Není to zrovna obvyklé, dělat rozhovor s bývalým redaktorem, ovšem cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a protože Petr „Gory“ Gorecký je velkým cestovatelem (v důsledku svého zaměstnání), rozhodl jsem se, že ho zde přivítám v trochu opačné roli. Ne, nebojte se, nerozebírali jsme spolu naší společnou spolupráci, to by zajímalo tak maximálně nás dva… V rozhovoru jsem se záměrně opřel do metalových témat, protože Gory měl možnost vidět některé kapely na takových místech, o kterých se nám všem nezdálo ani v těch nejbujarejších snech. Jak se budete moci dočíst, některé zážitky jsou vskutku originální a já jsem moc rád, že jsem je dokázal z Goryho dostat. K rozhovoru ještě podotýkám, že ho Gory vedl ve své tradiční stylistice, takže pokud by se vám některé znaky či termíny nezdály, porucha není na vašich ani našich přijímačích. Takový je pouze Goryho svět! Let’s go….!!!

Ahoj Gory! Tak na úvod by se slušelo, abys trochu vysvětlil, čím se nyní zabýváš a z jakého důvodu jsi vlastně (často) mimo domov?
Čau Alliku, zabývám se spoustu věcma, ale je mi jasný, že narážíš na moje zaměstnání a s tím spojený cestování a zkušenosti a zážitky kolem toho, který možná v bodech mohou korespondovat s obsahem RUMu.. Takže stručně – pracuju pro mezinárodní firmu specializovanou na těsnění převážně vodohospodářských staveb PVC foliema. Protože je to v podstatě jediná a nejsilnější firma v tomhle oboru se specifickým know-how a materiálama, tak jezdíme po montážích různě po celém světě tu folii instalovat. Je nás několik skupin, různých národností, přičemž se to kolikrát různě míchá a točí apod. To by bylo na delší povídání. Jezdíme ven často podle toho, kolik máme akcí, a která zrovna banda nebo jednotlivec, je kam povolanej. Délka pobytu většinou odpovídá velikosti projektu. Většinou to bejvá 2-3 měsíce, ale loni jsme třeba měli akci na Floridě, která trvala rok a kam jsem jen přeletěl z předchozí šestiměsíční montáže v Californii, takže jsem byl z domu kromě čtrnáctidenní dovolený v říjnu, rok a půl. Z hlediska RUMzinu by možná stálo za to uvést, že festival Euroblast byl hlavním důvodem, proč jsem jel domů právě tehdy :-). Momentálně jsem sedmý týden v Kanadě, v krásný Britský Kolumbii mezi městy Castlegar a Nelson, kde jsme před několika dny dodělali Kootenay Canal a čekám, abych naložil nějaký náklaďáky s materiálem a zařízením stavby a pak odjedu taky. Pro zajímavost, jako důkaz výše zmíněnýho, můžu uvést národnosti naší sestavy tady na Kootenay kanálu – 3 Američani, 4 Kanaďani, Němec, Čech a nějakejch 25 Maďarů.. Někdy je to sranda no…

Čtenáře bude určitě zajímat, kde všude jsi byl a v jaké zemi se ti případně líbilo ze všeho nejvíc! Máš třeba zaškatulkováno, se kterými národy, ty jako Čech, vycházíš mnohem snadněji?
Tak po Evropě jsem se někam dostal už předtím, ať už díky rodičům, nebo pádlování, ale pokud bych to měl fakt vypsat čistě pracovně podle toho, kde se konaly jednotlivý akce, na kterých jsem se podílel, tak to můžu vzít tak jako takovou bilanci chronologicky za těch 7 let u firmy – Bulharsko, Velká Británie, Norsko, jiný Bulharsko, Francie, Irán, zas jiný Bulharsko, Colorado (USA), Řecko, Sierra Leone, stejný Norsko podruhý, Rakousko, Kalifornie, Indonésie, Rumunsko, Jersey ostrov (VB), stejná Kalifornie podruhý, stejný Norsko potřetí, Island, jiná Kalifornie, Florida, Peru, do toho nějaký to ČR, nějaký krátký návštěvy v Rumunsku, Švýcarsku a v Itálii a teď teda ta Britská Kolumbie… Naši český kluci jinak byli během tý doby mimo jiný třeba 2x v Indii, Mongolsku, Chile, Venezuele, Tahiti nebo teď v Panamě. Jak vidíš, jsme dobrý cigáni… Kde se mi líbilo nejvíc se nedá takhle říct, všude je něco. A na druhou stranu i krásný prostředí ti dokáže zhnusit práce nebo společnost, se kterou tam jsi. Většinou jezdíme po přehradách, těch menších, takže na horních tocích, to znamená v horách. A já jsem na hory ujetej, takže se mi líbí všude v horách. 🙂 Nejhorší na tom všem je, že člověk během toho pobytu pracovního, nemá moc čas a příležitost vytěžit z toho pobytu tolik, kolik by si přál. A tak mám pořád takový to „sem bych se chtěl jednou vrátit“… Ať už s kajakem, kolem, lyžema, nebo jen tak. A přitom vím, že v 90% na to asi nikdy nedojde, protože život jde dál, práce neubývá a všechno to tak nějak utíká mezi prstama.

Co se týká národností, se kterejma se líp vychází, tak rozhodně narážíš na různý mentality lidí a jazyková bariéra hraje určitě velkou roli. Většinou to ale bývá v pohodě. Hrozně moc záleží na tom, s kým tam jsi, protože automaticky tě všichni berou ne jako jednotlivce, ale jako součást nějaký tý skupiny. A to bývá někdy problém. Nechci to tady rozvádět, ale zažil jsem ve dvou případech pracovat se stejným zahraničnm kolektivem na jedný straně s různýma skupinama na straně naší a lišilo se to jako den a noc. Úplně jinej přístup, úplně jiná komunikace, úplně jiná práce. To by bylo zase na dýl. Vždycky záleží na tý konkrétní interakci, nemůžu to nijak zobecňovat podle národností, to by bylo dost povrchní… i když nějaký rysy člověk ví, že jsou asi pro ty národy typický. V tom případě pak ale rozhodně nechápu, proč se říká o někom makavym, že maká jak Bulhar 😀

Dobrej fór 🙂 Protože chci tenhle rozhovor směřovat hlavně k metalu, zeptám se takto: Dříve jsi scénu intenzivně sledoval, psal jsi pro R.U.M. zine atd. Je pro tebe i v současné době hudba nedílnou součástí života? Máš čas si třeba poslechnout a vychutnat si hudbu jako tomu bylo dřív?
Po pravdě je to čím dál horší. Zejména, když jsem někde v práci. Času mám míň a míň a taky to komplikuje fakt, že spolubydlící nebo spolucestující, nejsou zvědaví na mojí hudbu, kolikrát je i obtěžuje, takže se ten čas smrskává v podstatě na minimum. A jen málokde se dá strčit sluchadla do uší přímo v práci (nesmí se to, ale dělá se to) a to se člověk spíš věnuje naposlouchaným klasikám, než soustředěnýmu poslechu novinek a řekněme deskám, co vyžadujou plnou pozornost. Když jsem ale pak doma, tak si to celkem vynahrazuju, trávim hodiny a hodiny na netu a stahuju a lovim a hledám a objednávám apod. Scénu tak sleduju spíš povrchně skrz Facebook a stránky kapel. Infoservery, nebo jak to nazývat, už nesleduju skoro vůbec, spíš skrz konkrétní odkazy sdílený právě na FB. Nicméně můj přístup k metalu a scéně se hodně změnil za ty roky. Upadl jsem do jistý apatie a aniž bych se nad kohokoliv povyšoval, troufnu si říct, že mě ostatní fanoušci a články o hudbě tak nějak nezajímají. Nezajímají mě jejich názory, nezajímá mě, kdo co poslouchá a kdo co nosí, nezajímá mě kterej koncert se líbil Frantovi a kterej Karlovi, nezajímá mě, že deska ABC je stěžejní pro death metal v očích pana Toníka, ať je to Tonda z hospody, nebo Tonda z „nejlepšího“ music magacínu.. Atp.. Takže se vrátím k významu otázky. Vychutnávám si hudbu stále, ale jinak než dříve. 🙂

Podle tvých fotek je zřejmé, že i v zahraničí navštěvuješ metalové koncerty. Mohl bys shrnout, co všechno jsi viděl, jaká byla úroveň akcí atd.?
Tak za těch pár let jsem něco navštívil, zejména pobyt v Tampě byl v tomhle ohledu docela dobrej. San Diego taky nebylo zlý. Úroveň akcí je různá, v porovnání s ČR někdy zarážející. První koncert v USA pro mě byl trochu překvapivej. Bylo to ve Fresnu, těsně před Vánocema 2010 a bylo to poprvé, co jsem viděl hrát AFTER THE BURIAL Mimo ně tam ještě hráli WINDS OF PLAGUE (ty už jsem předtím viděl) a tehdy ještě neznámí UPON A BURNING BODY (naaah, eeeh..). Překvapilo mě už místo konání – baptistickej kostel. Pódium bylo postavený přímo na druhý straně, naproti kazatelskýmu pódiu. Po stěnách červený koberce, vysokej strop s lampama jak v tělocvičně (kostel funguje jako komunitní centrum pro mládež, takže se tu i hrajou hry a sporty apod.), všude čisto, prodej jen nealko nápojů a zákaz alkoholu, nekuřácký sál. Podle osazenstva jsem patřil ve svých 29 letech k nejstarším a naproti tomu všemu, všude voněla tráva. No a to karate jejich, to jsem sice znal z videí, ale dokud to člověk nezažije… tak neví. Samozřejmě to už dorazilo do ČR, igdyž řekl bych, že tady je to pořád někde jinde a zase se to liší místo od místa, koncert od koncertu. Ono v podstatě něco podobnýho bylo i SOMA v San Diegu. Klub s dvouma sálama, kde zvou metalový kapely, no alcohol, kouření jen venku a zase je to prezentovaný jako komunitní centrum pro mládež na podporu muziky, jakožto věci, která děti tahá od kriminality a drog. Tam vzpomenu hlavně na koncert VEIL OF MAYA (Marc Okubo to odtáhnul na jednu kytaru, hrající neskutečný množství stop a pomocí pedálů přepínající tak, aby hrál dycky to důležitý živě) a PARKWAY DRIVE, který měli takovou atmosféru, až přidáváli asi 4 songy a celej koncert, celej velkej sál zpíval s nima refrény. No nádhera!

Jinak z těch dalších zajímavějších akcí, vypíchnu třeba loňskou zastávku Summer Slaughter tour v Orlandu. Konalo se to v místním House Of Blues (což je zase po americku řetězec kulturních sálů řekněme), který leží v podstatě v Disneylandu, hned vedle Cirque du Soleil nebo velkýho Harley Davidson shopu a z venku vypadá jak tovární komplex z vlnitých orezlých plechů, těsně před spadnutím. Ovšem uvnitř paráda, systém ramp a ochozů, že tu moc na nic nemusíte čekat, nekouří se a výzdoba vyzdvihující soudržnost nezávisle na kultuře a náboženství. Hlavní tahák tu byli THE DILLINGER ESCAPE PLAN, který předvedli svoje klasicky šílený nasazení, dále pak REVOCATION přebuzenou nudu, THE OCEAN audiovizuální hody, CATTLE DECAPTIATION, že jsou opravdu chlív, AEON pózama narvanou nudu, ANIMALS AS LEADERS po stopadesátý jak jsou skvělí, RINGS OF SATURN, jak to dávaj i naživo a PERIPHERY, jak jsou slaďoučký a kolik má Misha kytar :-). Ale hraje jim to nádherně. U mě tam vyhrál hlavně jejich bicman, neskutečně přesný, s přehledem a s úsměvem na tváři od ucha k uchu, že ho to očividně bavilo. TESSERACT hráli během toho roku jednou v Tampě, jednou v Orlandu, obou dvoukrát bez Monteitha, takže poloviční zážitek, prvně v Tampě v dokonalým zvuku. Samplovaný backing vocals, samplovaná druhá (a třetí) kytara, ale zase je to díky tomu ultračistý a srozumitelný. Napodruhé to bylo v Orlandu v Backbooth, což se ukázalo jako vcelku malinkej klubík, kde jsem urval místo a už se nehnul, abych nedopad něgde v ochozech. Hráli tu společně s INTRONAUT a CLOUDKICKER (což vlastně ve skutečnosti je jen jeden člověk, Ben Sharp a živě ho doplnila kompletní sestava INTRONAUT :-). A výborný, dovedu si to i představit v lepším zvuku, to by byla megadobrost. Jo vzpomínám si, že na tomhle koncertu mě strašně sral nějakej týpek, co mi skoro celou dobu řval do ucha texty TESSERACT, že jsem musel trochu „zamíchat kotlem“, abych nebyl u něj :-)..

Jeden z nejlepších koncertních zážitků mi připravili BETWEEN THE BURIED AND ME. Měl jsem je tu možnost vidět taky dvakrát, nejdřív v Orlandu společně s THE FACELESS, THE CONTORTIONIST a THE SAFETY FIRE. Podruhé v Tampě to bylo zvukově slabší, zpěvák navíc nestíhal hlasivkama, sám se přiznal, že není ve svý kůži, ale v Orlandu, to bylo něco!!! Určitě na to má vliv místo konání, což nebylo nic než klasické divadlo, takže hlediště ve sklonu (sedačky samozřejmě šly ty tam) zajišťovalo perfektní výhled a netříštěný poslech odkudkoliv a hlavně odhlučněný stěny a celková akustika sálu byla výjimečná. CONTORTIONIST takoví nemastný neslaný, už THE FACELESS byla extáze, každej tón, každý sólo, melodický zpěvy zvládnutý na jedničku… Ale co předvedli BETWEEN THE BURIED AND ME, při nástupu mi běhal mráz po zádech. Přehráli postupně celou aktuální desku a k tomu 14minutovou „White Walls“ z „ Colors“. Velikost pódia jim dovolila využít jejich tour plachtu s projekcí, díky kvalitnímu osvětlení pána, kterej má desku očividně naposlouchanou bylo vidět všechno, co člověk vidět potřebuje a hlavně – ten zvuk!!! Samozřejmě nezakouřený prostředí.

Těch koncertů v Tampě a Orlandu bylo potom víc, ale schválně jako třešničku si na závěr nechávám dvojici koncertů pro Tampu typickou, a sice koncert k 25. oslavě výročí CANNIBAL CORPSE. Jasně, doby kdy jsem je hltal jako malej vocas už jsou pryč, ale nostalgie a setrvačnost člověku nedá. Konalo se to v zaprášeným malým baru, se sálem velikosti hospody, stropem jen půl metru vyšším než Corpsegrinder a zvukem no, no, nejnovější songy co neposlouchám pro mě zůstaly spíš jednotvárnou zvukovou koulí s tu a tam bodem k zapamatování. Starý hymny potom samozřejmě nezklamaly, jak člověk ví, čeho chytit, tak je to paráda. Tenhle malej bar Brass Mug je v Tampě takovým místem, kde se tyhle old school metalisti a původní Tampa scéna potkává, chodí jen tak lejt a tak… Nebylo pak náhodou, že tu hráli další místní legendy – OBITUARY. Ti shodou okolností žijou v Gibsontonu, což je čtvrť jen přes Alafia river od Brandonu, kde jsem žil já, v podstatě dva bloky od řeky. Do Gibsontonu jsem chodil pádlovat na řeku a pít do River’s Edge Baru.. Gibsonton je vůbec zvláštní místo. Není tu moc domů, většina jsou mobilehousey a trailery, usazený více či méně trvale. Je to tu známý tím, že tu žijou pouťáci, světský. Prostě celou sezonu jezděj s kolotočema a atrakcema a tak. A v zimě, když je tak nějak mimo jejich sezonu, tak mají pobyt tady. Protože pak přes den nemaj co dělat, tak spousta z nich jen tak chodí, obchází čtvrť, toulá se po okolí a barech. Víš asi, jak pouťáci vypadaj u nás, tak s krom toho, že to nejsou cigáni, tak to tam je podobný. A někde v týhle čtvrti, v tomhle všem… asi bydlí Tardyovci, hehe. Nicméně jejich vystoupení v Brass Mug byla pecka, oproti CANNIBAL CORPSE a jiným kapelám tu měli dobrej zvuk a odehráli parádní set. Ostatně kdo byl na BA, chápe, že těmhle matadorům to hraje, že by ostatní mohli závidět…

Poslední třešnička je, že za ten rok, se to sešlo kolem Tampy na SCALE THE SUMMIT 2x, TESSERACT 2x, ANIMALS AS LEADERS 2x a INTRONAUT dokonce 3x :-D. Uff, no, se do toho zamotávám a napadá mě víc a víc akcí, který jsem tu a tam navštívil, tak to utnu. Jak jsem řekl, bylo toho víc, ale asi to beztak není zajímavý. Všechno dneska můžete vidět v ČR, nebo na youtube :). Neodpustím si ale jednu akci mimo USA, v Itálii, v roce 2007. Protože jsi fotbalovej fanoušek, tak to musím zmínit. Totiž byl jsem ve Švýcarsku v Chiassu a zajel jsem do Milána na PELICAN a HIGH ON FIRE Shodou okolností to bylo ve stejnou noc, co hrál Ligu mistrů Inter proti Fenerbahce Istanbul a San Siro bylo jen asi 2 bloky od klubu, kde se hrál metal. Tak jsem se šel podívat na stadion, koupil pamětní šálu, a kdo to nestojí vedle mě u stánku ve frontě a kupuje šály a trika – HIGH ON FIRE… a v ruce maj stejnej kebab ze stánku, co jsem si před minutou koupil já..

Často se u nás hovoří o tom, že na tuzemských koncertech nebývá příliš dobrý zvuk. Jaký je tvůj názor? Lze to takhle paušálně vyjádřit? Zajímá mě, jestli jsi během konkrétního koncertu, zaznamenal nějakou diametrálně kvalitativní odlišnost…
Ohledně zvuku se paušálně vyjadřovat nebudu. Já sám jsem hluchej, protože kolikrát někde jsem a jsem uplně nasranej, jakej to je kanál a někdo další mi řekne, že jsem magor, že to byla pecka a že tak nádhernej zvuk od týhle kapely nigdy nezažil. Osobně si myslím, že to je spíš o tom, jak kdo danou kapelu žere a má naposlouchanou a taky na co si sám hraje. Za mě je to úplně stejný jako v ČR, kdy na Summer Slaughter jedna kapela zní jak z kanálu a druhá mi zní krásně. Někdy si to kapela dělá sama, že si tahá zvukaře, co je zvučí na svoje „asi jiný“ uši, někdy to je skutečně místem konání. A samozřejmě něco jinýho je zvučit OBITUAR Ya něco jinýho pak budou třeba THE DILLINGER ESCAPE PLAN.

Podařilo se ti v zahraničí objevit kapely, které sis velmi oblíbil, ovšem v Česku bys na ně nikdy neměl šanci narazit?
Přemejšlim, ale asi ne. To je stejný jako v ČR, nebo kdekoliv jinde – většinou jdu na kapely, který jsem už slyšel a objevuju je spíš na netu. Na koncertech pak, než že by mě někdo vysloveně oslovil, tak spíš si mě buďto víc získá, ať už hudbou, nebo dalšíma věcma, například svým vystupováním (SCALE THE SUMMIT, INTRONAUT) nebo naopak odradí, ať už svou muzikou (AKELDAMA), hloupejma řečma a pózama (AKELDAMA) nebo nadbytečným fuckováním (AEON, CONTORTIONIST) a nebo totální průser všeho dohromady (DEAFHEAVEN), kterýmu ovšem všichni vřele aplaudovali, nechápu). Vybírám jen vzorky z těch kapel a vystoupení, co jsem viděl ve Státech. Co jsem neznal a viděl a stálo to fakt za povšimnutí, byli sludge ladění MOUTH OF THE ARCHITECT, NAVENE-K už u nás taky byl vidět a nebo KINDRED, který teda bohužel zahráli bez nemocnýho zpěváka, ale i tak mě bavili hodně. Jo a taky jsme byli na narozeniny jednoho našeho old matadora na koncertě THE STYX a kupodivu to byla paráda, hehe… Byl to vrchol jednoho večera na Florida Strawberry Festival :-)…

Jak se ke tvé lásce v metal staví civilní obyvatelstvo či tvoji kolegové v práci? Setkal ses někdy s vyslovenou negací a neporozuměním?
Tak na tohle jsem tak trochu odpověděl už v jedné z předchozích otázek. A zase je to stejný všude. Všichni všemu hrozně rozuměj, všichni poznaj kvalitu a všichni uznávaj tvrdou muziku a všichni řeknou, že co poslouchám já, už je chlív… a jako vrchol to všechno pojmenujou screamo 🙂 Kolikrát potom slyšej něco, co pustím a řeknou, jak je to dobrý, aby to za pár dní zase smetli jako sračku. Prostě si nevybereš, srát na všechny a jet si to svoje, tak to vidim. Neposlouchám hudbu proto, abych se s ní předváděl, neposlouchám jí proto, že bych se pak cítil jako větší drsňák. Poslouchám to proto, že se mi to líbí, že tomu věřím, že tak nějak sebe stylizuju do té společnosti kolem téhle hudby se motající. Nejsem pozér, alespoň ne víc než kdokoliv jinej, kdo má rád nějakou hudbu, nebo to alespoň tvrdí.

Každého Čecha a Slováka bude jistě zajímat, jestli ses setkal s tím, že by někdo ze zahraničních příznivců metalu, znal i nějakou naší kapelu? Pouštěl jsi v zahraničí někomu i naše nahrávky?
Mám takovou zafixovanou věc, že když lezu do krámu s CD, zejména do toho, kde maj i hraný CD, tak se koukám po českých kapelách. Tu a tam se něco najde, v Tampě v CD Exchange kvasilo „Arrogance Of Supreme Power“ od GODLESS TRUTH, v LA v Amoebě toho bylo víc, nepamatuju si všechno, ale vím, že tam měli dokonce několik desek ROOT a MANIAC BUTCHER. Moc lidem nepouštím věci cíleně, jak jsem naznačil dřív, je mi po jejich názoru howno… Když ale něco pouštím v autě z mojí mp3 a náhodou se někdo zeptá, co to je, že se mu to docela líbí, tak mě tak jako malinko potěší, když to je česká kapela, ale že bych to nějak tlačil, to ani náhodou…

Co ale dělám, a ať si myslí kdo chce, co chce, když jedu do světa, snažím tahat trička s českejma kapelama. Když pak jsme v místech, kde je to aktuální, tak v nich pak chodím na koncerty, jako tomu bylo třeba právě v Tampě. Tuším že to bylo na těch CANNIBAL CORPSE, ptal se mě kluk po omrknutí mojeho trička, že to je pecka kapela, a když jsem mu řekl, že jsem z ČR, tahal ze mě rozumy, jestli nevím, kde je jim konec a jestli něco nevydávaj. Řeč je opět o GODLESS TRUTH. Když se ale vrátim do Evropy, kde jsou ty lidi pochopitelně daleko znalejší, tak jsem měl zajímavej rozhovor s kytaristou z IN QUEST na Euroblastu 2012, když jsem vočuchával jejich merch stánek, tak si všimnul mojeho trika LYKATHEA AFLAME a tak jsme si zanotovali, jak je to výjimečná deska a jak je škoda, že toho vyšlo tak málo. Tehdy čuměl, když jsem mu vpálil, že jsem IN-QUEST viděl naživo hrát ještě v dobách, kdy tam on vůbec nehrál :-).. Zasmáli jsme se u píva, klasika..

Stíháš vůbec sledovat, jaké nahrávky v současnosti v Česku vycházejí? Máš nějaké nové oblíbence?
Ne, je to čím dál horší. Nestíhám sledovat co vychází obecně, natož pak v ČR. Liší se to podle toho, kde zrovna jsme, pak to tak nějak trochu doháním doma, ale špatný špatný… Ale tak něco si ke mě cestu najde, vzpomenu SUFFOCATE WITH YOUR FAME, BETWEEN THE PLANETS jako jo, MODERN DAY BABYLON je den ode dne větší radost poslouchat a konečně jsem se dočkal i živýho vystoupení na Brutalu, když na jednom z Euroblastů je zrušili na poslední chvíli. Letos tam zahráli, ale to jsem zas nebyl já :-(. Krom toho samozřejmě sleduju moje oblíbený stálice typu FLESHLESS, HEAVING EARTH, FDK a další, nebo ačkoliv jsem neměl tu možnost je vidět, tak jsem rád z reunionu CONTRASTIC. A pak jsou tu kapely, ke kterým mám vztah nejen skrz hudbu, ale skrz lidi kolem a to jsou Dejvy a SECTESY, NOOSTRAK s Fredem nebo jeho Šmašed Faše a TRANSLUNARIA (na Brutalu mi říkal něco nadějného) nebo právě ty GODLESS TRUTH. Jo a taky mě oslovil ten novej bigbít na český scéně, jak měl tu premyjéru na Brutálu, jak se to, jo Krabathorses tušim 🙂 🙂 :-)…

Jak vlastně vidíš dál svůj život? Dokázal by sis představit, že by ses na trvalo zabydlel někde v zahraničí? A kdyby ne a vrátil by ses trvale do Česka, dokázal by sis představit, že by ses zas nějak zapojil do dění na scéně – třeba i jako redaktor R.U.M. zinu? 🙂
Dovedu. Momentálně bojuju s myšlenkou do toho opravdu prásknout a něco zkusit, něco se tu rýsuje, ale jak říkám – bojuju sám se sebou a s tim, co chci nebo co můžu. Znamená to nechat za sebou všechno a tak nějak všechny. Samozřejmě ne tak úplně, ale asi chápeš jak to myslim. Těch míst, kde si dovedu představit žít je víc, momentálně ta Britská Kolumbie je mega !!! MEGA!!! Hned bych tu zapustil kořen :-D. Do dění na scéně se asi nezapojím, nemám v sobě tu potřebnou víru v to, že je někdo zvědavej na to, co si já, nýmand myslím, někde napíšu nebo udělám, pokud jde o přispívání do RUMu. Nehledě na to, že pokud se bude můj život ubírat stávajícím směrem, tak na nějaký to mudrování a šíření myšlenek a názorů nebudu mít dostatečný vzdělání a vědomostní základ a nakonec ani čas si ho prohlubovat. A v podstatě nakonec ani nechci… Nebo lépe řečeno, chci si prohlubovat vědomosti, ale ne proto, abych je s někým sdílel nebo se jakkoliv předváděl. Nemám v tomhle ohledu žádný ambice, hehe..

Další tvou velkou vášní je hokejové fandovství, ovšem kladenští Rytíři neprožívají zrovna nejlepší období. V čem spatřuješ nejzásadnější problém?
Nejzásadnější problém vidím v tom, že prohráváme častěji, než většina soupeřů :-D.. Ale tak to je těžký hledat nějakou konkrétní věc, je to určitě spousta věcí dohromady a ne do všeho já vidím a bylo by to na rozsáhlejší diskuzi. Je toho hodně, co by se dalo změnit, nebo co by se mělo změnit, ale nakonec to srdíčko buší pro Kladýnko, ať tam trénuje Jouza, co potopil 3 kluby před náma. Nechápu, ten člověk je hrobař a my si ho tam držíme nechápu proč, přitom kritiku na něho jsi mohl slyšet od lidí, co vědí o kladenském a obecně hokeji víc, než my dva dohromady, ale je toho moc. Nevím, načasování sestupu skoro taky nevypadá jako náhoda, když je to zrovna v době, kdy je potřeba zrekonstruovat stadion. Na rozpočet se vymlouvat nemůžeme, nejsme a nebyli nejchudší tým v lize. Diváci taky nepomáhají, protože nechodí. Nechodí, když se nedaří, ale oni nechodí ani když se daří. Kladno je ostatně celkem známý svejma divákama. Já to tam miluju, starej stadion byl skvělej, pro mě to má tu atmosféru hokeje a ne továrny na zábavu, jako tomu je často v těch moderních halách. Teď aktuálně se rýsujou posily, Jarda prásknul do stolu, docela sranda, silný jména, navrátilci (co byli jinde i marný) a Sýkora trenér je prej volnej a Kladno projevilo zájem… Tak třeba se to začne hejbat.. Ale podle mě první krok by měl bejt jednoznačně zbavit se toho Čelanskýho… Uff, to jsem zas chytrej 😀

Většina lidí určitě neví, že jsi na úplném začátku spolupracoval s kapelou BRATSTVO LUNY, kterým jsi pomáhal s grafikou debutu „Gotická duše“. Byla tohle tvá první větší práce v tomto ohledu? Co vlastně říkáš tomu, že se z tak nevinného projektu vyklubala takřka regulérní kapela, která má solidní základnu fanoušků?
Jo, to neví skoro nikdo…Většina lidí ani neví, že existuju. Ani jako já ani jako Voldemort, což byl tajnej pseudonym právě pro tuhle prácičku. A jo, byla to moje úplně první a jediná práce na něčím obalu (singl nebo mini „Nomen Rosae“ ani nepočítám, to byla jen jedna fotka nebo jak.). Bylo to docela martyrium, hlavně proto, že do mě kluci vložili velkou důvěru navzdory tomu, že jsem je celou dobu ujišťoval, že umim howno. A na tom trvám dodnes, ostatně je to na tom obalu vidět a je mi to i připomínáno. Ne všechno, si myslím, bylo vysloveně moje chyba, tu a tam jsem prostě měl z hůry dán takovej limit, že to jinak nešlo. A tematicky a motivově jsem to průběžně konzultoval s klukama, aby hlavně oni byli spokojený. Nakonec jsem musel těsně před koncem odjet pracovat Bulharska, tak to za mě dotáhnul někdo jinej, což si tak nějak vyčítám doteď a trochu to beru jako moje selhání, ale hold nebyla jiná volba… Kam se kluci dostali teď docela čumim, přeju jim to a fandim jim, ačkoliv mě se jejich tvorba nelíbí a neposlouchám ani jedno z alb, sorry :-). Ačkoliv hudebně se mi novější tvorba líbí, nedokážu se ztotožnit s celou tou filozofickou kýčovito gothic věcí okolo. Včetně textů, který nechápu a nic mi neříkají a zpěvu, jehož formální kvality možná nemůžu popřít, ale prostě na mě působí spíš rušivě. Celá ta kultura jde mimo mě, jsem jen buran, a nexci se do kluků navážet, protože to si fakt nezaslouží. Ostatně o tom tu a tam s Darkthepem debatujeme a dostávám dobrej kotýlek :-)..

Gory, díky za tvůj čas!! R.U.M.u zdar a doufám, že se někdy zas potkáme u pifka .. 🙂
Já nepiju 😀 😀 😀 Ne, díky za to, že máš zájem. Radši bych si popovídal osobně, igdyž na to poslední dobou nebylo moc příležitostí, ale obecně pochybuju, že tohle zajímá někoho jinýho, než tebe :-).. Doufám, že jsem tady ze sebe neudělal uplnýho vosla pro případně ostatní, co mě neznaj… Ale tak jestli jo, tak možná jsem. Nebudu to prodlužovat, RUMu zdar, METAL !!!

ALL

Gory založil úplně první webovou verzi R.U.M. ZINU, která ještě pluje cyber prostorem! Více zde: http://old.rumzine.com/