HEIDEN

„S podivným zalíbením sleduji vodní hladinu, uklidňuje mě. Máloco na světě asi potřebuji víc. Ne všechny vzpomínky či vjemy jsou ovšem takové. Někdy zůstane jen ta voda a všechno kolem je docela jiné. To nesu těžce“. Tak přesně tato slova patří ke skladbě „Na břehu“, jež je součástí mimořádně zdařilého alba „Dolores“, které vyprodukovala stále respektovanější foemace HEIDEN. Michal alias Kverd (kytara, vokály) mi do jednoho z posledních mailů, které jsme si vyměnili napsal: „my jsme asi takoví podivíni…“. Ano, chlapci „Jste“, říkám já! „Možná i proto jste schopni přistupovat k vlastní tvorbě bez tisíckrát ošuntělého klišé…“

Ahoj Michale! Jak se cítíš v době, kdy na vaše album „Dolores“ pějí chválu snad všechny hudební weby včetně tištěných magazínů. Je tento úspěch přímo úměrný pozitivním ohlasům fanoušků?
Ahoj, cítím se trochu zmateně, mám pocit, že si nic kolem „Dolores“ vlastně ani nepřipouštím, jednoduše jsme udělali desku. Myslel jsem, že to děvče bude mít, vzhledem ke své formě, mnohonásobně těžší než „Obsidian“ a dopadlo to úplně opačně. Přijetí kritiků i posluchačů bylo skvělé a já mám vlastně pořád trošku tendence tomu nevěřit (smích).

Tuzemské příznivce bude jistě zajímat, kterak si „Dolores“ vede v zahraničí. Získali jste nějaký zajímavý ohlas, který tě skutečně potěšil či přímo pobavil?
Zahraničí je v zájmu o nás očekávatelně vlažnější. Něco málo ohlasů máme, ale hádám, že na utvoření nějakého komplexního obrazu přijetí si budeme muset ještě počkat. Jsou moc hezké recenze jako např. nizozemský Lords Of Metal, jsou i recenze dost debilní, třeba od Nora, který nám recku poslal doslova obratem (říkali jsme si jestli to za tu dobu vůbec mohl doposlouchat). Baví mě i lidi z blogů, kteří jsou pořád schopní materiál tagovat jako pagan black metal, nevím…

Jistě mi dáš zapravdu, že album „Dolores“ mohlo být za jistých okolností ještě o kapku „otevřenější“, anebo se naopak mohlo více držet „zajetých metalových kolejí“. Jak jste se při hledání finální cesty v kapele vlastně shodli? Domníváš se, že společná tvůrčí činnost je především otázka kompromisů?
No my jsme k té shodě dospěli přirozeně, ty souvislosti a vazby jsme si uvědomovali spíš až při finálním aranžování a nahrávání předprodukcí. Album se mohlo pohnout tisíci směry a vlastně ani neumím odpovědět na to, proč zrovna tenhle byl „ten pravý“, cítili jsme prostě, že je to ono a skladby samotné nijak nuceně ne(de)formovali.

Domníváš se, že se vývoj HEIDEN v nějakém definitivním bodě úplně ustálí? Spousta kapel prochází zajímavou evolucí, ovšem je vůbec možné po celou dlouhou dobu hledat nové cesty a experimentovat?
Hm, těžká otázka. Nemám ponětí jestli se někdy zastavíme a řeknem si: „Jo, sem jsme se chtěli dostat, tohle jsme my.“ Mělo by pak ještě cenu pokračovat? Dneska se podobnýho myšlení vlastně bojím, nechci rozebírat podobný témata, teď je síla a chuť spolu hrát. Můžu si jenom přát, abychom ji všichni měli napořád.

Jsou HEIDEN otevřeni různým hudebním směrům, anebo přece jen existují určité mantinely, které byste rozhodně nechtěli překročit?
Myslím si, že jsme otevření – přirozeně každý z nás trochu jinou měrou, ale globálně vzato jsme schopni vstřebat celou řadu vlivů zvenčí a naše hudba tenhle dojem vlastně utvrzuje. O hranicích se těžko mluví, to by záleželo na mnoha věcech. Můžu říct, že nemáme rádi takové ty „slepené“ avantgardy, progy, matematiky, kostýmy a já nevím jaké ještě šílenosti „pro mladý“. Vždycky nám dost záleželo na plynulosti a přirozenosti vyznění, takže tohle by v obecnosti mohl být ten pomyslný mantinel.

Kromě toho, že jsi muzikant, tak jsi zajisté i posluchač. Mohl bys našim čtenářům prozradit, kterak se za posledních pět let změnil tvůj hudební vkus?
No změnil se, docela dost. Předně už nejsem tak schopný držet krok s novýma věcma, dřív jsem měl mnohem širší povědomí o tom, kdo co dělá. Dneska si za rok vyberu řekněme cca 10 alb, které mě opravdu dostanou (z víc jak 50-ti procent jde stejně o „ověřená jména“) a zbytek mě prostě mine. Poslouchám mnohem míň extrémních věcí, spíš mě zajímají písničkovější nahrávky a když už nějaké plochy, tak třeba na styl toho co dělá ULVER. Vracím se ke starým rockovkám, věcem, které bych si svého času stopro nepustil, baví mě minimalismus napříč hudbou a dost rád sleduji práci s českým jazykem.

Pokud bych měl HEIDEN přirovnat k nějaké kapele (či kapelám), určitě bych svou odpověď namířil směrem k francouzské post-black metal scéně, která nabízí spoustu zajímavých hudebních děl, která máte i vy určitě rádi. Bereš tohle přirovnání jako kompliment, anebo máš pocit, že se vás hudební publikum snaží do této škatulky naroubovat stůj co stůj?
Tak, asi bych to měl brát jako kompliment, protože podobné spolky dneska uznává dost lidí a některé nahrávky jsou i pro mě skvělé (AMESOEURS, něco od ALCEST, LES DISCRETS, WORMFOOD). Asi i rozumím tomu na základě čeho to lidi zmiňují – velkou roli hraje asi ta plynulost a pocitovost, kterou máme s podobnými věcmi společnou. Za sebe bych je ale jako inspirační zdroj neoznačil, jsou desky, které nám toho – myslím si – řekly víc než ty z Francie.

Jak už jsme výše uvedl, s albem „Dolores“ prozatím bodujete kde se dá. Cítíš z tohoto úspěchu také nějaký závazek s ohledem na tvorbu nových skladeb? Jak se říká, těžké je zvítězit, ještě složitější je vítězství obhájit…
Jo musím říct, že asi poprvé cítím určitý závazek vůči dalšímu materiálu. Dolores je deska, kterou když si teď pustím, neměnil bych. Mám pocit, že hodně věrně vystihuje to, co jsme v ní chtěli mít. Samozřejmě, dokonalá není, ale je velmi přirozená a má vlastní nezaměnitelnou chuť. To skutečně je závazek do budoucna, minimálně v mém přístupu ke psaní.

Sám za sebe mám pocit, že vaše aktuální skladby jsou určené především pro vnímavé a především přemýšlivé posluchače. Patří i členové HEIDEN do stejného ranku? Mohl bys nastínit, kterak vypadají např, vaše diskuze při komponování hudby? Dokážete se třeba i brutálně pohádat a delší čas spolu nemluvit?
Nerad bych, aby to co děláme vyznívalo jakkoli elitářsky, snažíme se psát maximálně přirozeně a obyčejně. Snad to tak cítí i lidi, kteří „Dolores“ poslouchají. A jestli jsme i my přemýšliví a vnímaví? To je spíš otázka pro naše okolí, pro ty, kteří nás opravdu znají. Brutálně se pohádat dokážeme, ale za těch 8 let, co spolu hrajeme už dobře víme, jak se k sobě navzájem chovat a tak všechny konflikty brzy vyšumí nebo je zadusíme v zárodku. Fungujeme v tomhle ohledu hodně jako rodina.

Jsou členové HEIDEN schopni obětovat kapela úplně všechno? To znamená zahodit práci, rodinu, ostatní záliby.. a vyrazit přímo do světa? Jak moc by vám tato možnost a šance v jednom mohla zkomplikovala život?
Já nevím, já jednak nemůžu a nechci mluvit za kluky, druhak si vlastně neumím představit, co by to mělo obnášet. Za sebe můžu říct že jsem, ale třeba bych to – postavený před tu věc – viděl jinak. Nechci se tím zabývat, tenhle stav nenastal a dost pravděpodobně ani nenastane. Teď člověk může všemožně plácat o tom „coby kdyby“, smysl to ale moc nemá.

Polští BEHEMOTH často v rozhovorech uvádějí, že jedinou cestou k úspěchu je neustálé koncertování a s ním spojené cestování. Co si o tomto názoru myslíš? Je podle tvého názoru dnes vůbec možné, aby zcela neznámá kapela prorazila do světa „pouze“ hudbou? ( i když ta by měla být bezpochyby na prvním místě)
Je to jejich přesvědčení, opírající se o logiku i osobní zkušenost, takže nemám důvod to negovat. Na druhou stranu mi přijde, že je to hodně o polemice na téma „úspěch“. Co to vlastně je? Kde jsou jeho hranice? Kde začíná a nebo končí? Každý má výsostní právo si vybrat přístup, který se mu zdá nejlepší. Kritérií je milion a i my si zvolili.

Teď trochu z jiného ranku. Většina tuzemských kapel rezignovala na tvorbu vlastních web stránek a bohatě si vystačí Bandzone profilem. HEIDEN však zvolili cestu úplně opačnou. Vaše oficiální stránky jsou skutečně skvělé, nicméně se naskýtá otázka, proč právě vaše kapela na Bandzone chybí?
Na tuhle otázku je velice jednoduchá odpověď. My Bandzone vyloženě… nemáme rádi (smích). Je to jakýsi český MySpace, dobrá myšlenka – jistě, ale v reálu je to plné spamu a ptákovin. Další věc o kterou je třeba se starat. Další šance jak velebit ego a počítat ulovené dušičky v pomyslných hrníčcích. Nepotřebujeme to. Oficiální web je naše vizitka, naše prezentace hudby, informací i obrazu – je tam všechno tak, jak chceme a jsme schopní technicky zvládnout. Nemáme důvod u toho nezůstávat a upínat se na všelijaké sítě. Máme profil na Facebooku, protože je to dobrý prostředník v užším kontaktu s posluchači, ale žádný další profil nám pro teď nedává smysl.

Několik koncertů jste odehráli i s FDK, což je formace, ke které máte v současnosti hodně blízko, ačkoli obě kapely se k současnému vyznění dostaly z úplně rozličných konců. Hovořili jste při společném hraní o tomto dosti pikantním tématu? Jak se ti hudba FDK vlastně zamlouvá?
FDK se mi líbí moc, jsem rád, že u nás je skupina jejich kvalit. Při osobním setkání se ukázali jako velmi pohodoví lidi a mám opravdu velkou radost, že jsme se s nimi mohli potkat na jednom pódiu – ještě na křtu Dolores. Byla to další z věcí, které udělaly ten večer výjimečným. S Choldou jsme se trochu bavili o tom, že si vyměňujeme pozice (smích). Fakt, že vedle sebe můžou fungovat kapely s tak odlišnými kořeny je velice pěkným zjištěním.

Album „Dolores“ posunulo HEIDEN ještě více mimo rámec tradičního metalové jádra. Jste ovšem nachystání třeba i na nevlídné přijetí ortodoxních fans na multižánrových festivalech? Nebylo by s ohledem na vaší hudbu lepší preferovat spíše komornější akce?
Festivalech? Já si nejsem vůbec jistý, zda bychom se ještě chtěli ukazovat na festivalech. Není v tom nic zlého, ale pro naši hudbu chceme stále víc komorní kulisu a málo světla, je to pro ni nativní prostředí. Souvisí to všechno se vším. Nechejme se překvapit, co v tomhle ohledu přinese budoucnost.

Díky moc za rozhovor, popřípadě můžeš na závěr představit vaše nejbližší plány…
Já děkuju Aleši, potěšení je určitě na mé straně, bylo to velmi zajímavé psaní. Co se budoucnosti týče, zahrajeme v Brně na vyhlašovacím večeru cen Břitva (samotný set bude trochu obměněný, ale prozrazovat nechci zatím nic). Také už pomalu začínáme jamovat, zapisovat slova a otevírat další kapitolu našeho života – je to jeden souvislý tok.

ALL

http://heidenhorde.com/

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>