Zemí neomezených možností není AmeriKKKa, ale pro mě spíše Japonsko. Co se muziky týká tak dozajista. O kapele BRUTALTERRORISM jsem nikdy neslyšel, ani internet na tom není líp. Z obalu ještě tak vydolujete soupisku jedenadvaceti skladeb, což souhlasí s displejem (21/29:32), najdete dvě sestavy, pár nedobře zkopírovaných fotek a je hotovo. Zda se jedná o tři demáče nebo do sekcí rozdělenou nahrávku je dohad.

První pětici Seru na svět!! otevře krátké intro a pak už se jde rovnou na věc. Na tupější nahrávku si po chvíli uvyknete a lehce podlehnete hudebnímu drcení a silovému násilí. Střídání hlavního křiku Yasukiho oživuje baskytaristka Maiko a bubnozer Kenzi. Pro zkušené ‚hluboko oráče‘ to jistojistě není nic nového pod sluncem, ale já coby amatérský nasávač jsem nadmíru spokojen.

Další porce deseti songů je zastřešena výkřikem Seru na Tvého boha!! Produkce muziky je dosti podobná, přibylo trochu zkreslení v hlavním kvokálu kytaristy Yasukiho a doprovodný hýkot obstarává basák Shiori. Neúnavný bubeník Kenzi je stále přítomen. Sypanice rubanice drtikola! Hell Home (8) při delší stopáži trochu zanotuje, lze radostně skotačit, dupat i tančit, poslouchat očekávatelné kolovrátky, odpočinout si u míst k volnějšímu poslouchu, nechybí cynický humor, přesto jsem stále spokojen, protože energie je dostatek.

I závěrečná sekce o šesti válech Nenávidím tě… poskytuje pocit, že muzikanti třímají otěže pevně v rukách. Uvítání (1) Jamesem Brownem a syrovějším zvukem sklouzne v punkovánici s divokým koncem. Zvláštní je třeba experimentální úprava zvuku v Gai (20) jinak je to nostalgické vzpomínání čím vším si prošli extrémní muzikanti i posluchači.

RadeK.K.