HEARSE – Prokletí hořících mostů.

Někdy stačí jeden nevinný okamžik a člověku se během vteřiny převrátí život úplně naruby. Nejinak tomu bylo u deathmetalového vokalisty Johana Liiva, dnes už poněkud zapomenuté postavy raných ARCH ENEMY. Tuhle kapelu si bez něžného pohlaví za mikrofonem málokdo dokáže představit, ovšem najdou se i tací posluchači, jež nostalgicky vzpomínají na mužný chraplák obalený kolem melodických kytar. Ovšem kdyby se nikdy neuskutečnil Johanův vyhazov, od kterého se mimochodem odrazíme v našem příběhu, patrně by nikdy nedošlo k realizaci tohoto článku. Pokud se vám HEARSE nikdy nepřipletli do cesty, ale zároveň zbožňujete ono nefalšované aroma „švédského kovu“, vězte, že Vám něco podstatného ve sbírkách chybí.

Exit(us) HEARSE
Psal se rok 1999 a deathmetalová skupina ARCH ENEMY vydala své třetí album s názvem „Burning Bridges“. Vzestup pětice hudebníků byl v té době sice pozvolný, ovšem smlouvu se Century Media měli pánové v kapse tak jako tak. Pravda, mohlo se zdát, že na některé konkurenty se ARCH ENEMY dívali s mírným odstupem, ovšem u odborné kritiky to měli hoši „pocukrované“ od prvních demáčů. Recenze na všechny tři řadovky byly plné superlativů a nic nenapovídalo tomu, že by se jádro kapely mohlo v dohledné době rozdělit. Pak ale následoval velký třesk, na který zpěvák Johan Liiva vzpomíná takto: „Na podzim roku 2000 jsme začali připravovat album ‚Wages Of Sin‘. Několik dní po mé první zkoušce jsem měl dostat kazetu s písněmi, abych začal dávat dohromady texty. Místo toho jsem ale dostal dopis od Michaela Arnotta, ve kterém stálo, že už se mnou nepočítají. Byl to pro mě obrovský šok! Vůbec jsem nevěděl, co si mám počít. Proto jsem vzal telefon a snažil se s klukama spojit. Nebrali mi to. Nedávalo to smysl. Vůbec jsem nechápal, co za tím může být. Byli to přece moji kamarádi, se kterými mě pojilo přátelství. A teď tohle? Když se mi pak podařilo s Michaelem spojit, spíš se vykrucoval. Ale údajně se na mém vyhazovu shodli všichni.“ Pro osobitého zpěváka znamenal odchod z kapely ránu nejen uměleckou, ale také existenční. Z obletované persony se rázem stal „psanec bez místa“, jemuž ve skříni zbylo několik opotřebených mikrofonů a něco málo cédéček. Johan: „Byl jsem na dně, a vůbec do ničeho se mi nechtělo. Pak jsem si ale řekl, že se nemůžu vzdát tak snadno. Měl jsem za sebou působení v úspěšné kapele, něco dokázal, zkrátka jsem se rozhodl pokračovat.“ Netrvalo dlouho a zpěvákovi se na stole objevila nabídka od thrash/deathmetalové skupiny NONEXIST, a přestože se nejednalo o úplně známý band, Johan tuto výzvu nakonec nenechal ležet na chodníku: „Nastoupil jsem k nim, ale stále to jaksi nebylo ono. Můj zpěv se mi zdál neosobní, jako kdybych byl myšlenkami stále u ARCH ENEMY. Nakonec se ale z alba ‚Deus Deceptor‘ stala má osobní zpověď.“ V dalších letech natočil Johan s NONEXIST ještě další dvě alba, ovšem srdce ho stejně více táhlo k melodickému death metalu. Vznik HEARSE se stal nutností! Johan: „Přemýšleli jsme nad názvem kapely a shodli jsme se na tom, že se musí jednat o krátké slovo, které dobře zní. Za názvem tedy nemá cenu hledat nějaké hlubší poselství. Tohle pojmenování si zkrátka zapamatuje každý.“

Odpálit ten stín
V roce 2002 debutovali HEARSE nahrávkou „Dominion Reptilian“, na němž se kromě Johana podílel ještě kytarista Mattias Ljung, a dále také hostující multiinstrumentalista Max Thornell (nahrál basu a bicí). A právě první jmenovaný dokázal pro Liiva vytvořit „Arch Enemy v malém“ (přestože po hudební stránce se HEARSE představili jako těleso v podstatě death ‚n‘ rollové, přičemž nezbytnou součástí celku se staly neuvěřitelně melodické kytarové vyhrávky). Další plusové body spočívají ve skladatelské rafinovanosti, neboť si oba mistři dali moc a moc záležet na tom, aby jejich produkce nezněla jako „běžný švédský ekvivalent“. To se oběma zainteresovaným povedlo, a přestože se po zvukové stránce nejednalo o extraligový trůn, byl tento premiérový opus důležitým stavebním kamenem pro pokračování. Nyní se ale ještě skokem zastavme u ARCH ENEMY, neboť ti v roce 2001 pustili do světa přelomové album „Wages of Sin“. Žena za mikrofonem? Po stránce marketingu opravdu geniální tah! Pro Johana to však byl o to větší šok! Takhle si svého nástupce určitě nepředstavoval: „Když jsem tu nahrávku slyšel, zcela mě ohromila. Ty písně mám moc rád. Nebudu nic zastírat, když jsem tu desku slyšel poprvé, zcela jsem se v těch skladbách našel. Vokály jsou ale úplně na hovno. To není nic osobního proti Angele. Jen si myslím, že harmonie mezi jejím hlasem a hudbou tu vůbec není. Myslím, že bych na tohle album měl čím přispět.“ Po založení HEARSE však Johan veškeré můry definitivně vypustil ze tmy na světlo, byť návrat do vyšších pater deathmetalového pekla byl pochopitelně pozvolný. S druhým albem „Armageddon, Mon Amour“ se ale HEARSE ledacos podařilo. Především podpis smlouvy s Candlelight Records znamenal pro kapelu obrovské zadostiučinění. I navzdory malému tvůrčímu týmu, který se nikterak nerozrostl. Jenže právě v tom možná tkví kouzlo „malého kruhu“. Johan: „Mám štěstí na kluky, s nimiž dokážu namixovat hudbu, která je v rámci death metalu osobitá. Jde o kombinaci mého hlasu a toho zbytku, co jsme schopni vytvořit. S Maxem, který znovu nahrál basové party a bicí, se známe už dlouhá léta. Mattias je naopak mladý kluk, jenž má rád brutální hudbu. A podle toho také tvoří a hraje.“ K Johanovým slovům bych ještě doplnil ledacos o atmosféře, klávesových podkladech a opakované účasti hostující zpěvačky Susanne Fahlberg (byť je její příspěvek minoritní). „Snažili jsme se, aby byla deska syrová. Já osobně mám rád v death metalu ‚špínu‘. To je i důvod, proč se mi stále líbí i náš debut. Nicméně nové skladby obsahují obrovské množství detailů. Úplně mě překvapilo, kolik jich tam vlastně je. Původně jsme totiž chtěli udělat desku mnohem přímočařejší. Třeba se to povede příště.“ Jenže právě tato kombinace, která v sobě skýtá surovost ENTOMBED a klasickou melodiku švédského death metalu, se od těchto chvil stala stěžejním stavebním kamenem. A záhodno by nebylo podceňovat ani Johanův osobitý přednes.

Před posledním utrpením
V roce 2005 se HEARSE nejprve představili s pikantní kompilací „Cambodia“, která obsahuje několik dosud oficiálně nevydaných písní, přičemž lahodnou třešničkou je odvážný stejnojmenný kousek z dílny popové zpěvačky Kim Wilde. To hlavní ovšem přišlo o několik měsíců později, kdy se na trhu objevilo CD „The Last Ordeal“. O jeho vydání se tentokrát postarala před lety velmi agilní holandská firma Karmageddon Media, jež si od švédské trojice slibovala mnohé. Jenže členové HEARSE měli už v danou chvíli trochu jiné hodnoty – např. ve srovnání se stájovými kolegy DISMEMBER. Kdo zkrátka začal s „budováním značky“ už na začátku devadesátých let, měl nepochybně velkou výhodu, ostatně je tomu tak do dnešních dnů. Z Johana se však v mezidobí stal víceméně vyrovnaný člověk, jemuž se podařilo programově zadusit hrůznou pointu spojenou s ARCH ENEMY: „Muzika nás stále moc baví, ale je třeba přiznat, že na prvním místě máme nyní své rodiny, případně studium. Ale šňůru s DISMEMBER a CALLENISH CIRCLE jsme si pochopitelně nemohli nechat ujít.“ A co přesně nabízí v pořadí třetí řadovka? Předně mocnější a razantnější zvuk v součinnosti s mnohem rychlejšími vály. V některých fázích se HEARSE až nebezpečně přiblížili kolegům ENTOMBED, alespoň tedy v oné death‘n‘rollové poloze. Zároveň se v jednotlivých skladbách objevuje celá řada nemetalových vsuvek, což Johan dává do souvislosti s jeho neustále rozšiřujícím se záběrem: „Stále mám rád extrémní hudbu. DEATH, ENTOMBED, MORBID ANGEL atd. V poslední době jsem si ale oblíbil např. FAITH NO MORE, DISCHARGE, RADIOHEAD atd. Každý z nás teď poslouchá trochu jinou hudbu, což se promítá i do našich nových skladeb.“ Obdobnou katarzí ovšem neprošel jen Johanův hudební vkus, ale také inspirační arzenál vztahující se k textům. Motor kapely se brzy začal více zahloubávat do sebe sama, nemluvě o stále provázející se nespravedlnosti, které se mu v minulých dobách dostalo. Někdy je však velice těžké infiltrovat svoje emoce do slov. O tom by nám mohli vyprávět i ti nejlepší textaři světa. Johan: Dříve jsem se snažil psát o fantasy věcech. Vymýšlel jsem si různé draky a Satany, ale později jsem přišel na to, že se snažím psát o něčem, na co nemám absolutně žádnou fantazii. Na debutu jsem se sice šíleně snažil, ale když si ty texty přečtu dnes, dělá se mi z nich nevolno. Nyní se snažím psát o svých dojmech ze světa, zabývám se hodně i tím, co mě obklopuje a štve.“

Tři lístky na cestu do pekla
HEARSE albem „The Last Ordeal“ potěšili všechny svoje stávající příznivce, avšak nové zástupy fans se jim přilákat nepodařilo. Více na očích byla přece jen domácí konkurence, tudíž o velikosti skupiny byli přesvědčení pouze zarytí undergroundoví příznivci. Skupina se dostala zkrátka kamsi na pomezí, což zpětně nelze hodnotit jako negativum. Naopak ideálně sehraná trojice dala hned po roce dohromady výtečné album „In These Veins“, jehož jedinou nevýhodou bylo jen to, že se na trhu objevilo v područí nepříliš známého labelu Dental Records. Pokud tedy chtěl tuzemský fanoušek ukořistit i toto CD na originálním nosiči, musel se pečlivě prodírat nejedním metalovým katalogem. Johan: „HEARSE jsou v životní formě. Kolem nás je velká spousta dravců, ale protože nejsme součástí zákeřného byznysu, nikdo nás nikam netlačí. Zároveň nemusíme nijak kalkulovat. Náš skladatelský proces je zcela přirozený. Jsem moc rád, že mám kolem sebe kreativní lidi, kteří jsou ochotni na sobě pracovat.“ Pod masteringem „In These Veins“ není podepsán nikdo menší než slovutný Dan Swanö, jenž tvorbu kapely překvapivě dosti výrazně pročistil. Ještě více tak vynikla celá řada překrásných kytarových vyhrávek, nemluvě o odvážných rockových vsuvkách, které dokonale oživily poznávací švédské deatmetalové atributy ala ENTOMBED. Milovníci této kultovní smečky mě pravděpodobně proklejí, ovšem pokud nikdy neslyšeli nahrávku „Single Ticket To Paradise“ z roku 2009, netuší, co je to death ‚n‘ roll v tom nejluxusnějším balení. „S Danem je skutečně snadné spolupracovat. Přiznám se však, že jsme z počátku nebyli příliš přesvědčeni o čistotě a zvukové naleštěnosti. Sám jsem si říkal, že všechny ty deathmetalové a blackmetalové skupiny mám rád právě z toho důvodu, že znějí drsně a organicky. S Danem Swanö jsme ale skončili někde uprostřed, což albu paradoxně nejvíce prospělo. Skladby jsou nápadité, ale zároveň brutální. Domnívám se, že všechny tyto faktory jsou vzájemně v rovnováze,“ uvedl na adresu alba Max Thornell. Žel tento ideální stav už žádnou jinou nahrávku nepřinesl, a tak „Single Ticket To Paradise“ bude s velkou pravděpodobností labutí písní jejich skromně pojatého mistrovství.

Všechno dobré je pro něco zlé
Po vydání alba „Single Ticket To Paradise“ se Johan a spol. začali postupně vytrácet ze zorného pole deathmetalových příznivců. Nejprve se sice zdálo, že kapela po menší pauze úspěšně naváže na tolik zábavného předchůdce, avšak věci nabraly úplně jiný průběh. Všichni zainteresovaní se začali více soustředit na své rodiny, což koneckonců dokládají i zpěvákova slova: „Na ARCH ENEMY se mě novináři stále ptají. Ano, mohl jsem teď létat po světě a mít vyděláno, jenže to už je pryč. Teď mám na prvním místě rodinu a snažím se ji zabezpečit. Také normálně chodím do práce. Až to další, co následuje, je v mém případě spojeno s hudbou. Až s kluky něco uděláme, tak to bude.“ Jak byl ovšem osud k Johanovi nespravedlivý, tak určitým zadostiučiněním se pro něho stalo účinkování v projektu BLACK EARTH. Zde se sešel se svými starými parťáky z ARCH ENEMY, aby na japonském turné po dvaceti letech slavnostně zavzpomínali na kultovní debut. Nové album HEARSE se tímto dostalo na vedlejší kolej a je téměř jisté, že další zápis do diskografie se hned tak neuskuteční. A pokud ano, je možné, že hlavní „vypravěč“ už u toho nebude. Všechno dobré je pro něco zlé.

ALL

https://www.hearse.se/

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *