DEMIMONDE

CzechJsem velice rád, že na stránkách Rumzinu mohu přivítat Bizzara, letitého lídra skupiny DEMIMONDE. Tahle znovuzrozená parta hudebních průzkumníků se na scénu vrátila v průběhu minulého roku vyvedeným počinem „Cygnus Oddyssey“ a také v současnosti se opětovně dostává do širšího povědomí (náročnějších) posluchačů. V následujícím rozhovoru se o stále aktuálním počinu dozvíte nejeden zajímavý bonus a záhodno bylo s Bizzarem zavzpomínat i na časy minulé, během kterých se toho pochopitelně hodně událo…

Vítej! Něž se podíváme na aktuální počin „Cygnus Oddyssey“, rád bych se trochu pošťoural v minulosti. Především mě zajímá, jak vzpomínáš na úplné začátky DEMIMONDE? Vybavíš si ještě nějaké prvotní záměry, které Ti přijdou s odstupem času úsměvné?
Vítám, díky 🙂 Ale jo, když takhle zavzpomínám na první zkušebny, první sestavy a první hudební pokusy, vybaví se mi plno věcí. Z úsměvných třeba naivita, s kterou jsme do toho skočili, ale ta nejspíš bude příznačná pro všechny amatéry, kteří se ve zkušebně sejdou s cílem změnit svět 🙂 DEMIMONDE byla už od začátku hodně pokroková a novátorská kapela, jen byla vždy ve všem až druhá :), protože s čím jsme přišli, to nám, jak jsme zjistili, vždy už někdo vyfoukl (od původního názvu, po výhradně ženský zpěv nebo speciální nástroje), takže jsme se nakonec ustálili alespoň na klasickým zkoušení a tvoření, který pak neplánovaně náhodou, doufám, vykrystalizovalo v něco „pokrokového a novátorského“ ve smyslu běžně neslyšeného. Takže nic neplánovat, ono se to ňák sejde.

První album „Mutant Star“, které vyšlo před šestnácti lety, bylo veřejností velmi dobře přijato, Mluvilo se o avantgardní formaci se zářnou budoucností atd. Pak se ale najednou „něco zadrhlo“… Dalo se vůbec udělat něco jinak? Jaké plány jste po realizaci „Mutant Star“ vlastně měli?
Lidé jsou nepředvídatelní a kolikrát je de facto věci přestanou bavit ze dne na den. U nás ten proces byl dlouhodobější. Kreativní část kapely průběžně začala víc tíhnout k taneční muzice, až u ní nakonec zakotvila, načež se zbytek okolo mě o něco ještě s pár novici pokusil, ale ztratili jsme „to“ fluidum, takže pozbývalo smyslu něco uměle držet při životě a šli jsme dál. Konkrétní plány, jelikož jsme byli mladí, tam krom nové tvorby a hraní nebyly, ale deska měla úspěch a zajímali se o nás francouzští Holy Records, ale to už bylo pozdě. No a dnes jsme zpět. Vlastně i s tou bývalou kreativní částí. Kruh je uzavřen.

Cygnus OddysseyUž od prvopočátků jste se pokoušeli o originální vyznění, z vaší hudby jsem vždy cítil velkou snahu se odlišit, což se vám i docela dařilo, ovšem jak je tomu dnes? V současnosti je snad víc kapel než fanoušků, každý něco tvoří a zkouší… Je v tvých očích vůbec potřeba, aby se hudebníci pokoušeli stále hledat a vynalézat něco nového? Je to ještě vůbec možné?
Originální vyznění u nás v minulosti byla ne náhoda, ale přirozenost. Samozřejmě jsme se snažili znít svojsky, ale výslednou podobu hudby až do nahrání nikdo nenaplánoval, a ani ji ve finále takhle neočekával. Byla překvapivou výslednicí všeho, co jsme v kapele poslouchali a dělali a toho, co jsme do ní s myšlenkou „tohle je dobré“ dostali. Dnes je to jinak. Jsme dospělejší, některé věci bychom si už možná nedovolili, nebo by nás nenapadly, více nad muzikou přemýšlíme jako nad hudbou, takže se snažíme držet nějakou kostru a vývoj skladby, už to není takový galimatyáš. Ale hledat, nevím, zda vynalézat, se snažíme stále, což je doufám na nové desce slyšet. Bez hledání není objevů, bez objevů by zůstal svět beze změny a to není naše cesta. Samotné hledání tě rozvíjí, otevírá cesty, nestojíš na místě, byť třeba jen jako muzikant, ale i tenhle osobní posun a vývoj se zákonitě musí v muzice projevit, už jen tím, že věci zlepšuješ. „Kdo hledá, ten najde.“ A je samozřejmě neskonale těžké s něčím novým přijít, obzvlášť v době, kdy se fúzuje všechno se vším, kdy hudební softwary a technologie klidně nahrazují muzikanty a kdy samotní muzikanti hrají jak páni. Ale omezení jsou především jen v nás samých, a jak jsem už řekl, je třeba hledat cesty a jen tak se s něčím nespokojit. Pak je to možné.

Posloucháš často desky, které tě jednoduše baví, ale jako hudebník bys do něčeho podobného nikdy nešel, protože by tě něco takového nebavilo tvořit?
Rozhodně. Toho je spousty a nemusí jít nutně jen o muziku. Nebo by mě to třeba bavilo chvíli a pak bych se cítil svázaný, nebo opakující se a vyčerpaný. Ale je třeba nejdříve to zkusit, často je člověk překvapen, co vše je nakonec zábavné a obohacující. Nicméně mám pocit, že spousta muzikantů, potažmo lidí, dělá věci bez nějakého hlubšího důvodu, a pak se necítí naplněni nebo částečně vnitřně trpí. Ale je třeba se rozvíjet, učit se z jiné muziky interpretaci a „rozšiřovat slovník“. Klidně i poslechem hudby, která mi není tak blízká.

Šestnáct let od poslední řadovky, to je opravdu neskutečná spousta let – téměř jedna fanouškovská generace. Nastala někdy chvíle, kdy sis řekl, že DEMIMONDE jsou už tak moc zasunuti v minulosti, že už nemá cenu se tímto projektem zabývat?
Heh, to jsem si říkal předchozích 14 let (než jsme měli hotové kostry skladeb nové desky) a stále jsem o tom přesvědčen 🙂 Jsme „nová“ kapela, pár lidí nás ještě pamatuje, ale vybudovat si pozici na současné scéně a proniknou do ní, budeme-li pokračovat dál, musíme od úplného začátku. Pisálci a starší kousci jako ty 🙂 třeba tuší, ale ta hlavní fanouškovská základna prošla generační obměnou a žije jinými věcmi, než nás s minulostí spojují.

Jak se za tak dlouhou dobu proměnil tvůj hudební vkus? Za těch 16 let se toho na hudební scéně událo moc a moc, skoro se bojím zeptat na ten obrovský počet poznatků, které jsi za tu dobu nastřádal…. Domníváš se, že i tohle všechno ovlivnilo to, jak nová nahrávka zní?
Určitě ovlivnilo. Jak jsem uvedl výše, jsme dospělejší a některé věci bychom si už možná nedovolili, nebo by nás nenapadly a více nad muzikou přemýšlíme, na druhou stranu se obměnilo několik trendů a vznikly nové směry, takže muzika prošla vývojem a i tohle všechno, pokud na nás nemělo přímý vliv, se v nás logicky muselo nějak odrazit, ačkoli když vezmu v potaz některé jednotlivce v DEMIMONDE, někteří jsou slušní diplodoci zkamenělí ve svém hudebním paleolitu 🙂 Ale přes nové pohledy tenhle „paleolit“ dostává zas jiný obraz a podle toho nová deska zní. Krom toho, že jsme ji z velké části skládali s kytaristou, který na předchozí desce nebyl. A co se týče mého vkusu, i když na něj mělo vliv vše výše popsané, v základu se zásadně nezměnil, jen jsem, ehm, rozumnější a některé věci beru mnohem víc s nadhledem.

Demi

Považuješ „Cygnus Oddyssey“ za čistokrevného nástupce „Mutant Star“, nebo to snad ani není možné?
Zajímavá otázka. Z hlediska hudebního bych řekl, že je deska jiná, ne tak ulítlá, sevřenější, asi by nikdo neměl očekávat „MS2“, z hlediska autorského se na ní podíleli tři (potažmo čtyři) bývalí členové, takže jistá vývojová geneze je tu zachována a i určité prvky z minulé tvorby tu jsou společné. Těžko říci, jak bychom zněli, kdyby kapela hrála bez pauzy, určitě ne takto, ale vlastně můžu to s jistotou tvrdit? Já bych to viděl tak, že „Cygnus Oddyssey“ je nemožný nástupce „Mutant Star“ 😉 Odrazili jsme se od něj, ale začali psát novou kapitolu.

Pamatuji si, že když jsem Tě v posledních letech potkal, vždycky si hovořil o tom, že „nahrávku snad už konečně doděláte“. 🙂 V čem spočíval největší problém? Zaneprázdněnost jednotlivých členů, nebo spíše honba za co největší dokonalostí, která se třeba tu a tam vymykala kontrole?
Primárně ani v jednom 🙂 Postprodukce nám trvala. Hodně jsme si hráli se zvukovou stránkou a tím „sci-fi“ zněním, takže jsme po nahrání komplet předělávali a modernizovali zvuky kláves a dost samplů, což zas vše radikálně nabouralo zpěvákovy podklady, který na to konto zpěvy pak upravoval, někde i předělával. Sice muzika vznikala souběžně, ale stejně nás (opět!) finální podoba všechny překvapila. A taky jsme nepodcenili mix a dali si záležet na výsledném zvuku nástrojů. Nicméně občas to vymknutí kontrole nese ovoce, ale je třeba to regulovat a určit moment, kdy už je toho příliš. Nově ale už zas děláme věci trochu jinak a troufám si říct, že při dalším nahrávání určitě zas nezabijeme rok a půl sraním s už nahranou hudbou (snad).

Demimonde_promoMyslíš, že jsou v hudbě důležité kompromisy? Nebo se domníváš, že je lepší, když v kapele existují lídři, kteří kapelu vedou a primárně se jede hlavně podle jejich not? Jaký model nabízí současná sestava DEMIMONDE? Určitě je chvályhodné, že z té původní party jste vydrželi hned tři…
Se samplingem a programingem nám ve finále pomohl čtvrtý člen z „Mutanta“, ale zase nám před nahráváním odpadl klávesák, takže se dá říci, že nějakým způsobem jsme se na desce podíleli hned čtyři bývalí. Bez kompromisů to ale nejde. Ani v životě. Samozřejmě nemluvím-li o kapelách, kde je výhradní skladatel a zbylí tvoří jen živou kapelu, nebo sem tam něčím přispějí. U nás je to ale hlavně o těch kompromisech, o tom, jak nalézt společnou řeč a cestu tak, aby všem její směr vyhovoval. Jenže když mají všichni úplnou svobodu, těžce se na čemkoli domlouvá, když „na to“ má každý svůj názor a vizi, čili pak jsem tu já jako lídr, který v určitou chvíli už řekne „dost“. Na druhou stranu je to dost ošemetné, protože musíš vybalancovat to, abys neprosazoval výhradně svý nápady, abys někoho nepotlačoval, a to se ne vždy úplně daří, takže furt je to o nějakým balancování a snaze být vůči všem fair s dosažením co nejlepšího výsledku.

Když jsem „Cygnus Oddyssey“ poslouchal poprvé, nebyl jsem rozhodně zklamán, nicméně až s dalšími poslechy mě začala deska víc bavit (což je asi dobře). Každopádně hledali jste např. únosnou míru mezi „posluchačskou přívětivostí“ a složitostí jednotlivých aranží? Myslíš si, že jste nakonec dali dohromady dílo skutečně posluchačsky náročné?
Je těžké to takto hodnotit, když jsi celou dobu u zrodu a ty nápady s tebou žijí, kooperují, zalézají ti průběhem vzniku pod kůži. Člověk to všechno má dávno vstřebané, zvykne si na podobu tý muziky, i když je sebenáročnější – na hraní i poslech. U nás to navíc bylo tak, že základ muziky vznikal primárně v duu kytara a bicí, takže jsme udělali nějakou kostru a až posléze se na ní vše nabalovalo a vrstvilo, takže posluchač to má o to těžší, že musí při poslechu desky vstřebat rovnou vše, co na ní je. Ale když jsme pak slyšeli výsledek včetně všech samplů a zpěvů, sami jsme taky museli pak s odstupem drobně někde ubrat, aby toho na desce nebylo až příliš, nemuselo to být už přínosné a nechtěli jsme, aby deska nebyla konzistentní a nedržela při sobě jen proto, že jsme na ní dali každý nápad. Podle ohlasů je deska na poslech náročnější, ale většina lidí se shodla, že prvotní pocit chaosu pak vystřídá řád, když se s ní více seznámí. Sám asi cítím, že to není prvoposlechová jednohubka (v základu je to docela variabilní a proměnlivé), ale nemyslím, že je deska zásadně hudebně složitá, spíš je posluchač v soustředění rozkoncentrováván novými podněty, které mu pak dají smysl, až desku více pozná a nemusí furt něco „sledovat“. A poslední věc, ta posluchačská přívětivost… jak jsem řekl, nakonec jsme některé věci vyřadili, aby to nebyl úplná maškaráda, takže se určitým způsobem dá říci, že i o to jsme se snažili, i když nám spíš šlo o nepřeplácanost a přehlednost zvuku. Ale mám pocit, že až s novými věcmi, na kterých děláme, je tenhle přístup patrnější, ačkoli jsou tam zas jiné extrémy 🙂 A abych to ještě doplnil nějakou argumentací, jsme nominováni na Břitvu a Anděla, takže to nějak uposlouchatelné musí být 🙂

Jak bude pokračovat další etapa návratu DEMIMONDE? Zkus zmínit nějaké koncerty, které vás čekají. Na eventualitu další nahrávky se sice skoro bojím zeptat, ale…. 🙂
Jen se neboj 🙂 Nové skladby děláme, myslím, že jsou krapet přímočařejší, místy docela temné, rovněž groovovější a více se „hýbou“, ale zase jsme zvýšili bpm a muzika není tak valivá, no zas je tam nějaký posun, ale určitě to nebude nic o třech riffech na skladbu 🙂 Nevím, jak další deska, možná zkusíme singl, nebo EP, zatím nevím, ale určitě něco bude. Jen pro to najít zpěváka, protože ten náš se do budoucna chce soustředit na další projekty v životě, takže pokud tohle někdo čte, může mi psát nebo si mě někde odchytnout, třeba na těch nejbližších koncertech, které jsou: 11.5. v Praze s ORANSSI PAZUZU a COBALT, den na to Břitva v Brně, pak MetalGate Czech Death fest a ve Volyni u Kapáků ETEF fest.

Demimonde_bandPosuneme se dále. Zajímalo by mě, jak moc je náročný samotný proces znovuoživování jména DEMIMONDE? Kolik energie budete v současné době vkládat do proma a vůbec celého toho „nutného cirkusu“? Neuvažujete např. o reedici „Mutant Star“?
Reedice „Mutant Star“ (ani dema) nebude, to je, myslím, zbytečné, i když třeba nový mix a master by mohl být zajímavý. Řešíme, zda nějakou starobu nevykopat z hrobu a nezahrát ji live, ale asi se to nezvládne. Promo a oživování jména je tak ňák na mě. Ale při práci, zkoušení, dělání webu, pořádání koncertů, rodině a všech věcí okolo kapely je to časově náročné. Posílám ven cdčka i digitál, ale co si budeme nalhávat, dnes je interpretů tolik a weby tím logicky zahlceny, že je fakt těžké se prosadit i jen u nás. A to i při mý pozici, že jeden z těch hudebních webů dělám – i tak mi dost z našich kolegů ani neodpoví. Navíc jak čas běží, hodně webů se deskami staršími než dva měsíce už ani nezaobírá, anebo ti nabídne balíček, že si recenzi s nějakým bannerem a zmínkou na webu můžeš koupit, což při těch zahraničních taxách není vůbec myslitelné finančně utáhnout, pokud sám nevyděláváš tolik, abys měl „nevyčerpatelný“ zdroj financí nebo za sebou makající management a label, který kapele věří a maká na ní, což se dnes prakticky neděje ani u velkých firem, natož těch malých, které jsou rády, že dají dohromady budget na vydání desky. Ale nevzdávám to a dělám na těchhle věcech, jako na všem ostatním okolo, když to čas dovolí, po nocích prakticky denně. Samozřejmě by bylo fajn, kdybychom si mohli dovolit platit všechny ty nabídky webů, nebo třeba plánovat víc živého hraní či dokonce nějakých delších výjezdů, abychom se „vyhrabali“, ale člověk už se prostě s nastalými situacemi musí nějak vypořádat. Tou první bude najít někoho k mikrofonu.

Inspiroval ses někdy od nějaké kapely s ohledem na „lídrovství“? Jak moc je pro kapelu důležité, když má v kapele osobnost, jež dokáže za ostatní mluvit a důstojně prezentovat vše potřebné? O které kapele bys řekl, že má tuto stránku perfektně zmáknutou?
Člověk se asi chtě nechtě vždy někdy inspiruje, ale co do toho lídrovství, nenapadá mě – až na opravdu velké kapely, kde to celé v pozadí stejně řídí management – momentálně žádná kapela, kde bych jakože něco odkoukával. Nicméně je bezesporu důležité, když kapela (resp. jakýkoli veřejně činný subjekt) má nějakého solidního mluvčího a který reprezentuje její hodnoty. Dnes je sice i dost interpretů, kteří na sebe nadávají kontakty ani nic o kapele nezveřejňují (hlavně případ bm scény), ale mě samotnému pak nějaká interakce, ať už jako člověku z webu, nebo pouhému posluchači, chybí. Neříkám, že tajemno nemá své kouzlo, ale když už něco nechám takto do svého světa/života vstoupit, většinou mě pak zajímá i něco víc.

Ty osobně se na scéně pohybuješ už dlouhé roky. Píšeš pro Marast, oživil jsi DEMIMONDE, spolupořádáš koncerty atd. atd. Měl jsi ale už někdy chuť se na všechno vykašlat a jít raději na ryby? 🙂 Co pro tebe metalový underground vlastně znamená?
Heh, no už jsem párkrát se zahořklým srdcem skončil, ale vždy mě to nějak stáhlo zpět zas do tohodle světa. A DEMIMONDE jsem neoživil, ono se to stalo tak nějak samo. Chodili jsme si s klukama po letech jen tak brnknout, až z toho najednou byly nějaké nápady, které zněly trochu demimondovsky, až jsme nakonec po víc než ročním blbnutí ve zkušebně začali hledat kytaristu a vznikla z toho kapela. Původní záměr nebyl oživovat DEMIMONDE a kdybych to, nebo někdo jiný, plánoval jako návrat, nikdy bych do toho nešel, neb tuhle kapitolu jsem měl už uzavřenou. Ale osud naděluje… A co pro mě „androš“ znamená? Kdysi to opravdu docela fungovalo jako komunita a vztahy s lidmi byly blízké, ale dnes, až na pár výjimek (většinou pražských, ale možná je to dané tím provázáním vzhledem místu mého působení), si každý, mám pocit, spíš hraje na vlastním písečku a těch spoluprací a vazeb tolik není. Ale úplně v pytli není, to říct nechci, furt na scéně mám dost kámošů, noví přibývají, i spolupráce (i trvalá) se sem tam nějaká urodí a furt je komu s čím vypomoci a na koho se v případě nouze obrátit, takže to furt pokládám za komunitní společenství, které mám rád a v němž se rád pohybuji. Tyvole, však je to už více než tři dekády! 🙂

Díky moc za odpovědi! Nechť se Ti daří ve všech ohledech…. 🙂
Já taky moc děkuju a přeju to samé. Podporujte věci, co máte rádi, ať mezi ně muzika patří či ne!

ALL

http://demimonde.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *