ET MORIEMUR

Et MoriemurCzechKdyž píšu úvodníky k rozhovorům, vždycky se snažím přinést čtenářům nějaký osobní zážitek, který se váže k předmětu dané kapely. A právě jeden originální, si zřejmě uchovám do konce života. To ET MORIEMUR vystupovali v roce 2012 na festivalu Brutal Assault a já jsem měl možnost shlédnout jejich set společně s Réňou Fusatým z DISSOLVING OF PRODIGY (R.I.P.), který toho večera pronesl památnou větu: „Hele, jsou to sice Pražáci, ale hrajou fakt dobře. Trochu mi připomínaj nás, když jsme začínali. Taky jsme měli tolik chuti hrát tuhle muziku… jé, sorry, já zapomněl, že ty jsi taky od Prahy (brutální smích).“ Obrovská škoda, že se Réňa nedožil novinkového alba „ Ex Nihilo in Nihilum“, myslím si, že by se mu určitě líbilo. Více však v následujícím rozhovoru, který jsem vedl se Zdeňkem Nevělíkem, vokalistou a lídrem ET MORIEMUR…

Zdeňku, mohl bys čtenářům přiblížit, jak ses vlastně dostal k samotnému doom metalu? Čím tě tenhle žánr nejvíce upoutal? Existuje nějaká nahrávka, která tě ovlivnila natolik, že sis řekl: „Jo, tak takovouhle muziku chci taky dělat?“
Začalo to vše už v dětství, když jsem s mým nejlepším kamarádem poslouchali LP „Collection“ od BLACK SABBATH. Ten zásadní zlom ale přišel tak ve čtrnácti, kdy jsem objevil „Gothic“ od PARADISE LOST. Úplně mě to fascinovalo, zvuk, riffy, atmosféra, prostě všechno. Úžasná nahrávka, doposud. Pak jsem si pořídil první desky MY DYING BRIDE. V té době už jsem si nějakou dobu pohrával v různých kapelách, doom to sice ještě nebyl, musel ale ve mně zůstat, protože zhruba před osmi lety jsem se k němu naplno vrátil a dostal chuť si jej i zahrát. A bylo to. 🙂

Vaše aktuální CD Ex Nihilo in Nihilum je opravdu hodně povedené, nejvíc mě upoutalo, kterak dokážete do tak pomalých temp zasouvat celou řadu pozoruhodných nápadů, čímž vaše hudba nepůsobí vůbec nudně a je v ní stále co vyhledávat, přestože se posluchač musí k onomu cíli nejprve trochu prokousat. Ty sám vnímáš vaši hudbu nějak tak, jak jsem to nyní popsal, anebo je pro tebe tento žánr spíše o celistvé náladě, atmosféře, která tak trochu může zamaskovat i to, že se v oné skladbě vlastně nemusí dít nic extra význačného?
Atmosféra je pro mě na hudbě to nejdůležitější. Můžeš hrát cokoliv jakýmkoliv způsobem, ale hlavní je ten výsledný pocit, který tvá muzika posluchači předává. Proto mám tak rád funeral, podle mě je jeho tempo naprosto zdrcující v pozitivním slova smyslu: když je dobře udělaný, úplně tě svou tíhou a intenzitou dokáže srazit na kolena. Mám na mysli kapely jako například COLOSSEUM, SKEPTICISM či SHAPE OF DESPAIR, jestli mi rozumíš. Snadno se ale z funeralu může stát totální nuda – proto se jej snažíme, jak sám píšeš, vždy různě zpestřovat, aby bylo pořád co poslouchat.

Domníváš se, že ve funeral-doomovém ranku může částečně platit takové to pofidérní krédo „v jednoduchosti je síla?“ Jsi schopen přijímat i tvořit hudbu, která je třeba absolutně monotónní (osobně se domnívám, že právě hudba ET MORIEMUR monotonní není, ale najdou se spolky, jež svoji tvorbu na monotonnosti staví takřka účelově)?
Určitě, v jednoduchosti je síla, a to neplatí jen o doomu. Odbočím teď mimo žánr a zmíním pankáče DISCHARGE: to je takový nářez, že to nepochopíš, a přitom jsou to tři akordy. Nebo „Filosofem“ od BURZUM: to je snad už jen jeden riff na každou písničku, ale ta atmosféra je unikátní. Tím však rozhodně neodsuzuji komplikovanější muziku, osobně například miluju i jazz, to je zase takový gejzír nápadů, že tě to úplně fyzicky zotaví. Nebo vážnou hudbu. A i ve funeralu jsou spolky, které sází hodně na pestrost, jako například naši QUERCUS. Úplně monotónní muziku jako třeba drone ale skládat ani poslouchat nedokážu: chápu třeba, co tím kapela chce říct, ale nic moc mi to neříká.

Ex Nihilo in NihilumPřijde mi, že se vám deska zdařila i po stránce zvuku. Přiznám se k tomu, že pokud má takhle specifická hudba špatný zvuk, velice těžko ji dokážu přijmout. Existují nějaká specifika, kterak ke zvuku vlastně přistupovat? Dostali jste se třeba při nahrávání do stádia, kdy jste si řekli: „Tak sakra, takhle ta deska znít nemůže“?
Ano, zvuk jsme řešili hodně dlouho, Honza Kapák by ti o tom mohl říct své 🙂 Hlavně jsme pořád hledali ten správný zvuk kytar, chtěli jsme, ať je agresivní, ale zase ne umělý, suchý, bez duše, jak to často dělají kapely vyhledávající právě jen tu agresivitu. Úsilí ale stálo za to řekl bych, protože s konečným výsledkem jsme naprosto spokojeni. Obzvlášť pomalá hudba podle mě musí mít prostor, písničky musí dýchat: proto jsme použili i různé reverby a delaye, což je v doomu řekl bych běžný přístup.

Specifické postavení má na desce takřka sedmnáctiminutové kompozice „Black Mountain“, která by klidně mohla být samostatným ´EP na nějakém vinyl splitu. Mohl bys ve zkratce popsat, jestli považuješ tuhle skladbu také za výjimečnou? O čem tenhle košatý opus vlastně pojednává?
„Black Mountain“ je shodou okolností jedna z mých nejoblíbenějších písní na celé desce. Jednak celkovou atmosférou, střídáním nálad, a pak tou závěrečnou pasáží s violou, za jejíž nádherné provedení musíme poděkovat Ivanu Tláskalovi z kapely NARRTU. Text stojí na pocitově velmi silné poezii sovětské básnířky Mariny Cvětajevové, je tam ale i německá vsuvka s textem Oswalda Henkela z mých oblíbených darkwave gotiků GOETHES ERBEN. Tématem písně je neschopnost smířit se s absurditou existence a všeobecným utrpením. Kdyby všechna ta bolest, trápení a odcházení našich blízkých měly alespoň nějaký smysl, tak by se daly daleko snadněji snést.

Myslíš si, že záliba v doom metalu je odrazem charakteru osobnosti? Považuješ se za extroverta či introverta?
Ano, myslím si, že v tom, co člověk dělá, co má rád atd. se odráží jeho povaha, lépe řečeno nějaká její část. Já třeba miluju horrory, což ovšem neznamená, že jsem nějaká stvůra, jen to uspokojuje určité aspekty mého charakteru. Stejně je tomu v doomu, kde si člověk vybíjí určité emoce, to však neznamená, že je celý den zachmuřený a přemýšlí nad tím, jak se zabít 🙂 Naopak, když se pomocí hudby vyprázdní, má možnost užívat života si ve všech jeho podobách. O sobě bych řekl, že jsem spíš ten introvert, nežízním moc po tom, pobývat mezi lidmi. Občas to potěší, ale jinak já i přítelkyně rádi trávíme čas sami doma: čtu si, hraju na klavír nebo si jen tak přemýšlím. 🙂

Et Moriemur_oldMají členové ET MORIEMUR smysl pro humor? Osobně znám jen Honzu, a to už dost dlouhou… u něho vím, že smysl pro humor rozhodně má 🙂
Myslím, že jej máme všichni a to dost! Neexistuje, abychom si za celou zkoušku nezažertovali, a když pak jedeme někam na turné, tak je srandy o to víc. Vždycky je čemu se smát, většinou naprostým blbostem. 🙂 To by přece člověka ani nebavilo, sejít se s kamarády a pak zírat do piva s bolestným výrazem nebo pořád probírat, jak ten život stojí za hovno.

Při psaní textů se řídíš pouze abstrakcí, emocemi, pocity atd.? Lze do vaší hudby dost dobře vpravit také vaše postoje a názory, které se dotýkají konkrétních událostí a jsou jasně zřetelné a adresné?
Hlavní inspirací pro texty jsou mé pocity, jako asi pro všechno v mém životě. Přestože mám tendenci všechno přehnaně racionalizovat, za všemi mými rozhodnutími jsou emoce. I mně se stává to, co často vidím u ostatních, že se člověk snaží racionálně ospravedlnit svá gesta a rozhodnutí, která ovšem podnikl na základě vnitřního impulzu. Všichni si rádi myslíme, jak moc jsme rozumní, o všem důležitém v našem životě přitom rozhoduje iracionálno. Konkrétní události jinak nepopisuju, jen právě přes pocity, které tyto události ve mně vyvolávají.

Pochmurné počasí, tma už ve čtyři hodiny odpoledne, lampy rozsvícené celé dny… Je tohle všechno to pravé, v čem se cítíš dobře? Počítám, že v důsledku probíhajícího podzimu, nemáš nouzi o inspiraci, nemýlím-li se?
Naopak, poslední dobou mi inspirace chybí 🙂 Přichází to jako ve vlnách, jsou dny, kdy máš nápady, a pak zase přijdou dny, kdy všechno, co složíš, nestojí za nic. To ale neovlivníš, stačí se s tím smířit. A neřekl bych, že to souvisí s ročními obdobími: je pravda, že přílišné slunce, radost či nějaké oslavy mě deprimují, ale to dělá i přílišná tma nebo zkroušenost. Poslední dobou se ale snažím užívat si každou chvíli, každou situaci, každé počasí.

Jak jste se vlastně dostali k Solitude Productions? Co bys o tomhle labelu dokázal povědět? Sleduješ i kapely, které tahle firma vydává?
Je to jednoduché: když jsme hledali label, napsali jsme mezi jinými i Solitude, a tato firma byla jedna ze dvou, co zareagovala 🙂 Volba byla jasná, protože Solitude má v doomu velké jméno a všichni, s kterými jsem o tomto vydavatelství mluvil, ho jen chválili. A já můžu potvrdit, že naše spolupráce je doposud bezproblémová a férová. Co se týče dalších kapel, které pod Solitude jsou, znám např. naše SOMNUS AETERNUS, Řeky SHATTERED HOPE, Španěly HELEVORN nebo Němce DOOMED, a všechny jsou to kvalitní skupiny. Zbytek mě ale nějak moc nezaujal.

ZdeněkV poslední době je velmi aktivní právě ruská scéna. Co tomu říkáš? Domníváš se, že právě Rusko je v současné době tou zemí, která vládne právě funeral doomu? Hodně pikantní rozhodně je, že poslední album QUERCUS vyšlo také v Rusku…
Abych se ti přiznal, nějak extra nesleduju, kde co vychází, jenom pokud mi to přijde třeba na poslech do Pařátu, ale máš pravdu, že poslední dobou je těch doomů a funeralů v Rusku docela dost. Zas na druhou stranu, je to velká země a zřejmě je tomu tak i proto, že mají kvalitní žánrové labely. Ty pracují s vášní a obětavostí a nebojí se riskovat a podpořit domácí uskupení, o nichž bychom se jinak nedověděli, a okrajové žánry jako je právě funeral.

Ještě taková jedna věc, která mi přijde zajímavá… Ruský label i přes probíhající konflikt na Ukrajině, dále vydává bandy právě z těchto končin a je rozhodně skvělé, že alespoň umělci dokáží být v tomto ohledu nad věcí. Jaká je tvůj pohled? Zkus třeba nastínit, kterak tuhle problematiku vnímají členové ET MORIEMUR?
Hudba je naštěstí univerzálním jazykem, takže je úplně jedno, odkud jsi a co si myslíš: pokud děláš dobrou muziku, každému je to jedno, naopak, můžeš sjednotit lidi z úplně jinými zázemími. Dokážeš překonat předsudky a dotknout se toho, co máme všichni společného. Co se týká ET MORIEMUR, politiku vůbec neřešíme. Je třeba být velmi opatrní při vytváření si názorů, obzvlášť v případech, kdy tě ze všech stran zahlcuje propaganda. Věci nejsou nikdy tak jednoduché, jak se zdají na první pohled, a navíc, když si nejsem stoprocentně jistý objektivitou svého názoru, nechám si ho pro sebe, dokud neuzraje. Mám jasný postoj jen u problémů, které mi leží obzvlášť na srdci, o které se dlouhodobě zajímám a o nichž mám pocit, že jsem dostatečně informovaný. Proto z tzv. kontroverzních témat řeším pouze práva zvířat. 🙂

Dokázal bys odhadnout, kolik má vaše kapela skutečných fanoušků? Trochu počítám s tím, že nejspíš budete mít víc příznivců v zahraničí…Myslíš, že třeba počet „oblíbených lajků“ na FB, má nějakou vypovídající hodnotu o tom, jak je kapela populární?
S lajky bych moc nepočítal, vůbec všechny virtuální věci jsou takové ošemetné. Na akci se ti přihlásí sto lidí a přijde jich třicet… Na internetu můžeš psát co chceš, sedíš doma u počítače a nemáš žádný konkrétní vztah k té či oné věci a necítíš ani žádnou zodpovědnost. Na to kolik máme nyní fanoušků, ti proto přesně odpovědět nedokážu, ale jestli se to dá soudit podle prodeje CD nebo merchandise, jsou jich odhadem desítky, a to jak ze zahraničí, tak z Česka. Zatím je to tak vyrovnané.

Jaký je tvůj názor na novou generaci fanoušků, jestliže tedy vůbec nějaká vyrůstá? Jsou mezi nimi i příznivci vaší kapely?
Já o nové generaci fanoušků nic moc nevím kromě toho, že si všechno, zdá se, stahují z internetu 🙂 Ale možná jim křivdím a stále se najdou ti, kteří za svou oblíbenou hudbu rádi zaplatí, aby podpořili její autory třeba jen zaplatit si nahrávací studio. Neřekl bych, že na naše koncerty až na výjimky chodí vysloveně mladí lidé: ti jsou většinou plní sil a nadějí a chtějí se vybít u rychlejší nebo agresivnější muziky. Doomařem se většinou člověk stane časem. 🙂

Zděněk_vocOsobně vnímám ET MORIEMUR jako kapelu, které se v poslední době velmi daří. Jste vidět, vydali jste desku pod zavedenou značkou, vycházejí o vás články a recenze atd. Je vůbec možné, abyste dosáhli ještě na nějakou vyšší metu? Je to v tomto hudebním ranku vůbec možné? Pokud ano, zkus popsat, jak by ta další meta měla vlastně vypadat… (možná trochu divná otázka, ale nedalo mi to).
Ne ne, vůbec není divná, sám jsem o tom přemýšlel, a přiznám se ti, že nic víc si vlastně nepřeju 🙂 Jak říkáš ty, jsme česká kapela hrající okrajový žánr, a přesto jsme dokázali najít kvalitní zahraniční label a daří se nám pomalu šířit naše jméno mezi doomovými nadšenci po celém světě. Jestli přijde něco dalšího, budu rád, rádi bychom si třeba zahráli více v cizině, ale zase na druhou stranu všechno něco stojí, takže jsem vlastně takto spokojený.

Už delší dobu jsi součástí redakce magazínu Pařát. Co ti osobně dává tenhle druh činnosti? Když posuzuješ jednotlivé nahrávky, snažíš se k nim přistupovat z pozice člověka, který má nějakou tu zkušenost se studiem a nahráváním, anebo se spíš snažíš dostat do pozice klasického fanouška, takového, kterému se má tvé literární dílo dostat do rukou?
Psát pro Pařát mě baví, protože podle mě je to bezkonkurenčně nejlepší metalový časopis u nás. Jde do hloubky a dává prostor i (zatím) neznámým, ale přitom kvalitním kapelám, o kterých bys neměl jinak šanci se dozvědět. Osobně si raději přečtu o tom, jak válčí undergroundové skupiny u nás i v zahraničí, než další rozhovor s KISS nebo METALLICOU. 🙂 Recenze jsou ale vždy velkým problémem, protože právě proto, že sám hraju, mám potíže posuzovat hudbu a úsilí ostatních. V některých případech je jasné, že kapela CD odbyla, že buď se řídí nějakou módou, ale to, co hraje, prostě necítí, nebo jen musí vydat další desku, protože to má ve smlouvě a musí si vydělávat na živobytí. Ve většině případů tomu tak ale není. Navíc určité žánry neposlouchám a o to je to složitější, snažím se ale posuzovat hudbu podle toho, jaký z ní mám pocit, ať už se mi žánr líbí nebo ne. Každý styl bez výjimky se dá zahrát tak, aby výsledek zněl dobře, a to pak upoutá i lidi, kteří podobnou hudbu neposlouchají. Vždycky se sám sebe ptám, jestli bych si určitou desku koupil, nebo třeba jen poslechl na bandcampu, a podle toho se odvíjí mé hodnocení.

Zdeňku, děkuji Ti za rozhovor a přeju ET MORIEMUR jen to dobré! Doufám, že se na R.U.M. zinu zas někdy setkáme…
Já ti děkuji Aleši za velmi zajímavé otázky a rozhodně se těšíme na další příležitost objevit se v R.U.M. zinu!

ALL

http://bandzone.cz/etmoriemur

https://www.facebook.com/pages/Et-Moriemur/382342939251?ref=ts&fref=ts

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *