BRATRSTVO LUNY – Nové výzvy!

Bratrstvo Luny na MNT2CzechV minulém roce vydali BRATRSTVO LUNY své třetí řadové album, natočili videoklip a zároveň se jim znovu podařilo stmelit gotické proudy prostřednictvím Magické noci trubadúrů vol. II., ale co dál? Kde vzít další sílu, chuť a motivaci pro další skoky do jámy donquijotské? O tom všem jsem jednoho příjemného večera klábosil s R. X. Thámem a dá se říct, že na základě této debaty poté vznikly i základy tohoto podnětného rozhovoru, ve kterém jsem (prý) hlavního protagonistu vůbec nešetřil. No… uvidíte sami! Další kapitola BRATRSTVA LUNY budiž odstartována právě tímto rozhovorem! Račte vstoupit!

Buď pozdraven! BRATRSTVO LUNY má za sebou velice plodný rok. Zkus ho nějakým způsobem zhodnotit? Existuje nějaký speciální zážitek, který bys do vaší kroniky zvýraznil červeným písmem?
Ave Alle! …ano, skutečně se jednalo o nejnabitější a nejnáročnější rok v dějinách souboru. Nejdříve bych teda sumarizoval, co jsme všechno absolvovali: dokončili jsme velkoryse pojatý a tři roky pečlivě chystaný projekt „Carpe Diem“ – což obnášelo nahrání alba, nafocení výpravného coveru – v jehož intencích se vyprodukoval i celkem náročně pojatý videoklip „451°Fahrenheita“ (video pod rozhovorem poz. aut.). To, že se to podařilo, je zásluhou výborné spolupráce celého bratrského ansáblu… Premiéra alba byla nachystána na náš domovský dark indie festival Magická noc trubadúrů 2. Nedílnou součástí koncepčně pojatého vstupu do doby „Carpe Diem“ bylo vydání druhého čísla gothic rokových novin TRUBADÚR. Pak ještě o tomto všem vznikl čtyřicetiminutový dokumentární film Na palubě Hindenburga, který výše řečené uvádí do výstižného kontextu (dokument pod rozhovorem pozn. aut.)!

Bezprostřední hodnocení minulého roku nemůže být jiné než, že se dostavil pocit štěstí, uspokojení a dnes i vracející se energie, že se to vše zvládlo a na tak vysoké úrovni! To je skoro zázrak, když jsem na začátku roku seděl ve své pracovně a měl „svěrákovsky načrtnuté plány“, blesklo mě hlavou, že toto vše prostě nedáme! Ona ta obrovská porce tvůrčí Luny je jen jedna součást života …tou další bylo třeba, že jsem začínal psát bakalářskou práci, měl před sebou dva zkouškové semestry a jako bonus státnice… rodina, děti… a ještě další občanské aktivity, většinou se závazky člena týmu, který ostatní nemůže potopit… Samozřejmě i členové tvůrčího teamu Bratrstva jsou velice vytížení lidé, tak vše skloubit dohromady byl docela záhul! Navíc se změnil přístup k práci, oproti předchozím albům se tvůrčím způsobem zapojila celá „skvadra z pódia“. Bylo to naprosto šílené, už i pro mě daleko za hranicí kichotství! A „speciální zážitek“ pro kroniku? Bylo jich mnoho. Ale jeden je tak speciální, že všechny ostatní mu musejí nerušeně a s pokorou ponechat osvětlené jeviště. Jedná se o uměleckou spolupráci s Petrem Štěpánem, která proběhla v několika rovinách. To, že lídr HNF a XIII. století na našem albu hostuje, byl jeho kmotrem a ještě nám k němu napsal anotaci, poslouchá ho a je mu sympatické… nemohu ve sféře tvorby a uměleckého souznění dostat víc, než je tato empatická interakce, která stále trvá!

Petr Štěpán a R.X. ThámoPETR ŠTĚPÁN (XIII. století) o albu CARPE DIEM
specální host a kmotr alba

„Carpe Diem představuje zlom ve vývoji kapely. Album, které Bratrstvu Luny otevřelo novou etapu a posouvá jejich tvorbu do mnohem vstřícnější a aktuálnější polohy. Na rozdíl od předešlých alb se Carpe Diem hudebně pohybuje od náznaků postpunku, přes gotiku a doomové figury až k čistým kytarám a klavírním fragmentům. Obsah a společenská závažnost některých textů svádí k zamyšlení. Varuje nás před nástupem vlády korporací, digitální totality, vládnoucí skrze teror, lži a zmanipulovaná média, potlačující tak originalitu a vzpurnost tvůrčích jedinců, svobodných duchů, básníků, všech těch, kteří nejdou se stádem – všech těch kteří nesouhlasí! Obrazovou formou nám to předkládá i fotopříběh zachycený v bookletu digipackového CD. Tvůrci i skupina odvedli dobrou práci. Přijatelnou minutáží a výborným zvukem má album mnoho šancí. A jednou z nich je schopnost udržet posluchačovu pozornost až do samotného konce.“ 

Když se podíváme na poslední album „Carpe Diem“, které já osobně pokládám za váš dosavadní tvůrčí vrchol, přijde mi, že jste s ním nezaznamenali až takový ohlas, jako tomu bylo u předchozí nahrávky. Souhlasíš? Čemu to případně přisuzuješ?
…ještě bych byl zdrženlivý k nějakým soudům. Když začnu od premiéry alba, která byla na Magické noci založená na hraní nových písní, tak přijetí od publika bylo úžasné! Klip i trailer jsou sledované v podobných dimenzích jako naše předchozí počiny, vše se v čase ještě posouvá. Pro nás je samozřejmě v tomhle problém, že nejsme klasická kapela a dneska cédéčka prodáš nejvíc na koncertech, což víme, když hrajeme. Minulý měsíc jsme dotáhli do konce dohodu s dvěma velmi zajímavými distribučními zdroji: XIII. století nám vzalo album do svého oficiálního merche a již ho nabízí na svých koncertech, dále náš kompletní merch v partnerském vztahu nabízí shop Betelný hadry z Brna (link http://www.betelnyhadry.cz/235-bratrstvo-luny). Co se týče kritiky, tak recenzenti v souhrnu album přijali – třeba recenze od Blackmoona, Petra Korála (ROCK&POP), Romana Holého (ROCKPALACE) nebo Jiřího Štrauba (SPARK) nás nadchly, gothic rockový dekadent Bob Lučan nás označil za „Novou generaci temnoty“… Myšlenkové poselství alba jsme měli možnost prezentovat ve dvoustránkovém specificky pojatém rozhovoru v lednovém SPARKu s Blackmoonem – ten matroš je doslova umělecké dílo, vystihující poselství projektu! Ono těch faktorů k porovnávání „úspěchů“ našich jednotlivých alb je víc a na hodnocení je nyní opravdu brzo, vždyť se album nedávno narodilo. Zeptej se mě na ohlasy na konci roku …

Bratrstvo LunyJak je to např. s reakcemi ze zahraničí? Spatřuješ v něčem zásadní rozdíly?
Samozřejmě je jich mnohem méně. My se nikam do světa netlačíme, prakticky nás zajímá jen polská scéna, kde máme nějaké přátelské vazby a i fanouškovskou základnu. V superlativech „Carpe Diem“ hodnotil hudební publicista Wojtek Sajkowski, jeho recenze by se měla v dohledné době objevit i na největším polském dark indie serveru Alternation. Samozřejmě se chystám (věřím, že zase v tvém doprovodu!) na kultovní Castle Party, kde se budu nejen kochat dekadentní aurou hudby a místa, extravagantních žen a pivního moku, ale budu makat i na propagaci našeho alba. A těším se i na vystoupení mosteckých souputníků CARPATIA CASTLE, na které ten genius loci místa dýchne v premiéře.

Už potřetí jste obdarovali posluchače opravdu krásně zpracovaným nosičem, ovšem jak to ve vašem případě s prodejem CD vlastně vypadá? Má dnes takto ucelená sbírka skladeb ještě nějaký význam?
Trh s hudebními nosiči kolabuje, hlavně tedy mainstream a cédéčko jako dominantní nosič, zajímavá je renesance vinylu – my zatím o této formě nosiče jen sníme, už na něj nezbylo. Drží se prodej limitek, i když odklon některých lidí od sbírání hmotných nosičů (sám jich pár znám) tady je. A pak je otázka, bude tady ještě dost těch srdcařů, kteří si koupí pár set kusů CD a „zasdílí“ s kapelou snahu o ucelené umělecké dílo? V roce 2007 při vydání dema „Gotické duše“ jsem toto neřešil, CD se rozprodalo, u našeho debutu „Goethit“ (2009) jsem si říkal, zda není náklad příliš vysoký a nebyl, stejně tak u „La Loby Ante Portas“ (2011). Nyní jsme v roce 2015 a „Carpe Diem“ prochází zkouškou, zůstali srdcaři a lidé lační komplexního zážitku, chtivý příběhu, nádherné grafiky (potřetí v řadě od Mistra Deathera!) přinášející vícevrstvou symboliku? Zatím je mezi fans asi čtvrtina nákladu, uvidíme, jak se nám zadaří na polské misi, koncertech a na dalších distribučních místech. Do konce loňského roku nám cédéčka úspěšně prodával Nosferatu shop, to se změnou vlastnických struktur skončilo. Vymazlit a zkompletovat své dílo do exkluzivního obalu a materiálně ho zhmotnit, význam určitě má. Jen je třeba pečlivě zvážit ekonomické ukazatele celého dobrodružství. Sám podobné formy seberealizace různých skvělých lidiček podporuji, rád utratím nějakou korunu za věci s duší a dělané srdcem, lhostejno z jakého ranku, princip zůstává stejný.

R.X. Thámo a Lord DarkthepDomníváš se, že je třeba, aby se kapely přizpůsobovaly novodobým trendům (zřizovaly sociální sítě, více komunikovaly s publikem, vsadily více na prodej triček a dalších suvenýrů), anebo by se měly spíše snažit o jakousi „výchovu“ své komunity a motivovat ji hlavně k tomu, že na prvním místě je hudba, umění…atd.
Alle, je to asi tak i tak … klíčové je v jakém „žánru“ se pohybuješ, tvé zaměření – filosofie, proč to či ono děláš. Sociální sítě hodně zjednodušují nejrůznějších organizační a produkční aktivity, seskupují lidi podobného zaměření, umožňují efektivní – tedy rychlou a věcnou komunikaci. Negativa tady rozebírat nemusíme. Když se mě někdo ptá na životní krédo, skoro každý máme nějaké myšlenkové poselství po ruce, něco co nás oslovilo …tak je to myšlenka antického dramatika Lucretia: „Snažím se vkus lidu vychovávat, ne se nechat vláček jeho nevkusem:“ Asi nejednoduší „česká poloha“ je být satirik, ironik, nic nebrat vážně, všechno zesměšňovat a shazovat. My jdeme jinou cestou, souzní s námi lidé přemýšlející, milující poetiku knih, divadla, kvalitních filmů, odkazů moudrých… naše tvorba je o hledání – pochopení současnosti, alternativních výkladech na oko samozřejmých věcí – je prostoupena takovým temným romantismem. Průniky tohoto přístupu nacházejí obtížně schůdné stezky do nitra duše… ke světům záměrně i nezáměrně skrytým.

Když si z „Carpe Diem“ vezmu poselství já sám, získávám dojem, že se naše civilizace nezadržitelně řítí ke svému konci. Spatřuješ ještě nějakou šanci, jež by nás mohla od úpadku zachránit? Je pro tebe svým způsobem skličující, když na papíře zpracováváš všechna ta dekadentní témata?
Skličující to není … teda myšleno v tom smyslu, že chceš hledat v životě moudrost, pochopení, kontext věcí. Pracovní teze alba zněla: Některé věci je třeba říct nahlas právě proto, aby se nestaly. Momentálně píšu seminární práci na téma „Médium je poselstvím“ – tuto myšlenku formuloval kanadský mediální teoretik McLuhan. Zrovna před týdnem jsem se třemi úžasnými spolužačkami – kamarádkami – seděli v jednom pražském klubu, kde hrála živá jazzová hudba a hlavním naším tématem bylo rozebírání teorií McLuhana. Jeho myšlenka – extenze, krásně vykreslí odpověď, cituji: „Dnešní člověk si vytvořil extenze prakticky všeho, co kdysi dělal tělem. Vývoj zbraní začíná zuby a pěstmi a končí atomovou bombou.“ Člověk je prostě takový. Tíhne k tomu mít moc (a je jedno jestli to je korporátní magnát, lobbista nebo ambiciózní tatínek, který řve na svého pětiletého kluka na hokeji, aby ho „prodojil“ do NHL …). Vše je to směšné a ubohé, ale zároveň nebezpečné. Příklady ze všech stran varují. Koukali jste na nový třídílný film Jan Hus – scénáristky Evy Kantůrkové a režiséra Jiřího Svobody? I tam ta věčná variace zaznívá …četli jste Orwella, Bradburyho, posloucháte Kryla? Dnes je těžké pochopit, kdo proti komu stojí, bojuje, kdo jaký má zájem, svět je hrozně rychlý, složitý, bohužel také pseudosociální a grantově i dotačně zaplevelený – mnohdy legálně i legitimně zločinný …ale stále má smysl si hledat prostor, nesloužit zlu a usilovat o smysluplné naložení se životem. Je to na každém, jestli bude týdně koukat na deset fotbalových zápasů na satelitu a klouzat po slupce „chléb a hry“ nebo bude iniciovat nějaké prospěšné aktivity pro zkvalitnění života ve svém okolí, mezi přáteli, pracovat na svém intelektuálním a integrálním růstu.

Prokletý básníkV jaké sféře si myslíš, že nastal ten nejzásadnější úpadek, jež zásadně ovlivňuje konání lidí? Jak vysoko stavíš např. úpadek spojený s kulturou a uměním?
Lidé jsou velmi materiálně založení. V západní kultuře vrcholí rozklad rodinných vazeb, lokální soběstačnosti. Intuitivně cítíme, že obecně řečeno „žijeme blbě“, ale sbírání síly na radikálnější změnu je hodně těžké. Každý dílčí krok má smysl… použiju reakci Romana Bradáče z jedné přednášky, kdy jsme se měli stručně představit… hodil jsem do placu, že jsem „takový narušitel mainstreamu“… člověk, který v České televizi zastával vyšší pozice a dnes roní slzy nad jejím směřováním, profesně sociolog to zaglosoval…“každý narušitel je mi sympatický!“ Kultura a umění je v pořádku … zde se srocují lidé, kteří „vidí jinak“, pomůžu si zase McLuhanem, jsem jím momentálně prosycený, neuvěřitelně mě sedí: „Umělec je člověkem, působícím v jakékoliv oblasti, ať již vědecké či humanitní, který ve své době chápe důsledky svých činů a nových poznatků. Je člověkem integrálního vědomí.“

Následující otázka je sice mimo rámec BRATRSTVA LUNY, ale přesto ji položím. Je o tobě známo, že jsi vášnivým (možná až nekritickým) příznivcem Daniela Landy, v Česku stále dosti kontroverzní postavy. Rozhodně tě zde nechci stavět do role nějakého obhájce, spíše mě zajímá, proč právě Landa tě svým rukopisem tolik oslovuje?
Protože tě znám, vím, že to je od tebe antilandovské rýpnutí, ale budiž, a vlastně díky za prostor k obhajobě. :) Do perexu rozhovoru pro Auto motor sport, který jsem s Landou vedl, jsem napsal: „Daniela Landu úspěch a sláva nepřivedly na cestu promrhání života ve falešném objetí rockového hedónismu. Naopak za posledních pár let nám Landa nechává ve svých uměleckých dílech, za které můžeme s trochou nadsázky považovat i jeho život dobrodruha neustále testujícího možnosti své tělesné i duchovní schránky, velmi viditelné stopy vedoucí k pozitivním životním hodnotám. Cítím tlak zjednodušujícího světa, jak touží ze mě vytáhnout onu lapidární definici Daniela Landy. Tak tady jí máte… Daniel Landa je renesanční člověk!“ Tyto slova mi potvrdili při rozhovorech i lidé, kteří Dana osobně znají. Problém dnešní doby je v tom „streamovém přístupu“ k poznání. Kdo z kritiků Landy ví o jeho vztahu se Střeženým Parnasem, kdo zná obsah jeho hry Zlatý drak, jeho charitativní občanskou angažovanost…? Korunu pochopení výše řečenému nasadí nedávný telefonát s mým pětasedmdesátiletým tátou. Volal mě a říká mi: „Tak synku, viděl jsem Hydepark s Landou a musím ti říct, že jsem na něj změnil názor.“ Chápete to? Do této doby si táta mediální obraz Landy sestavoval jen ze střípků a titulků (dez)informačních zdrojů jako jsou televizní týdeníky nebo různé lifestylové žblebty, které si občas kupuje máma. Najednou vidí člověka hodinu, téměř souvisle mluvit, vysvětlovat a mediální obraz je aktualizován jiným směrem. Pak se ptejme, kolik takzvaných „kontroverzních názorů“ dostane šanci k mediálnímu obhájení se?

Rozhovor pro KTVA ještě podotázka. Publicisté Landu neustále pranýřují za jeho „orlíkovskou“ minulost. Domníváš se, že je tato opakující se kritika skutečně oprávněná? Ptám se hlavně proto, že právě tahle záležitost je brána jako něco, co společnost opravdu tíží. A tíží ji to vůbec? Taková glosa: „Kdo bude autorem znělky spojenou s Karlem IV. nám má vadit, ovšem počet lidí s minulostí StB ve vrcholné politice, korupcí načapaný trenér hokejové reprezentace… nám vadit nemá?“ Snad se v mé otázce neutopíš… :)
…spíš než publicisté, tak to jsou pseudonovináři, kteří tou lehkou černo bílou kontroverzí jednoduše zarobí! Landa to řekl už milionkrát, že to byla součást jeho historie, na kterou není hrdý, že byl mladý zamindrákovaný radikál – rasista, který měl „strach a tak ho sám šířil“ … A nutno říct, Landa si našel jinou cestu, která s touto jeho životní epizodou nijak nekoexistuje. Téma Orlík, jeho tvorba v kontextu doby by byla zajímavá diplomová práce… S tím Karlem IV. to je mediální kauza, která vyrostla z ničeho, s tím bych už čas neplýtval. Jo, je to tak, lidská tolerance prolezlá vlnou morální ohebnosti „k vyššímu zájmu“ je neuchopitelná. Možná je to určitá krize elit – kulturních uměleckých, které by byly schopny hýbat veřejným míněním, byly by takovým katalyzátorem dění. Ono to třeba jednou tak bude, a odhalená korupce nebo pochybné jednání bude znamenat stopku alespoň ve veřejných funkcích. Teď čtu třeba knihu emailové korespondence disidentky Evy Kantůrkové a režiséra – komunisty –profesora Jiřího Svobody. Věci nejsou černobílé, a kdo je takové touží mít, tak obelhává sám sebe….takže závěrem konstatuji, že jsem se ve tvé otázce utopil. :)

Odpovídáš do ryze undergroundového média, sdělit můžeš vše potřebné a rozhodně všechno bude také uveřejněno, nic nebude vynecháno ani překrouceno. Je to pro tebe příjemné zjištění? Avšak nevracíme se znovu do období jakéhosi zvláštního druhu samizdatu?
To si Aleši trefil. Mám takový pocit, ano. Ani dnes, stejně jako to bylo za komunistů, není lehké říct nějaký názor, který je v rozporu „s hlavním proudem“, abys nemusel čelit následkům – třeba skrytům – ale následkům! Samozřejmě, že tě nikdo nepřijede zavřít, ale pokud někde něco zveřejňuješ a to si mnoho náctiletých vůbec neuvědomuje, třeba na sociálních sítích, vše „Velký Bratr chytá do svých radarů“. A pak jednou při pohovoru na nějaký post, se ti stane, že tě nevezmou. Ty nevíš proč …no kdysi si měl „nebezpečně blbé názory, třeba…“, toto vím od některých personalistů, není to kec, opravdu se s těmito daty a nejen těmito aktivně pracuje. No pak je otázka, jak jsou dnes stavěny mediální formáty, co vůbec stihneš říct a jestli v zájmu „kadence řeči“ (vítězství formy nad obsahem) není ničen kontext (třeba jako často u Landy). V této otázce i v těch výše jen naťukávám myšlenky, ale to jsou témata – velmi závažná témata na delší diskusi…

R.X. Thámo a Anniki FokkŽijeme podle tvého soudu v demokratické společnosti?
…tak jak dnes demokracii definujeme, tak ano – ale v takové, která nemá snahu naplňovat své ideály – tedy skutečný obsah principů demokracie. Jeden příklad za všechny – poměrný volební systém? Proč v komunální politice nemůže kandidovat jedinec (bez toho, aby musel dostat 5% hlasů, aby nepropadl) a nejsou zastupitelstva sestavována podle toho, kdo kolik obdržel reálných hlasů? Obecně v mnoha věcech, je vše tak zesložiťováno, aby to umořilo aktivitu lidí, kteří by se chtěli veřejně angažovat, systém je znechutí. Můžeme jít k drobným živnostníkům – všechna ta nesmyslná nařízení, předpisy, povolení, razítka… lítáš jak idiot, platíš na každým rohu a pak zjistíš, že domácí marmeládu doma stejně vyrábět nemůžeš… Jak to bylo v nedávno natočené pohádce, kde byli výběrčí daní Vladyka s Lábusem a vypisovali daně na trakař, vzduch … tak v tom Absurdistánu bohužel žijeme. Dělám festival autorské hudby a musím solit OSE za ochranu autorských práv, které nikdo není členem… tak tuto formu demokracie považuji za poněkud zvrácenou…a zase jsme se dotkly jen náznaku… Zakousněte se třeba do těchto knih a pak přemýšlejte o souvislostech: Naomi Kleinová Bez loga, Matin Herzán Totalitní světovláda, Petr Štěpán Nový věk temnoty, Michael Morris Co nesmíte vědet… neříkám, že všemu slepě věřím, spíš jde o způsob přemýšlení a aktivaci kritického myšlení… Ještě mě napadá další příklad zvrácenosti dnešní doby. Mám malé děti, školy jsou napěchované automaty na Coca Coly a další sračky… a stále se mele o obezitě dětí, nedostatku pohybu a podobně… proč instituce nejde příkladem? Žijeme v demokracii, která čelí krizím legitimity, ideologii blahobytu, ekonomického růstu, postavení médií ve společnosti atd. Ale paradoxně a s ohledem na dějiny …možná, žijeme nyní ve zlatém věku lidstva… na místě je nepropadat depresím, bojovat… být ve střehu!

Teď to bude vypadat opravdu hodně drsně, ale ten pocit zkrátka mám a zeptám se! Souhlasíš s tezí, že většině těch lidí, co na letenské pláni cinkali klíčema, nešlo ani tak o budování demokracie, jako spíš o možnost mít se jednoduše lépe?
… to už má rysy hovoru pro Parlamentní listy :) … těžko to takto globalizovat, ale když budu mluvit o pocitu, i jak jsem to tenkrát v patnácti letech vnímal já, mnohým lidem nešlo o nějaký blahobyt … šlo jim o svobodu a zbavení se toho komunistickýho divadla. Vezmi si, kolik lidí bylo tou dobou postižených …nemám na mysli jen ty, které naháněla STB nebo byli šikanování za neloajalitu vůči KSČ… ale postiženo na duši, intelektuálně, kolik lidí neslo na svých bedrech křivdu spáchanou na rodičích a tak dál. Tohle se těmi demonstracemi začínalo splachovat do záchodu… Konstrukce nového systému a další porce mocenských křivd, privatizace, nevyrovnání se s minulostí… to snad prohlédl jen málokdo… třeba Karel Kryl, kterého to asi i zabilo.

Ještě bych se chtěl vrátit k druhému dílu Magické noci trubadúrů, která dopadla ještě lépe než jednička, přestože na akci dorazilo méně lidí. Už sis udělal nějaký rozbor, proč tomu tak nakonec bylo?
Samozřejmě jsem o tom hodně přemýšlel. Ta nižší návštěva oproti roku 2012 (prvnímu ročníku) byla jedinou kaňkou na celém projektu. Mám vyhodnocené čtyři příčiny: 1) Pragokoncert na stejný den přivezl do Prahy DEATHSTARS – po sedmi letech a měli plno; 2) Odřeknutí účasti DEATHCAMP PROJECT na poslední chvíli z vážných rodinných důvodů; 3) Vyvrcholení obecně špatného roku, tak jak mě potvrzovali lidé, kteří se věnují astrologii (a něco na tom opravdu bylo); 4) Asi nevhodně zvolený termín, který jsme posunuli z listopadu na říjen. Jsem přesvědčený, že v těchto příčinách je oněch sto padesát návštěvníků bohatě započteno. Ale třeba se mýlím… :) Otázka zní, budu si to v roce 2016 na vlastní kůži ověřovat?… a když jo, tak v Kralupech nebo na jiné adrese?

Dekadence Carpe DiemBRATRSTVO LUNY si vydobylo docela slušnou pozici v Polsku, kde je „gothic komunita“ hodně silná, ovšem hned za Německem. Jak vnímáš právě tamní scénu? Je vůbec v možnostech české kapely, aby zaujala publikum právě tam?
Určitě ano. Ale musíš tomu jít naproti nebo mít štěstí, že se za tebe někdo vlivnější na scéně postaví a bude tě velebit. Jestli si dobře vybavuji za prosazením XIII. STOLETÍ v Polsku, stál docela vlivný hudební publicista z nějakého rádia, který se do jejich tvorby zamiloval. Byl to impuls, šance, z které se zrodil fenomenální úspěch jihlavské legendy, která pak prošlapala do Polska cestu dalším kapelám. Alfou i omegou je dostat se na prestižní festival jako je třeba Castle Party. Propagací kapely není jen samotné vystoupení, ale i to, že je součástí celé promo kampaně přípravy festivalu. Dnes můžeš za pomoci internetu prakticky cokoliv …myslím tím teď hlavně třeba cílení na získávání nových kontaktů a fanoušků. Ovšem platí ono klíčové, musíš mít co nabídnout!

Máš už alespoň zdánlivou představu o tom, do jakých tématických okruhů zasadíš váš další hudební komplet?
Samozřejmě! Všechny koncepty BRATRSTVA LUNY byly připravovány několik let. Tvůrčí přístup je podobný jako u spisovatelů, ještě nedopíšou jednu knihu a už začínají druhou, aby je nepohltila „tvůrčí nicota“. Stále je tady ono tvůrčí chvění a to je moc fajn! Jedním tematickým okruhem je určitá bilanční cesta naší desetileté éry, která se dovrší příští rok. Co se týče konceptu nového alba, je už nyní daná a mám napsaných několik textů, včetně toho pilotního, který dá celému projektu i název. Také se může stát, že už nic dalšího nevyprodukujeme, protože to zkrátka nedokážeme ufinancovat. Jsou to složité otázky, ale ta nejistota věcí příštích je ve své podstatě fascinující. :) Pevně věřím, že náš naši fanoušci na akcích, které nás čekají, podrží a nabijí energií na další „šílené činy“.

Jestliže bude i třetí pokračování Magické noci, je pozice dvou základních pilířů (XIII.STOLETÍ, BRATRSTVO LUNY) už předem jasná, anebo lze v tomto ohledu očekávat nějakou zásadní změnu? Je vůbec ve tvých možnostech šokovat Kralupy příjezdem nějaké zahraniční veličiny?
Magická noc trubadúrů není stavěna jako akce pro příjezd nějaké „předražené zahraniční veličiny“. To je projekt, kde do sebe vše zapadá po produkční i umělecké stránce. Výběr interpretů je velmi pečlivý. Podtitul festivalu zní Musica, Theatrum, Magia… probíhají zde besedy se spisovateli, vystupují zde ve speciálně připravených choreografiích tanečnice i rytíři, vše erudovaně uvádí kompetentní moderátor – oběma ročníky provázel Petr Korál, prodávají se zde knihy o historii, magii, hudbě, ručně vyráběné šperky, hudební nosiče, vystavují se zde fotografie … Takže způsobem akvizice nějaké veličiny šokovat nebudu, ani tuto ambice v sobě nemám (…ale kdybych měl, a třeba někde to ve mně spí – tak pozvu milovaný TIAMAT!) Myslím, že by dostatečným šokem mohlo být ohlášení třetího ročníku. Abych se nevyhnul odpovědi, pro Duo BLmě je XIII. STOLETÍ mnohem víc než hudební kapela – věřím, že tato indicie je více než výmluvná;-) …první ročník byl pro nás poklonou, že jsme poprvé stáli vedle Třináctky na jednom pódiu! Druhý ročník byl pro Petra Štěpána velmi akční …nejen kvůli provázanosti k nám. Petr zde exkluzivně prezentoval skladbu Bohové na strojích ze svého projektu HINDENBURG, což byla chvíle vpravdě magická a také se ho jako tvůrce týkalo vystoupení Taneční skupiny naděje s choreografií tematicky připravenou na jeho skladbu „Legenda o Krysaři“. Je až neuvěřitelné, že se vše vydařilo a mohli jsme to emočně sdílet na všechny zainteresované strany.

Rozumím, ale spíš jsem měl na mysli poněkud odlišnější line-up, neboť už nyní jsem se setkal s názory typu: „A proč zas XIII. STOLETÍ s BRATRSTVEM LUNY, vždyť to tak už jednou bylo?“ Ještě k tomu dodávám: Tohle není názor můj, ale jeden z ohlasů, který jsem zaznamenal…
…aby bylo jasno, bylo to tady už dvakrát.:) A věřím, že pokud se odhodlám k přípravám třetí Magické noci trubadúrů, budu se snažit, aby to znovu bylo v tomto tandemu! Takto to cítím a takto si to přeju.:) Jsem přesvědčený, že třikrát v rozmezí čtyřech let není velká frekvence. Není to žádná rutina, ale svátek a odměna, všem, kteří naši tvorbu vnímaní a přijímají srdcem… pro tyto lidi je to dar! Zůstávám snílkem, vizionářem s kichotskou krví… nečekejte ode mě jako od produkčního srdečního festivalu nějaký pragmatický marketing…

Ale zpět k BRATRSTVU LUNY. Trochu se zdá, že v roce 2015 spíše odpočíváte a vstřebáváte zážitky z předcházejících měsíců. Jak tě ale znám, tak „pod pokličkou“ se určitě něco děje…
Odpočívání určitě není na pořadu dne. Chystáme se na Basinfire fest do Spáleného Poříčí, což je náš klíčový koncert letošního roku. Vystoupíme ze soboty 27. 6. na neděli 28. 6. 00:40 hodin! Vystoupíme zde s tanečnicemi Lenkou a Terezkou – tvářemi příběhu „Carpe Diem“. Z pódia by měly vlát vlajky se zlověstnými symboly korporátní moci, stejně tak by se měli probudit nádherné tajemné Sfingy niterního světa a zavlnit se do orientálních motivů jedné z nejzdařilejších lord darkthepovských kompozic, zaburácet by měl pochopitelně i armagedonovský Xpílův Fahrenheit…! V přípravě je i natočení nového videoklipu, konkrétní kroky již probíhají. Hodně lákavé je i naše desetileté jubileum v příštím roce a to ve smyslu připrav speciální oslavy. Plány máme velké, tak snad jen držte palce, ať je za pár měsíců můžeme začít avizovat jako připravovanou skutečnost!

Ještě letos byste měli odehrát několik speciálních koncertních akcí. Kolik jich přesně bude?
Musím mlžit!:-) Jedinou letošní koncertní jistotou je Basinfirefest!

R.X. Thámo a Petr Štěpán v JihlavěExistuje něco, např. i nějaký zážitek, který tě v poslední době opravdu potěšil? Ať ten náš rozhovor není úplně temný…
Abych se držel tématu a uzavřel kruh, tak jsem se na koci května setkal v Jihlavě s Petrem Štěpánem. Fragmenty našeho rozhovoru by se klidně mohly objevit v knize V archaickém nenávratnu legend, která by měla vyjít k desetiletému výročí BRATRSTVA LUNY – tak to bylo intenzivní a inspirativní! Tak buďte v očekávání :) … a abych byl HNF korektní, tak mě pozitivně šokoval Petrův brácha Pavel, který se dal na dráhu divadelního herce. Se svým domovským jihlavským souborem De Facto Mimo zvítězili na přehlídce amatérských souborů Divadelní tříska v Činoherním klubu – tedy místě kudy kráčely dějiny i legendy českého herectví. Pavlův výkon v roli skladníka Luďy byl excelentní, vychutnal jsem si ho z první řady… a ještě doplním, že nakonec Jihlavané zvítězili v konkurenci dvaceti souborů.

No, když už zmiňuješ Jihlavu… Jako fanda kladenských Rytířů, musíš mít nyní k tomuto městu vpravdě schizofrenní postoj. To ale zřejmě nebylo téma mezi tebou a Petrem Štěpánem… anebo že by R. X. Thámo přiznal barvu?
…nemám schizofrenní postoj. :) Možná v první polovině devadesátých let, když jsem fandil v ochozech, bych to trochu takto cítil, ale dnes už ne. Petr určitě není partner pro probírání hokejových záležitostí :) … přiznám barvu – neMocný jsem do Jardy Jágra! Je to pro mě IKONA a KULT! Sleduji ho od jeho šestnácti let a jeho letošní reprezentační tečka byla impozantní. Nemáme moc osobností Jardova formátu – a to nejen po sportovní, ale i lidské stránce.

Díky moc za rozhovor, snad jsem tě těmi dotazy příliš neztrhal! Přeji vše dobré!
No, ztrhal!:-) Pro mě je největší problém být stručný a výstižný. Ten pocit, že bys ještě něco dodal, aby byla odpověď pochopena, jak byla zamýšlena, je lehce frustrující. Prozradím, že rozhovoru předcházela taková filozofická pivní session u mě doma, rozhazovali jsme rukama a bavili se několik hodin … tady jsem se musel mírnit. Ale i tak děkuji za prostor, čas i emoce, které si BRATRSTVA LUNY věnoval a přeji ti mnoho vitality a chutí do dalších renesančních tanců undergroundové muziky. Ave!

ALL

http://www.bratrstvoluny.com/

http://bandzone.cz/bratrstvoluny

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>