Druhé album španělského projektu GRAVEYARD OF SOULS mám už hezkých pár pátků doma, ovšem dost dlouho jsem nevěděl, jak se k němu vlastně postavit. Při poslechu jsem měl kolikrát naprosto protichůdné dojmy a opravdu hodně dlouho mi trvalo třídění všech podstatných myšlenek v souvislosti s napsáním recenze. A to se GRAVEYARD OF SOULS nevěnují nikterak komplikovné hudbě. Jenže ne vždy je posluchač schopen se naladit na správnou vlnu atmosferického death/doom metalu staré školy. Nahrávka zkrátka vykazuje nejeden rozpor, ovšem jako celek nepůsobí vůbec špatně.
Za vším důležitým stojí dva nerozluční parťáci, Raúl Weaver (vokál) a multiinstrumentalista Angel, jenž je zodpovědný za veškerou muziku a texty. Na tomto místě musím ještě zmínit takovou spojitost s prvně jmenovaným, neboť to byl právě on, kdo si nedávno vyzkoušel odpovídání na mé otázky prostřednictví rozhovoru. Ten se však netočil kolem záležitostí GRAVEYARD OF SOULS, ale naopak se soustředil na domovskou partu MISTWEAVER (melodický death metal). Jak se tedy ukazuje, i španělská scéna je bohatá na všemožné kooperace a hudební uskupení zde rostou jako houby po dešti, ostatně jako všude jinde. GRAVEYARD OF SOULS jsou pak projektíkem patrně méně ambiciozním, přestože „ Infinitum Nihil“ je už v pořadí druhé řadové album, o jehož vydání se postarala šikovná ruská firma Endless Winter.
A na co přesně se mohou posluchači těšit? Řekněme na zvuk devadesátek a s ním spojenou death/doomovou hitovost, vkrádající se pod kůži s obrovskou grácií. Pokud existuje soubor vybraných doomových klišé, pak si při poslechu desky nezapomeňte vzít do ruky smetáček a lopatku, neboť v tomto případě je opravdu co zametat. Ale vyhodit všechny ty omamné drobky do koše? Připouštím, je to jedna z variant, jenže při práci by se vám mohlo klidně stát něco podobného, co se stalo mně. Tak nějak nechtěně jsem přijal nahrávku za svou, dost možná došlo z mé strany i k pochopení skladatelského rukopisu. Stylistika desky mě v konečné fázi dokázala vcucnout. Kupříkladu hned úvodní kompozice „Poison in the Mouth of God“ je reprezentantem prolínání death metalu s gothic/doomovými vlivy, přičemž neuvěřitelně „divné“ jsou kytarové mezihry, které jakoby sem vůbec nepatřily. A znovu ta sámá písnička! Chvílemi to působí divně, po několika vteřinách pikantně a progresivně. Tak si vyberte. 🙂
Každopádně jedním z velmi důležitých nástrojů jsou na albu klávesy, jež sice surovost nahrávky netupí, ale stejně je jejich podíl na atmosféře dosti významný. Do časů „tiamatovského“ alba „Clouds“ nás posléze přivádí omamný track „My New World“, ve kterém lze snadno a lehce podlehnout zejména překrásným kytarovým melodiím. Všechno je tak „nakažlivě vábivé“ a samotný zvuk znovu mává na všechny pamětníky… Prakticky totéž se dá ovšem říci o vzorovém growlingu, dominujícím to hlasu – ten je v některých skladbách podroben spolupráci s hostující zpěvačkou Gergoinou, která se nejvýraznějším způsobem zaskvěla v kompozici s názvem „Mirrors Of Pain“ (i přesto, že byl její hlas úmyslně zastřen a schován za morbidní Raulův murmur.
Zkrátka klasická to dávka tradičnosti, nikterak objevná a nepřekvapující. GRAVEYARD OF SOULS si však i tak mohou gratulovat, jelikož se jim povedlo vytvořit vskutku chytlavé a atmosferické songy. Absence důležitých surovin v lednici tedy ne vždy musí zaručovat smrt hladem. Pohled na „devadesátkový“ death/doom se vším všudy.
ALL
http://graveyardofsouls.bandcamp.com/