CASTLE PARTY – 28.7. – 30.7. 2006 – Hrad Bolków, Polsko

re0748 Když se podíváte na české festivalové rozložení, tak záhy zjistíte, že téměř každý víkend je zasvěcen nějakému hudebnímu festivalu. Pokud bychom si však měli vybrat nějakou ryze pikantní akci, rozhodně se musíme porozhlédnout také po zahraničí. V době vrcholného Czechtekkového šílenství jsem s redakčním dopisovatelem Ropotámem usedl do jeho stříbrného motorového kočáru a vyrazil směr Polsko. Na bolkówském hradě se totiž konal další ročník dark independent festivalu, který obsahuje rozličnou škálu nejtemnějších hudebních žánrů, a to za přítomnosti těch vůbec nejbizardněji oděných postav. Zkrátka karneval se vším všudy, ostatně jako každý rok…

PÁTEK – 28.07.2006
Festivalová „maškarní“ trvá v Polsku dokonce už čtyři dny, přičemž koncertní část programu připadá na víkend. Do Bolkówa jsme dorazili kolem desáté večer a ubytovali se v místním kempu. Aby však nebylo mé líčení příliš strohé, vrátím se ještě malinko do časů naší cesty. Pro svého kolegu jsem totiž připravil takový malý hudební kvíz, ve kterém měl za úkol zhodnotit třináct tradičních gothic rockových skladeb, a to většinou od kapel, které na Castle Party již v minulosti vystoupily. Domnívám se, že tenhle rozbor je vhodný především pro čtenáře, kteří se s tímto druhem hudby teprve seznamují a případně svou návštěvu Polska zvažují. Z našich závěrů vyplývá, že pokud se chcete v současnosti přece jen více obout do gothic / industrial / EBM… rock / metalové scény, rozhodně byste neměli pominout právě tyto kapely. Samozřejmě neberte tato slova jako nějaké kázání, ale spíše jako takové vodítko. A nyní už rozprava v autě…

THE SISTERS OF MERCY – „Vision Thing“
Ropotámo: Mě napadá taková parafráze Miloše Formana, protože si myslím, že je to docela trefný. Čím je Shakespear pro literaturu, Amadeus pro hudbu, nebo Jaromír Jágr pro hokej, tím jsou THE SISTERS OF MERCY pro temnou muziku. Víc už k tomu nelze dodat. Jak tak jedeme tím autem a díváme se na ty lidi, tak je mi trošku líto, že to nejspíš neznají…

L´AME IMMORTELLE – „Strmme Schreire“
Ropotámo: Přiznám se, že jsem tuhle kapelu poznal až v momentě, kdy otevřela pusu zpěvačka. Ještě máme v živé paměti, kterak nás tato kapela v Bolkówě nadchla. Navíc zpěvačku jsme ještě viděli u nás v Praze, kde vlastně vystupovala se svým projektem PERSEPHONE. Má to vynikající atmosféru. Podruhé jsem měl husí kůži! Pokud tedy člověk zavadí alespoň malinko o žánr jménem gothic rock, určitě by tuhle kapelu neměl vynechat.

deine_lakaien DEINE LAKAIEN – „Love Me To Die End“ (remix)
Ropotámo: Když jsme skládali na PAYO web náš „top ten“, tak DEINE LAKAIEN tam u mě jsou, a když je slyším, tak mám před sebou obrázky právě z Bolkówa, kde odehráli noční akustický koncert. To bylo něco úžasného! DEINE LAKAIEN jsou mojí srdeční záležitostí. Atmosféra tedy začíná pěkně houstnout, a to jsme zatím jen na cestě :-).

TERMINAL CHOICE – „Eiszeit“
Ropotámo: Jsme na pětatřicátém kilometru, blízko Mladé Boleslavy. Zatím se mi líbí, že se mě nesnažíš nachytat. Dáváš takové kapely, které jsme třeba i viděli a shodli jsme se spolu na tom, že i tahle parta patří k těm jedinečným. Nejsem muzikant, neposuzuji hudbu podle nějaké techniky, zvláště pak u elektroniky, která je v hudbě TERMINAL CHOICE dosti výrazná. Zajímá mě především jaký emoce ve mně ta hudba vyvolává a právě tahle hudba semnou doslova lomcuje. TERMINAL CHOICE vždy patří mezi spolky, které budu chtít vidět!

CLAN OF XYMOX – „This World“
Ropotámo: CLAN OF XYMOX v Bolkówě letos hrají a samozřejmě se na jejich vystoupení těším. Doporučit můžu jejich sestříhaný klip z festivalových stránek, který je možno si stáhnout. Video vlastně ukazuje, kterak to na festivalu vypadá a navíc k tomu samozřejmě hrají CLAN OF XYMOX. Rozhodně jejich nahrávky můžeme společně doporučit.

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – „Tańczy labym“
Ropotámo: Teď se tedy ukáže moje zoufalství. Jsem z toho teda pěkně zmatenej :-). Komentář… chtěl jsem říct, že jsou to S.S.O.G.E., ale pak ta Polština? No opravdu „Sajlenti“? A já bych už skoro pátral v paměti, které polské kapely takhle hrají, protože v Bolkówě už jsme těch doom metalových souborů viděli přece jen dost. Jinak zpěvačku Hanku jsem poznal hned, takže vidíš, že zas tak velkej „vovárek“ nejsem. Ale ty jsi pěkně vypečenej :-). Každopádně z téhle skladby musí být Poláci nadšení…

fields THE FIELDS OF THE NEPHILIM – „Streight To The Light“
Ropotámo: Vzhledem k tomu, že tohle album nemám naposlouchané (album „Mourning Sun“ vyšlo v minulém roce – pozn.All), tak po poslechu na dálnici jsem si dokonce myslel, že je to někdo jinej. Kdo tuhle kapelu neregistroval, tak si myslím, že první album rozhodně nezklame, i když teď už jsou evidentně malinko jinde.

DEPECHE MODE – „A Pain That I´m Used To“
Ropotámo: Bylo by dokonalé, kdyby tahle kapela mohla hrát na Bolkówě jako hlavní „star“. Trošku mě překvapil zpěv a také tvrdší pasáže. Jinak ta melodická linka jsou jasní DEPECHE MODE. Opravdu super! Jsem rád, že teď už se na škatulky moc nehraje. Viz. náš PAYO web. Člověk tu hudbu buď přijme, a nebo nepřijme. Líbí se mi, že pomalu mizí lidé, kteří si jedou jen ten svůj styl.

LEAVES´ EYES – „Elegy“
Ropotámo: Dobře si pamatuju, když jsem dostal od ségry k narozeninám album od THEATRE OF TRAGEDY – „Velvet Darkness They Fear“. Hned jsem tuhle kapelu zařadil mezi své vůbec nejoblíbenější. LEAVES´ EYES moc neznám. Jsem tedy zvědav, co předvedou na Castle Party.

FADING COLOURS – „Lorelei“
Ropotámo: „Lorelei“ a „Macbeth“, to jsou moje lásky :-). FADING COLOURS mě už na živo jednou odstřelili a právě tahle písnička patří k jejich největším hitům. To se snad ani nemůže oposlouchat. Touhle hudbou se otevírají nové dimenze…

DEATHSTARS – „Mother Zone“
Ropotámo: Zní to jako mix starých MOONSPELL a novějších SAMAEL. Určitě zajímavá skupina. Rozhodně si budu chtít poslechnout celou desku.

GARDEN OF DELIGHT – „Spirit Lovers“
Ropotámo: Podle kytar poznávám GARDEN OF DELIGHT. Kovbojskej klobouk :-). Jejich hudba hodně připomíná THE FIELDS OF THE NEPHILIM. Dokonce se tenkrát objevila taková fáma, že na Castle Party budou „fields“ vystupovat. Nakonec se tak nestalo, ale právě GARDEN OF DELIGHT byli jakousi plnohodnotnou náhradou.

bauhaus BAUHAUS – „Bela Lugosi´s Dead“
Ropotámo: Moc hezky si to namíchal. Lepší tečka být nemohla. Určitě bylo pro tebe těžký vybrat alespoň část z těch nejstěžejnějších věcí. Jinak tvůj projekt nám vyplnil čas až do Harrachova. Vyšlo to tedy až k hranicím! Jedinečné načasování! A teď už Polsko!

A nyní se už můžeme vrátit do lůna pátečního večera. V okolních klubech a také na hradě probíhaly přípravy na příjezd černě oděných příznivců. V plném proudu byla reprodukovaná hudba za přítomnosti asi dvaceti DJ´s. Atmosféra nabývala na obrátkách, město se pomalu začínalo těšit na legitimní start festivalu…

SOBOTA – 29.07.2006 re0744 …ten začal přesně ve tři hodiny odpoledne. Jelikož jsme toho moc nenaspali, potřebovali jsme se přece jen malinko osvěžit a zároveň ochutnat něco málo z polské kuchyně. Poté jsme už vyrazili k hradu a zároveň jsme pozorovali mračna, která si dala nad troskami hradu nevítané dostavení. Festival měli tu čest otevřít jediní čeští zástupci NO NAME DESIRE. Jejich set s nadšením sledovala především česká enkláva, čímž hned na úvod naznačuji, že tentokrát do Polska zavítalo přece jen více českých příznivců. Pryč jsou tedy roky, kdy jsme narazili maximálně na jednoho krajana. Letos do Bolkówa dokonce dorazil autobus našich fanoušků v područí organizace Neosféra – http://www.neosfera.cz. Ale zpět k NO NAME DESIRE. Trojice produkuje klasické „ebémko“, přičemž zvuk asi nejvíce trhají elektronické bicí, rozestavěné netradičně v popředí. Kapela nikterak nezklamala, ale zároveň ani výrazněji nezazářila, čili průměr. Podobně na tom byli také maďarští DE FACTO s tím rozdílem, že ti nezajímali prakticky nikoho. Hudba na pomezí melancholického rocku a gothic rocku zaujala především luštitele jazykových kotrmelců. Přiznám se, že maďarština jako jazyk mi v uchu zní jaksi příliš „pozitivně“, což se s hudební složkou zrovna neslučuje. Vlažný úvod však dostal grády velmi záhy. re0746 Domácí formaci DEATHCAMP PROJECT přivítala kolonie věrných příznivců, kteří od samého úvodu skandovali jméno kapely. Ta začala hrát přesně v momentě, kdy se z nebe začaly linout provazy deště, což v tu chvíli ani moc nevadilo, jelikož celý den bylo ukrutné dusno. DEATCAMP PROJECT se představili jako vcelku nadějné komando s citem pro hudbu a zároveň uměním vytvořit vskutku povedené hitovky. Eroticky laděné texty navíc pod podium zlákaly ty nejkrásnější ženské monumenty, a tak člověk jedním okem pozoroval kapelu a druhým okem rejdil kolem sebe. Zpěvák a kytarista v jedné osobě neustále odněkud vytahoval dámské spodní prádlo, které v několika málo skladbách ozdobilo samotné nástroje se zaujetím hrajících muzikantů. Ti se dočkali velkého uznání, ale abych byl upřímný, tak jsem od dvou kytarového zápřahu čekal poněkud razantnější přístup k věci, tím spíš, když kapela používá bicí automat. Naopak velkou pochvalu zaslouží nasamplované zvuky, na kterých je de re0745 facto hudba postavena. DEATHCAMP PROJECT také zároveň odstartovali jakousi „domácí“ jízdu, což je sice sympatické gesto, ovšem pro zahraničního posluchače ne až tolik lákavé. Navíc se poněkud roztrhl pytel s formacemi, jejichž sound se na Castle Party příliš nehodí. Na mysli mám především nevýrazný slow rock v podání HEDONE a především alternativní rockové seskupení BONCZYK AND KRZYWANSKI. Hudba, postavená především na textech, bavila pouze několik polských nadšenců (a zas tolik jich nebylo), přece jen se do Bolkówa jezdí kvůli jiným hudebním žánrům. Z mého pohledu nuda a otrava. Své šance se tak chopili staří známí, AGRESSIVA 69. Oproti minulosti značně přitvrdili, což bylo patrné hned od prvních tonů. Inspirace v DEEPECHE MODE je tedy značně upozaděna a navenek se dere nesmírně agresivní kytarové komando, hrající chytlavé rify třeba i na setiny sekundy přesně dohromady. AGRESSIVA 69 zároveň představili nový singl „Nie Šidíc Końca“, což je skutečný šlágr do hitparád. Na samotný závěr nemohla chybět nesmrtelná předělávka „Personal Jesus“. To už však kapelu sledovala jedinečná záplava deštníků, jinými slovy se nad hradem přehnala krutá deštivá průtrž a nádvoří hradu se pomalu začalo měnit v čvachtanici. Počasí se však nakonec přece jen umoudřilo a vrchol sobotní noci proběhl přece jen bez vodní lázně. Pozice pro EBM palbu FUNKER VOGT byla tedy ideální a hned na úvod předesílám, že právě tito Němci byli dle mého soudu absolutními hvězdami festivalu. Energická show plná elektronických kudrlinek a jemných kytarových rifů doslova rozdováděla obecenstvo, které bylo přece jen potom deštíčku malinko přepadlé. Také zvuk byl o sto padesát procent lepší než odpoledne a celá show měla doslova strhující tempo. Pro mě osobně večer vygradoval mega kultovní skladbou „Tragic Hero“, jejíž aura je jedním slovem nepopsatelná! Králové EBM stylu tedy nadchli a hodili tak rukavici holandským CLAN OF XYMOX, kteří však byli také ve velmi dobrém rozpoložení. Nejprve divákům nainstalovali několik novinek, aby poté přešli k osvědčeným koncertním tutovkám z alb „Creatures“ nebo Hidden Faces“. CLAN OF XYMOX sklidili velké ovace a ve víru nádherných světel se rozloučili. Pro milovníky gothic rocku musel být set téhle legendy skutečnou lahůdkou. Škoda, že Britové VNV NATION jsou už jen takovou lehkou diskotékou. Dvě předešlé kapely rozhodně nepřekonali, a protože jejich set byl čím dál jednotvárnější, rozhodli jsme se pro tentokrát hrad opustit. Tou dobou už dávno nepršelo, ale protože jsem malinko zlenivěl, nechal jsem si na sobě pláštěnku. Díky této skutečnosti na mě před hradbami čekalo překvapení. Čtyři mužíci v odpadkových pytlích vytvořili klub Recyklovaných gotiků, a když mě viděli v mé průsvitné lechtivé pláštěnce, okamžitě na mě zaútočili, a jako hmyz začali brousit kolem mého těla. Z celé té taškařice vznikly recyklované fotky, při kterých se autor Ropotámo vydatně směje ještě teď. Já se naopak z celé té situace ještě pozvolna vzpamatovávám. No alespoň se semnou chtěl konečně někdo vyfotit…

[yt-black]LoZOgWYRIHA[/yt-black]

NEDĚLE – 30.07.2006
re0752 Nedělní ráno nás probudilo změnou počasí. Mraky utekly do hor a opět se vrátilo sluníčko, načež jsme tedy vytáhli všechny mokré krámy ze stanu a začalo lehké odvodňování. V tom nebyl výraznější problém. Ropotámo totiž přivezl ke stanu pouze tři (!) kolíky, a tak nebyl problém převrátit stan vzhůru nohama. Dopolední idylku trávíme konzumací českého pivka a poslechem gothic rock / metalových šlágrů. Velké zdržení nastalo v době, kdy jsem do drážek přehrávače poslal skladby XIII.STOLETÍ. Poláci brali naše auto útokem, zpívali české texty a nadšeně na nás mávali. Našel se také jeden borec, který dostal od svých kamarádů za úkol koupit piva, což také udělal. Na zpáteční cestě se však zasekl u našeho vozu, piva položil na zem a nadšeně začal skotačit. Jeho kamarádům pak zřejmě došla trpělivost a vydali se svého kolegu hledat. No a podívejte, kde ho našli? Kult XIII.STOLETÍ tady stále žije. Pro Poláky je to zkrátka kapela číslo jedna. Už ne tak pro některé Čechy. Zajímavá to sociologická zkušenost. Nicméně se řítíme do odpoledních časů. Pro pravidelné čtenáře PAYO webu bude jistě zajímavé, když prozradím, že řady našeho týmu rozšířil samotný šéfredaktor Payo a také ex. člen MONASTERIAL CRYPT, Milan. Protože nedělní hudební program začínal opět až od třetí hodiny, měli jsme spoustu času, abychom našim dvěma novicům poskytli nezbytné festivalové informace. Od re0753 lístků jsme se dostali až k pivu se sirupem. To je panečku lahoda, že Payo :-)? Každopádně náš šéfredaktor se tímto víkendem zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Za víkend, coby člen EXISTENCE, stačil odehrát dva festivalové koncerty, navštívit fotbalový zápas Sparta – Kladno a ještě přijet na druhý festivalový den do Polska!!! Tomu říkám Carpe Diem! Druhý hrací den odstartovala ukrajinská dvojice DUST HEAVEN. Hudba pouze v elektronickém podání nebyla nikterak složitá, nicméně na úvod se jednalo o celkem příjemnou záležitost. Laťku kvality ještě o něco více pozvedli Litevci MANO JUODOJI SESUO. Gothic rockové základy velikánů zůstaly sice nedotknuté, ovšem na ploše pětadvaceti minut tvorba zcela neznámé družiny určitě nezklamala, a když se na závěr pánové vytasili s předělávkou „Lucretia My Reflection“ od THE SISTERS OF MERCY, byl důvod ke spokojenosti v řadách publika ještě mnohem větší. BATALION D´AMOUR, první domácí spolek nedělního programu a opět jakýsi poločas kvalitní hudby. Nechci tady nějakým způsobem oslavovat česká hudební tělesa, ale dle mého soudu se u nás doma najde mnohem více zajímavějších skupin, než jsou třeba tito Poláci. Naše doom metalová mapa stále ještě nabízí vcelku pestrý výběr. Těžko říct, proč právě mezi naší a polskou scénou příliš informačních kanálků neprotéká. Kdyby tomu tak bylo, tak by třeba naopak našinec už dávno zavětřil velmi kvalitní formaci DELIGHT, patřící pod křídla Roadrunner Records. Gothic metalové balady plné elektronických pasáží zní velice nápaditě a především jim nechybí patřičná osobitost. Trošku mi bylo líto, že nesklidili až tak ucházející aplaus, jaký by si určitě zasloužili. Do jejich produkce se zkrátka musí člověk zaposlouchat a pokud nemá příliš prostor pro klid, zážitek z celého vystoupení je ihned poloviční. Velká kouzla se už dopředu čekala od kanadských kravaťáků THE BIRTHDAY MASSACRE. Ozvěny ze zámoří byly nabity pozitivními proklamacemi a nutno podotknout, že image kapely si zaslouží velkou jedničku. Hudební produkce je však už něco jiného, a tak trošku se o tom přesvědčili také samotní posluchači. Jednotlivé skladby mají rozhodně něco do sebe, těžko však říci, jakým způsobem se na celém jejich setu podepsal zvukař. Kytary zněly hodně utopeně a totéž se dá říct o dívčím vokálu, který působil hodně nevýrazně. Podivou show však měli Kanaďané opravdu výbornou. re0751 Škoda jen těch zmíněných nedostatků. Barevné tracky by si určitě zasloužily trošku lepší zvukový kabátek. FADING COLOURS jsou mistři malebných zvuků a nejednou to na Castle Party potvrdili. Přiznám se, že ale tentokrát mě z jejich produkce až tolik nemrazilo. Na FADING COLOURS musí mít člověk zkrátka náladu, do které se sám ponoří. Pokud chybí tato bariéra, těžko se v průběhu několika málo vteřin na tuto vlnu sami naladíte. Zkrátka tenhle večer na mě přišli FADING COLOURS až příliš brzy a denní světlo celkové výrazivo taktéž posunulo poněkud do jiných, nebál bych se napsat optimističtějších sfér. Jinak skladby z alba „I´am Scared Of…“ fungují stále výborně. Je však už nejvyšší čas přijít s něčím novým. Polskou legendou jsou alternativní náladotvůrci RIVERSIDE. Jejich instrumentální zručnost je vskutku obdivuhodná. Domnívám se, že hodně těží z takových part, jakou jsou např. RADIOHEAD, i když se přece jen více ponořují do kytarových vyhrávek. Kytarový zvuk je zřejmě asi největší devízou RIVERSIDE. Efekty zdobí téměř každý druhý rif. Vznikají tak vskutku pestrobarevné koláže, které ocení především zádumčiví fajnšmekři. Abych se přiznal, chvílemi jsem se docela zaposlouchal, ovšem šedesát minut bylo na mě opravdu moc, a tak odcházím na poslední občerstvení za poslední polské „many“. Potemnělé nádvoří se poté začalo pozvolna chystat na poslední dvě kapely a zároveň velká jména letošního ročníku. O kapele LEAVES´ EYES jsem slyšel spoustu soudů, mám obě řadová alba, ovšem celkový obrázek jsem si udělal až tento večer a věřte mi, že nic moc dobrého jsem si z jejich vystoupení neodnesl. Jedna skladba jako druhá, žádná výraznější myšlenka a nápad. Něco podobného předvádí dnes už každá druhá gothic metalová parta. LEAVES´ EYES mají však to štěstí, že mají ve svých řadách Liv Kristine. Její „obchodní jméno“ totiž stále letí, a to i přesto, že její kapela se ani zhola nemůže rovnat jakékoli tvorbě THEATRE OF TRAGEDY. Liv a spol. (ex-ATROCITY) zkrátka nafoukli voňavou bublinu, která však rázem splaskla a nezbylo z ní zhola nic. Ani pódiová show však nebyla nikterak úchvatná, nic méně vrcholem všeho byly neustálé kydy doprovodného vokalisty Alex Krulla (manžela Liv Kristine) typu: „Do you want rock?“ Podobnými frázemi „bavil“ vlasáč obecenstvo téměř mezi každou skladbou, ale když měl zpívat, tak jeho chraplák nebyl vůbec slyšet. LEAVES´ EYES jsou naprosto průměrnou kapelou a třeba právě polští DELIGHT jsou ve své branži o padesát kilometrů dál. Žel ani příznivci EBM si závěr festivalu příliš neužili. DE/VISION se totiž prezentovali ucajdanou elektronikou, dosti uhlazenou, bez výraznějšího „tahu na branku“. Nebylo tedy divu, když se davy lidí předčasně valily do přilehlých klubů na nezbytnou after party. V těchto prostorách frčela hudba až do dopoledních hodin dalšího dne…

re07441 SHRNUTÍ
Spolky, které měly být stěžejními taháky, vyloženě zklamaly. Naopak čest a vysoký kredit festivalu zachovaly jistoty jako CLAN OF XYMOX a AGRESSIVA 69. Nejlepší show však dle mého soudu předvedli Němci FUNKER VOGT, jakožto velikáni EBM. Z pohledu dvou dnů se tedy sobota ukázala jako značně vyváženější, a to i přes téměř hodinové posunutí programu. Oproti minulým ročníkům, kdy šla kvalita festivalu nahoru, nastal mírný pokles, alespoň co se týče kvality jednotlivých kapel. Pořadatelé tentokráte neměli štěstí především ve výběru festivalových nováčků, a to hlavně těch domácích. Úplně vniveč vyšla snaha o jakési stylové ozvláštnění, především mám na mysli HEDON a projekt BONCZYK AND KRZYWANSKI. Věřím, že příští rok budou mít organizátoři trošku šťastnější ruku při výběru kapel, zvláště při zdražení vstupného (150,-zl. na oba dny je opravdu dost, a když k tomu ještě připočítáte prachy za kemp, tak záhy zjistíte, že je to docela pálka). Z důvodu očekávaných bouřek nedošlo ani na tradiční videoprojekci, což je rozhodně škoda. Naštěstí Castle Party je festival, kde téměř z každého místa je na scénu dobře vidět. Tradičně strhující a nepřekonatelná byla opět festivalová atmosféra. Fanoušci a především fanynky opět vytáhly neobyčejně působivé obleky a dohromady s hudbou tvoří skutečně nádherný kolorit. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že právě tento druh exhibicionismu se každým rokem zvedá k čím dál větší dokonalosti. Dalším výrazným kladem je časově široká before a after party. Pokud ještě nemáte dost, dodělávají vás DJ´s, servírující hudbu od té nejtvrdší elektroniky, po nejbrutálnější metalové odnože. Navíc festivalu je přizpůsobeno také město Bolków. To znamená, že v těch nejnavštěvovanějších podnicích je otevřeno prakticky nepřetržitě, a třeba není vůbec problém si poručit jídlo v půl třetí v noci. V neposlední řadě nechci zapomenout na gotické markety, kde můžete ledacos utratit jak za nahrávky svých oblíbenců, tak různé propriety jako jsou přívěsky, náramky, tretky, případně se můžete vrhnou i na oblečení… Takový tedy byl další ročník CASTLE PARTY 2006!