Pokud by se vyhlašovala anketa o nejlepší festivalový areál Evropy, určitě by bolkowský hrad figuroval na předních příčkách. I letos se v jeho útrobách konala tradiční dark independent“ sešlost s názvem CASTLE PARTY, tentokráte rozšířená do tří hracích dnů, a to ještě nepočítám čtvrteční klubovou předehru. V následujícím reportu vám přiblížím (doufám) všechny možné i nemožné poznatky, které jsem během proběhnuvšího víkendu zaznamenal.

KAPELY A DOPROVODNÝ PROGRAM
To nejdůležitější, i když…ukázalo se, že poslední červencový víkend mají v kalendáři černě podrženy mnohé osoby, které se sem sjíždějí v podstatě každoročně a nikterak nehledí na výčet zastoupených kapel. Ostatně není se čemu divit! Pokud zklame hudba, je tu alespoň další vyžití, nemluvě o atmosféře. Tu si však nechám na samotný rozbor. Teď se však podívejme na jednotlivé zástupce, které jsem si dovolil rozdělit do tří skupin – „líbilo, nelíbilo/nezaujalo, neviděl“. A aby byl výčet laděn strunou pozitivní, začnu těmi úspěšnými formace, jejichž odkaz se line stěnami hradeb ještě nyní. Ač se to bude někomu zdát jako šílenost, nejvíce mě vtáhlo vystoupení německého industriálního mága ALECE EMPIREHO. Tento umělec vyrostl na punkové či hard coreové hudbě, aby se následně seznámil s elektronickou platformou, jež tvoří základ současné produkce, připomínající srážku NIN s THE PRODIGY v obrovském plechovém tunelu. Z beden se linula umělá electro – industriálně – noisová masáž a v některých skladbách se objevovala živá kytara. Ono je to v podstatě tak, že Alec vytvoří hudbu, naláduje ji do počítače, namíchá, promixuje s různými zvuky a následně k tomu využívá klasických nástrojů (když je to potřeba). Na tom by ještě nebylo nic tak šokujícího, kdyby se nejednalo o doslova apokalyptickou explozi, ničivé digitální zlo. Hlavní protagonista svému setu obětoval úplně všechno, kroutil se v bocích, křičel zpíval, skákal, aby ve finále zamířil do rozvášněného davu příznivců. Jeho asijskou kolegyni obsluhující „mašinky“ to však vůbec nevyrušilo z neklidu a dál pečovala o ostré hrany kláves a samplů. Takhle nějak vypadá soundtrack k reálnému zániku světa!

Festivalovou klasikou jsou legendární CLAN OF XYMOX, jejichž hudba je fanouškům CASTLE PARTY více než známá, a tak není divu, že se to jejich triky v podhradí i na hradě jen hemžilo. Kapela navíc prožívá další ze silných tvůrčích období, přičemž aktuální nahrávka „In Love We Trust“ je skutečně velmi zdařilá, obsahuje několik čistě hitových písní jako jsou např. „Emily“ či „Hail Mary“ (obě samozřejmě zazněly). Jedinou pihou na kráse se zdála být absence jedné z kytaristek, kterou skolila nemoc, nicméně i s tímto hendikepem se holandští pionýři gothic rocku vypořádali se ctí. Šlágry jako „This World“ nebo „There’s No Tomorrow“ potěšily nejednoho příznivce a vůbec nevadilo, že mnozí je už viděli i v mnohem lepším rozpoložení. Nicméně i díky skalním příznivcům byla k vidění i slyšení sympatická show formace, která se v Polsku cítí jako ryba ve vodě. Čest a uznání pro velikány!

Mezi legendární představitele gothic scény odnepaměti patří američtí FAITH AND THE MUSE. Už jejich samotná účast na CASTLE PARTY byla velkým lákadlem a promotérským úspěchem v jednom. Organizátoři ještě navíc vyostřili situaci tím, že kapele nabídli účast na speciální akustické show, která se konala hned první festivalový den na malém nádvoří (ostatně tam vystupovaly všechny kapely pátečního programu). Šamanský a svým způsobem i rituálně-hudební obřad přilákal před pódium spousty zvědavců, ono už nástrojové obsazení dávalo tušit, že nepůjde o jen tak běžnou záležitost. Housle, čelo, bubny klasické, bubny obrovské… procítěnost a hloubku mělo jejich vystoupení bezesporu. Mám však pocit, že v nějakém malém klubu či divadélku bych si jejich produkci prožil mnohem více. Nedělní standartní set však už nikoho nenechal na pochybách, že právě FAITH (William Faith) AND THE MUSE (Monica Richards) jsou těmi pravými nositeli dark/gothic kultury, a to jen svými hlasivkami a nástroji. William byl navlečen do luxusního obleku a jeho hlavě vévodilo luxusní číro, jakožto ryzí symbol gothic punku. Hudba samotná však paradoxně tíhla spíše k dark wave a jakési zvláštní formě symfonicko-šamanskému hybridu, jenž se dá na řadových nahrávkám sice také vystopovat, ale více méně ho potlačují kytary. Zde to bylo přesně naopak a možná i proto chytla hudba „múz“ dosti pikantní odstín, jež byl v konečném účtování oceněn bouřlivým aplausem. Tady by sekvence spojena s americkou družinou mohla skončit, ale není tomu tak. V sobotním odpoledni totiž ještě vystoupila formace CHRIST VS. WARHOL, ve které působí právě členové doprovázející THE FAITH AND THE MUSE. Z mého pohledu se však jednalo o zkamenělý gothic-punk ala SIUXIE AND THE BANSHEES, ničím nezáživný, ovšem nutno podotknout, že zvládnutý s obrovským přehledem (jedničku zaslouží malebný zvuk).

O něco menší legendou jsou ve srovnání s FAITH AND THE MUSE Britové THE CASSANDRA COMPLEX, kteří sice také vyrostli na čistém gothic-punk rocku, ale postupem doby do své tvorby začali zakomponovávat elektroniku a rázem se tak ocitli v centru moderně znějícího produktu, dohánějícího mladší ročníky rychlostí nezměrnou. Osobně jsem trochu o kvalitách a především svěžesti formace pochyboval, ovšem jasnou odpovědí mi byl příkladný pódiový výstup a neobyčejně spontánní kontakt s publikem. Možná, že ani samotná kapela takové přivítání nečekala, resp. už možná na podobné ovace není zvyklá. Obecenstvo ještě dlouho po setu dožadovalo přídavku skandovaným potleskem, leč pravidla časového rozhraní jsou neúprosná. Další legendy a znovu precizně odvedená práce!

O mnoho mladší jsou NOISUF-X a v podstatě totéž se dá konstatovat o muzikálním lomcování. Jedná se totiž o elektronický industriál, dalo by se říci, nic nového pod sluncem, ovšem dva sympatičtí DJ’S umí ze svých proklatých mašinek vyloudit taková zvuky a rytmy, že je to až k nevíře. Navíc živá (jestli se tomu dá takhle vůbec říkat) prezentace měla neskutečné grády! Zvuk jak lusk! Rozhodně doporučuji vyposlechnout poslední řadovku „Ultima Ratio“! Jinak další kapelka, které se dostalo velké odezvy. Borečci v bílých košilích se navíc ukázali jako velcí mazáci, jenž neodmítnou foto s žádným fanouškem! Ono se občas nevyplácí vyrazit jen tak mezi lidi :).

A kdo dál ještě patřil mezi úspěšné? Na prvním místě jsou to DEVIANT UK, jejichž temný electro rock zněl oproti klasickým nahrávkám mnohem agresivněji, a to především díky přítomnosti kytary. Hudba plná taneční melodiky tak dostala potřebnou šťávu, což především fans ocenili bujarým a skotačivým tance v jednom. Obdobnou žánrovou škatulku okupují také němečtí AND ONE, kteří si v Polsku užívali postavení lídrů. Vůbec jsem nechtěl věřit tomu, že jejich „bodypop“ má tolik příznivců! Ti s kapelou vyzpívávali snadno zapamatovatelné refrény a člověk zkrátka musel uznat, že na tom všem něco je. Scéna byla zdobena třemi velkými osvícenými symboly ve tvaru „Y“ a všemu šéfoval sympatický pěvec Steve Naghavi, který svými veletoči připomínal Davida Gahana z DEPECHE MODE. A jak se později ukázalo, rovněž hudba AND ONE čerpá z odkazu britských legend, tu více – tu méně, ovšem abych byl upřímný, nějak mi z toho všeho vychází až moc velká navoněnost. Ale proti gustu… Absolutní protikladem proti tomu a v podstatě proti všemu ostatnímu bylo zařazení BEHEMOTH, jakožto současné death metalové jedničky. Když jsem to tak v prvních dvou dnech pozoroval, příliš ryzích fanoušků death metalu jsem zde nespatřil. V neděli však nastal příjezd „bubáků“ , kteří dokázali vážit cestu (a především zaplatit) kvůli jedné jediné kapele. Hvězdní Poláci platí v současnosti za celebrity a dle toho také jejich dosti nevypočitatelné chování vypadalo. Nechali na sebe čekat hezky dlouho, jen co je pravda. I proto jsem z jejich setu viděl pouze úvodní výstřely. Zkrátka hladu a únavě člověk neporučí. Nicméně poslech pod hradem také nebyl k zahození. Prodávající babička lomila rukama a asi si říkala: „co to je za muziku? To je hrůza“. Kdyby tak věděla, že právě tito Luciferové trhají Bible jak Večerníček noviny. BEHEMOTH jsou ale jinak v obrovské formě, jsou démoničtí, instrumentální vyšperkovaní…ale mě to celé nějak nebaví. Ale i tak je řadím to sekce těch úspěšných.

A teď z opačného konce. Festivalový páteční rozjezd byl hodně pomalý a nudný. Na malém nádvoří se už tou dobou pohybovala slušná návštěva, která se však musela spokojit buď s velkým klišé, a nebo všudepřítomnou nudou ( GOTHIKA a THE VIOLENT TRIBE). O něco lépe na tom byli domácí WIEŹE FABRYK v jejichž vyjadřování jsou patrně na první místě texty, o jejichž důležitosti přesvědčoval především samotný vokalista, hlasovým zabarvením připomínající našeho Fanánka. S prachem a bídou se z Ruska přihartusili OTTO DIX, připomínající NIGHTWISH v electro-rockovém hávu. Skladby z nahrávek nezní nikterak zle, ale tento večer to bylo jedno velké a prázdné NIC. Ono pak mít náladu na kdákající polské folkařky ŹYWIOLAK, to chce skutečně dost sil. Tolik se jich však nedostávalo, a tak vystoupení THE BEAUTY OF GEMINA a QNTAL jsem žel neviděl. Hudebně by se však mělo jednat o úplně jiný level.

Jediným českým zástupce byli ALVARÉZ PERÉZ a nutno podotknout, že naší scéně příliš velkou reklamu neudělali. Začátek byl sice nadějný, kapelu podpořila zpěvačka Dásha z TISÍC LET OD RÁJE), ale to bylo tak všechno. Zvuk byl hodně nevyvážený a k tomu lze ještě připočíst podprůměrný výkon vokalistky a basistky v jednom. Mě osobně překvapilo, že ALVARÉZ PERÉZ zněli hodně metalově, nečekal jsem takový rambajs, nicméně o to víc se ukázala absence živé bubeníka. Uff… taková perlička ze zákulisí. Po tomto vystoupení jsme se setkali s njemenovanými polskými novináři, kteří si z nás tak trochu dělali legraci a ve zkratce se nás ptali, jestli v Česku skutečně nejsou lepší kapely?! „Jsou, ale vy si špatně vybíráte“! To byla naše odpověď! Ale ono ani Poláci se nemusejí být do prsou. Electro-gotické THE PROOF sice obletovali fanynky ze všech stran, ale to bylo tak všechno. Pouhé malůvky nestačí! Nuda bez sebemenšího nápadu, tohle se opravdu moc poslouchat nedalo.

A teď ještě indiferentní stanovisko. Vztahuje se k formacím jako DAIMONION, DOPPELGÄNGER(ru) ANNE CLARK BAND (legendární melancho- rocková „prý“ legenda z Británie), KIRLIAN OPERA (ita) a THEATRES DES VAMPIRES (ita). Tyhle spolky rozhodně neurazily, ale také nijak nenadchly. Celkově? Nic moc. Tedy abych to upřesnil… bylo zde spoustu průměrných či dokonce podprůměrných kapel, a tak zkrátka se zkrátka na ten pravý zážitek muselo čekat. Zvláště pátek se vůbec nepovedl…

DOPROVODNÝ PROGRAM A OKOLÍ
Chlouba CASTLE PARTY, letos opět o něco širší! Místní kluby a hospody touto akcí zkrátka žijí, a tak nebyla nouze o poslechovky zamřené na gothic rock, doom metal, noise, industrial, EBM…atd. Kdo z přítomných before party nestihl, nemusel litovat. Na internetových stránkách festivalu bylo spuštěno Castle party radio a zde „jela“ hudba opravdu non-stop. Dalšími novinkami bylo koncerty klubové. Kromě klasických DJ’S se v rámci festu představili JOB KARMA, CHRISTBLOOD, INFINITY PAIN, RED EMPREZ, DUSK WATCH… a především populární DE/VISION ve speciálním dj’s setu. Specialitkou pak bylo vystoupení německých náladotvůrců BACIO DI TOSCA, které se konalo v místním kostele. Zkrátka, tohle je byznys i pro církev, takže rozhodně nepřemýšlejte o nějakých nesvárech. A peníze voní i ostatním obyvatelům městečka. Vůbec nechápu jak to v Polsku mají s podnikáním a s živnostenskými úřady, ale tady podával jídlo a pití doslova každý třetí!!! Baráček, vstup na zahradu, soudek s pivem, klobásy, kuřata, steaky a další jiné pochutiny. Tohle všechno do pozdních nočních hodin, nemluvě o hospodách, kde se zkrátka jede do rána. Pokud má někdo hlad, žádný problém!

ATMOSFÉRA
Jedinečná a okouzlující! Vše samozřejmě umocňuje místo konání, ale jen v tom to není. Vše podtrhuje jakýsi si klid a tolerance, nikde žádný bordel ani válející se opilci.

POČASÍ
Vyšlo geniálně! Slunečno, žádné vedro, též večery příjemné. Ideální festivalové počasí!

MÉ POĎĚKOVÁNÍ
Směřuje je určeno pro R.X. Tháma, se kterým jsem se výjezd do Bólkowa uskutečnil

A teď něco málo informací od největších hvězd festivalu:

CLAN OF XYMOX (odpovídal Ronny Moorings)
Na Castle party jste už několikráte vystupovali. To se tady už musíte cítit jako doma?
Zas tak často tu nejsme, abychom se zde cítili úplně jako doma. Nicméně místo festivalu je naprosto unikátní a vždy se sem moc těšíme. První koncert zde patřil vůbec k prvním nezapomenutelným zážitkům, které mám. Šatny na hradě jsou rovněž skvělé. Mám vždy pocit, jako kdybych byl rytířem, který se dívá ze shora dolů na okolí. Je také velmi působivé, když člověk sleduje život ve městě, které jesoučástí této akce. Počet návštěvníků festu vždy vybízí k dojmu, že je větší, než počer zde skutečně žijících obyvatel.

Vzpomeneš si na nějakou zábavnou historku, která se váže právě k Posku?
Těch by bylo opravdu hodně…ty co nejvíce potěší se váží především k polským potravinám. Domnívám se, že polské jídlo se v podstatě neliší od staré německé kuchyně. Mojca však vždy na cestě zpět nakoupí polské salámy – někdy dokonce víc a vždycky voní jako „čerstvé“ 🙂 Ovšem to nejdůležitější se samozřejmě vztahuje k vaší přátelské zemi. To je ta nejúžasnější věc.

Je nepochybné, že v CLAN OF XYMOX působí velmi atraktivní osoby. Kdo z vás se nejvíce ocitá pod drobnohledem fanoušků při live show?
Chcete říct, že zde působí spíše dívky, že? 🙂 Zdá se mi, že se diváci vždy dívají co centra dění, to znamená tam, kde se něco děje. Například, když jako zpěvák zpívám, určitě je na mě zaměřena pozornost. Jinak si myslím, že lidé na nás chodí bez ohledu na to, že v kaple působím zrovna já nebo ženy. Veřím, že nás chtějí vidět jako kapelu. Když jsem na koncertě a vidím dav tleskajícíh příznivců, je to ta největší podpora pro nás. To jediné na čem záleží.

ALEC EMPIRE (odpovídal hlavní protagonista)
Na letošní ročník ses dostal skutečně na poslední chvíli…
Celé roky jsem chtěl hrát Castle party! Vždycky jsem si představoval tento festival jako tajemnou upíří party, něco na způsob série „True Blood“nebo jiných podobných filmů. Tento rok jsme hodně cestovali s ATARI TEENAGE RIOT, takže jsem velmi nadšený, že mohu opět hrát sólový koncert. To je to, co dělám svým vlastním jménem svém. Je to značně odlišné od toho, co dělám s ATARI TEENAGE RIOT. Bude to hodně temné a zároveň dosti speciální vystoupení.

Po obnovení činnosti ATARI TEENAGE RIOT má přednost kapela, a nebo tvůj projekt?
Vím, že to může tak vypadat, ale není to tak. Totéž platí pro Nic Endo. Jen jsem nečekal takové reakce fanoušků. Proto jsme trochu změnili naše plány pro nadcházející měsíce. Hlavní prioritou je však všeobecně turné a příprava nových skladeb. Jde o takovou hudbu, která spojuje analogové a digitální světy. V současnosti se nacházíme ve vázi třídění nových konceptů a nápadů.

Nedávno se objevilo tvé mini album „Shivers“ a přitom se veřejně proslýchá, že brzy vydáš další regulérní album?
Moje nové album je hotové, ale nejprve vyjde nová deska ATARI TEENAGE RIOT. Dva roky jsem tvořil soundtracky pro filmy, a tak mám mnohem více nové hudby. Nehci však nyní závazně slibovat termín vydání desky a mást tak naše fanoušky. Slibuji, že budeme pokračovat v našem úsilí a následně zbude čas na všechno.

ALL a Castle party team

Více fotek zde:

http://www.facebook.com/album.php?aid=474145&id=289054305440&ref=mf