FORGOTTEN SUNRISE

Estonsko je malinká země, ovšem kvalitních spolků tu mají požehnaně. Některé z nich  dokonce slaví úspěchy napříč celosvětovým undergroundem a pokud si dobře projdete archiv tohoto webu, určitě byste na hezkou fůru estonských formací narazili. A protože tomu náhoda a především má touha chtěla, představím vám nyní další vskutku pozoruhodné těleso, které je ve svém mikro-žánru označováno za absolutní špičku. Než se ale k tomu všemu dostaneme, musíme se odrazit od stručné představovačky. Kdo tedy jsou tajemní FORGOTTEN SUNRISE?

Prachsprosté kořeny
Skupina FORGOTTEN SUNRISE byla založena v roce 1992 v Talinu a u jejího zrodu stálo hned několik přátel, jejichž cílem bylo produkovat bezbožnou deathemetalovou plískanici. Ústřední postavou celého spolku se hned od samých začátků stal talentovaný instrumentalista Anders Melts, který se posléze chopil i mikrofonu. Tady jsou jeho úvodní slova: „Kapelu jsme založili v době, kdy mi bylo teprve patnáct let. Našim cílem bylo založit první deathmetalovou kapelu v Estonsku, což se nám nakonec nepovedlo, protože některé další kapely byly zkrátka před námi. Byli jsme  tehdy ještě příliš mladí. Zároveň se ale domnívám, že naše tvorba byla ze všech kapel jednoznačně nejosobitější. Možná i proto o naší hudbu projevili zájem finští Rising Realm, kteří záhy vydali miniCD“. EP nazvané „Forever Sleeping Greystones“ se v podzemních distrech začalo objevovat v průběhu roku 1994, nicméně za pozornost stojí i klasické kazetové demo, jenž spatřilo světlo světa ještě o rok později. A právě demo s názvem „Behind The Abysmal Sky“ se až nečekaně stalo jakousi požehnanou relikvií estonského metalu. FORGOTTEN SUNRISE na něm totiž představují překvapivě velmi vábnou formu doom/death metalu, měřeno pochopitelně tehdejšími možnostmi. Kapela nejenže využila své vlastního skladatelského potenciálu, ale zároveň se nebála zařadit do drsného deathmetalového podkladu citlivě zkomponované gothic prvky, opírající se především o elektrizující  klávesové plochy a naprosto precizní vokály, dělné mezi growlingovou hrubost a dívčí jemnotu. Dle mého soudu, i s odstupem let, znějí pestrobarevné skladby poměrně svěže a není proto divu, že po obou těchto materiálech sáhla i tamní firma Nailboard Records a vydala je hezky na jednom pikantně ztvárněném CD kompletu.

Síla experimentů
V roce 1996 se sestava FORGOTTEN SUNRISE značně obměnila a dalo by se i použít slovo „prořídla“. Velkým přínosem však bezesporu bylo angažování Renna Süvaoji, talentovaného skladatele, který do kapely zapadl naprosto přirozeně: „Určitě jsem už trochu jinou kapelou, ačkoliv se snažíme zachycovat stále stejné nálady. Jde jen o to, kterak naši produkci uchupíme. Co se týče našeho vývoje, tak si myslím, že jde o naprosto normální postup. Nikdy jsem neřekl, že budeme věrni jednomu konkrétnímu žánru. Východisko vidím v experimentování. Smrtící riffy, výrazné vokály a v neposlední řadě také elektronické zvuky a beaty. Je skvělé, že stejný názor na náš vývoj mají také noví členové FORGOTTEN SUNRISE.“ Krutostí těchto slov je posléze poznamenáno zkušební ‚EP s šíleným názvem „a.Nimal f.Lesh – Looma Liha“ a s lehkým úsměvem by se dalo říci, že stačilo opravdu málo k tomu, aby kapela sama sebe vyklonkovala z metalového podsvětí. Jenže už na počátku nového milénia začal onen ortodoxní přístup naštěstí pouštět i vybrané vydavatelské společnosti, a tak se stalo, že FORGOTTEN SUNRISE velmi záhy zakotvili u italských My Kingdom Music, jenž v roce 2004 vyexpedovali do světa omamný debut s tajuplným názvem „Ru:mipu:dus“. Sestava ve složení Anders – vokál, programming, Tiux – klávesy, zpěv, Benno-kytary, Riivo Torstenberg – basa, vyhotovila s těží popsatelnou mutaci hudebních žánrů, nemluvě o emotivních rovinách, jejichž chlad mi evokuje hrůzostrašný pochod kosmickou lodí, na které sice osamocený jedinec nalezne kompletní posádku, ovšem velmi záhy zjistí, že ony postavy nejsou z masa a kostí, ale ze spleti kabelů a tisíců elektronek. Pokud si kapela něco ponechala z tradiční metalové syrovosti, tak je to stále hojně využívaný growling a razantní kytarové riffování, kterého ovšem notně ubilo. Zajímavé také je, že Estonci postavili promo na absolutně nejjemnější skladbě „Never(K)now“, jež sice není vůbec špatná, ba naopak, ovšem poněkud zkresluje pohled na onen experimentální zbytek. „Ru:mipu:dus“ je opravdu velmi těžká deska, nicméně pokud budete trpěliví, jednou se vám pod kůži určitě dostane. Zvukolmalebné dobrodružství je prolnuto industriální clonou, za kterou se schovává nejen post-rocková psychedelie, ale především temná elektronika. Navzdory tomu, že album vyšlo takřka před deseti lety, neztratilo ze své aktuálnosti prakticky vůbec nic. Kapela navíc dostává plusové body i za absolutní nebojácnost a podivuhodnou schopnost vytvářet hudbu bez omezení. Andres k tomu dodává: „My všichni jsme progresivní lidé a nemůžeme tušit, co budeme hrát v dalších pěti letech. Jsou sice kapely, které se dokáží v jednom žánru pohybovat deset let a pořád budou znít velmi dobře, ale pro nás je přirozenější stále někam postupovat.“

V novém království
Ohlušující úspěch v undergroundových rovinách znamená trošku jinou slávu, než je to u mainstreamových rádoby hvězd. FORGOTTEN SUNRISE museli vzít zavděk alespoň mezinárodnímu uznání napříč subžánrovými scénami, což s ohledem na hodnotu vlastní produkce není zrovna málo. Pokud však chtěla kapela udržet laťku kvality srovnatelnou s debutem, musela se logicky zachumlat do skrytých míst a kutit. Výsledek byl znám nakonec po necelých třech letech, kdy u My Kingdom Music vyšlo album „Willand“, jehož podstatou je intenzivní prohlubování nastolené linie a rozšiřování elektronických rejstříků. Logicky tak muselo dojít k potlačení kytarových zvuků a v neposlední řadě také k jejich odstranění. Přímočařejší skladby se naopak opírají o drsné beaty a naprosto impozantně promakané samply, jejichž charakter odkazuje na nejvýznamnější spolky v ranku industrial/EBM. Anders: „Naše vyznění je nejčastěji označováno jako industrial, ale když si naší hudbu pozorně poslechnete, zjistíte, že tahle nálepka není úplně výstižná. Totéž se dá tvrdit o kulantním označení ‚temná elektronika‘. Kapela se nejvíce shodla na označení ‚deathbeat‘, protože zahrnuje v podstatě všechno co chceme svojí hudbou vyjádřit.“ K tomu všemu bych dodal snad ještě zmínku o skryté návaznosti na deathmetalovou minulost, která spočívá v nepopsatelně kruté auře, pramenící snad z každé experimentální kompozice.

Negativní vibrace však nepulsují pouze a jen ze samotné hudby, ale také řádně třaskavé lyriky. Ať tedy můžeme mít k tvorbě FORGOTTEN SUNRISE stovky výhrad, originalitu a vyšperkovanou snahu kapele nelze upřít ani omylem. Ostatně právě na tomhle všem si Anders zakládá ze všeho nejvíc: „Každá naše nahrávka je takové naše ‚dítě‘. Nahrávací proces je vždy nesmírně náročný a ve výsledku jsme vždycky rádi, když si naše CD můžeme konečně prohlédnout a poslechnout. V dnešní době je však velmi těžké album vůbec prodat, jelikož mladí lidé v podstatě vůbec netuší, proč by si něco takového měli pořizovatt. Vždycky je mnohem jednodušší ukrást nahrávku někde na internetu. Naše kapela sice z prodeje CD nemá prakticky nic, ovšem z hlediska šíření našeho jména je i pro nás prodej nosičů rozhodně důležitý.“

Současnost
Na vlnách „kreténismu“, září jiskřičky budoucnosti. Od My Kingdom Music se nakonec FORGOTTEN SUNRISE odstěhovali a teprve před několika týdny pustili do světa legitimní počin číslo tři. Album tentokrát vyšlo u renomovaného labelu Out Of Line Music, dnes nejsilnější stáji na poli tvrdé elektroniky či postmoderní gotiky. Bezesporu je tedy jasné, že FORGOTTEN SUNRISE učinili další důležitý krok směrem do světa. Ukázku z čerstvého alba „Cretinism“ najdete těsně pod tímto článkem. Nechť strojové světlo září!

ALL

https://myspace.com/forgottensunrise

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *