EndName – Vnímaví posluchači možná pochopí, co jsme tím vším chtěli říct.

Instrumentálních post-metalových kapel na celém světě přibývá, ovšem jen ty vybrané jsou schopny udělat dva kroky z davu a nabídnout posluchačům výjimečnou kvalitu a osobitost. A právě tímto motivem jsem se řídil při realizaci rozhovoru s moskevskými EndName. Ti v průběhu roku 2017 vypustili do oběhu již čtvrté řadové album s názvem „Triatom“, které dost možná bude znamenat zlom v jejich hudeních kariérách. Přináší totiž neuvěřitelně pestrou porci post-doom metalu, do jehož struktur byly zasazeny prvky elektronické a v neposlední řadě také ambientní. Zkrátka je toho dost, čím dokáží EndName pocuchat posluchačovy smysly. Rozhovor berte jako nejlepší pozvánku k samotnému poslechu. Na otázky odpovídali pánové Sergey Podgorniy (basa, klávesy) a Dmitriy Musatov (bicí).

Začnu hezky zostra a přímo. Vaše poslední album, pánové, na mě udělalo velký dojem. Jsem rád, že iv dnešní době může být fanoušek nadšen z poslechu alba, které je ve své podstatě nezařaditelné. Zkuste alespoň v krátkosti popsat, kterak na album s krátkým časovým odstupem nahlížíte?
Dmitriy: „Triatom“ je další úroveň naší hudební mutace. Udělali jsme jím další krok směrem k elektronické hudbě, přičemž právě syntezátorům jsme při nahrávání věnovali hodně pozornosti. Právě syntetické linky nejenže vyplňují celkový mix a podporují kytary, ale ujímají se vedoucí pozice místo hlasu. Jedná se o neformální způsob, jak nyní můžeme mixovat metal s psychedelickými a elektronickými melodiemi.

Sergey: Dalo by se říci, že se snažíme vzdalovat od metalu jako takového, ale zároveň vstupujeme do hluboké mlhy.

Proč jste se vlastně pojmenovali End Name?
Dmitriy: Název EndName vznikl na základě staré písně „Endless Nameless“ od skupiny NIRVANA. Také ale existuje obraz nějakého „místa“ či prostoru, rozměru a správného stavu mysli, kde končí jména, kde je mysl beze slov, pojmů a významů. Takže EndName vás tímto vyzývají k instrumentální exkurzi do tohoto místa. Užívejte si to!

Aktuální album se jmenuje „Triatom“, přičemž název samotný může znamenat různé věci. Co přesně se tedy schovává za tím vaším?
Sergey: Navrhoval jsem, aby se naše nové album jmenovalo „Sleepcore“, a to čistě s ohledem na žánr, který nyní hrajeme. Natáčení alba nám však zabralo spoustu času a samotný název se v podstatě sám pokazil. Nebo se tedy jaksi proměnil v něco mnohem aktuálnějšího.

Dmitriy: „Triatom“ je pro mě symbolem trojice – tím mám na mysli naši tvůrčí jednotu. Album nicméně reflektuje také určitá umělecká spojení, např. na obalu se nachází koláž Ernsta Haeckela z jeho knihy „Die Lebenswunder“ („The Wonders Of Life“) z roku 1904. Jinak tou záhadnou věcí na obrázku je ulita diatomu, jednoho z dávných obyvatel naší planety. Jinak právě diatomy, v tomto případě řasy, jsou jedním ze základních kamenů pojmenování alba.

Vaší nahrávku vnímám jako takovou širokou cestu, jedno velké hudební dobrodružství. Cítíš to stejně?
Sergey: Ano, rozhodli jsme se pro tento obtížný způsob prezentace. Už jen těch dvaasedmdesát minut bude pro většinu posluchačů příliš. Znám jen pár lidí, kteří dokážou sedět a poslouchat alespoň hodinu takovýto typ hudby. Ale podle mého názoru to zas tak těžké není. Stačí na to mít správnou náladu. Nedávno jsem naše CD vložil do přehrávače a začal ho znovu důkladně poslouchat. Uprostřed nahrávky jsem však usnul a probudil se dávno po západu slunce, všude kolem mě byla už tma. Tou dobou se ale také ještě přehrávala poslední skladba a já při vší hrůze vůbec netušil, kde jsem a co se to se mnou děje!?! V ten moment mi došlo, kterak je na nová nahrávka působivá.

Jsou některé úseky na albu čistou improvizací? Bylo vaším cílem vytvořit něco opravdu „divného“ a „špinavého“? Např. zvuková stránka nahrávky je skutečně hodně zvláštní a stěží popsatelná.
Dmitriy: Nejprve je třeba říci, že zvuková produkce trvala opravdu hodně dlouho. Skutečně nekonečně dlouho jsme hledali, mixovali, neustále jsme procházeli všechny části nahrávky a výsledek byl nakonec ten, že nám to zabralo v podstatě tři celé roky. Myslím si, že se nám ale podařilo dosáhnout skutečně nevšedního zvuku, neboť z nahrávky je cítit mystika i určitá zamlženost. Vnímaví posluchači možná pochopí, co jsme tím chtěl říct. A co se týče té improvizace, tak tentokrát jsme porušili naši dosavadní tradici, přestože jsme z počátku jednu takovou skladbu chtěli opravdu nahrát. Místo ní však vznikla kompozice „Triatom“.

Sergey: Je důležité zmínit, že právě tahle deska je prvním počinem, na němž jsme odmítli jakoukoli improvizaci. Všechno bylo naměřeno, spočítáno a postaveno dle promyšlených schémat. Hodně tomu svým dílem dopomohl studiový inženýr a producent Alex Merganov, čtvrtý člen našeho týmu. Byl to právě on, kdo do nahrávky dosadil celou řadu zvukových smyček a dalších prapodivných zvuků, přestože naše vize konečného mixu se často lišila od jeho představ. Ve finále jsme tedy pořídili album plné rozporů, kompromisů i ústupků… No, hodně jsme se při práci přeli a hádali. Myslím si, že jako celek zní nahrávka opravdu „divně“. Ale to je OK. Domnívám se, že jsme se přiblížili k našemu cíli…

Skladbu „Triatom“ už jste už několikrát zmínili a osobně se tomu vůbec nedivím, neboť se opravdu jedná o kompozici naprosto mimořádnou. Co se vám honilo hlavou, když jste postupně sestavovali všechny její roztodivné střípky? Je právě titulní skladba tou vůbec nejdůležitější položkou na albu?
Dmitriy: Nejdůležitější skladbou je kompilace všech elektronických nápadů napříč albem. „Triatom“ je pak pochopitelně nejvíce elektronická skladba, a k tomu ještě s velmi nízko posazenými kytarami. Během psaní jsem si uvědomil, že se mi v hlavě prohánějí myšlenky opravdu záhadné. Myslím, že u toho bychom mohli zůstat.

Jaký máte vztah k tzv. „speech samplům“ a jejich využití?
Sergey: Přesně tohle je naprosto úžasný nápad. Zaznamenal jsem trend v moderní IDM hudbě se širokým využitím kompilace z „speech samples“. Mám nutkání sdělit, že právě tento prvek může do hudby přinést opravdu moc a moc. Co se týče nás, tak na „Triatomu“ jsme použili jen jeden vzorek, ale myslím si, že se jedná opravdu o prominentní záležitost. Je to bonus pro každého posluchače, který je schopen doposlouchat album až do samotného konce.

EndName ještě stále můžeme v základu považovat za post-metalové těleso, přestože se na aktuální desce představujete hned v několika žánrových i emočních rovinách. Když se ale ohlédnete na začátek vaší cesty, tak byste dokázali vybrat nějaké kapely, jejichž tvorba se pro vás stala inspirací?
Dmitriy: Určitě post-metalové kapely můj zájem o podobný druh hudby zvýraznily, zvláště pak tehdy, když tahle vlna zájmu dorazila k nám do Ruska. Nejvíce působivou zprávou však pro mě bylo to, že obdobnou hudbu děláme už roky, aniž bychom o tomto žánru měli nějakou hlubší představu. Vzpomínám si, že jsem poprvé poslouchal PELICAN, u nichž jsem objevil mnoho společných melodií! To bylo ještě před vznikem EndName, když jsem byl členem takového kytaro-bubnového dua, které se zabývalo dlouhými improvizačními představeními. Ale k té inspiraci… Pochopitelně mě ovlivňuje spousta skupin vždyť v dnešní době si člověk může vybírat z obrovského kvanta. Třeba teď mi hraje z počítače „Atom Heart Mother“(PINK FLOYD). Náhoda?

Sergey: Mě hodně ovlivňuje hudba SHPONGLE. Ale to není zrovna post-metalová záležitost.

V jedné z odpovědí jste už nakousli přínos vámi zvoleného producenta existuje nějaká persona, se kterou byste na této bázi s radostí spolupracovali, a to ve všech ohledech?
Dmitriy: Bylo by opravdu skvělé spolupracovat s člověkem, jako je Rick Rubin ale pracovat s někým z planety EDM také zní dobře.

Sergey: Dime, prosím, pošli to naše CD Rickovi, dám ti adresu (smích). Někde jsem četl, že když MASSIVE ATTACK tvořili album „Heligoland“, tak jim přípravy trvaly neskutečně dlouhou dobu. Když pak dokončili mix, producenta „3D“ (jinak zpěvák Robert Del Naja) materiál v konečné fázi absolutně rozladil a tak došlo k tomu, že veškeré skladby v okamžiku vymazal z desktopu! Tři roky tvrdé práce byly rázem v tahu! On sám řekl ostatním členům kapely, aby připravili něco hodnotnějšího, a to hezky od začátku. Myslím, že takového radikála bychom pro další nahrávku opravdu uvítali.

V Rusku v současnosti není nouze o zajímavé kapely. Máte pocit, že jednotlivé spolky si vzájemně pomáhají a podporují se? Nebo se v tomto případě dá hovořit spíše o soupeření a konkurenci?
Sergey: Jo, známe mnoho kluků ze scény, s některými čas od času skočíme na pivo. Některé zdejší kapely jsou opravdu úžasné, ovšem o nějaké konkurenci se příliš hovořit nedá. Cíl stojí úplně někde jinde, neboť celý tento žánr přežívá v hlubokém undergroundu. Jeho součástí jsou zejména klubové akce. Je to smutné, avšak je třeba říci, že ani místní hvězdy se už léta nemohou spolehnout na to, že by je na koncerty následovaly prominentní davy fanoušků. Člověče, vždyť tu nemáme ani jeden metalový open air festival! Jak vidno, posluchači dnes potřebují asi něco úplně jiného…

Kontakt s posluchači je pro vás tímto nějak zásadně důležitý? Jak např. probíhá?
Sergey: Tady posloužím historkou. Jednou během turné hluboko v Rusku jsme se připravovali na koncert a najednou se u nás v šatně z ničeho nic objevil nějaký opilý chlápek. Chvíli vedl takové těžko srozumitelné řeči a najednou vytáhl pytel pln peněz a začal je po nás házet. Bankovky létaly po šatně a dotyčný křičel: „Kluci, běžte hrát, hrajte tuhle show jen pro mě!“ Bohužel ochranka byla v další moment mnohem rychlejší než my a náš hrdina byl tudíž vyveden. Nemůže být lepšího kontaktu s fanoušky!

Velikost alba by mohla být rovna velkému tour. Jsou u vás obdobné plány na pořadu dne?
Sergey: Abych byl upřímný, tak momentálně žádné takové plány nemáme. Obvykle to u nás funguje tak, že dva nebo tři roky masivně koncertujeme a z toho důvodu nemáme tolik času na komunikaci s okolím. Toto období nám skončilo v roce 2016 a z toho důvodu nyní dáváme přednost dovolené. Nicméně bych měl zmínit, že všechny kontakty na našich stránkách jsou funkční, čímž chci slíbit, že veškerými nabídkami promotérů se budeme poctivě zabývat.

ALL

http://www.endname.ru/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *