Rozhovor s Brunem o knize REVOLTIKON a plánech s HYPNOS

Na začiatok mi dovoľ aby som ti pogratuloval k viac než úspešnej knižnej prvotine. „Revoltikon“ mi učaroval do tej miery, že na jeho prečítanie mi stačil jeden víkend. V knihe si myslím dostatočne ozrejmil dôvody, ktoré ťa viedli k jej napísaniu, ale ja sa spýtam inak. Čím ťa toto písanie spätne obohatilo a čo ti dalo?
Díky. Mou satisfakcí je zejména vnitřní uspokojení z toho, že všechny ty materiály, fotky, články, které kdy byly různě publikované, a nebo které jsem měl doma po šuplících, konečně dostaly jednotnou formu. Kdykoliv bude kdokoliv potřebovat ujasnit nějaká historická fakta nebo souvislosti, nebude nic jednoduššího, než se podívat do „Revoltikonu“. A v druhé řadě mě samozřejmě těší pozitivní reakce čtenářů, prakticky jsem se dodneška nesetkal s žádnou negativní kritikou….až je mi to divné.

Akým spôsobom si pristupoval k písaniu? Tvoril si iba vtedy, keď si mal na to chuť a cítil si inšpiráciu, alebo si si stanovil presný čas (prípadne počet strán), ktoré si denne napísal? Aký dlhý čas si dokázal sedieť pri klávesnici na jeden záťah?
Takhle naplánovat na počet stran či hodin to samozřejmě nejde. Musí se psát přirozeně, aby to nepůsobilo vykonstruovaně, lacině nebo křečovitě. První rok jsem psal tak jak mě to bavilo, někdy denně, jindy jsem se k tomu třeba 3 týdny nedostal. Posledních 7-8 měsíců jsem ale musel trochu zabrat, aby se stihnul termín vydání, který byl už beztak o rok posunutý. Nejdelší sekvenci si nevybavím, byly dny, kdy jsem u toho seděl celý den a napsal třeba 1,5 stránky. Strašně moc času zabralo neustálé ověřování historických faktů, správností názvů, občas i pravopisu apod., ty přípravné práce zabraly vždy minimálně tolik času co samotné psaní, a to už vůbec nemluvím o kompletaci fotomateriálu, jeho skenování, přípravě, ořezech atd.

V knihe sú popisované značné detaily jednotlivých zážitkov. Na to, aby si si to všetko pamätal by si musel mať úžasnú sloniu pamäť. Začal si teda tak, že si si stanovil kostru celého príbehu na ktorú si postupne nabaľoval jednotlivé detaily čerpajúc z vlastných (a cudzích) zápiskov, ktoré si za tie roky nazhromaždil, alebo si mal úplne inú techniku?
Kupodivu si pamatuju dost věcí včetně detailů. Když si vybavím určitou lokaci a situaci, často si dokážu i vzpomenout, co jsem měl oblečené nebo co u toho hrálo za muziku. Na začátku jsem se trochu přidržoval biografie, kterou jsem kdysi sepsal pro Metal Hammer, ale je to téměř celé přepracované a rozšířené. Později už jsem vycházel jen z fotek, reportáží v časopisech a ze svojí paměti. Snažil jsem se do knížky dostat maximum informací a nic nešidit a to se mi doufám z velké části i povedlo.

Ok, prejdime teraz podrobnejšie k niektorým kapitolám „Revoltikon“. Tvoj názor na červených je všeobecne známy a ja s ním dokonale súhlasím, ale predsa sa spýtam na jednu vec. Keďže som v porovnaní s tebou len o pár rokov mladší, zažil som túto dobu na vlastnej koži a tiež som poznal jeden z fenoménov tejto doby, týkajúci sa hudby. Mám na mysli nahrávanie hudby na ťažko zháňané a ešte ťažšie zaplatené MC kazety. Keďže nahrávok, ktoré boli k dispozícií nebolo veľa, dokázali sme si podľa môjho názoru na rozdiel od západných rovesníkov hudby oveľa viac považovať a vzťah k mnohým nahrávkam pretrval dodnes. Sám si pamätám, že som niektoré albumy poznal dokonale naspamäť vrátane hracích časov jednotlivých songov. Nemyslíš, že týmto „nechceným javom“ červení dosiahli opačný efekt ako chceli a vzťah k metalovej hudbe vlastne utvrdzovali?
No, já si myslím, že tohle není fenomén komunismu, ale doby objevování metalu. Myslím, že se moc nespletu, když napíšu, že stejně to měli lidé i na západě, jen s tím rozdílem, že je ta kazeta nebo později CD vyšlo mnohem levněji než nás. Vím, že ty kazety měli moji kamarádi i v Německu nebo Holandsku. Komunisti sice metalem opovrhovali, a když měli pocit, že je to někde ohrožuje, zasahovali, ale o nějakou systematickou a promyšlenou kampaň rozhodně nešlo. Zřejmě měli spoustu jiných, pro ně důležitějších, cílů.

Predpokladám, že ohlasy od čitateľov sú na 100% pozitívne, ale aká je spätná väzba od priamych účastníkov „Revoltikon“? Musel si napr. zaslať notárske potvrdenie o účelnej lži jednej z viet uverejnenej v knihe vystavenej „bratovi v zbrani“ Julekovi?
Julek se mi zatím neozval, kdoví, jestli si na mě vůbec pamatuje. Jinak přímí účastníci vyprávění jsou velmi zdrženliví a svoje role v příběhu prakticky nekomentují. Takže snad jsou taky spokojeni.

Ktoré nosiče (MC, CD, LP) preferuješ? V čom vidíš výhody a nevýhody každého z nich?
Momentálně u mě vede MP3, jako nejspíš u většiny fanoušků hudby. Kvalitní poslech, flexibilní a miniaturní „nosič“. Poslouchám prakticky pořád přehrávač v telefonu, vím, že třeba Pegas je na tom úplně stejně. Poslouchám samozřejmě i CD, většinou v autě a občas doma, kupuju si je pořád, hodně přes bazary. Co se týče kazet a LP desek, ty dojdou na řadu většinou jen, když mám doma nějakou párty. Mají své kouzlo.

Váš debut s KRABATHOR ste nahrávali v porevolučnej dobe, kedy bol hlad po metale naozaj neskutočný. V čom vidíš rozdiel vo vydávaní nahrávok vtedy a dnes?
Dnes se musí kapela starat o daleko víc věcí, o které se dřív starávaly firmy, čímž myslím zejména obstarávání financí na realizaci nahrávky – studio, producent, vybavení, ale třeba i reklamy a klip….. Dnešní kupní síla je podstatně nižší, než před 20 lety, a je tudíž nanejvýš logické, že se firmy tomuto trendu přizpůsobily.

V knihe si spomenul tiež jednu známu vec. Mám na mysli nepôvodné titulné foto k doskám „Lies“ a „Orthodox“. Naozaj ste nevedeli, kto je ich autorom? V prípade reedície „Lies“ na vinyle sa táto vec dodatočne vyriešila, ale bol tento fakt dôvodom toho, že nová LP podoba „Orthodox“ vyšla so zmeneným coverom?
Přesně tak. U LIES jsme věděli, že autorem předlohy je Nor Trond Nordahl, ale bylo nám to jedno. Obrázek se nám líbil, tak jsme ho použili na desku a na autorská práva jsme vůbec nemysleli. Stejně tak tomu bylo i u ORTHODOX. Autor fotografie byl Oliviero Toscani a neřešili jsme ho stejně jako Nordahla. Až později mi Shambo z VADER řekl, že je ta fotka je reklama Benettonu a mě polilo horko. Když se řešily reedice, vydavatel Miloš z Monster Nation je natolik zodpovědný, že dost složitým způsobem dohledal Nordahla a jeho svolení dodatečně zařídil. V případě Benettonu to bylo nad naše síly, a proto jsme zvolili cestu nového obalu. Jeho autorem je Hadgi z ANTIGOD a mě osobně se líbí víc než ten původní.

Keď spätne zhodnotíš svoju doterajšiu hudobnú kariéru s KRABATHOR a HYPNOS, ktorý moment považuješ za doterajší vrchol a ktoré chvíle boli naopak tie najťažšie? Pýtam sa preto, lebo môj jednoznačný favorit, pod ktorým si podpísaný je pre mňa „Rabble Manifesto“ a tak ma prekvapilo, že tento môj osobný vrchol tvorby ste nahrali v období, kedy sa kapela HYPNOS v podstate rozpadala a nasledovalo obdobie, kedy si na pár rokov s hudbou v podstate skoncoval.
Pokud bych se měl o to pokusit, tak u KRABATHOR to bylo nejdál na Wackenu v roce 1998, během mého posledního tour v roce 1999 a letos na Brutal Assaultu. Nejtěžší bylo možná tour s GRAVE v roce 1996, kterého jsme se účastnili v nám nepříznivé atmosféře, a každý přežitý den byl naším vítězstvím. U HYPNOS – tam bylo super hlavně poslední tour s AMON AMARTH, takové frenetické reakce jsme v minulosti snad ani nezažívali. Nejhorší byl samozřejmě tebou popisovaný rok 2005, kdy se mi všechno sypalo pod rukama a já se snažil to nějak ukočírovat. Ale neměl jsem tolik sil a nakonec došlo v lednu 2006 k rozpadu HYPNOS. Naštěstí dočasnému, což jsem tehdy ještě nevěděl.

Ešte k predchádzajúcej otázke. Ak by si mal vybrať jeden jediný koncert, či už pod hlavičkou KRABATHOR alebo HYPNOS, ktorý považuješ za ten úplne naj, ktorý by to bol?
Takhle výrazně asi žádný z nich nevyčníval, a proto bych odpověď výše viděl jako vyčerpávající.

A teraz z niečo opačnej strany. Aké najväčšie faux-pas na pódiu sa ti prihodilo?
Žádné velké průsery. Vzpomínám si, že jsem třeba v roce 1992 v Maďarsku nestihnul včas nastoupit na pódium, protože zvukař pustil brzo intro a já byl ještě v šatně a bez kalhot. Nebo v témže roce, když jsem si dal, tehdy coby abstinent, před koncertem v Ostravě výjimečně 2 nebo 3 piva, protože bylo pekelné vedro a při koncertě jsem si zapomněl sundat brýle, které s prvním hozením hlavy spadly do davu (potom se našly, dokonce celé) a musel jsem se opírat o hroziče v první brázdě….

Podobné otázky nemám príliš v láske, ale v tvojom prípade urobím výnimku. Skús teraz chvíľu uvažovať spôsobom „keby bolo keby“. V období albumu „Orthodox“ bol KRABATHOR na vrchole popularity a dokonca ste sa pohrávali s myšlienkou plnej profesionalizácie kapely. Akým smerom by sa podľa teba vyvíjal ďalší život KRABATHORU, ak by ste zostali pohromade?
Šlo by to samozřejmě nahoru, ale nevím dokdy.

Jedným z dôvodov tvojho stiahnutia sa z hudobného kolotoča bol okrem iného pocit „vyhorenia“ z neustáleho kočovného života hudobníka. Ako to podľa teba zvládajú iné kapely? Ak by som zostal u skupín z ktorými ste počas dlhých rokov zdieľali rovnaké pódiá: NAPALM DEATH to ťahajú bez prestávky už viac ako 30 rokov, a napríklad AMON AMARTH trávia na cestách prakticky celý rok. Čím sú oni a im podobní výnimoční v tom, že to ide?
Myslím, že tímto pocitem také občas trpí, jenže kapela na takové úrovni je už něco jako firma. Dává práci mnoha lidem, nejenom muzikantům samotným, a tam už si člověk nemůže dělat úplně to, co by chtěl. Myslím, že tyto kapely to řeší hlavně tak, že se snaží maximálně relaxovat, často individuálně, a jako celek se často potkávají až na pódiu. Hodně muzikantů se taky realizuje v bočních nebo sólových projektech.

V knihe opisuješ svoj doterajší život značne podrobne, ale na druhú stranu si svoje súkromie pochopiteľne strážiš. Aké ďalšie koníčky, okrem hudby máš?
Filmy, svoji zahradu a ženy.

Ďalšou vecou s ktorou som s tebou na 100% zajedno je tvoje nahliadanie na organizovanú cirkev. V mojom prípade to možno prebiehalo podobne ako u teba. Najprv pohŕdanie a odpor „navonok“ v podobe obrátených krížov, ktorý postupne prerástol v niečo utajenejšie, ale o to viac presvedčivejšie. Mám na mysli pocit vzrastajúcej tichej ale o to viac neudržateľnejšej nenávisti, ktorá sa prejavuje v útokoch na všetkých frontoch. Ako príklad uvediem riadenú demagógiu na úrovni prvého stupňa základnej školy, ktoré momentálne postihuje mimo iného aj môjho 8 ročného syna. Hoci to nepociťuješ na vlastných potomkoch, máš podobné pocity?
Samozřejmě mám a bojím se, abych se jednou nepřistihnul u pocitu nazvaného „bezmoc“. Ten odpor vůči církvím by ale neměl být nějak primitivní a nenávistný. Měl by být racionální, konstruktivní a sofistikovaný. Já se snažím v těchto debatách obnažit problematiku až ke dřeni, na základní principy lidského bytí a potřeb člověka. Každý člověk chce být šťastný a myslím si, že to je to hlavní, o co bychom měli v životě usilovat, protože pak činíme hezčí život i svému okolí. Jen se snažím své okolí přesvědčit, že opírat se o berličku „náboženství“ je hloupé, slabošské a nebezpečné. Je tolik reálných věcí okolo nás, o které se dá opřít stejně dobře nebo ještě lépe, jen je potřeba jednat sám za sebe a najít k tomu odvahu. Většinová společnost zatím vidí pohodlnější ovečkovské „polobytí“ a před spoustou věcí raději zavírají oči. Kdyby mi někdo tisíckrát řekl, že ten pan farář nebo imám je přece hodný člověk, můžu a třeba i budu s ním souhlasit, ale vždy budu tvrdit, že v kontextu věcí, které se historicky prokazatelně staly – byť by to byly jen inkviziční procesy nebo islámské stínání hlav, jako dva příklady za stovky dalších – náboženství jako taková nemají na této planetě co dělat. Jejich prorůstání do politiky a státní správy je zrůdnost a společnost by se měla vůči tomu vymezit.

Naspäť k hudbe. Zaujímalo by ma, akým spôsobom pristupuješ k tvorbe nových skladieb? Koľko ti trvá napísanie kompletného songu? Vzniká najprv hudba ku ktorej neskôr doplníš text, alebo je to občas aj naopak?
První dělám vždycky muziku, zapnu si doma aparát a hraju na kytaru. Mám ho teď v kuchyni, takže se přitom třeba i dívám na televizi bez zvuku apod. Někdy složím skladbu za týden, jindy za dva měsíce. Nedá se na to tlačit a nerad bych pouštěl ven věci, se kterými bych nebyl úplně spokojený. Texty, to je potom taky porod. Mrzí mě, že zajímají tak málo lidí, ale přesto mi má vlastní autocenzura nedovolí je jakkoliv odbývat. Strávím na nich možná víc času než na hudbě samotné a těší mě, když se potom potkám s někým, kdo je čte a přemýšlí nad nimi. Nemusí se mnou souhlasit, mě stačí, že o nich přemýšlí, že se mi povedlo někoho vyprovokovat k nějaké aktivitě.

Ešte niečo z minulosti. Máš na konte značné množstvo štúdiových nahrávok. Ktorú považuješ ty osobne za tú najlepšiu a ktorá sa ti s odstupom javí ako najmenej vydarená?
Za nejzdařilejší asi považuju poslední album HYPNOS „Heretic Commando“, protože tam jsme se podle mě dostali instrumentálně, kompozičně i zvukově zatím nejdál. Nejmíň? Asi kompilační CD HYPNOS „Demo(n)s“. Je na něm dost vidět, že je až příliš křečovitě „poslepované“ a taky mělo i nejmenší odezvu mezi fanoušky.

HYPNOS funguje spoľahlivo naďalej a dokonca prišlo k mediálne pretriasanej reinkarnácií KRABATHOR. Čo bude nasledovať ďalej v prípade jedného a druhého zoskupenia?
V této chvíli začínám pracovat na dalším albu HYPNOS, což je mým hlavním záměrem a do té doby, než toto album vyjde, nebudu se chtít ničím zásadnějším rozptylovat. Fanoušky ale asi nejvíc zajímá fungování či nefungování Krabathor. K tomu můžu říct, že ten zájem je z 99% nostalgie a jejich pohled je díky tomu poněkud zkreslený a idealizovaný. Doba největšího laufu Krabathor a jeho vlivu na posluchače je bohužel dávno pryč a to je fakt, se kterým nikdo nic neudělá, ani my ne. A já chci v životě dělat věci, pod které se bez studu podepíšu i po desetiletích. Nicméně řeknu, že nevím, co přinese budoucnost, protože je otevřená. Uvidíme.

Ako som spomínal, „Revoltikon“ je rozhodne viac než vydarená knižná prvotina. Chystáš v literárnej činnosti pokračovať? Čím by sa mohla zaoberať tvoja ďalšia tvorba?
Zatím neplánuju nic, Revoltikon je venku pár týdnů a já nevím, o čem jiném bych psal, protože jsem do něj narval úplně všechno. Zeptej se mě za 10 let.

Vďaka za rozhovor. Niečo na záver?
Taky díky za rozhovor. Pro ty, které by HYPNOS zajímal, máme k dispozici weby:www.hypnos-cz.com nebo dnes tolik populární www.facebook.com/hypnosCZ   , kde se dozví spoustu zajímavých věcí, novinek a termíny koncertů. Doufám, že se na nich alespoň s některými setkáme.

Dagon