Jak už jsem zmínil v reportu na Brutal Assault, skutečně nepatřím k velkým příznivcům všemožných comebacků, i když právě koncert legendy FAITH NO MORE bych mohl pojmout jako takovou výjimku potvrzující pravidlo. Americká formace se však v devadesátých letech nerozpadla z důvodu hudební vyčpělosti, ale spíše z nezájmu všech členů, kteří se raději věnovali svým vlastním projektům. A byl to především Mike Patton, jež hudební milovníky obohatil několika skvostnými nahrávkami. Když on sám poté ohlásil návrat FAITH NO MORE, byl jsem z toho všeho malinko v rozpacích. Dobře si totiž vzpomínám na dobu, kdy Mike prohlašoval, že s těmito lidmi už zkrátka nikdy hrát nebude! Tak samozřejmě – „never say never“! Další útěchou budiž historická velikost FAITH NO MORE a také fakt, že právě tahle kapela svým fandům ledacos dluží (a české publikum navíc miluje!) …

Udělat však koncert podobné velikosti ve Sportovní hale (skutečně nebudu používat názvy jako T-Mobile, Tesla aréna a podobné nesmysly) a ještě k tomu v létě, to je skutečně nápad za všechny drobné. Dusno, šílené vedro a k tomu si ještě někteří inteligenti s chutí zapálili cigaretu…Zkrátka a dobře, tahle velkolepá show se měla konat jednoznačně venku, třeba na nějakém fotbalovém stadionu. Vůbec bych se nedivil, kdyby to s některým z návštěvníků praštilo. Diváci celkem ? Něco přes 12 000… MASO!

Hromadná hudební „saounovačka“ začala přesně v 19.45 , nástupem předskakující formace a velkého omylu v jednom. „Flašinet“ FIREWATER nudil skutečně nemilosrdně a setkal se s absolutním nezájmem publika. Výjimku snad tvoří pouze mainstreamoví nadšenci, užívající si fakt, že jsou po dvou letech na velkém koncertě. Znám asi pět stovek lepších českých kapel… Tenhle cikánský rock, etno folk… se zkrátka dal vydržet jen s těží, jedna skladba jako druhá, NUDA ukrutná! Čím více se blížil konec, tím bylo vystoupení nesnesitelnější. Takovou tragédii zažila Sportovní hala naposledy v roce 1992, kdy naše hokejová reprezentace vypadla v semifinále MS na nájezdy s Finskem! Když FIREWATER zmizeli, mnozí si oddychli. Tenhle support byl BRUTÁLNÍ omyl…

Po třicetiminutové přestávce pak konečně došlo na hlavní chod, přičemž z mnohých návštěvníků už doslova stříkal pot. FAITH NO MORE na scénu nastoupili s lehkostí barových muzikantů a skladbou „Reunited“, převzatou z repertoáru Peaches & Herb. Tím tak symbolicky ohlásili návrat na prkna co znamenají svět (podobným vtípkem nyní zahajují každý svůj koncert, takže pokud někdo z návštěvníků o tomhle věděl, nemohl být překvapen). Mike Patton byl oděn do červeného obleku, na očích měl černé brýle a v ruce šviháckou hůl. S úvodní „From Out Of Nowhere“ se pak dal dav do hromadného pohybu a já osobně jsem měl pocit, že jsem se vrátil znovu do devadesátých let, byť samotné kapele to po hudební stránce až tolik nešlapalo a také zvuková kvalita (paradoxně vždy při začátku skladeb) nebyla zrovna OK, což nejvíce odnesla má oblíbená „Caffeine“, jedna z nejagresivnějších skladeb vůbec. Hned potom však přišla popovka „Evidence“, na můj v kus až příliš brzy a intenzitu koncertu tak poněkud přibrzdila. Byli tu však i diváci, kteří dorazili právě na balady typu „Easy“, „Mami, proč si nešla semnou ?“ Kulhavá produkce se však naštěstí zlomila záhy hitovkou „Midlife Crisis“ a od té doby si FAITH NO MORE počínali skutečně velkolepě! Mike Patton předváděl tradiční pohybové kreace, takové, které snad umí jenom on sám a opomenout nemohu ani na originální „fantomasovské“ skřeky, jimiž okořenil především šílenější skladby typu „Be Agressive“. Mezi další vrcholné okamžiky řadím ještě „Last Cup Of Sorrow“, při které mi doslova mrazilo v zádech! Nádhera! Základní set list pak uzavřela překvapivě „Just A Man“ z alba „King For A Day“ (přiznávám se, že jsem čekal spíše „Take This Bottle“).

Po krátké vytleskávačce následovala omamná „Stripsearch“, naservírovaná s fotbalovým chórem „ólé“ a melodií „Chariots Of Fire“ – to jest další vtípek made in FNM. Mnozí nadšenci čekali na „Digging The Grave“ a dočkali se skoro až na samotném konci. Na dobrou noc pak FATH NO MORE nachystali píseň „Pristina“, poslední to song z alba „Album Of The Year“…

Návrat FAITH NO MORE se tedy dá charakterizovat jako chvalitebný. Z počátku to sice nebylo ono, nakonec se však kapela rozehrála k úžasnému představení. Stejně jako v minulosti ji táhl především Mike Patton, jehož pěvecké schopnosti jsou stále na té nejvyšší úrovni. Zbytek sestavy pak působil poněkud zakřiknutě, alespoň tedy ve srovnání s hlavním protagonistou. Třeba Billy Gould už je opravdu pán v letech… Co na úplný závěr? Naskýtá se otázka, zda kapela bere toto tour jako takové vzpomínkové počínání, a nebo je to signál ke skutečnému návratu s cílem natočení nové desky. Budou „noví“ FAITH NO MORE schopni vstoupit ještě jednou do téže řeky? Nyní by mohla následovat další rozsáhlá úvaha ve stylu „ano/ne“… nechme se překvapit!

ALL

[yt-black]NmteOZ_VF9I[/yt-black]