.

Vítězství v anketě Břitva 2013Vývoj vaší hudby se nejprve začal vzdalovat black metalu a nyní se loučí i s metalem jako takovým. Přiznej se, lezou vám na nervy neustálé dotazy typu: „A proč už nehrajete jako dřív?“ V tomto ohledu by mě zajímalo, jestli se HEIDEN nějak zásadně změnila posluchačská základna. Chodí na vás stále i ti posluchači, kteří s vámi jdou už od vašich začátků?
Občas se někteří ptají po starých skladbách, ale abych byl upřímný, neděje se to moc často a opravdu mi nevadí o tom s nimi mluvit. Musím říct, že naprostá většina lidí, kterou na koncertech potkáváme našemu vývoji a rozhodnutím rozumí. Máme super fanoušky. Ani se mi jim vlastně fanoušci říkat nechce. Všechny je vnímám ze stejné úrovně jako sebe sama, takže pro mě spíš představují přátele. Většinově se to od počátků určitě obměnilo, je to velmi logické, ale vybavím si i několik z nich, kteří jsou s námi opravdu celou dobu.

S posluchači souvisí i má další otázka. Jak se zdá, tak pro klasické fanoušky metalu přestáváte být zajímaví a k mainstreamu máte sakra daleko. Nemáš obavy z toho, že se brzy dostanete do jakéhosi „hudebního vyhnanství“ a posluchačů vám bude spíše ubývat? Ovšem jak už to tak bývá, nesnadno zařaditelní byli vždycky po čase oceněni, byť tedy ne vždy za jejich života… 🙂
Nejsem si jistý tím, jestli je na místě globalizovat. Kolik je v republice lidí, kteří se nějakým způsobem věnují undergroundové hudbě? Kolik z té skupiny tvoří metalisté? Kolik z nich má potřebu vyjadřovat svůj názor způsobem, který je vidět (diskuse, recenze, fóra)? Můžeme si vytvořit celou řadu domněnek, ale nakolik jsou pravdivé, je ve hvězdách. Nepopírám, že můžeme postupně dojít do stavu „hudby pro nikoho“, ale je to opravdu tak důležité? Pro mě je důležité vyjadřovat se hudbou, je pro mě důležité ji sdílet s lidmi z HEIDEN, protože to dává mému životu rozměr, který nehodlám obětovat. Všechno ostatní je otázkou přizpůsobení se a toho určitě budeme schopni.

Dokázal by sis vybavit dobu, případně nějaký moment, kdy vám byla samo osobě jasné, že HEIDEN rozhodně nebudou tou kapelou, která by stagnovala a natáčela stále tatáž alba?
To bylo nejspíš období kolem roku 2006. Do HEIDEN přišel Einsk a společně jsme vytvořili první „opravdovou“ desku „Era 2“. Od té doby, myslím si, začalo naše hledání vlastní identity, které mělo svůj konec až v roce 2011, kdy jsme nahráli „Dolores“ a výrazově se našli. Samozřejmě „AKUNVST“ i „modré album“ jsou odlišné nahrávky, ale spíš z kosmetického úhlu pohledu. Od „Dolores“ je v naší tvorbě hmatatelná jistá identita, která se už s výrazovými prostředky nemění, jen obarvuje. Řekl bych, že od „Dolores“ dál nás posluchač bezpečně pozná. To propojení jednotlivých etap je velmi patrné i z živých koncertů, které teď obsahují skladby ze všech tří desek. Přijďte a uslyšíte.

Heiden_promo 2O srovnání novinky a předchozí úspěšné desky jsme se už bavili. Mně ovšem přijde, že na „modrém albu“ se objevuje mnoho hudebních vlivů, které mají kořeny někde v sedmdesátých letech, a přestože se mi deska v podstatě libí, tak právě tento part mi k vám ne úplně sedí (např. skladba „Za horou“ jakoby vypadla z repertoáru Petra Nováka). Pokus se tedy trochu okomentovat mé postřehy a zároveň můžeš i prozradit, jak je to s tou inspirací 🙂
Určitě máš pravdu v tom, že „Na svůj příběh jsme sami“ obsahuje vlivy staré rockové hudby. Toho jsme si byli vědomí už při nahrávání dem a za tímhle vjemem jsme šli i ve studiu. K nahrávkám ze 70-tých let mám velmi vřelý vztah, vyrostl jsem na nich a osobně je považuji za zlaté období veškeré kytarové hudby. Už od „Dolores“ jsme instinktivně tíhli k co nejpřirozenějšímu vyznění a čím víc se dozvídáme o kompozici, aranžování, zvucích, technice, tím víc se to projevuje i v hudbě, kterou píšeme, potažmo jejím vyznění. Mimochodem na adresu „modrého alba“ jsem si už přečetl tolik přirovnání a příměrů, Petra Nováka nevyjímaje, že by možná stálo za to je pro pobavení sepsat, he he.

S bubeníkem Michalem jste HEIDEN založili a společně táhnete káru stále dál a dál. Existovala ve vaší éře doba, kdy jste se o něco zásadního v tvorbě HEIDEN přeli a delší dobu jste se na něčem nemohli shodnout? Dokázali jste se někdy i pořádně pohádat? Ptám se z toho důvodu, že oba jste mi vždycky přišli hodně klidní a nekonfliktní… 🙂
HEIDEN jsme na podzim 2003 založili s kytaristou Tomem a je to už, člověče, dvanáct let. Michal se k nám přidal v roce 2006 a od té doby hrajeme my tři spolu. Období vzájemných neshod určitě byly, ale nic, co by nás rozdělilo. Dokonce si myslím, že se to postupem let lepší a jsme čím dál semknutější a jednotnější. Navenek klidní a nekonfliktní možná jsme, ale nenech se mýlit, he he.

Před několika dny z HEIDEN definitivně odešel basák Magua, který s vámi natočil tři poslední nahrávky. Už jste za něho našli adekvátní náhradu? Mohl bys alespoň částečně naznačit, co bylo příčinou jeho odchodu?
Maguův odchod je pro nás dost bolestivá záležitost. HEIDEN funguje jako rodina, a když ji jeden ze členů opouští, je to velmi smutné. Zhruba od loňské zimy jsme cítili, že se nám Magua vzdaluje a postupně jsme se dostali do bodu, ze kterého už nebylo jiného východiska. Dost možná, že nebyl tolik ztotožněný se směrem, kterým chceme hudebně jít. Dost možná, že prostě potřeboval na čas vypnout. Tak i tak jsme hodně rádi, že jsme se rozešli v dobrém, bez jakýchkoli třenic a zůstáváme nadále dobrými přáteli. Náhradou je náš nováček V., kterého čekal nelehký úkol zvládnout veškerý koncertní materiál v rekordním čase a celý set Konce&rty absolvovat. Popasoval se s tím na výbornou, lidsky spolu vycházíme skvěle a jsme sami zvědaví, kam se bude naše spolupráce vyvíjet. Nechci o něm zatím mluvit jako o členovi HEIDEN, necháme si navzájem nějaký čas.

Jaké jsou vaše nejbližší plány. Budete pokračovat v aktivní koncertní činnosti, nebo vás v dohledné době čeká pauza spojená s odpočinkem a nabíráním čerstvých sil pro další skladatelské aktivity?
Přes svátky si dáme pauzu, odpočineme si a urovnáme věci v hlavách. Po novém roce ale určitě zase podnikneme nějaké koncerty. Máme venku čerstvou desku a myslíme si, že rozhodně stojí za to, abychom ji lidem představili.

Michale, díky moc za rozhovor a přeji vám hodně štěstí do Nového roku! Zdraví pak samozřejmě na prvním místě!
Díky za přání Aleši, totéž přeji Tobě i rodině. Za chvíli bude svítat, tak půjdu pomalu spát. Čtenářům, kteří povídání dočetli děkuji taky! A třeba někdy někde…

ALL

https://www.facebook.com/Heiden-171611282874454/?fref=ts

http://heidenhorde.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *