Dlouhověkost na jedné straně a stále vysoko posazená laťka kvality na straně druhé. To jsou DARK GAMBALLE, model 2024. Kapela si během své dlouholeté dráhy prošla vším možným a ani v dnešní době nepřestává udivovat svou vitalitou a svébytnou prezentací. Novinkový počin „Dobrý lhář“ je už v pořadí patnáctým řadovým albem, které ani v nejmenším nezaostává za dnes už tolik oblíbenými předchůdci. Nad tím vším se ovšem hlouběji zamyslím v recenzi. Tento příspěvek musí být především o hlavních protagonistech, kterými jsou zpěvák Desed a kytarista Deady.
Hoši, jak byste popsali cestu, která vedla k novému albu? Zmocňuje se vás stále ještě netrpělivost, když něco nejde podle plánu, třeba i dost pomalu? Je nějaká z nových skladeb staršího data?
Deady: Naštěstí to nebyl náš případ. Ačkoli vydání CD nám na naše poměry trvalo trochu déle, tak to nebylo kvůli tomu, že bychom neměli písně. Naopak, bylo jich poměrně dost a vybrali jsme pouze ty, kterým jsme všichni věřili a snažili se je pak dotáhnout do maxima. Jediná píseň, která je staršího data, je „Třetí dech“, která se tematicky moc nehodila na „Hluboký nádech“. Tak jsme ji vydali až teď.
Desed: Zmocňuje se mě úplně všechno, co popisuješ. Od prvního alba „Sex ´N Death“, až po „Dobrého lháře“. Žádné album nevzniklo v úplném klidu bez třenic, hádek, ale i nadšení, radostí. Jen ty mantinely vlastní minulosti, odpovědnosti, aby písně nebyly hloupé a obstály, jsou v současnosti vysoké jako mrakodrapy. Napsat a dotáhnout do konce píseň pro DARK GAMBALLE je opravdu velice složitý proces. Osobnosti v kapele se rozdílně vyprofilovaly, míra ostatních zálib a pracovních povinností se zmnohonásobila, taky osobní interest jednotlivých členů pro DG je na rozdílných hodnotách, což je samozřejmě úplně normální, a v průběhu času se hodnoty plus i mínus mění. Kdybychom chtěli u všeho dosáhnout stoprocentní shody, tak by album vyšlo tak v roce 2029. A možná navzdory tomu všemu je „Dobrý lhář“ za mě velmi silné album. Čas ukáže, jestli tomu tak je.
Hodně posluchačů si všímá „černobílé kontinuity“, která se týká posledních tří alb DARK GAMBALLE, někteří dokonce hovoří o trilogii. Měli jste i toto v hlavě, když jste „Dobrého lháře“ dokončovali? Dokázali byste říci, v čem se tyto tři počiny dále shodují?
Deady: Já jsem při skládání nic takového v hlavě neměl a jako trilogii ji proto určitě nevnímám. Každá píseň má pro mě svůj příběh. Trochu návodné může být v tomto ohledu černobílé grafické zpracování obalu, ale po hudební stránce si myslím, že je zde spousta nových prvků a zejména i nový bubeník Sanny.
Desed: Úplně chápu, proč obaly vyvolávají dojmy trilogie, ale skutečně jde pouze o náhodu, o to, že se nám líbí práce Michala Hladíka i Tomáše Kučerovského. A taky o to, že obaly na bílém pozadí vypadají mocně (jak řekl vydavatel Berry). Příště může být totální změna a já bych byl i pro. Nejsme ortodoxní vyznavači jednoho hudebního stylu, výtvarného umění, ba ani loga. Byli, jsme a budeme chameleoni, tvůrci bonboniér a staří nenapravitelní hybridi.
U grafiky bych se ještě zastavil. Většina kapel si zakládá na svém logu, které bývá mnohdy naprosto nedotknutelné. DARK GAMBALLE jdou zcela opačnou cestou, těch log jste měli celou řadu, ovšem žádné jste si neponechali na věky. S „Dobrým lhářem“ navíc přicházíte s dalším „kouskem“, který jaksi dotváří ústřední kresbu. Je tohle všechno o nějaké strategii, nebo spíše o náhodě?
Desed: Je o respektu k tvůrci obalu a loga a taky dobrá příležitost mít spousty nového merche. Nové logo vyvolalo velké emoce z obou spekter názorů. Potěšující je, že zájem o album, trika s motivem „Dobrého lháře“ je nejmasovější od dob vydání „Sex ‚n‘ Death“. V předprodeji alba jsme byli s Jaykayem doslova zahlceni objednávkami. Takže suma sumárum, album „Dobrý lhář“ a nové logo rozhodně překonalo očekávání a vyvolalo velkou odezvu.
„Dobrý lhář“ obklopují dva tvrdé tracky (úvodní „Nikdy“ a finální cover „Pal vocuď“), ovšem ostatní skladby jsou spíše zadumané a náladotvorné, mnohdy se dá hovořit dokonce o kompozicích („Ztracené světlo“, „Obyčejný příběh“). Budete souhlasit, když vaši tvorbu označím za progresivní rock gamballského střihu?
Deady: Já to vnímám trochu jinak, ale oponovat ti nebudu. Každý ať si pod tím představí cokoli chce a pojmenuje si to podle svého. V tom je hudba krásná, že se nedá změřit ani zvážit.????
Desed: Já bych přidal Třetí hlas a souhlasil s tebou. Album potřebuje soustředěný poslech. Vesmír veleb, že se povedlo tolik lidí zasáhnout, aby albu i jednotlivým písním věnovali svůj čas. Typy jednotlivých redaktorů i fans na nejlepší píseň z alba se absolutně liší, každý slyší nějakou jinou, ale shodnou se, že je album velice zaujalo. A to spolu mluvíme čtrnáct dnů od vydání alba.
Která z nových skladeb podle vašeho soudu nejvíce charakterizuje současnou tvorbu DARK GAMBALLE? Jaký song považujete z osobního hlediska za ten nejdůležitější?
Deady: Těžko říci, ale pro mě z nového CD asi nejvíce charakterizují současnou tvorbu DG písně „Dobrý lhář“ a „Obyčejný příběh“. V obou je podle mě několik nevšedních harmonií, kontrastů, civilní Desedovy poezie, a přitom mají strukturu písně a snad i tah na branku.
Desed: Za mě nejvíc „Dobrý lhář“ a „Ztracené světlo.“ Obě mají jiného autora a perfektně reflektují jejich osobnosti. Přemýšlivý, progresivní Deadyho „Dobrý lhář“ a minimalistický a přímočarý Spajsiho přístup ve „Ztraceném světlu“. No, když k tomu přidáš malující, ale nekompromisní basu, rtuťovité a technické Sannyho bubny, mé texty a zpěv, máš současnou esenci DARK GAMBALLE.
V některých skladbách cítím ducha sedmdesátých let, řekněme po stránce feelingu („Obyčejný příběh“). Proti tomuto faktoru ovšem stojí zvuková moderna a jakási sounáležitost ke crossoveru. Díváte se v současné době, myslím teď po stránce inspirace, spíše do minulosti?
Deady: Tak to jsi mě překvapil, tohle slyším poprvé. Ze sedmdesátých let jsem vždy miloval zejména DOORS, LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH. Když jsem byl prcek, pořád jsem si to pouštěl dokola. Je možné, že to tam v podvědomí pořád někde mám a ovlivnilo to můj rukopis. Každopádně když skládám, nikdy se vědomě ničím neinspiruji, nekopíruji, nekradu…to bych to raději nedělal vůbec. Každá píseň vychází z nějaké mé životní zkušenosti. Někdy vyhřezne ven, jindy se dere na povrch velmi dlouho. Základy většiny písní na tomto CD vznikaly většinou přes noc, kdy jsem je obvykle následující den poslal zbytku kapely k poslechu, jestli se jimi budeme dále společně zabývat…
Desed: Přestože jsem o generaci starší než Deady, tak vlivy 70´s u mě moc nehledej, opravdový vliv měla až hudba z pozdějších let. Pro mě byly 70’s především QUEEN, AC/DC a trochu BLACK SABBATH. Pak v 80´s přebrali otěže IRON MAIDEN, ACCEPT, ale ta opravdová posedlost a nutkavý pocit poslouchat 1000x nahrávku dokola přišla až s prvními třemi alby METALLIKY. DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN, které dnes miluju, se mi v mládí zdáli příliš měkcí a neuměli mě chytit, METALLIKOU jsem byl mnoho let doslova pohlcený. Dnes je mi jedno, jestli je písně rychlá, tvrdá nebo pomalá (či progresivní), musí mě bavit. Mám rád thrash i death nebo black metal a k tomu klidně elektroniku, gotiku.
V každé skladbě je spousta neotřelých postupů, opětovně jste se zaměřili na řadu detailů, které ovšem postřehne jen člověk, který si CD poctivě vyposlechne, nejlépe hned několikrát. Jak moc zamrzí, když se pak dočtete, že DARK GAMBALLE vydali „pouze kvalitní pokračování předchozího“? Anebo i toto hodnocení považujete v podstatě za „kladné“?
Deady: Taková je dnešní doba, kdy forma převládá nad obsahem. Vše se dělá za běhu… Jen málo lidí si skutečně udělá čas, aby si CD poslechli celé, třeba i několikrát a přemýšleli nad detaily. Jasně, trochu to zamrzí, když nad tím člověk stráví tolik času, ale děláme to hlavně kvůli sobě a každý ať si to přebere po svém.
Desed: Ano, zamrzí to, ale už ne tolik jako v minulosti. Já totiž něco takového vždy čekám. Doby velkých zlomů např. z „Under The Bottom“ na „Dark Gamballe“ jsou pryč. Vlivů a události je mnoho každý den, a tak je velké štěstí, když zrovna tvému albu dá někdo přednost a poslechne si jej do detailu. Většina prostě proběhne rychle kolem a nemá čas vnímat detaily. To je ale v pořádku. Dnes už se o DARK GAMBALLE nebojím. Přece jen se najdou lidi, kteří DG považuji za exklusivní záležitost, koupí si album a přijdou na koncert. Jsem za ně vděčný.
Co myslíte, že od vás pravověrný fanoušek DARK GAMBALLE v současnosti očekává? Potkáváte na koncertech zcela nové tváře, lidi, kteří znají pouze vaše novější nahrávky? Je pro vás přínosné setkávat se s posluchači, jež nejsou „zatěžkáni“ vaší košatou diskografií?
Deady: Přijde mi, že nových a mladých tváří je na koncertech poměrně dost, což mě samozřejmě těší. Nicméně někdy je až dojemné, když někteří naši věrní srdcaři jedou až na druhý konec republiky, aby si poslechli naše vystoupení, případně se podělili v mezidobí o své životní radosti a strasti a potom jeli zase několik hodin zpátky domů…
Desed: Ne že bych byl starý (smích), ale pár generaci fanoušků jsem už zažil. Pro mě je přínosné, že lidi chodí na koncerty, jejich věk nijak neřeším.
Texty opět popisují témata civilní a na první pohled docela obyčejná. Lhaní, pokrytectví, podvody, lidské hlouposti… atd. Je za „Dobrým lhářem“ nějaké komplexní sdělení, které stojí zato vypíchnout? Líbí se mi, že se stále držíte „nekazatelství“, za což jsem rád…
Desed: Kazatelství je mně osobně nesympatické. Mnohokrát za život jsem se nad ním zamýšlel. Na jednu stranu pokud jsi opravdu slavná osoba, jako třeba Bono Vox, tak máš možnost upozornit lidi na nějakou věc, můžeš i hodně pomoci. Velmi záleží na způsobu, jak to uděláš. Já osobně považuju rodinu, náboženství a politické názory za mé osobní věci a nerad nechávám do nich komukoliv nahlédnout. Nejsem odborník na politická témata, nemám dostatečný rozhled a relevantní informace, tak se ode mě nedá nějaké kazatelství čekat. Civilní témata jsou mi blízká, pozorovat lidi a jejich příběhy bude vždy fascinující, nehledě na to, že sám si dokážu vytvořit spoustu témat.
Jsem nedokonalý, často chybující jedinec.
Nedávno jste do světa vypustili kolosální klip k titulní skladbě. Za mě je to opravdu parádní práce. Navíc osobně preferuji klipy, kde celá kapela „hraje“ (myšleno na nástroje ????). Zkuste nám celé dílo trochu popsat? Je natáčení videa alespoň trochu zábava, nebo pouze dřina?
Desed: Začnu od konce. Práce na klipu s Martinem Ferkem je skutečně i zábava. On je neobyčejně empatický člověk a velice snadno se s ním pracuje. Ví velice dobře, který záběr je použitelný a nenechá herce do nekonečna opakovat nějakou scénu. Jsem nesmírně hrdý, že se můžu považovat za jeho kamaráda. Klip k „Dobrému lháři“ se vyvíjel postupně. Martin přijel ke mně i s rodinou a já ho vzal na místa, která jsem měl připravená pro klip. Měli jsme štěstí na počasí. Místo, ve kterém se měli v budoucnu procházet hříšníci, Martin hned natočil. S bráchou jsme později dokonce jeden den věnovali prosekáváním cesty k další lokaci (cirka 500 metrů travin a keřů), později s Martinem uklizením a malováním post apo prostor…atd. Zapojili jsme do práce rodiny, naše bedňáky, Michala Štefloviče, dokonce i Jaykaye, který se po klipu „Baletky v hlavě“ (kde ho Havran nechal stát nahého v ledové vodě a pak mu rozmazal obličej) konečně dočkal toho, že je v klipu vidět. (smích). No, vlastně byl vidět už ve „Tmě“, jenomže vidění ve tmě se nepočítá, bo je tma a nic není vidět. Bez těchto nezištných pomocí by klip nemohl vzniknout. Obrovské poděkování všem, kteří se na klipu podíleli.
Máte v plánu ještě další klip?
Desed: Ještě bychom chtěli zpracovat „Obyčejný příběh“, možná i „Nikdy“. Zatím je ale brzy, uvidíme, jak a na co budou reagovat lidi. Čas ukáže, vytvářet klipy mě baví, takže za mě bych určitě ještě nějaký klip udělal. Už od dob Headbangers Ball miluju spojení hudby a obrazu. Jsem velký hltač klipů napříč hudebními styly. Momentálně mám velkou radost z klipu „Dobrý lhář“ od Martina Ferka.
Nelze se nezeptat na předělávku „Pal vocuď“ od JASNÉ PÁKY, která album zakončuje. Čím především zapadá do konceptu, že jste na ni vsadili?
Desed: Zapadá do konceptu svou divokostí a taky tím, že stejně jako několik písní poukazuje na lidské vlastnosti. Tady je to o netoleranci a strachu z něčeho, čemu lidi nerozumí, a tak se toho bojí. V případě „PVH“ to byly máničky a svoboda. Později tetování, walkmany (skutečně jsem schytával hejty za chození venku s molitanovými sluchátky v roce 1987) :-))) A teď to asi bude na dlouho AI.
Coververzí máte už dlouhou řádku. Je ještě nějaká, kterou máte v podstatě připravenou, ale doposud jste ji nevyužili? Je reálné, že byste někdy vydali kompilaci všech coverů (třeba jen prostřednictvím elektronických platforem)? Např. „Tmavomodrý svět“ si člověk jen tak nepustí, „ Pogo, punk a R’n’R“ od N.V.Ú. rovněž… A je toho samozřejmě mnohem víc. Není to škoda?
Desed: Jak běžíme stále dopředu, tak není mnoho času na to se ohlížet. Nedávno se mě fans ptali na „Best Of Dark Gamballe“, mluví se znovu o vydání DARK – Dark Gamballe z roku 1998 na LP. To všechno samozřejmě stojí peníze a taky na realizaci potřebuješ čas, který pak nemůžeš věnovat nové tvorbě. Faktem je, že by si některé písně ohlédnutí zasloužily. Ideální by bylo, kdyby se o to někdo postaral, to by bylo báječné.
Diskografie DARK GAMBALLE je už nějaký pátek hodně košatá, nicméně chuť tvořit vás ani zdá se neopouští. Stačíte se přitom všem dívat i trochu do zpětného zrcátka? Jsou nějaké skladby, které jste dříve nepreferovali, ale v dohledné době byste se k nim rádi vrátili? Je vůbec nějaká skladba, kterou všichni preferujete, máte ji za skrytý poklad, ale z nějakého důvodu ji nehrajete (i třeba z technických)?
Deady: Když budu mluvit sám za sebe, tak pár takových písní mám. Je to pro mě například „Zhasínám“, „Píseň“ nebo „Náměsíčník“.
Desed: Taky nemůžu mluvit za všechny, ale nejspíš by to byl „Večer po kometou“, „Zhasínám“. Za mě bych přidal „Tenata“, „Taxi city“, „Na dotek“, „Nohy jsou těžký“, „Ostrý“, „Nenapravitelný“, „Píseň“, „Proti větru“, „Tchari Mari“, „Savadulari“, „Kofer“.
Mějte se naprosto skvěle, jsme v kontaktu, těším se napříště!
Deady: Díky, bylo mi ctí a potěšením.
Desed: Děkuju za letitou podporu, kamaráde.