Čtrnáctý ročník festivalu BRUTAL ASSAULT máme za sebou a už se naplno rozhořely debaty o tom, která kapela byla nejlepší, která měla nejlepší zvuk a naopak, zda či ona formace zahrála na „plný plyn, a nebo svou show pouze „odchodila“. Po těchto zkušenostech jsem se rozhodl, že pro R.U.M. zine napíši takový spíše netradiční report, ač se to zdá skoro nemožné, když odečtu cca. pět kapel, viděl jsem z celého programu takřka všechno. Má potřeba poslechnout si „živou hudbu“ byla zkrátka hodně velká, když si to tak vše promítám zpět, je skoro div, že jsem při tak obrovském vedru nezkolaboval, nicméně dodržování pitného režimu a oplachovacích procedur mi nakonec pomohlo překonat i pomalu dostavující se únavu. Na BA se objevila velká spousta kapel, na jejichž samostatný koncert bych nikdy nešel, avšak některá vystoupení jsem zde pojal jako takovou „studijní anabázi“, ta se při psaní článků a recenzí může vždycky hodit. Když pominu několik málo méně slavných band, tak téměř každá zvučnější tu měla své obecenstvo, ačkoli lépe řečeno, každý z metalových žánrů ho tu měl. Málo kdy se tak stalo, že by si hard corář šel poslechnout black metal a naopak. Vkus či omezenost!? Tuto otázku nechám bez odpovědi, zároveň se však zkusím zaměřit na subjektivní hodnocení toho či onoho fanouška. Pokud vyrazíte na festival a máte své zbožňované miláčky precizně naposlouchané, není téměř možné, aby vás jejich vystoupení vysloveně zklamalo. Pokud bych měl napsat skutečně název kapely, na kterou jsem byl nejvíce zvědav, byli by to RAUNCHY. Modern metalisté přijeli do Česka úplně poprvé a navíc všechny jejich počiny jsou nabušené energií a doslova geniálním zvukem. Ze všech pak vyčnívá deska „Confusion Bay“, která je ve směs kombinací electra a skandinávského melodic metalu ala SOILWORK. Ano,vystoupení těchto Dánů jsem si skutečně užil, ovšem o nějakém velkolepém nadšení se skutečně hovořit nedá. Pochvalu zaslouží nasazení, čitelné samply a dokonalé vokály. Zvuk? Uff…studiová „vymazlenost“ rázem ta tam. Myslíte, že si RAUNCHY užil člověk, který kapelu nikdy předtím neslyšel? Pochybuji.

Dalším aspektem k hodnocení patří momentální rozpoložení nebo stav, ve kterém se ten či onen posluchač právě nachází. Když je člověk doma, zpravidla si pustí hudbu, na kterou má právě náladu. Na festivalu tohle samozřejmě možné není. Vcelku rád si např. poslechnu NOVEMBES DOOM či ASHES YOU LIVE, ovšem zrovna v daný okamžik jsem na jejich notu naladěn nebyl. Melancholičtí Chorvaté se navíc představili v čase dopoledním, což rozhodně není pro jejich produkci ideální parketa. Totéž se dá říci o jinak skvostných FDK, které jsem si ale i přesto náležitě vychutnal. Jak už jsem psal na PAYO webu, velká škoda, že jejich set nevidělo více diváků. Prakticky obdobně na tom byli i stylově spříznění GHOST BRIGADE, což je zrovna formace, o které jsem toho příliš nevěděl, ovšem právě jejich set mě naprosto uchvátil! Černý kůň festivalu!!! Zvuk prvotřídní! Našli se však také ti, co počínání Finů vůbec nepochopili a po několika skladbách odkráčeli na párek. Největší rozpor však vyvolalo vystoupení ULVER, hledači nevšedních zvukových litanií byli v extázi, ti konzervativnější lomili rukama, naříkali a někteří dokonce nespokojeně pískali. Asi nejvíce nervózní pak byli příznivci DARK FUNERAL, nastoupení u vedlejší scény. Paradoxní je, že to jsou právě ULVER, jež pocházejí ze stejného stylového „chlívku“.A je to právě NǍLADA, ta děvka, určující co se komu líbí nebo nelíbí v konkrétní hodinu. Tak např. probuzení s hard corem nebylo vůbec od věci. Za všechny příklady mohu uvést Francouze BLACK BOMB A. Kvalitní a agresivní nářez se dvěma vokály by probudil i mrtvého. Na druhou stranu tu však bylo sem a tam „přemetal coreováno“ a už jsem znovu u toho! Milovníci tohoto žánru si mohli mnout ruce. Tak např. hned čtvrtek: FLOWERS FOR WHORES (CZ) – metal hard core, mezitím vsuvka THE LUCIFER PRINCIPLE (NL) – death metal, ovšem hned na to WAR FROM A HARLOTS MOUTH (DE) – metal hard core, DARKANE (SE) – hard core metal, CARNIFEX (US) – deathcore. Je vůbec možné, aby tohle jeden člověk dokázal pobrat? Ani jedna ze zmíněných kapel mě nezaujala, kdybych měl ovladač, okamžitě bych přepnul na jiný program. A to zde ještě máme old school hard core MADBALL (absolutně nevydařené vystoupení – zvuk katastrofální) a mocné BIOHAZARD, natrhnuvší zadnice i těm služebně mladším. Kdo z přítomných však hard corem a jeho subžánry pohrdá, musel se ve čtvrtek cítit jako pes, pozorující ládujícího se řezníka.

I přes programové složení, největším problém se ukázal býti zvuk, který především na Metal Shop stage, vykastroval nejednu slavnou formaci, tj. další faktor, podílející se na hodnocení. Jednu skupinu tvořili fanoušci nekritičtí, na druhou stranu nadšení, že své miláčky alespoň vidí. Příkladem podobného počínání je např. pozdní vystoupení BRUTAL TRUTH, nadrženost na norské IMMORTAL či bezmezné uctívání, jinak kdykoli jindy, monstrózních ATHEIST. Další paklík tvoří diváci „okamžití odcházeči“. Stačí dvě nebo tři skladby, nevydařený zvuk a máme tu negativní hodnocení naprosto komplexní (ve spojení s náladou se však okamžitým odchodům nevyhne nikdo). Do třetí party pak patří tzv. „hledači zvuku“. Před všemi těmito lidmi hluboce smekám! Jednalo se většinou o kolegy novináře, jež prakticky nezlomně obcházeli stage stále dokola a hledali optimální místo pro poslech. Nechci se zde vychloubat, ale také já jsem s k něčemu obdobnému rozhodl, ovšem jen ve vybraných případech. Jmenovitě se jednalo o THE FACELESS, které jsem zkrátka CHTĚL vidět a hlavně slyšet! Totéž mohu tvrdit o black metalové stálici MARDUK, Švédové sice nebyli příliš „hluční“, ale pokud si divák našel odpovídající flek, musel dojít ke zjištění, že jejich set byl kupodivu čitelný. Pokud bychom však staré „black“ legendy měly porovnávat s mladšími souputníky, narazili bychom. Pod ANAAL NATHRAKH se doslova otevírala zem! Omračující energie a entuziasmus v jednom!! Norští VREID jsou naopak nositeli mrazivých kytarových melodií, dobrodružných monotónních ploch…podlé mého názoru je škoda, že zde podobných kapel nebylo víc! Už zase hodnocení, ta děvka…má někdo stejný názor ? A co si takhle ještě jednou dloubnout do legend? Čtěte dále!

Letošní ročník byl založen na prezentaci metalových legend všeho druhu. Ač se mi to příliš nezamlouvá, jsou to právě ona jména, která bývají nejčastějšími „taháky“. Opět zde oddělím několik fanouškovských skupin, alespoň podle mého sociologického zjištění. Mladší ročníky (čest výjimkám) se o spolky typu GRAVE prakticky nezajímaly, často jsem byl svědkem odpovědi: „to vůbec neznám“, dávám přednost současným kapelám. Druhou sortu tvořili příznivci, kteří sice mají povědomí o velkých jménech, doma je mají v mp3, chtějí je vidět na živo, protože každé vidění legendy je zkrátka zkušenost k nezaplacení. Třetí zástup, do kterého řadím i sebe, patří mezi milovníky starých nahrávek, dychtící vidět (nebo raději nevidět) legendy ještě jednou v akci. Do posledního šuplíku pak řadím fanatické milovníky „až za hrob“, ve své nadšenosti nekritické. A kterak se metalovým „králům“ obecně vedlo? Když budu hodně mírný, napíší standartně. TESTAMENT evidentně pouze přežívají a hrají pouze z povinnosti či z důvodu výdělku, co by také pánové dělali, když jejich celý život je METAL! O návratu PESTILENCE jsem nesnil. Natolik mám jejich nahrávky rád, že jsem zkrátka nechtěl, aby se něco podobného stalo. Nicméně vystoupení dobré, nikoliv však geniální či výjimečné. O level níže pak hodnotím vystoupení GRAVE nebo krajanů VOMITORY, kteří sice nejsou zdaleka tak staří (či kultovní), ovšem jejich retro-death metal je prakticky na stejné koleji. Děvka, má nálada a vkus nefandí konzervatismu. Logicky mě tak nemohli nadchnout ani GAMA BOMB, mladí hoši, milující metalová klišé…tady končí legrace (a nebo začíná )! Nicméně na BA vystoupila jedna skutečná legenda, nikterak obletovaná, mediálně nenápadná, ovšem jednoznačně vyčnívající nad ostatní. CYNIC! CYNIC! A ještě jednou CYNIC! Pokud má mít death metal ještě nějaký smysl, progresivní Američané nabízejí jednu z mála možností. Pro mě je tedy jasné, kdo mezi slavnými zvítězil! Mnozí by ještě mohli namítat, že mi zde chybí SUFFOCATION, ač se to zdá nemožné, tak i oni jsou již pánové v pokročilém věku. Jejich hudba mě však nikdy „nebrala“ a s těží tomu bude někdy jinak. Snad jen kdyby „SUFFO“ udělali „podraz na fanoušky“ a natočili desku, vyvazující se ze současných stylových kolbišť! Kdo má rád obdobné kapely? JÁ! 🙂

Na počátku tohoto prazvláštního reportu jsme zmínil nekonečné diskuse o nejlepší kapele na BA 09! Tak kdo to v obecném měřítku mohl být? Už výše jsem zmínil, že mě svými výkony nadchli především GHOST BRIGADE, naši FDK, explodující BIOHAZARD, mraziví VREID či experimentální ULVER! A kdo nám zde ještě chybí? No jasně, OPETH! Zvuková lahůdka pro mé uši, neortodoxní a inteligentní projev. Třeba zrovna při jejich setu jsem vyzkoušel několik různých sektorů a všude to byla naprosto excelentní kávička! Je libo „BOLEST“? Také se vám líbila na 100% energická palba PAIN? Přiznávám se, že jsem Petera a spol. viděl už několikrát, ovšem až nyní to bylo skutečné „diskotékové peklo“ – děvka sem – děvka tam, kdo nemá rád elektroniku v metalu, nemůže s mými slovy souhlasit. Volba největšího překvapení ? TURISAS! Z finských válečníků se vyklubala nečekaně excelentní (koncertní) jistota s vynikajícím zvukem a výživnou pódiovou show. Pokud se na jakémkoli festu objeví Rumuni NEGURA BUNGET, vždy si člověk může být jist neobvyklým black metalovým představením s celou řadou lidových nástrojů. Podobnou hudbu oceňuji především doma v obýváku, ale i v parném odpoledni jsem pro „drákulovce“ chvilku našel, totéž mohu tvrdit o SKEPTICISM, pohřební skandinávské družině. Než uzavřu tento hudební exkurz, měl bych udělit „černého Petra“ pro ty kapely, které mě vysloveně drásaly. Doufám, že se mé hodnocení nikoho nedotkne, pokud ano, ještě jednou si tenhle článek přečtete. ADOR DORATH – česká družina, nezáživná, nudná a ještě k tomu hrozný zvuk, sorry, ale trpěl jsem. Zahraniční průšvihy pak volím dva. ATROX kouzlili a kouzli,ale nakonec z toho byla jen mlha vodníka Kebuleho. WALLS OF JERICHO fuck děs a hrůza, fuck ta vokalistka ječela, fuck to bylo celé trapné…BRUJERII s pistolemi na VǍS 🙂

[yt-black]OiZniUbp9pE[/yt-black]

TO OSTATNÍ…
Festival se po roce posunul opět o něco blíže dokonalosti. Hygienické a sociální zázemí se ukázalo jako naprosto dostačující a o stravovacích či občerstvovacích možnostech ani nemluvě. Tolik odlišných stánků nebo jídelních vozíků snad nebývá ani na dětských poutích s kolotočem. Návštěvníci se mohli rovněž spolehnout na opětovně honosný metal market, kde se dalo za poměrně nízké ceny sehnat velké množství nahrávek. Naopak ceny triček a mikin šly logicky nahoru, zkrátka a dobře, i metalové shopy se nějak živit musí. A jak by řekl soudobý klasik, „hadry a jídlo se přes internet stáhnout nedají“. Pro všechny milovníky hororů tu byl znovu po roce velký kino stan, kde byly promítány skutečně zajímavé snímky, na které se v budoucnu hodlám zaměřit. Ne všechny filmečky totiž znám a určitě bych je chtěl vidět. Závěrečnou zmínkou se chce ještě vyjádřit k chování fanoušků, které mi po dlouhé době přišlo vcelku civilizované. Snad jen pouze polští příznivci svou radost nafukovali do divokých rozměrů, třeba když se jeden z nich natáhl komplet celý do umyvadla, určeného výhradně pro RUCE! O nočním vyřvávání či řádění s nákupním košíkem v kempu se raději vyjadřovat nebudu, to je skutečně mlácení prázdné slámy. Je skutečně škoda, že několik málo jedinců kazí pověst celého festivalu. Když jsem třeba mluvil s některými civilními obyvateli, tak ti se vesměs ukázali jako tolerantní lidé, kteří v Jaroměři vítají každou kulturní akci. Byli dokonce sami udiveni, když jsem jim sdělil, že právě zde vystupuje celá řada zahraničních formací, světového formátu…

Závěrem zdravím osoby, se kterými jsem na festu strávil nejvíce času, to znamená Oldu, Niky, Paya, Ludvika, Mášu a samozřejmě Honzíka, který se mi neustále omlouval 🙂 🙂 🙂

ALL  – oficiální report najdete na www.payo.cz

[yt-black]Bjk2j1cKsNM[/yt-black]