DARK FUTURE

Rozhovor s kapelou DARK FUTURE byl velice zvláštní, jelikož tihle borci jsou moji dobří přátelé a tak celý pokec se nesl ve velmi spontánním duchu. Cíl diskuse však zůstal zachován. Debutové album „Spurious Semblance“ je už nějaký ten pátek v oběhu a tak jsem si sezval téměř kompletní partičku do oblíbené kladenské hospůdky „U Gymplu“ (zas tak velký problém to nebyl) a příjemně s nimi podebatil… Zde ještě uvádím současnou sestavu: Máša – basa, zpěv, David – kytara, Ludwig – kytara, Honza – bicí.

Klasická otázka na úvod. Jaká panuje atmosféra ve vašem táboře po vydání debutového alba?
Máša: Jednoznačně panuje dobrá nálada. Jsme maximálně spokojeni!
David: Atmosféra je dobrá, ale to byla vždycky! Některé skladby na albu jsou přece jen starší… trochu se zdá, že jsme tuhle desku vydávali deset let.
Ludwig: Ano, některé skladby jsou opravdu staré téměř pět let. Kdybychom ty skladby nahrávali teď, tak by zněly úplně jinak. Směřujeme trošku někam jinam…
Máša: Snažíme se jít trošku jinam, než ostatní kapely. Tuhle desku budeme samozřejmě podporovat taky, i když naše nynější cesta se už trošku liší. Je to cesta originality :-).

Můžete tedy nějakým způsobem popsat, jak nové skladby zní? Kolik nových kousků vlastně máte?
Máša: Máme tři až čtyři kousky, který jsou zatím rozdělaný. Totéž se týká textů. Stylově se posouváme trošku do větší progresivity.
David: Nové skladby jsou mnohem pomalejší a můžu ti říct, že je to docela pěknej guláš.

Na samotnou desku jste čekali opravdu dost dlouho. Ty (Máša) a Ludwig vlastně patříte mezi zakládající členy kapely. Berete tedy vydání CD jako takové zadostiučinění?
Máša: My jsem šli tak nějak pomalu. Jak šel vývoj, učili jsme se hrát, až jsme dospěli k tomuhle CD. Určitě jsme mohli udělat více z hlediska propagace, ale hlavně se více angažovat.
Ludwig: Tak zadostiučinění to tak trochu je. Vzpomínám na začátky, který byly dost dramatický. Nikdo na nic pořádně neuměl. Hráli jsme na všechno co bylo, začali jsme vytvářet první riffy a pozvolna skládat písničky.

Jak vlastně probíhalo nahrávání a kde jste CD „kuchtili“? Mně se celkový zvuk zdá celkem podařený…
Máša: Nahrávali jsme v Třinci v Blue studiu v roce 2001 a jediné, co k tomu můžu říci, je to, že tam už nepůjdeme. Jinak se tam dobře chlastalo a kalilo.
Ludwig: Spokojený jsme tak napůl. Mohlo by to být samozřejmě lepší. V rámci našich finančních možností to však ani lepší být nemohlo. Studio stálo dvě stovky na hodinu a za ty prachy dnes už nenahraješ ani…

Z vašich úst jsem už slyšel spoustu zajímavých historek z natáčení. Tak se s nějakou pochlubte čtenářům…
David: Tak já jsem se třeba normálně vožral v trafice, což se mi nikdy předtím nestalo.
Máša: Zážitek byl dobrý hlavně z hruškovice a z tekutiny zvané Vamp. Byla tam nějaká soutěž, které jsme se zúčastnili a pak jsme odcházeli prakticky po čtyřech. Ludwig blil jak šakal :-).

Album jste vydali vlastním nákladem a to byl také důvod, proč se celý proces tak dlouho protahoval. Zajímalo by mě, kolik vydavatelů jste vlastně oslovili a kdo všechno vám neodpověděl?
David: Oslovili jsme skoro všechny a skoro nikdo nám neodpověděl :-). Čest některým výjimkám. Vesměs však více odpovídaly firmy ze zahraničí, i když to nechtěly. Nechtěly to, ale odpověděly.
Máša: Když ono právě s tím stylem, co hrajeme, je docela problém. V současnosti zrovna „neletí“ a tak i nyní bude strašně těžké nějakého vydavatele sehnat. Hudbu však děláme pro sebe a vždy budeme dělat to, co se líbí nám.

Máte třeba představu, u jaké firmy byste chtěli album vydat?
Ludwig: Je to v podstatě jedno. Důležité je, aby bylo dost peněz na vytvoření kvalitního zvuku.

A domníváte se, že je chyba jen ve vydavatelích, kteří vás „nechtěj“? Nemáte třeba pocit, že jste z hlediska propagace kapely málo aktivní?
Ludwig: Tak to asi určitě. Nejsme v tomhle ohledu aktivní, jako třeba jiné kapely. Času na tyhle věci je málo.
David: My děláme hudbu spíš jenom pro tu muziku a všechno to obstarávání okolo nás nikoho moc nebaví. Tři hodiny denně sedět u počítače a starat se o propagaci kapely, rozesílat diskografii, věčné lezení někomu do prdele… to není nic pro nás.

Totéž se dá říci o několika koncertech v Belgii, které jste měli jet společně s DESPISE. Nakonec však ze všeho sešlo. Že by se vám z toho rozklepala prdelka?
Máša: Tak strach jsme z toho měli, ale ne z toho, že bychom to nezvládli zahrát. Bylo to vlastně v zimě, v háji jsme měli auto a velké problémy byly s prací. Museli bychom si vzít volno a právě z těchto důvodů nám to neklaplo. Strach tedy nebyl z toho tam hrát, ale spíš se to nesešlo tak, abychom tam mohli odjet.
David: A taky oni dva už jsou starý a líný :-).
Máša: To je taky fakt. Ale kdyby něco zas takového bylo…

Chtěl bych teď navázat na předchozí Mášovu myšlenku. Říkal jsi, že hudba podobná té vaší moc neletí. V současnosti je populární spíš brutální death metal amerického střihu a když si vzpomenu třeba na technické death metalisty SCENERY, tak zde máme stejný problém jako u vás. Proč si myslíš, že dávají lidé přednost raději této muzice? Vždyť z hlediska melodií jsou tyhle party mnohem chudší?
Máša: Tak nevím, možná je to proto, že se na to dobře paří na koncertě. Dáš si nějaký to pivo a lítáš tam jak šílenec. Vždyť to znáš. My však hrajeme muziku, kterou, aby sis trochu více vychutnal, musíš poslouchat v klidu. Je třeba rovněž na více poslechů, aby se do toho člověk dostal. U toho brutal deathu je to jinak. Tím však nechci říct, že hrajeme nějakou relaxační hudbu. Na CD zníme přece jen trošku uhlazeněji, ale na „živo“ je to přece jen větší nářez. Death-grind to ale není.

Čím dál tím víc začínáte využívat čistého zpěvu. Zatím tenhle prvek není nikterak markantní, ale přece jen už ho nelze přeslechnout. Hodláte ho v budoucnosti využívat ještě více?
Máša: Myslím, že určitě. Kompletně čistý zpěv převládat nebude (to bych se musel někde naučit :-), ale nějaké vsuvky tam opět budou. A nemělo by zůstat jen u zpěvu. Napadlo nás třeba využití dechové sekce a podobných věcí.
David: Využití těchto věcí nemusí být nijak pravidelné, ale dát něco podobného na desku se mi zdá jako docela dobrý nápad. Dechová sekce by byla fajn, dále mě napadla třeba mandolína.
Ludwig: Nebylo by špatné tyhle nástroje zařadit, třeba do nějaké instrumentálky, která by se normálně třeba ani nehrála na koncertech. Čím víc experimentů, tím víc je pak ta nahrávka barevnější.
Máša: To je právě ono. Nechceme se bránit experimentům a ani míchání stylů. Samozřejmě je ale stále nutné, aby ta hudba měla i nadále hlavu a patu. Nechceme tam rvát něco jenom proto, aby to tam bylo.

Vaše odpovědi mají spojitost s děkovačkou v bookletu alba, kde se také objevily spolky, které nemají s metalem nic moc společného. Inspirace v odlišných stylech je tedy zřejmá…
Máša: Ano. Konkrétně já mám z každého žánru nějakého oblíbence. Ty kapely, které jsou v tom bookletu, na nás však měly vliv asi největší. Viz. UŽ JSME DOMA.
Ludwig: Snažíme se z každé kapely něco vzít (co se tedy inspirace týče). Proto taky zníme docela specificky, i když samozřejmě každý na to bude mít asi jiný názor.
David: Je možná hodně kapel, které mají podobný přístup jako my, ale hrají dočista něco jiného. Třeba zrovna UŽ JSME DOMA! V naší muzice bys je těžko zaslechl, přesto jejich přístup je pěknej a určitý vliv na nás měli.

Neustále se tedy snažíte něčím odlišovat od ostatních kapel. Hudba k tomu zatím směřuje pomalinku, ovšem např. obal k „Spurious Semblance“ je hodně jinde. Co to tam je za ksicht?
Ludwig: Je to socha, kterou vyfotil náš kamarád. Ukázal nám několik fotek a my jsme si z nich vybrali tuhle.

Dobrá. Přejdeme teď do jiných hudebních končin. Zajímalo by mě, jak se vám např. líbí naše undergroundová scéna? Spoustu lidem termín „podzemí“ doslova leze krkem, ovšem já ho i tak použiju…
Máša: Českou scénu sleduju docela dost, ale příliš ne tu metalovou. Líbí se mi např. CONTRASTIC, kteří si dělaj tu hudbu po svém… a určitě by toho bylo mnohem víc, jenže dnes je muziky tolik, že člověk prostě nemá šanci tohle šílené kvantum stíhat. Člověk dává samozřejmě přednost svým „starým koňům“ a teď ještě stíhat to ostatní, nebo dokonce kupovat demáče, to už jaksi nejde. Samozřejmě někdy něco vyměním, ale že bych pravidelně lítal do Rock Café kupovat něco nového, to ne.
Ludwig: Jsem na tom úplně stejně.
David: Člověk po těch letech k tomu začíná mít trošku jiný přístup. Dřív lidé i k těm novinkám přistupovali jinak. Vidíš to třeba na návštěvnostech koncertů. První generace, která to úplně žrala, ta už je tolik stará, že už ji nebaví lítat po koncertech a poslouchat kapely, které nezná.

Jasně, ale i přesto se domnívám, že i v naší prťavé republice se najdou kapely, které dokáží zahraniční party strčit do kapsy. Pamatuješ, jak nás ještě s Payem rozdovádělo vystoupení „Sajlentů“?
Máša: Ano. Na ty bych úplně zapomněl. To je také jedna z kapel, kterou mám rád. Hudbu dělají po svém a opravdu jim to hraje. Zrovna tam jsem ale viděl spíše zahraniční kapely, jako např. NECROPHAGIST a ti byli hodně vyhraní. Totéž se dalo říci i o PUNGENT STENCH a HOLLENTHON, kteří měli podle mě taky nad našimi kapelami navrch. Takže vážně nevím. I když třeba RedBlack vydává opravdu kvalitní kapely. Už ani ne tolik metal, ale tíhnou spíše k té alternativě. INSANIA se mi líbí, ROOT taky můžu a i nová deska ENDLESS mě docela zaujala.

Naše scéna je prolezlá dobrým i zlým, ostatně jako všechno ostatní. Zajímalo by mě však, co vás na ní nejvíce vadí?
David: Vadí mi uzavřenost a netolerance. Vzpomenu na loňský Obscene Extreme festival, kam se jezdím každý rok pobavit a na posledním ročníku jsem kráčel v tričku UŽ JSME DOMA. Dívali se tam na mě jak na debila, protože jsem na sobě neměl sto tisíc pyramid a někteří mi dávali najevo, co jako si to dovoluju mít na sobě tohle tričko. A to jsem si právě myslel, že tahle scéna patří k těm nejtolerantnějším. Vůbec jsem to nečekal.

Opět do minulosti. Absolvovali jste celou řádku koncertů a vystoupení. Co třeba zmínit nějaký nezapomenutelný úspěch a stejně tak skvělý průšvih?
Máša: Jeden z nejlepších koncertů byl tenkrát v Neratovicích. Ani už nevím, jak se ta akce jmenovala. Hráli tam s námi SARCOM, AGGRESSIVE TYRANTS, LEGION a ALIENATION MENTAL. Bylo tam hodně lidí a měli jsme tam velký ohlas. Museli jsme i přidávat. Bylo to super! Ještě mě napadá jeden festival v Bílině. To bylo někdy v začátcích a tehdy byl ještě po muzice pořádný hlad a bylo tam dost lidí. Dnes už jsou lidi líný a když už něco, tak si raději to CD poslechnou doma. A nevětší průser je jasnej. Kladenská párty – Klub Laxní přístup. Alkoholové opojení nám nedovolilo zahrát víc jak tři a půl písničky. Na řadu přišly taky pády z pódia a hru na rozladěné kytary snad ani raději nebudu rozebírat. To byl nejhorší koncert a největší průser.

Hrajete tedy ještě jakýsi druh melodického death metalu, ale jak už jste uvedli, tomuto žánru jako posluchači už příliš neholdujete. Nenapadlo vás třeba založit nějaký boční projekt, který by s death metalem neměl vůbec nic společného?
Máša: Přemýšlíme o tom stále! Vlastně na každé zkoušce si různě hrajeme, protože nás někdy nebaví neustále zkoušet ty staré skladby. S tím projektem je to spíš tak, že na to není čas. Jsme rádi, že stíháme DARK FUTURE, natož abychom cvičili ještě něco jiného.
David: Ano, ten projekt je sice dobrý nápad, ale musím potvrdit to, co říkal Máša. Nedokážu si představit, že bychom tomu mohli věnovat tolik času, abychom mohli připravit něco, co by mělo smysl natolik, abychom s tím mohli někam vylézt.
Máša: Rozhodně by ale ten projekt nebyla žádná podbízivost. Byla by to hotová šílenost!
Ludwig: Tak já bych si něco nového klidně rád zkusil. Byla by to nová zkušenost. I třeba s jinejma lidma. Takhle by to přece jen bylo stále v těch stejnech kolejích a já bych rád trochu vybočil.

Ha! Takže bys, Ludvigu, šel třeba hrát úplně do jiné kapely, třeba na úkor DARK FUTURE?
Ludwig: Na úkor ne :-).

A když by to byla opravdu velká kapela? Nebo aby to bylo reálné, tak třeba nějaká česká. Třeba zrovna Silenti, o kterých už byla řeč?
Máša: On by šel do MORBID ANGEL :-).
Ludwig: Tak do „Sajlentů“ bych klidně šel :-). Ale nehrajou oni někde daleko? Určitě bych se však chtěl věnovat především té svojí kapele, protože tam bych asi nedostal tolik prostoru.
Máša: Já bych chtěl jít hrát do PIKODEATH :-).

To je mi tedy diskuze! Ještě ji opepříme. Což takhle nějaká cover verze? Pěkně ji nazkoušet a poté představit hladovému obecenstvu na nějakém letním festu!
Máša: Teď hodně hrajeme předělávku od ENTOMBED, který kurvíme docela dobře. V současné době jsme přemýšleli o tom, že uděláme U2, ale spíše jen pro naší potřebu. Chceme totiž odkoukat nějaké jejich aranže. V současné době tedy nevím, zda ji budeme na živo vůbec hrát. Na koncert by to však ještě nějakou švédskou vypalovačku chtělo. A na jakém festu? Brutal Assault, to bylo super!
Ludwig: Brutal Assault, to by bylo přesně ono!
David: Tak co já vím, tak jsme ještě uvažovali o SYTEM OF A DOWN, aby to bylo zas trochu z jiného ranku. Rád bych hrál na Obscene Extreme festu, abych nemusel platit lístek :-).
Máša: Tam by z nás měli určitě radost, Davide!

OK! U živého hraní ještě zůstaneme. Nedávno jste album „Spurious Semlance“ pokřtili na jedné nejmenované akci, za pomoci dvou nejmenovaných osob :-). Jak ji hodnotíte?
Máša: Tak je jasný, kde jsme to hráli a kdo nám to křtil :-). Pocity jsem z toho měl dobrý. Myslím, že byla dobrá atmosféra, ostatní kapely byly snad spokojený, lidi pařili a hlavně jsme se potom tak zmastili, že jsem byl potom vyřízenej ještě druhej den. Nediv se, že jsem ti nebral telefon.
Ludwig: Akce to byla dobrá! Máme to za sebou a nezbývá nic jiného, než jít dál.
David: Já z toho mám maximálně pozitivní zážitky. Opravdu se to vydařilo. Po nějaké době to byla zas jedna fajn akce.

Velice zajímavou postavou ve vaší kapele je bubeník Honza Lopata. K samotné hudbě přistupuje malinko odlišněji, než vy ostatní. Mohli byste jeho pozici v DARK FUTURE v krátkosti popsat? Nesedí tu s námi, tak snad to nebude brát tak, že ho pomlouváme…
Máša: To je pravda. On to má trošku jinak. Jeho asi nejvíc zajímá hra na bicí a jinak tu hudbu zas nijak moc nežere. Ale právě proto, že naše muzika není tak jednoduchá ani přímočará, tak si tam může vyzkoušet všechno možný a to myslím, že ho baví.
Ludwig: Myslím, že ho to baví, ale tady jde spíš o to, že nemáme žádné striktní požadavky, které se týkají přesnosti. Spíš se mu líbí, že si tam může zkoušet všemožný nápady, které ho napadnou.
David: Myslím, že je charakteristickej tím, že ho metal vůbec nezajímá, ale zajímá ho pouze technický provedení té hry. Snaží se, aby předvedl co nejlepší výkon v rámci toho hraní. Chce být co nejpřesnější, ale že by běhal po kapelách a koukal, co kde je jinde, tak on zrovna ten typ není.

Probíráme tady spoustu věcí kolem hudby a prakticky k ničemu jinému jsme se ještě nedostali. Co např. vaše další zájmy mimo hudby? Jsou ještě nějaké?
David: Muzika! Muzika jednoznačně vede. Potom takové ty standardní koníčky jako je putika a počítače, ovšem muzika je na prvním místě.
Ludwig: Tak to je těžké. Je to zas jen muzika, spojená s nástrojema. Zkoumám jak mají hrát, čtu časopisy a vlastně mám i na počítači nějaké programy a dá se říci, že mě zajímá i studiová technika, protože bych jednou chtěl mít svoje studio.
Máša: U mě je to podobné. Vlastně všechno se točí kolem muziky. Ať už hra, nebo poslouchání. Potom pařby, filmy a samozřejmě taky manželka :-).

Co vaše plány? Doufám, že další album nevyjde až v roce 2009…
Máša: Tak to doufám taky! Půjdeme přirozenou cestou, nijak se nebudeme honit a až to bude, tak to bude. Když se podívám do našeho kalendáře, tak si myslím, že do dvou let by to mohlo být. Ale možná, že to bude až za pět :-).
Ludwig: Máme tedy ty čtyři písničky, plus čtyři další a můžeme to vydat. Právě nejde tak ani o to nahrávání, ale spíš o to vydání té desky.
David: Ludwig zapomněl připomenout, že na jedné skladbě pracujeme půl roku :-).
Ludwig: Já si myslím, že do tvou let by to tak bylo optimální. Vyzkoušíme určitě jiné studio. Chceme, aby ten zvuk měl grády. Přál bych si, aby ta deska opravdu hrála. Nemůžu si pomoci, ale stále slyším ten rozdíl mezi českými kapelami a zahraničními. A je to v tom zvuku. Ty nahrávky mají takovej českej charakter a tak bych si právě přál natočit desku, která by se tomuhle všemu vymykala.
Máša: Třeba studio v Hostivaři není špatné, ovšem mně připadá, že všechny ty kapely, co tam nahrávaly, mají absolutně podobný zvuk kytar. Nechci kritizovat. V tom studiu jsem nikdy nebyl, ale dle nahrávek, který jsme slyšeli, jsme usoudili, že Hostivař ne. I když je to studio vyhlášené a hodně metalových kapel tam chodí.
Ludwig: Řekl bych, že dobré to může být u Dodo Doležala, ale i Exponent na Slovensku by nebyl k zahození.
David: Je to trošku problém. Právě z té Hostivaře vycházejí docela dobré nahrávky, ale mínus je právě to, že jsou si moc podobný.
Ludwig: Samozřejmě je to všechno o hledání. Experimenty se zvukem jsou nekonečný. Nejlepší by bylo mít svoje studio, abys tam mohl být jak dlouho chceš. Potom si s tím můžeš hrát jak dlouho chceš. Kdežto my a ostatní kapely u nás jsme nucený do toho studia přijít a udělat to jen jedním možným způsobem. Na to, abys to celé předělal, není čas ani peníze.
Máša: Jinak cíle jsou jasné: hrát, vydat desku a hlavní přání je, aby se naše hudba líbila lidem.
Ludwig: Já bych si přál, abychom se stále zlepšovali a šli dál a dál.
David: Totéž si přeju i já a ještě bych k tomu dodal v rozmezí pěti let nějaké to vystoupení v zahraničí. To by bylo fajn.

Probrali jsme všechno možné. Na závěr bych se ještě zeptal, jak moc jste hrdí na tenhle rozhovor?
Máša: Tak já jsem hrdej úplně maximálně :-)!
Ludwig: Je to skvělé, konečně jsme zase někde :-)…
David: …ale byla to práce :-).

Díky moc za fajn pokec, BYE!!!
Máša: Díky moc! Zdravíme čtenáře i naše posluchače. Poslouchejte DARK FUTURE!
David: Děkujeme čtenářům, že dočetli až sem!

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *