DRACO HYPNALIS

Nemůžu začít jinak, než touto nedávnou historkou: Na víkend jsem odjel ke svým rodičům, abych si oddechl od rodinného života a do svého batohu jsem si kromě hadrů naládoval také nějaké ty nové nahrávky. Když jsem se posléze zabydlel ve svém starém pokoji, začal jsem s poslechem všeho možného. Když poté došlo na aktuální nahrávku „Balance Of Moments“, ukončil jsem rázem veškerou vedlejší činnost a plnými doušky si vychutnal tuto kompoziční parádu, při které si zkrátka nelze odpočinout. Když poté do pokoje vstoupil můj otec, v rychlosti se zaposlouchal a pravil: „To jsou nějací šílenci! Co to je? A to je jako naše kapela? Fakt? Jsem myslel, že jsou to nějací virtuózové z Německa. Tak to je moc dobrý, myslím, že by se to mohlo líbit lidem, kteří mají rádi skutečnou muziku, i když na mě je to až moc tvrdý. Ale to mi neříkej, že tohle nejsou nějací profíci.“ Nu a má odpověď? Šalamounské řešení hledejte v mých otázkách, na které odpovídal Ivoš Krátký (baskytara)…

Ahoj Ivoši! Začneme možná trochu netradičně. DRACO HYPNALIS fungují na scéně takřka čtrnáct let. Dokázal bys vyzvednout nějaké vaše „hvězdné okamžiky“, zkrátka to všechno co se povedlo, přičemž zmínit můžeš i nějaká ta očekávání, kterých se prozatím nepodařilo dosáhnout…
Dobrý nejen tento den přeji Tobě pane redaktore ALLeši, ale také všem čtenářům R.U.M. Zine! Mezi naše „hvězdné okamžiky“ dozajista patří přežití všech problémů, které vždy naši kapelu postihly … Ať již to bylo vodní peklo ve zkušebně kvůli prasklému parnímu topení v lednu 2002, vůbec jakákoliv omezení funkčnosti kapely způsobené naprostým nedostatkem vhodných členů – muzikantů, což nás provází hned od počáteční fáze vzniku v roce 1995 tak trochu dodnes, na druhou stranu možnost vyjíždět na koncerty do zahraničí, která se zničehonic naskytla na podzim 2003 a už jsme se jí nevzdali, nekonečné problémy s vydáním prvního CD, které definitivně padly až při realizaci alba druhého prostřednictvím Zero Budget Productions. Zmiňovat zde osobní věci není na místě, protože co se doma upeče, to se doma sní, ale taky nám to kolikrát udělalo nepěknou čáru přes rozpočet. Normální člověk by ani neočekával, že to vše lze ustát bez ztráty kytičky, ale my jsme furt tady … Nám se to podařilo! Máme za sebou 4 regulérní studiové nahrávky – split MC a tři dlouhohrající CD – a dovolím si říct, že nespočet koncertů odehraných v rámci ucelených turné, popřípadě miniturné a také jednotlivých akcí o víkendech.

Poslední album „Balance Of Moments“ je bezesporu lahůdkou pro všechny milovníky komplikovanější formy extrémního metalu. Pro mě osobně je tenhle produkt vskutku špičkou v tom, co se dá vůbec v tomto odvětví vytvořit, a to opravdu nepodlézám 🙂 Když však takhle léta dělám rozhovory s kapelami, často slýchávám, že kdyby bylo více času, peněz…atd, atd., mohla nahrávka hrát ještě líp. Je to i váš případ? Myslíš, že by byl i váš výsledek až tolik jiný, kdybyste kupříkladu nahrávali ve studiu Abyss, měli jste dost času a k ruce nějakého světoznámého producenta?
Díky za tvá slova chvály. Pan skladatel Mira bude jistě nadšen, že jeho práci zase někdo po zásluze ocenil 😉 Ve finále jsme na vše až tak málo času neměli … Na závěrečném mixu a následném masteringu pracovali kytaristé Mira a Petr postupně během roku 2011 doma i ve studiu Martina Lindy v Praze. Provedená práce se vždy nechala uležet, aby si to tak nějak sedlo a pak se v klidu – po dalším poslechu a posouzení již vykonaného pokračovalo dál. Víc peněz a světoznámé studio s producentem … ? No za peníze v Praze dům, se říká 🙂 Vzhledem k tomu, co tu píšu tato deska tak nějak už producenta měla. Pan Martin Linda byl naší tvorbou nadšen, takže díky svému profesionálnímu přístupu jistě plnil nemalou část a kytaristé mu jako koproducenti svižně sekundovali. Kdo ví, jak by vše dopadlo v tom drahém studiu, na které jen tak mimochodem skutečně nemáme. Třeba by vše znělo jen přesně, tak jako zní dnes spousta kapel okolo …

Z nahrávky cítím, že jste o spoustě věcech museli asi dosti diskutovat nejen ve zkušebně, ale i u piva. Jak vlastně u DRACO HYPNALIS probíhá proces skládání? Posíláte si materiály maily, anebo vše funguje jako za starých časů, tzn. hezky ve zkušebně?
Tady je potřeba trochu uvést věci na pravou míru: Poslední CD „ Balance of Moments“ je po skladatelské stránce autorskou koncepční kompozicí našeho kytaristy a skladatele Miry. Frontman Petr a já – tedy basák Ivoš – jsme pouze v roli částečných spoluautorů tohoto celku. Mira, když ho právě múzy políbí, zapisuje vše do tabelatur a doma těmto vnuknutím dává reálné formy pomocí synťáku a samozřejmě kytary. Pokud se potřebuje v něčem při procesu kompozice s námi poradit, použije mail s audiozáznamem nebo MP3 přehrávač a diskutujeme o tom všem společně, ať již ve zkušebně, nebo posléze v hospodě.Když pomineme drobné skladatelské rozmluvy, tak práce Peti a moje spočívá především v nalezení a obsazení vhodných zpěvových partů texty. Tyto nám až doposud píše pradávný vokalista Martin.

V jednotlivých skladbách mě zaujal váš smysl pro detail, lépe řečeno, pětkrát jsem desku slyšel, už jsem si říkal, že ji mám celkem naposlouchanou, ale posléze jsem v ní začal objevovat ještě další věci, které jsem předtím neslyšel, nebo z nějakého důvodu nezachytil. Máš jako posluchač obecně rád muziku, která se hned tak neoposlouchá? Není ti třeba trochu líto, že někteří posluchači (nebo i recenzenti ? :)) přistupují k hudbě spíše povrchně a co je hned neosloví, to většinou odkládají?
Samochvála sice smrdí, ale když někdo komponuje hudbu pro celý orchestr, ač ten pak musí z nouze omezit pouze na první housle živě a zbytek zavřít do synťáku, asi tam té hudby bude nemálo. Opět předám tvá slova chvály tomu, kdo si nejvíce zaslouží – tedy panu skladateli Mirovi. Jeho jménem ti znovu také děkuji 😉 Hudba má být o poslechu a právě i o tom několikerém. Ideální by byla taková, možná tak nějak až nadčasová, která neomrzí nikdy. Rozhodně by neměla tvořit pouze kulisu k nějakým jiným činnostem. Člověk by se jí měl věnovat naplno, vnímat ji poslechem jako umění. Samozřejmě se všem nemůže líbit vše. To by bylo jako na povel a bez vlastního názoru. Bohužel se stále setkáváme my všichni ve svém okolí s lidmi, kteří všemu rozumí jako Brouk Pytlík, aniž by se s danou problematikou co jen trochu seznámili. To se ovšem týká nejen hudby a jejich posluchačů i hodnotitelů …

Jako posluchač upřednostňuješ spíše kapely, které se drží svého „stylového kopyta“, anebo dáváš přednost formacím, jež s každou deskou riskují a vymýšlejí něco nového?
Zajímavý dotaz, skutečně nutící k přemýšlení. Já už několik let zrovna moc hudby nehltám. Musím se přiznat, že mnohé „zajeté“ kapely mě za ta léta i zklamaly a nějaké reuniony taky. Pokud tedy mám konkrétně někoho jmenovat, tak mám stále rád KREATOR včetně jejich nethrashmetalové desky „Endorama“ a SADIST krom pro mě nepovedeného alba „Lego“. Celkově řečeno jsem nejen těmito dvěma jmenovanými spolky tak někde mezi tím, na co se ptáš. Ono i reálně je dost těžké stále vymýšlet něco nového album od alba.

Na „Balance Of Moments“ jsem prozatím zaznamenal samé pochvalné recenze, nicméně mám dojem, že jméno DRACO HYPNALIS je stále tak trochu skryto v záplavě jiných tuzemských kapel, které zkrátka vidět jsou. Čím to? Je to pouze můj subjektivní dojem, anebo jste si vědomi toho, že vaše promo aktivity pro vás nejsou až tak podstatné?
Ohlasy na poslední album jsou ve velké většině skutečně pozitivní, a to jak u nás, tak i v zahraničí. Ale je potřeba přiznat, že nemálo redakcí muselo být k jejich napsání tak trochu dostrkáno, protože prostě po první nabídce promo CD, ihned po vydání loni v srpnu, jich minimálně polovina vůbec nijak nereagovala. Jistá výhoda je však v tom, že se o té desce píše i rok po jejím vydání a vznikají rozhovory jako například i tento. Dále by to byla otázka na nějakého mistra marketingu … Víceméně to tak nějak vyplývá i z toho, že když nás někdo někam nechce, což se mnohokrát ani nenamáhá vysvětlit, tak se tam dál necpeme. Kupovat si účast na koncertech či festivalech rozhodně nepotřebujeme a ani to neděláme.

DRACO HYPNALIS jsou zajímaví také tím, že velmi často vyjíždějí za koncerty do zahraničí, a to směrem na východ. Z čeho pramení tato strategie?
Není v tom žádná velká strategie. Prostě to tak vyvstalo samo od sebe a kořeny toho sahají až do roku 2003, kdy jsme poprvé vyjeli do Polska. Máme na východ od ČR kdejaké kontakty a známé, kteří jsou ochotni pro nás něco zajistit. Místy jsme tam možná trochu rarita, ale jinak komerce na hudebním poli se projevuje i tam.

Nedávno jste se zúčastnili pozoruhodného festivalu Metal Head’s Mission, který se konal přímo u Černého moře, a jak jsem si stačil zjistit, nebylo to zdaleka vaši první účast! Mohl bys tenhle festival v krátkosti představit? O co přesně jde a jak je možné, že organizátoři dávají pravidelně příležitost právě vám?
Pravidelně … 🙂 Již podruhé 😉 … po pěti letech. Asi největší ukrajinský metalový open air festival Metal Head’s Mission letos pokračoval již svým čtrnáctým ročníkem. Akce se koná v autonomní republice na poloostrově Krym přímo na pobřeží Černého moře. Jenom v rámci některých let se měnilo konkrétní místo festivalu. My jsme zde vystupovali dvakrát – v letech 2008 a 2013 – na stejné písečné pláži mezi městy Saky a Eupatoria v západní části poloostrova. Jinak je to v podstatě letní fest, jak ho známe tady od nás, ale není tam zdaleka tolik „západních metalstars“, jako jsme se na ně byli naučeni za poslední roky zde.

Cesty do těchto končin musejí být hotovým dobrodružstvím! Jak moc složité je se na podobnou akci dostat a zahrát si tam? Jak váš set vlastně dopadl? Zaujali jste tamní publikum?
Cesta nebyla složitá nijak. Autem jsme dojeli do Užhorodu, tam ho odstavili u kamaráda Kornela z kapely CASTRUM na dvoře, prošli se nočním městem s batohy a kytarami k nádraží a dál nás vezl vlak. První byl nic moc – tedy málo místa, moc lidí, ale taky jsme jeli jen něco přes pět hodin do Lvova. Tam jsme měli pár hodin času na oběd a nákup proviantu a pak jsme pokračovali dálkovým rychlíkem na hajany 24 hodin v kuse do hlavního města Krymu – Simferopolu. Tam nás čekal na nádraží náš známý Oleg – kytarista Terra Imressionum, u kterého jsme nocovali a také s ním podnikli košt sladkých a velmi dobrých vín vinzavodu Masandra, který se nachází kousek od Jalty na východním pobřeží poloostrova. Další den jsme jeli na místo akce osobákem asi hodinu a půl. Areál festivalu je asi 300 metrů od vlakové zastávky jen přes cestu směrem k moři. Nedaleko jsme měli zajištěno ubytování v soukromí, což bylo taky v pohodě. Spalo tam okolo dost kapel i návštěvníků festivalu. Cesta zpět proběhla podobně, akorát nás Oleg druhý den po našem vystoupeni vyzvedl u místa ubytování autem a odvezl nás do Simferopolu zase na vlak do Lvova. Tam jsme ještě stihli navštívit pivovar Stargorod, kde vaří pivo český sládek Zdeňa a kuchyni šéfuje taky náš člověk Martin. V noci jsme přejeli kyjevským rychlíkem v posteli do Užhorodu a dále autem domů.

Jak a podle čeho pořadatelé vybírají kapely pro jednotlivé ročníky festivalu to opravdu netuším … Myslím si, že nám nyní k opětovné účasti na akci jistě pomohlo učinkování na „Carpathian- Donbass Operation Ukrainian tour 2010“, dále naše loňské samostatné ukrajinské minitour a v neposlední řadě snad i aktuální třetí album. Co se týče 40 minut, které tam standardně kapely dostanou na pódiu – myslím,že jsme z nich doslova vymlátili vše, co šlo. Připravili jsme doma na tento hrací čas set. Na místě samém hned po našem příjezdu prohlédli a zkusili aparáty na scéně – takže jsme vlastně měli i zvukovku a i když nás dodávka dovezla odpoledne na místo jen pár minut před našim vystoupením, šlo pak všechno jako na drátku. I zvuk samotný se během chvilkové přípravy povedl, takže koncert na velkém pódiu jsme si dostatečně užili. Podle ohlasů lidí samotných se naše tvorba líbila a nebylo tomu tak v těchto končinách poprvé.

Není ti trochu líto to, že proto abyste si mohli zahrát na obdobném festivalu, musíte vyrazit takovouhle dálku? Čeští promotéři o vaší hudbu zájem nemají? Z výčtu vašich aktivit mám dojem, že raději směřujete své kroky směrem do zahraničí…
Je sice pravda, že jsme strávili 4 dni cestou a jen dva na Krymu, ale nebyli jsme tam poprvé a doufám, že ani naposledy. Potkali jsme mnoho známých, poznali další lidi a doufáme, že nové, ale i ty stávající kontakty zase zúročíme při další cestě někam do světa, když to doma nejde …

Nyní bych tě poprosil, jestli bys nemohl v krátkosti charakterizovat tuzemskou metalovou scénu. Kapely, labely, ziny, koncerty, festy… Můžeš to vzít z jakéhokoli konce a zároveň můžeš všechny tyhle složky porovnat s těmi zahraničními…
Tak tohle je naprosto nad moje síly… Myslím, že takováto otázka by byla vhodná pro zdatného hudebního publicistu, který toto vše dennodenně sleduje. Pouze on by byl schopen kvalitního recenzovaní, srovnávání a případného vyzdvihnutí nějakých kladů či záporů. Na tohle všechno si já skutečně netroufám. Není dobré být kozel – zahradník.

Mezi vašimi alby jsou vždycky velké časové mezery, ono asi není úplně jednoduché chodit do práce a k tomu dělat takto skladatelsky náročnou hudbu. Nicméně plánujete v tomto ohledu nějakou změnu, řekněme třeba v podání nějakého ‚EP či vinylu? Domnívám se, že takový split s nějakou kapelou z východu by nemusel být pro fanoušky úplně od věci…
V první řadě díky za pochopení naší pracovně-časové místy až přetíženosti. Jistě máš však pravdu v tom, že pět let mezi jednotlivými alby je dost dlouhá doba. Z našeho pohledu je nyní velmi těžké říci, kdy budeme schopni vydat další CD. Nějaká část materiálu je již ve stádiu příprav, ale dále bychom jen spekulovali a předbíhali dobu … EP nebo split to asi nebude, i když jistá teoretická možnost by zde v tomto směru existovala. Prozatím nic z toho vůbec nelze konkretizovat, vše ukáže až čas samotný v době příští …

Závěrem nehudební otázka. ČR čekají předčasné volby, pokud nejsi tím vším vysloveně znechucen, prozraď, co od nich očekáváš, zda-li tedy vůbec něco očekáváš? 🙂
Obávám se, že nelze očekávat vůbec nic … Sliby chyby, staré se snaží tvářit nově, skutek utekl, další manažerskopodnikatelský subjekt prahnoucí po státní pokladně na scéně a obyčejní lidi až na posledním místě. HNUS VELEBNOSTI, by řekla Kelišová!

Velice děkuji za rozhovor, pokud máš ještě nějaké důležité info na srdci, sem s ním….
Velké díky patří Vám všem, kteří jste se těmito řádky pročetli až sem – do samého konce rozhovoru. Další nemalé a v těchto řádcích již několikeré poděkování patří panu redaktorovi ALLešovi za zajímavé otázky, na které je radost odpovídat. Pokud máte zájem o DRACO HYPNALIS, sledujte prosím naše aktivity prostřednictvím webu www.dracohypnalis.cz nebo některého z profilů v odkazech na titulní stránce.

ALL

http://www.dracohypnalis.cz/

http://bandzone.cz/dracohypnalis

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *