CLAWFINGER – Deaf Dumb Blind (CD-1993,WEA)

V sekci „klasik“ dostala povětšinou prostor alba BLACK SABBATH, ovšem já jsem si dovolil tuto Dagonovu šňůru malinko narušit. Důvodem je oprášení kultovního debutu crossoverové formace CLAWFINGER, resp. jejich kultovního debutu, jenž v těchto dnech vychází v edici „Deafer Dumber Blinder“. Společně s tímto znovu vydaným klenotem, jsou zde ještě další 2CD (raritky, skladby z B-stran singlů, demo songy) + DVD „Live In Woodstock“. A jak to s těmi CLAWFINGER vlastně bylo v době, kdy tito sympaťáci stáli teprve na startovní čáře?

Kapelu založili dva mladíci, Zak Tell (zpěv) a Jocke Skog (programování), ke kterým se později přidal kytarista norským kytaristou Bard Torstensen, který se s kytarou přes rameno vydal z domovské Norska do sousedního Švédska a posléze do kapely přivedl i svého kámoše Erlenda Ottema. I přesto, že tihle hoši nebyli nikterak vytříbenými instrumentalisty, začali na sobě neskutečně pracovat a především se až neuvěřitelně shodli na hudebním směřování, v rámci kterého se v nahotě kráse vyklubal jejich opravdový talent.Někteří fanoušci třeba vůbec nemohli věřit tomu, že ono slavné Zakovo rapování, nepatří do arsenálu nějakého šíleného černocha z Brooklynu, i když je tedy pravdou, že Zak většinu svého mládí strávil v Londýně po boku svého otce. Ale zpět k černošskému přirovnání, jež Zak hodně provokativně zpracoval v první mimořádné skladbě „Nigger“. Ta se na dlouhou dobu stala nefalšovaným hitem většiny švédských rádií. Ale vysvětlujte tohle Američanům. Zak: „Do Ameriky jsme se nikdy nedostali. Stačilo, aby se ve skladbě objevilo slovo ‚negr‘ a už byl oheň na střeše. Někteří Amíci navíc text vůbec nepochopili a automaticky nás označili za rasistickou kapelu.“

BlinderAlbum „Deaf Dumb Blind“ spatřilo světlo světa na jaře 1993 a mnozí fandové pro něj vyrazili do prodejen najisto. Během dvou měsíců se z tohoto CD stal dokonalý bestselller a švédské noviny Expressen dokonce označili debut za úplně nejlepší album v sekci hard and heavy, které bylo kdy ve Švédsku natočeno. Počinu se však brzy dostalo i celosvětové distribuce a do dnešních dnů se ho prodalo víc jak 600 000 kusů, což je cifra naprosto neuvěřitelná. Zak: „V naší hudbě lze nalézt spoustu vlivů. Je to dáno hlavně tím, že každý z nás poslouchá úplně jinou hudbu. Vždy, když spolu zkoušíme, tak zároveň o všem hodně diskutujeme a často se dokonce stává, že se na krev pohádáme. Nakonec ale vždycky dokážeme skladbu udělat tak, že jsou s ní všichni spokojeni. To je pak i důkaz toho, že ta skladba musí být zákonitě dobrá.“ „Deaf Dumb Blind“ je vpravdě mimořádné album a rozhodně bych se ho nebál označit slovem „revoluční“. CLAWFINGER svou hudbu postavili na těžkotonážních kytarových riffech, jejichž řezavost jde proti proudu malebných klávesových ploch a zároveň světu ukázali, kterak se naplno vypořádat s celou řadou nasamplovaných pazvuků. Co se úspěšnosti týče, tak u posluchačů pochopitelně nejvíce zafungovaly sociálně-kritické vály jako „Nigger“, „The Truth“ či protiválečná „Warfair“, jejíž klipové zpracování si odneslo hned několik speciálních ocenění. Svou symboliku má však i do dnešní dnů často připomínaná hymna „Rosegrove“, při které se dva zakládající členové kapely vracejí do dob společné lopoty ve stejnojmenné nemocnici. Zak: „Ještě před námi bylo několik kapel, které se snažily do metalu přenést cosi z rapu, ale povětšinou se jednalo o takové neurčité věci. Zkrátka nikdo to zatím nezkusil úplně nadoraz. Až potom RAGE AGAINST THE MACHINE, kteří nás nakonec předběhli. Dost dobře si to pamatuju, protože když jejich album vyšlo, byli jsme zrovna ve studiu s cílem dokončit poslední skladbu. Najednou se pak zjevil náš kytarista a povídá: ‚Ahoj kluci, mám tady jednu kapelu, nějací RAGE AGAINST THE MACHINE a zní to zatraceně dobře.’“

Na světe tedy byla deska, která čítala hned několik pikantních fúzí. Zřetelné vlivy FAITH NO MORE (viz. klávesové party a práce se samply), americký styl rapování, zlost BLACK FLAG, prazvláštní punkový přístup, jehož protipólem jsou skladby jako „Catch Me“ či „Sad To See Your Sorrow“ , jenž mají takřka baladický charakter. Mimořádné a především bezprostřední dílo se tak na věčné časy zapsalo do rock/metalových kronik a pokud právě tento milník evropského crossoveru nemáte uložený ve své sbírce, můžete tak učinit v nejbližších dnech. Nicméně sehnat se ještě určitě dá remastrovaná verze z roku 2010, na kterou byly umístěny tři bonusové skladby.

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *