FORGOTTEN SILENCE – Jsme taková velryba, která se jednou za čas vynoří z hlubin

Naposledy to skončilo velkou žranicí („La grande bouffe“), nelítostnou a brutální nacpávačkou, která před šesti lety zaneřádila žaludky všem nenasytným příznivcům FORGOTTEN SILENCE. Ti se tak po albu „Kro Ni Ka“ opětovně vrátili mezi extrémní metalové spolky, což mnohé fans dost možná příjemně šokovalo. Nyní ovšem nastal čas pro další specifický zápis do diskografie, přičemž existuje předpoklad, že právě album „Kras“ bude dalším jedinečným opusem, který v rámci naší scény hned tak nezapadne (soudím na základě audio ukázek). Myslím, že v to doufá i frontman Krusty, po čase s radostí odpovídající na mé dychtivé otázky…

Krusty, jsem moc rád, že se FORGOTTEN SILENCE znovu vrací na Rumzine v podobě rozhovoru. Přiznám se, že mi vůbec nepřijde, že by uteklo šest let od předchozího alba „La grande bouffe“, které mě na dlouhou dobu dokázalo zabavit a baví mě do teď. Jak na toto album nahlížíš s odstupem času? Našel bys na něm zpětně nějaké rezervy?
Ahoj Alle, ani nevíš, jak moc jsem chtěl, aby to nebylo ZASE šest let, ale o něco méně… Ale ne vždy se zadaří, a tak jsme zase nechtěně dodrželi šestiletý rozestup, přestože hotovo mohlo být i dříve. I když jsme mezitím vydali sedmipalec a živák, takže tak úplně jsme nelenošili. „La Grande Bouffe“ mne baví stále stejně, přestože jsem jej delší dobu neslyšel. Je to první album, na kterém bychom neměnili vůbec nic. Piplali jsme se s ním celkem pečlivě, byla to nekonečná práce… Ale jsme s ním plně spokojeni dodnes. Skládačka hudby a sestavy do sebe zapadla podle představ. Dokonce jsme tohle album před asi třemi lety poslouchali po cestě z Brutal Assaultu a byli v šoku z toho, jak se nám zdálo stále dobré, a jak nebude možné jej čímkoliv překonat. Takže spokojenost. S hudbou, s obalem, s ohlasem…..

V současné době máte pře vydáním očekávané novinky „Kras“, které bude zjevně zcela odlišné a svým způsobem by mělo tak trochu navazovat na album „Kro Ni Ka“, i když… No, zkus nám desku trochu představit…
Nejsi první, kdo zmiňuje album „Kro Ni Ka“, ale já si nejsem jist nějakou výraznou návazností. Tohle album nemá navazovat na nic a s ničím by nemělo být porovnáváno. Ale chápu tvoje „obavy“, protože od roku 2000 tak nějak nenuceně střídáme heavy a soft alba – pokud se to tak dá říct. Album je hlavně naprosto jiné od všeho, co jsme kdy vydali. A přesto jsou to opět klasičtí FORGOTTEN SILENCE. Stejní lidé, stejné mozky a ruce. Změnil se zvuk. Paradoxně nejblíže mi přijde „Kras“ k „Thots“, ale spíše svojí genezí, čistším zvukem a vzdušností.

„Velká žranice“ představovala ve vašem případě určitý návrat k extrémní metalové formě, ovšem s „Kras“ se znovu dostáváte do mnohem progresivnějších vod. Jak se ve vašem případě zrodilo ono klíčové rozhodnutí? Je to dáno čistě tvou chutí, rozpoložením, nebo se rozhodujete čistě na základě složeného materiálu?
Je to dáno NAŠÍ chutí. Minulé album bylo opravdu tvrdé, hodně rychlé, asi nejrychlejší v naší historii. Ale teď byly chutě trochu jiné a dáno to bylo taky tím, že základní kostru celého materiálu jsme dávali dohromady s Martym, tedy v nezvyklé sestavě baskytara a klávesy. A to se muselo promítnout do nálady a zvuku. Ano, přiznávám, že v progresivní hudbě jsem našel znovu zalíbení, odkrývám a „objevuji“ skvělé staré kapely. Ale není to tak, že bychom si pustili třetí album interpreta XY a naposlouchávali cože to tam hraje za účelem kopírování. Takhle to snad ani nejde. Svojí filozofií nás inspirovala stará muzika. Ale abych uvedl konkrétní případ: velice příjemně mě překvapil zvuk posledních CYNIC. Velice vzdušná a čistá nahrávka. Stejný pocit jsem v koutku duše chtěl mít i z naší novinky.

Od alba „Kro Ni Ka“ vnímám FORGOTTEN SILENCE jako těleso, které vždy přijde po určité době se zvláštním projektem, přičemž sestava je mnohdy rozličná, tedy s výjimkou tebe a Medvěda. Jaký line-up je nyní podepsán pod novinkovým počinem? Můžeš trochu přiblížit, jak se „personál“ projektu postupně utvářel?
FORGOTTEN SILENCE jsou a vlastně vždy byli dýchající organismus, který se vyvíjel, měnil tvar, rozpínal se a smršťoval. Teď jsme se smrštili. Lidé přicházejí, odcházejí a vrací se. Jak jsem uvedl, album se skládalo ve dvojici Marty + Krusty. Tradiční Čepa nabouchal do demáčů bicí party a vše završil – a základnímu tvaru se skvěle přizpůsobil navrátivší se kytarista Biggles. Ten se měl původně zapojit jako host do jedné skladby, ale spolupráce byla tak osvěžující, že jeho kytara je ve všech skladbách. To stejné platí o jeho vokálu. Obojí už bylo na albech FORGOTTEN SILENCE ke slyšení, ale nikdy v takové míře. Hlavně díky jemu se nahrávka posunula ještě kamsi dál, kam jsme ani nedoufali a s čímž jsme samozřejmě spokojeni. Hromadu atmosféry nahrávce dodal Necrocock, k jehož tvorbě chováme až nekritický respekt. Jeho vokálně/klávesové příspěvky nejsou slyšitelné na první dobrou jako v MASTER´S HAMMER, ale bez nich by „Kras“ nebyl „Krasem“. Jinak na albu se mihne i sladká Medvědova kytara a Satyrův zoufalý řev ztraceného jeskyňáře. A neměl bych zapomenout na odvážného pana Nejezchleba, který se nevědomky dostal na nahrávku, když nám v jeskyni 190 m pod povrchem objasňoval genezi Rudického propadání.

Máš při svých zkušenostech od nahrávky ještě nějaké očekávání? Jakého posluchače by měla deska zaujmout?
My hlavně chtěli, moc chtěli, takové album udělat. To byl hlavní a vlastně jediný hnací motor. Vůbec jsme nemysleli na to pro jaké posluchače tuhle hudbu děláme. Asi je to nepopulární a sobecké… ale lhát nebudu. „Kras“ může zaujmout tolerantního posluchače se zálibou v experimentech, v progresivní hudbě, stejně jako našeho starého fanouška, milovníka tuzemské UG scény… a nakonec i krasového turistu se zálibou v atmosféričtější hudbě. A kdoví, třeba i jeskyňáře, ale ti jedou spíše v black metalu…

Krusty, najdeš si ještě v dnešní době čas čistě na cvičení, nebo se věnuješ především komponování nových skladeb? Jsi spokojen s tím, kam ses jako instrumentalista dopracoval?
Ó ne, zrovna teď jsem na basu nesáhnul strašlivé dva měsíce, což je neodpustitelné. Ale pokud se člověk věnuje normálnímu životu a navíc je zapojen do procesu tvorby alba a jeho následné realizace, na samotné cvičení není tolik prostoru. Basa dnes hraje čím dál důležitější roli v hudbě samotné. A baskytarová hra se taky strašlivě zrychlila – zvláště a pochopitelně v extrémním metalu. Ale přiznám se, že krkolomní hráči, kterých je dnes plný internet, mě moc neoslovují. Techniku se může naučit a nadřít každá cvičená opice. Před basáky z BEYOND CREATION, VIRAEMIA, BRAIN DRILL smekám, ale jde to mimo mne. Jejich hudbu si rád poslechnu, nasaju energii z koncertního vystoupení… ale děkuji. Někdy to až zní jako technika pro techniku. Líbí se mi více ti, kteří pracují s tóny a hledí si toho CO hrají a ne KOLIK toho hrají. Ale přiznávám, že i já jsem žil dlouhou dobu v tom, že lépe je více. Ale když potom pozorně posloucháš s jakým „málem“ dokáží čarovat lidé jako Malone (CYNIC) nebo Thesseling (PESTILENCE), musíš uznat, že to není o kvantitě a rychlosti. Ale ještě výše v mém žebříčku stojí legendy jako Chris Squire (YES) nebo Geddy Lee (RUSH), jejichž hra byla a je revoluční ve všech směrech. Takových starých psů bychom tady mohli vyjmenovat mnohem víc. Ale abych zodpověděl tvoji otázku: někam jsem se jako instrumentalista dopracoval, ale nedokázal bych se hudbou živit někde v orchestru. Nejsem univerzální hráč, jsem technický nýmand, mám své limity, zlozvyky a nedostatky. Ale baví mě to.

Zkus nyní ztratit pár slov o procesu nahrávání. Probíhalo vše dle tradičních zvyklostí ala FORGOTTEN SILENCE?
Právě že ne. Vše se nastartovalo společným hraním v sestavě basa/klávesy. Ještě máme nahraný asi hodinový záznam spousty hudebních témat, z nichž jsme použili na „Kras“ jenom asi dvě. A potom se protrhla stavidla a my skládali mozaiku celého alba. Nutno dodat, že to šlo jako po másle. Nic se nenazkušovalo v plné sestavě, pouze ihned zaznamenávalo, aranžovalo a diskutovalo. Ve dvou lidech, kteří si tentokrát stylově sedli. Žádná zkušebna. Až byla hotová jakási kostra alba, přidaly se bicí nástroje, které vše hodily zase trochu jiným směrem a hned potom kytara. Což byla zase jistá, ale vítaná a osvěžující změna. Se základy skladeb se moc nehýbalo, jenom se pokládaly další a další cihly – ovšem s rozvahou. Nechtěli jsme přeprodukované album o stovkách stop. Naším záměrem bylo vzdušné, hezky znějící a atmosferické album. Já si navíc vysnil album, které nebude o kytarách (nebo bude kytar opravdu minimálně).

Nové album jsi zajisté slyšel nesčetněkrát. V čem je nahrávka typicky FORGOTTEN SILENCE a v čem naopak posluchače nejspíš překvapí? Našel bys něco takového?
Za mě: je to klasická nahrávka FORGOTTEN SILENCE. Stejní lidé, kteří stejně přemýšlí. Všichni jsou nebo byli členy FORGOTTEN SILENCE. Změnil se zvuk a pojetí aranží. I když mě napadá, jak vlastně znějí typičtí FS? Jako „Thots“ z roku 1995, nebo jako „Kro Ni Ka“ z roku 2006? Ale abych se nevykrucoval, myslím, že nahrávka je čistší. Nejedná se o brutální zvukovou stěnu, ale o nahrávku, kde dobře slyšíš všechny nástroje (podobně tomu bylo právě na „Thots“). Je to nahrávka, která neunaví ucho. Navíc mi přijde, že je to nahrávka hodně atmosférická.

FORGOTTEN SILENCE, alespoň dle mého názoru, to měli vždy u recenzentů hodně příznivé, v podstatě si vůbec nevybavuji, že bych se někdy setkal s vysloveně negativní recenzí na vás počin. Jak je to ale ve vašem případě s fanoušky, potažmo těmi novými? Přiznám se, že jsem se při diskuzích s mladšími často oháněl právě FORGOTTEN SILENCE, ale nikdo se nechytal (což mě pochopitelně mrzelo)…
Pokud bychom byli deathová nebo blacková kapela, která vydává album rok co rok a koncertuje všude, kde se dá, viděl bys, jak by přízeň recenzentů šla dolů. My jsme prostě taková velryba, která se jednou za čas vynoří z hlubin a lidi si řeknou: „Jéé, to je ale macek! A jak je zvláštně zbarvený!“. A my jim svou četností-nečetností alb nedáváme moc prostoru k negativním recenzím. Ale opravdu to neděláme schválně. 🙂

Mladší posluchači jsou jinde. Mají jiné idoly. Navíc my už dávno nejsme jejich stářníky. Kdysi jsme se o tomto fenoménu bavili s kytaristou Hyenikem a on argumentoval: „Jak se můžou mladí fans ztotožnit s někým, kdo by mohl být jejich fotr…?“ A něco na tom bude. Faktorů je víc. Je strašlivá nadprodukce a koho jeho label netlačí do popředí, umře v zapomnění. V dobách, kdy jsme byli pod Obscene nebo Redblackem, tak jsme byli všude, až nám to milé nebylo. Ale to byly devadesáté roky, hudební trh byl jinde, zinařská scéna byla jinde, lidé byli hladovější a díky absenci netu i aktivnější. Jsme staré vykopávky, přesto v publiku mladé tváře vidím – a to je optimistické. Nejen pro nás, ale pro celou scénu.

Osobně to vnímám tak, že máte silné posluchačské jádro, asi to nebudou široké masy, ovšem pro drtivou většinu věrných je každé vaše nové album velkou událostí. Opravdu by mě zajímalo, jestli tohle nějak vnímáš? Nebo se primárně soustředíš pouze na muziku a zbytek neřešíš?
Asi takhle – mám radost, když mají radost naši fans. Je to fajn být napojen na stejnou vlnu. Víme, že máme skalní fans a je příjemné, když nám dají vědět, že jsou našimi fans. Ale nechápu na co jiného bychom se měli soustředit, když ne na muziku? Já přece nemohu řešit, zda se tahle nová věc bude líbit našim posluchačům nebo ne. Ta nová skladba prostě takhle zní a co bude dál, je ve hvězdách. Budu se opakovat, ale v sedmdesátkách si kapely svoje posluchače vychovávaly, učily je poslouchat svoji hudbu. Dnes je tomu naopak a počet „lajků“ určuje budoucí směr. A my, jelikož se hudbou živit nikdy nebudeme a nechceme, se držíme toho prvního modelu. Je to risk, ale upřímný risk. A možná nám vychází, protože mi psal Martin z Epidemie, že je s předprodejem nového alba dost spokojen.

Opravdu dlouhou dobu jsi byl naprostým odpůrcem koncertů FORGOTTEN SILENCE, jednou jsi mi dokonce přiznal, že nad tím snad ani nechceš přemýšlet… 🙂 Jsi ale zpětně rád, že jste se ke koncertům přece jen dopracovali? Jak se vlastně Krusty cítí, když stojí na pódiu?
To si dobře pamatuji. Nechtěl jsem věřit tomu, že by někdo dobrovolně přetrpěl náš koncertní set. Ale když si vzpomenu na vystoupení na Redblack Days, Brutal Assault, Symbolicu nebo v třineckém Barrocku, které jsme odehráli za plné podpory fans, uznávám svůj omyl a nesmyslné obavy. Jsem rád za odehraných 47 koncertů, do kterých se mi nechtělo a které si vydupal zbytek tehdejších sestav. Fajn zážitky! Pokud stojíš na pódiu a jsi si 100% jistý připraveností kapely, je to sebevědomý pocit a koncert si vždy užiješ.

Ty sám rád chodíš na koncerty svých oblíbených kapel, nebo jsi vždy preferoval spíše domácí poslech?
Rád zajdu na svoji oblíbenou kapelu. Problém je v tom, že jsem poslední dobou začal „objevovat“ kapely, které už dávno neexistují. Ale i přesto, že jsem už viděl asi všechno co jsem kdy vidět chtěl, zajdu, když je lákavá příležitost. Nezapomenutelné zážitky jsou ale spíše z nemetalového ranku a svým způsobem i bizarní. Stát na Melodce dva metry od Dona Aireyho a užívat si jeho radost ze hry nebo podupávat v třetí lajně se Spock´s Beard nebo Fates Warning v brněnském Metru, to by mě v době, kdy jsem si jejich CD objednával přes eshopy, asi nikdy nenapadlo. Letos se těším na dva rybníkové festivaly: tedy Czech Death Fest a Symbolic Fest. Dobrá hudba, fajn lidi, spousta známých a hezké prostředí. V Brně asi podpořím DEEP PURPLE a na podzim přijedou MARILLION, do Polska skočím na YES.

Hotový šok ve mně vyvolalo zjištění, že na festivalu Symbolic chcete naživo přehrát celé kultovní album „Thots“. Fakt nechci přehánět, ale patrně tento set pro mě bude událostí festivalového léta… Ale, tedy, uznávám, že se kluci na stará kolena rozhodně nešetříte… 🙂 Krusty, čí to byl nápad? 
Událost festivalového léta? Uf, tak to začínám být za nás všechny pěkně nervózní! Ten nápad se začínal rodit cestou z minulého SYMBOLIC festu. S Medvědem jsme si řekli, že by bylo celkem fajn udělat pamětnický set ze starých a fans stále ceněných alb „Thots“ a „Senyaan“. Na tom festu za námi chodili lidi pro podpis s kazetovým obalem těchto alb, což jsou artefakty z let 1995 a 1998! To je neuvěřitelné a my byli fakt dojatí!

Souhrou dalších okolností se z původního plánu vyprofiloval koncert pouze s „Thots“ repertoárem – a to ještě bohužel ne s celým, poněvadž kompletní album je až příliš dlouhé. Medvěd rozjel GOTTERDAMMERUNG a koncertní plány se už začaly křížit. Záměr byl také vystoupit v té původní sestavě čtyř instrumentalistů, kteří „Thots“ v roce 1995 nahrávali – což je taky oříšek. Ale reakce ostatních byly pozitivní. Doufám, že všechno klapne tak, jak zamýšlíme – bude to hodně speciální set. My navíc vydáváme „Kras“, který nebudeme prezentovat naživo. A tak nám přišlo hezky bizarní vyjet propagovat album nejnovější přehráním alba nejstaršího. Velryba se zase vynoří…

Takže ani jedna nová skladba během večera nezazní?
Ne, nic nového nezazní. Tak zněla domluva během tvorby „Krasu“. Biggles je časově naprosto vytížený profi-muzikant a je naprosto nereálné s ním nazkoušet a odehrát koncerty. Smutné, ale s tím jsme do toho šli… A nějaký záskok prostě nechceme. Alle, taky z toho neskáčeme radostí, ale respektujeme jej. Jsme rádi, že s námi nahrál album.

Jaký vztah po těch dlouhých letech máš právě k albu „Thots“? Hýčkáš doma ještě tu původní demo kazetu? Já samozřejmě ano… 🙂
Kazetu mám, ostatně jako vlastně vše, co jsme kdy vypustili do světa. Chybí mi, myslím, pouze původní obal našeho prvního splitka s DISSOLVING OF PRODIGY, což už je samozřejmě totálně nesehnatelná věc. Naše debutové album byl vlastně druhý demáč, který byl vydán o rok později Čurbym a Metal Age. Tehdy se album trefilo do své doby. Dodnes je mi záhadou, že ho mají v lásce extrémisti jako Čurby nebo Bilos. 🙂 „Thots“ začínám pomalu poslouchat, učit se o čem to album vlastně bylo. Je to pro nás skoro posvátná chvíle, vždyť ty skladby nikdy nezazněly naživo (snad kromě „Clara“ a „Blanca“). Je to hodně tvrdý oříšek se ty skladby učit. Bez not, bez zaznamenaných stop z mixu. Musíme se spoléhat na svoje uši.

Projektem „Senyaan“ jste v minulosti posluchačovy smysly ještě více našponovali. Bylo by ve vašich možnostech dát dohromady po dlouhých letech něco podobného?
Pokud přijde nápad a vůle k tomu takovou megalomanskou záležitost spáchat, tak určitě. „Senyaan“ bylo dlouhé a těžké album, ale když jsme jej před rokem s Medvědem poslouchali, museli jsme se usmívat.

Sleduješ stále dostatečně tuzemskou metalovou scénu? Našel bys z těch nových kapel nějakou, která tě po všech stránkách zaujala?
Obden omrknu všechny oblíbené webziny, čtu PAŘÁT, ROCK N´ALL a SPARK… a občas píšu do Echoes-zine.cz, takže zhruba vím, co se kolem děje. Ale nová kapela? Co je to nová kapela? Jo, líbí se mi nová kapela GOTTERDAMMERUNG…ale oba víme, o čem to je. Baví mě spíše osvědčenější staří vlci. SECTESY, INFERNO, STÍNY PLAMENŮ, UMBRTKA, NECROCOCK, HYPNOS, DYING PASSION…

Krusty, děkuji moc za tvůj čas a těším se na setkání na Symbolicu… 🙂
Alle, díky za fajn otázky, na které je radost odpovídat. Uvidíme se u rybníka…

ALL

kras.forgottensilence.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *