EMPATIC – Gods Of Thousand Souls (CD-2010, Wydawnictwo Muzyczne Psycho)

Debutové album polských EMPATIC je sice dva roky staré, nicméně na recenzi jsem ji obdržel až v těchto dnech, takže logicky dostává přednost před ostatními artikly, jež se na r.u.m. webu brzy objeví. Zároveň je však nutné konstatovat, že „God Of Thousand Souls“ je stále nahrávka aktuální, polští mladíci na ni stále ještě nenavázali, takže i v současné chvíli ji můžeme považovat za jakýsi ukazatel stávající kvality.

A právě mrška „kvalita“ mě na tomto materiálu velmi příjemně překvapila. EMPATIC svoji tvorbu naroubovali na stavidla staré školy, ovšem zároveň se nebáli nabalit na tento fascikl moderní sound, jehož kadence budiž průvodcem bohapusté agresivity. Ano, Bůh dostává od Poláků hezky „na holou“! Impulzivní skladby jsou protkány bezmeznou nenávistí vůči všemu svatému ( udělejte si delší výlet po Polsku a bude vám hned jasné, proč tomu tak je) a to bez asistence kdovíjak propracované image (ve srovnání třeba s BEHEMOTH). Na druhou stranu však EMPATIC o to víc vsadili na složku hudební, což osobně kvituji s velkým povděkem.

Album startuje přímočarým otvírákem „Green Mile“, ve které se EMPATIC představují jakožto sebevědomé komando, tykající si se svými nástroji až překvapivě skvěle. Až se mi skoro nechce věřit, že takhle dusí a běží produkce úplných nováčků. Další významnou skladbou je spíše do death metalu laděná „False Friend“, připomínající počáteční tvorbu VADER. Tomu napomáhá i přednes vokalisty Macieje, jehož styl frázování dosti připomíná mocného Piotra. Jinak obecně…VADER jsou v tvorbě EMPATIC skutečně hodně cítit, ale jak už jsem výše uvedl, zvukově jsou nástupci polské legendy přece jen jinde. Zároveň bych si dovolil i přidat vícero chytlavějších postupů, jež mají dostatečnou sílu na to, aby se sveřepě zakořenily v mozkovnách posluchačů. Příkladem budiž gradující a především kytarově houpavý závěr skladby „The Game“, který se v podobném duchu dostává pod krovky následující „Tomorrowland“.

Více thrashověji pro změnu vyzní óda „Empatic“ (další opravdová hitovka) a do stejného ranku bych zahrnul i košatou kompozici „Dreamer“. Pikantní tečku posléze obstarává cover „Enola Gay“, pocházející z dílny britských synth popařů OMD (ORCHESTRAL MANOEUVRES IN THE DARK). EMPATIC ho pochopitelně uchopili a upravili podle trošičku jiných ingrediencí a výsledek je pohříchu velmi povedený (trochu mi to připomíná předělávku It’s A Sin od GAMMA RAY).

I přesto, že EMPATIC nepřinesli do metalového krámu čerstvé zboží, jedná se v jejich případě o překvapivě precizní metalovou porci. Tenhle debut se opravdu povedl a je jen důkazem toho, že polská scéně nabízí širokou škálu netušených pokladů. Pokud EMPATIC vydrží v nastolené cestě, určitě o nich ještě uslyšíme!

ALL

http://www.empatic.com/

http://www.myspace.com/empatic

 


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *