
Žánrově se CULT OF VAMPYRISM pohybují na tenkém ledě mezi black/doom metalem a gotikou, přičemž nejdůležitějším nástrojem v tvorbě Italů jsou klávesy. Jsou jisté chvíle, kdy právě tento nástroj dokáže docela příznačným způsobem nastolit pochmurnou atmosféru, ale to je asi tak všechno z čeho se lze alespoň trochu radovat. Ostatní nástroje jsou nepochopitelně upozaděny, a když už dostane konečně více prostoru kytara, jsou na pořadu obludné a nic neříkající riffy. Jako když přehazujete suchou slámu. Ale to všechno není úplně to nejhorší.

Existuje tedy alespoň něco, co by stálo za pozitivní hodnocení? No, příliš toho není. Kde nic není, ani smrt nebere. Ale… tak alespoň náznak pobavení se dostavil. Lyrika CULT OF VAMPYRISM je sice kompletně v angličtině, avšak vybraným skladbám vždycky předcházejí jakási modlitební intra v latině (místy i v italštině), což mi přijde jako docela dobrý vtip, přestože asi takhle to myšleno nebylo. CULT OF VAMPYRISM ovšem fanoušky Vatikánu patrně nebudou, to je nad slunce jasné. Velká škoda, že proti tomuto molochu nedokáží bojovat mnohem kvalitativnějším způsobem… „Aporia“ je zkrátka kolekce špatných a nevýrazných písní, řekněme polotovarů, na kterými se mělo ještě dlouze pracovat. Když to pak vezmu hodně symbolicky, tak úplně stejně nedokonale vypadá zpracování bookletu včetně ústředního obrázku. Logo CULT OF VAMPYRISM vypadá fakt otřesně…
ALL