GORGONEA PRIMA – Na nové desce nemůžu najít nic, co bych změnil nebo udělal jinak.

CzechNa konci kalendářního roku (2017) vydala kapela GORGONEA PRIMA své druhé album s názvem „Brownfields“, a přestože se industriálně-avantgardní látka nemusí (a s určitostí nebude) zamlouvat každému, jedná se nesporně o velice zajímavý materiál, který bude ještě nějaký ten pátek rotovat v různých diskuzích a fórech. Myslím, že nemohlo být většího důvodu k tomu, abych na Rumzinu po čase znovu přivítal mistra Hogatha, centrálního myslitele „Gé Primy“…

Prosím, zkus trochu shrnout období po vydání debutové desky „Black Coal Depression“. Očekával jsi, že bude album tak příznivě přijato?
Popravdě vůbec. Samozřejmě jsme byli na náš výtvor patřičně hrdí, ale že to způsobí až tak velký poprask, to jsme nečekali. Těsně po vydání jsme si užívali veškerých pozitivních ohlasů, koncertů a velkého zájmu. Ale bohužel jsme asi trochu usnuli na vavřínech.

Co tím přesně myslíš? Dalo se z těchto dílčích úspěchů vytěžit mnohem víc?
Myslím, že kdyby se na další desce začalo makat hned a trochu intenzivněji, tak jsme dnes taky trochu někde jinde. Ale asi zkrátka nebylo to správné rozpoložení.

Hudba je tvým velkým koníčkem, ovšem přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys na kapelu vsadil všechny karty a šel nekompromisně za úspěchem? Domníváš se, že českým kapelám obecně chybí tolik potřebné riskování?
Vždycky jsem o tom spíš snil, než reálně přemýšlel. Myslím, že v dnešní době to ani není reálně možné, aby se muzikanti hudbou živili, natožpak metalovou, extrémně metalovou, nebo dokonce avantgardní. Myslím, že kapelám odvaha nechybí, ale k čemu to je, když jsme se dostali do doby, kdy se na koncerty chodí kapely koukat na fanoušky a naopak slávu a obdiv si užívají naprosto netalentovaní a hloupí lidé ala youtubeři, kdejací pseudomuzikanti, kteří v životě v ruce nedrželi nástroj, ale považují se za hudebníky. Je mi z toho na nic. Umění už zkrátka není IN.

Hogath_promoZaujala tě za poslední dobu nějaká česko-slovenská nahrávka? Řekněme taková, která by podle tvého soudu mohla za určitých okolností skutečně prorazit?
Vůbec nesleduju, co se kde objeví. Možná jsem v tomhle ohledu konzervativní a možná si taky trochu protiřečím, ale zůstávám u staré dobré klasiky v podobě rocku sedmdesátých a osmdesátých let. Neříkám, že si neposlechnu i něco jiného, ale tohle u mě v posledních několika letech zkrátka převažuje. Na druhou stranu musím zmínit kapelu DARKH, i když to bude znít trochu jako reklama, jelikož v ní pár měsíců hraji. Ale jejich deska „A Story Yet Untold“ vyšla před více než rokem a tedy beze mě.

Co si přesně představuješ pod slovem „úspěch“? U českých kapel to běžně chodí tak, že vyjde deska, pak se objeví několik pozitivních recenzí, proběhne pár koncertů, ale pak se nic zásadního neděje… Myslím, že takhle to probíhá u většiny kapel. Očekáváš v tomhle ohledu mnohem víc, nebo jsi s tímto stavem smířen?
Pro nás je momentálně největší úspěch asi to, že jsme neupadli v zapomnění a stále se o nás píše jako o zásadní kapele svého žánru, alespoň tedy v rámci ČR. To je asi největší úspěch – když lidi cení tvoji práci. Já už jsem hodně dlouho smířený s tím, co jsem popsal výš, takže si velké naděje nedělám a beru to zkrátka jako koníček, do kterého ale dávám všechno. Když se bude dařit dál a víc, budu jedině rád.

Jak na vaši starší tvorbu reagovali zahraniční publicisté? Podařilo se vám získat nějaké zajímavé kontakty?
Ohlasů ze zahraničí byla velká spousta. A vesměs pozitivních. Chodily recenze a nabídky na rozhovory z celého světa. Projevila o nás zájem i některá prestižní vydavatelství. A kontaktů jsme získali mnoho. Ať už s promotéry, publicisty nebo kapelami. Dodnes jsme například v kontaktu s BLACKLODGE a obě strany se těší na naše společné tour po Francii.

Tak to je určitě skvělá zpráva! Můžeš k této koncertní šňůře prozradit něco málo informací? Kde všude se ukážete?
To rozhodně ano. Hodně nás to potěšilo. Víme zatím jen to, že v dubnu společně s BLACKLODGE a PAVILLON ROUGE odehrajeme čtyři koncerty v Lyonu, Annecy, Nice a Touluse. V červnu potom tři akce s PAVILLON ROUGE v ČR. Zatím to vypadá na Prahu, Brno a České Budějovice.

Brownfields _CDOK, teď trochu k jinému tématu. V jakém období došlo k rozdělení dvojice Hogath/Tyrael? Na čem vaše spolupráce ztroskotala?
Došlo k tomu poměrně brzy po vydání „Black Coal Depression“. Někdy v letech 2011-12. Zkrátka jsme si přestali rozumět jako lidé a naše ega se vedle sebe nesnesla. Po tvůrčí stránce bychom si možná v mnohém rozuměli i dnes. Už jsme i spekulovali o tom, že bychom spolu zase něco zkusili nahrát, ale toho se asi už nikdo nedočká. Každopádně jsme dodnes v kontaktu. Sám Tyrael se dokonce i ozval s gratulací k novému albu.

Přemýšlel jsi třeba o tom, že založíš úplně jiný projekt? Ptám se hlavně z toho důvodu, že extrémní hudbu už skoro vůbec neposloucháš.
Nepřemýšlel. A když už budu tvořit něco jiného, zůstane to pod hlavičkou GORGONEA PRIMA a pořád to bude „extrémní“. Tuhle hudbu rád tvořím, i když ji neposlouchám. Je to zvláštní, ale je to tak. Ostatní hudební sny si momentálně naplňuji se skvělou rockou kapelou DARKH, kde hraji už několik měsíců na baskytaru.

Novinkové album „Brownfields“ vyšlo po sedmi dlouhých letech. Jakým způsobem vznikalo? Kdy nastal čas zlomu, kdy sis řekl, že do toho půjdeš znovu?
Vznikalo vlastně celou dobu od chvíle, co vyšlo „Black Coal Depression“. Některé skladby byly hotové už těsně po jejím vydání. Celou dobu jsem si říkal, že to musí pokračovat. I když v některých chvílích jsem byl v takové letargii, že jsem měl sto chutí to zabalit. Ale přišlo nám to jako hrozná škoda – pohřbít kapelu s takovým jménem. Zásadní a poslední impuls byl rozchod s přítelkyní. Zní to pateticky, ale najednou jsem měl hroznou potřebu se pomstít a vykřičet to všechno do světa. Přepsal jsem texty, pozměnil aranže, zavřeli jsme se do studia a snažili se z toho vymačkat maximum.

O čem „Brownfields“ koncepčně pojednává? Existuje nějaká jednotná nit mezi novinkou a „Black Coal Depression“?
Láska, zrada, drogy, deprese, nenávist. Přesně v tomhle pořadí. A jedinou zatraceně dlouhou a smradlavou nitkou, která spojuje veškerou mou tvorbu, jsou ženy. Myslím, že další deska vyjde, až mi zase nějaká zlomí srdce. 🙂

Novinka mi přijde hodně odvážně pojatá, žánrově košatá, ovšem na někoho může působit až příliš nesourodě. Zkus trochu osvětlit, co ti při komponování i nahrávání dělalo největší problém? Zároveň mě zajímá, jaké byly tvé prvotní záměry s nahrávkou?
Byl to velký oříšek. Od začátku jsem věděl, že půjdeme trochu jinou cestou. Už jsme se chtěli zbavit nálepky „black“ a „underground“. Navíc Ripley je black metalem téměř nepolíbený a hlavně co se týče zvuku, měl úplně jiné představy. Už jsme prostě nechtěli dělat včelí úl se spoustou výkřiků do tmy. Tím ale samozřejmě nechci shazovat žánr, ze kterého jsme vzešli a na kterém jsme si udělali jméno. Už jsme jen trochu starší, posloucháme jinou hudbu apod. S tou nesourodostí si dovolím nesouhlasit. Myslím, že jsme si s tím velkým soustem, které jsme si vzali, poradili celkem obstojně. Problémů byla spousta. Každý riff, každý detail musel mít smysl a zapadat. Od chvíle, co mám finální master, tu desku poslouchám každý den a prostě nemůžu najít nic, co bych změnil nebo udělal jinak.

Gorgonea Prima

Z hudby cítím, že jsi s největší pravděpodobností chtěl učinit ještě hlubší žánrový řez, ale… 🙂 Je na tom něco pravdy?
Ale? Myslíš, že se nezadařilo? Každý si na to udělá svůj názor, ale jak jsem už zmínil… My jsme nadmíru spokojeni. A ano, rozhodně máš pravdu. Chtěli jsme se přiblížit širší skupině posluchačů a od začátku jsme počítali s tím, že album nemusí být kladně přijato. Ale šli jsme do toho, dělali jsme to tak, jak jsme to cítili. Nezpívám na „Brownfields“ čistým hlasem proto, abych na to balil holky. 🙂 Prostě to tak mělo být.

Kdepak, vůbec si nemyslím, že by se to nepovedlo. Spíš si myslím, že kdybys měl možnost pracovat na albu s větší intenzitou a v kratším časovém intervalu, materiálu by to dost možná prospělo. Co myslíš?
To si nemyslím. Já prostě potřebuju na věci klid a odstup, když tvořím cokoli. Jakmile mě někdo do něčeho nutí, dopadne to katastrofálně. Takže kdybychom to ušili horkou jehlou jen proto, že „už by to mělo rychle vyjít“, tak to bude hrůza. Tím jsem si jistý.

HogathZ mojí recenze jsi asi úplně nadšený nebyl. Nicméně ocenil jsem, že ses snažil udělat desku co možná nejpestřejší. Jakého posluchače by měla podle tvého názoru zaujmout?
Já měl samozřejmě přehnaná očekávání a těšil se na palcové titulky chválící naši genialitu. 🙂 Ale konstruktivní recenze je mnohem lepší než mazání medu kolem huby. Vlastně ani nevím, jakého posluchače by měla deska zaujmout. Možná jsme střelili do prázdna, možná vytvoříme nový profil posluchače.

Nahrávku vydala česká firma MetalGate. Byly ve hře ještě nějaké jiné alternativy?
Byly. Dokonce i sám Gaahl z GORGOROTH měl zájem o vydání naší další desky. Ale sedm let je sedm let. Kontakty a známosti se poztrácely a my upadli téměř v zapomnění. MetalGate se o nás zajímal celou dobu a pravidelně nás zvali na svoje akce. Jsou to profesionálové a dělají svou práci skvěle. Když projevili zájem, nebylo co řešit.

Jak jsi mi už říkal, nahrávku chcete představit posluchačům i v koncertní podobě. Jak bude prezentace nových skladeb naživo vypadat? Je reálné, že bys postavil koncertní sestavu o několika členech?
Na pódiu budeme stále stejná maskovaná GORGONEA PRIMA o dvou členech. Rád bych alespoň pro jeden koncert dostal na pódium všechny lidi, kteří se na desce podíleli, ale byl problém je dostat během půl roku do studia, takže nevím, jak moc je to reálné. Určitě ale plánujeme naši show zase o něco málo oživit.

Co tedy očekávat v nejbližší době? Už jsi např. rámcově přemýšlel o další nahrávce?
Už jsou rozdělané další čtyři songy. Přemýšleli jsme, jestli je nevydat už příští rok jako nějaké EP nebo vydat nějakou kompilaci, živák, video… Přece jen budeme příští rok slavit 10 let od založení GORGONEA PRIMA. Ale nebudeme na nic spěchat. Počkáme na ohlasy, koncerty a pak se uvidí.

ALL

http://www.gorgoneaprima.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *