
Stejně barevné jsou také vokální party, pohybující se od death metalového murmuru, téměř ke „gamma rayovské“ vyzpívanosti. Stylové rozpětí alba je opravdu téměř nepopsatelné. V jednotlivých skladbách (které jsou řádně dlouhé) toho posluchač nalezne až dost. Tak trošku bych toto album přirovnal k deskám dalších progresivistů TOURNIQUET. DISILLUSION jsou ale přece jen přístupnější. Změny nálad a temp jsou malinkou „něžnější“ a melodické pasáže posluchač vstřebá daleko lehčeji. To byl možná i účel. Úvodní kompozice „…And The Mirror Cracked“ začíná death metalovým kvapíkem a když se přiblíží refrén, máme tu power metal jako víno. DISILLUSION pro své vyjádření potřebují velkou časovou plochu.
Je skvělé, že Metal Blade dali této partičce prostor. Hudba DISILLUSION to není slepé máchání slámou. Na kolena z jejich tvorby nepadám, ale myšlenku a hlavně skvělé melodické party, těch tu tedy je požehnaně. Vůbec se nebojím toho, že by si tihle němečtí sympaťáci nenašli fanouškovskou obec. Pokud silné tvůrčí období kapele vydrží, můžeme se ještě v budoucnu nadít zajímavých věcí… (možné rezervy vidím ve zvuku, ale chlapci si určitě do příště ještě polepší – věřme tomu!)
ALL