BRATRSTVO LUNY – Svět je stále více singlově fragmentovaný, zkratkovitý, k vyjádření názoru stačí zavádějící titulek, prefabrikovaný stream nebo palety debilizujících emotikonů.

V táboře BRATRSTVA LUNY se toho za poslední dobu mnohé událo. Nejprve realizace CD kompilace „Luna nad Iglau“ s Petrem Štěpánem, poté čtvrté pokračování festivalu Magická noc trubadúrů, příprava filmu z téže akce a v neposlední řadě i společné koncertování s XIII. STOLETÍ. Dost dobrý důvod všechny trampoty spojené se třináctým rokem fungování shrnout a rozebrat. Na mé otázky odpovídal kapitán R. X. Thámo…

Vítej po delší době u rozhovoru pro Rumzine! BRATRSTVO LUNY oslavilo v nedávné době své třinácté narozeniny. Našli jste si už sami pro sebe chvilku na krátké bilancování? Zkus vyzdvihnout nějaký „top“ okamžik, na který jsou všichni v kapele patřičně hrdí?
Ave Alle, jsem rád, že setkáváme opět na R.U.M.u. Aktuálně máme za sebou velmi vydařenou koncertní misi v Plzni, kde jsme vystoupili jako speciální hosté po boku XIII. STOLETÍ, před zaplněným klubem a velmi vnímavým publikem. Samozřejmě, že životní mezníky si říkají o ohlédnutí zpět, bilancování, sebereflexi. Je to až skoro k neuvěření, jak jsme naše „bratrské“ třinácté narozeniny oslavili – společným studiovým projektem s Petrem Štěpánem (CD – „Luna nad Iglau“), což je samo o sobě mimořádná událost na temně rockové scéně a to nejen na tuzemské, ale i slovenské a polské, jak ukazuje zájem UG médií a fanoušků. Asi toto je „top“ okamžik naší cesty.

Dalšími mezníky bylo určitě dotažení všech albových projektů; vystoupení na hlavní scéně evropského dark indie festivalu Castle Party v Polsku (2011), čtyři Magické noci trubadúrů doprovázené vydáním novin Trubadúr. Spřízněnost s Petrem Štěpánem a jeho smečkou se prorýsovala nejen do společného alba, ale i několika nádherných společných koncertních misí.

Dále si celá kapela váží atmosféry, která mezi námi panuje, chutí, chemie i kumštýřské natěšenosti, která v pomyslných alchymistických tyglících zatím tiše probublává, aby po kýžených tvůrčích interakcích explodovala do nové fošny BRATRSTVA LUNY – CLAMARE. Od naší poslední studiovky „Carpe Diem“ uběhlo již dlouhých pět let…

Sami sobě jste si nadělili dárek v podobě kompilace „Luna nad Iglau“, kterou svým jedinečným vokálem zaštítil Petr Štěpán ze XIII. STOLETÍ. Jak k této spolupráci došlo, to už většina čtenářů ví, ovšem kterak vypadal výběr jednotlivých skladeb? Měl Petr ve výběru písní hlavní slovo?
Mohu klidně říct, že měl, protože jakýkoliv song mohl vetovat. Ono to album dopadlo tak dobře, protože se rodilo v úžasné tvůrčí a lidské atmosféře, takové symbióze bez tlaků a stresu, všichni zainteresování si během tohoto projektu plně uvědomovali výjimečnost a svátečnost každého okamžiku. Se základním výběrem skladeb jsem přišel sám, ale všechny písně jsme s Petrem probírali. Víš, my spolu už docela blízce kamarádíme skoro deset let, stýkáme se v soukromí a témata našich hovorů jsou hodně široká, máme podobný pohled na hudbu, umění, společenské dění, doporučujeme a půjčujeme si vzájemně knihy apod. Říkám to proto, že znám Petrovy názory na naši tvorbu, vím, které písně se mu líbí, které si pouští a má je rád. Ovlivněn touto znalostí jsem připravil výběr, kde měl Petr i žolíka a to takového, že si vybere z naší tvorby jakoukoliv skladbu sám… zvolil si Xpílova „Pierota“. Takže Petr se do ničeho nemusel nutit, a žádné tlaky nešly ani ze strany Bratrstva. A tak se dílo podařilo a Petrova slova pro SPARK (11/2019) to jen zpečeťují: „Bylo to výjimečný a jsem hrdej na to, co jsme stvořili. A to mi sakra věř, že v těch písních je to všechno uložený, zakletý navždy!“

Nazpíval Petr i skladby, které jste nakonec na CD nepoužili?
Alle, ty jsi fakt dobrej novinářskej týpek. Ano, nazpíval. Lhát ani mlžit moc neumím.😊

Obdobný typ spolupráce nebývá příliš běžný. Přece jen… „výměna zpěváka“ u rozjeté kapely, to je něco, co by ne všichni frontmani s tichostí spolkli. Neměl jsi strach, že by jádro kapely mohlo být tímto rozklíženo? Zkus nám trochu přiblížit, jak vypadala prvotní reakce členů BRATRSTVA LUNY, když jsi jim onu myšlenku nadnesl?
Jestli si dobře vzpomínám, tak poprvé jsem to s kluky probíral na festivalu SYMBOLIC, kam nás Dejvy pozval v roce 2018. Již první bezprostřední reakce byly suprové, chápali to od začátku jako poctu a mimořádnou událost v naší éře. A samozřejmě empaticky věděli, co tato spolupráce znamená pro mě osobně. Náš frontman Matěj Lipský má ego v pořádku, je to doktor psychologie, člověk, který již v životě hodně dokázal, vůbec jsem nepochyboval o tom, že by tento projekt měl do BRATRSTVA LUNY přinést nějaké napětí či negativní emoce. Stal se přesně kýžený opak, emoční nakopnutí do plusu! A přijde mi, jako i mnoha recenzentům, zajímavé, jak ty či ony skladby v alternativní interpretaci vyznívají. Na albu „Luna nad Iglau“ jsme také experimentovali a vnesli do songů mnoho nových podnětů, aranží… například naše epitafní „Nomen Rosae“ byla nahrána kompletně znovu, stejně jako symfonicky pojatá „Fantasmagorie“. Již přece samotné pojetí skladeb osobností Petrova formátu ty skladby automaticky posune někam jinam. Jeho přístup k dílu byl jednoduše srdcařský a vysoce profesionální v každém detailu! I to, že album zařadil do své oficiální diskografie, po bok alb XIII. STOLETÍ, o něčem svědčí!

Absolutorium za profesionální a nesmírně kreativní přístup si zaslouží hudební producent projektu Kobdzey, v jehož studiu ve Štětí jsme točili, a který nesmírně ocenil i Petr Štěpán. Pro všechny zapojené byl tento projekt dar, a znovu budu citovat Petra: „A dary se nezahazujou, musíme si jich vážit a mít radost z toho, že je máme.“

Když už jste se do práce pustili, určitě z ní máte radost. Za mě je album dost fajn, pobaví v mnoha ohledech. Nemáš ale trochu obavy z toho, že posluchači začnou ještě více porovnávat oba zpěváky? Je to sice bič „příjemný“, který jste na sebe ušili, ovšem najdou se i tací, kteří budou chtít Petra za mikrofonem nastálo. 🙂 Domníváš se, že i toto je možné?
Jsem Alle samozřejmě rád, že ti album sedlo, protože jak víme z našich kamarádských a publicistických interakcí (recenze), nevelebíš nám celou tvorbu, což je skvělé, protože o to větší váhu má pak tvá pochvala! Co se týče výše nastíněných obav, mohu velmi trefně reagovat metaforou z naší písně „Vampyrismus psyché“, která je rovněž součástí alba „Luna nad Iglau“: „Žádná z cest věčně netrvá.“ A v tom je asi obsaženo vše. Víš, tady musíme vypíchnout ještě jednu věc. Kdo je Petr Štěpán? Odcituji jednatele Warner Music Czech Republic Vladimíra Kočandrleho: „Petrova pozice na české scéně je naprosto unikátní. Stal se žijící dvojlegendou: coby Hrdina nové fronty mystickou osobností českého punku, zatímco v roli lídra XIII. STOLETÍ nedostižným solitérem české rockové gotiky.“ Nikdo by to asi nezformuloval lépe. Je to poprvé v Petrově téměř čtyřicetileté kariéře, kdy hostoval v projektu, který sám autorsky nepřipravil. Co k tomu dodat? Snad jen další metaforickou citaci z našeho songu „La Loba Ante Portas“: „Smrt je z okamžiků chtít tesat sousoší.“ A ještě dodám, že na listopadové Magické noci trubadúrů s námi Petr Štěpán vystoupil a zazpíval si s námi dvě skladby! Koho toto minulo, doporučuji film CHRÁM FÉNIXŮ (najdete ho pod tímto rozhovorem poz. aut.), který celý mimořádně tematicky pojatý festivalový rej nádherně zachycuje. Ale jak se říká, nikdy nevíš, co ještě přijde, a s Petrem Štěpánem máme ještě několik projektů rozpracovaných. Snad nám hvězdy budou přát a dočkají se finální materializace stejně jako „Luna nad Iglau“.

Dočká se některá ze skladeb také klipového zpracování?
Původně jsme chtěli, byl i konkrétní plán, ale na rovinu říkám, že jsem se vydal za všech sil v rámci produkční a postprodukční práce na albu a v přípravách Magické noci trubadúrů (to je fakt hustej příběh!), a to včetně vydání nového čísla novin TRUBADÚR, že tento záměr už nešel realizovat. Samozřejmě jde i o finanční stránku věci. Nápad na klip určitě definitivně pohřbený není, ale přednost bude mít určitě vinylová podoba projektu. Původně jsem chtěl vinyl dokončit do března, ale reálnější mě přijde posunout vydání na nějaký podzimní termín. Ale fanouškům vzkazuji, berte tuto informaci jako vytouženou možnost, nikoliv jako definitivní slib.

Přemýšleli jste kupříkladu o realizaci předělávky XIII. STOLETÍ? Je něco podobného v dohledné době možné? Jakou skladbu bys kupříkladu vybral na prvním místě? Která by Bratrstvu podle tvého názoru nejlépe slušela?
Další skvělá otázka, však jsme na vlně „gothic“ nejen se XIII. STOLETÍM, ale i na mnoha Castle Party tolik zažili, a věřím, že ještě zažijeme. 🙂 Na „Decade“ jsem chtěl jako poctu „Třináctce“ nahrát skladbu „Dogy na Baskervillu“. Od záměru jsme upustili nedlouho po jeho naplňování. Ukázalo se, že této skladbě nedokážeme dát „to nepojmenovatelné něco“, jako se nám to povedlo v coveru „Pochod hrdinů“. V kapele je stále přítomný nápad něco podobného udělat, ale jestli k tomu dojde a kdy, a zda se to dotáhne až k veřejnému publikování, to nyní neumím říct. Opravdu nevím, která skladba oděná do hávu bratrského by se mohla stát tou nejslušivější. Ono udělat cover kapely, jejíž tvorba je víc než jen soubor písniček, a které si interpretuje sám autor hudby a textu, který „dal hudbě všechno na oltář“ a tvorbu bere jako nedílnou součást své identity, tak to není nic jednoduchého. Jde o to, aby se z takové písně nestala její karikatura nebo parodie, i když třeba nechtěná. Nemám pro cover XIII. STOLETÍ favorita. V podobě zmíněných „Dog“, jsem si myslel, že mám, ale realita tentokrát vytouženou vizi převálcovala. A v tomto případě to bylo dobře.

Novým členem BRATRSTVA LUNY se stal basák (a zároveň i kytarista) Martin Jandourek, který má rovněž hudebních zkušeností na rozdávání. Bude se i on aktivně podílet na skládání nového materiálu?
Martin byl i bubeník. 🙂 Ano, je to dost možné. Teď na koncertě v Plzni jsme se o tom bavili, Martin projevil zájem… jeho hudební cítění je nám blízké, navíc tvorbu BRATRSTVA LUNY sleduje od prvních krůčků, tak uvidíme.

Martin se představil už na čtvrtém ročníku Magické noci trubadúrů, která se uskutečnila tentokrát v Praze. I spolu jsme měli na toto téma několik polemik, ovšem já mám nyní výhodu v tom, že se ptám. 🙂 Proč se ti např. nezamlouvá typ akce primárně směřovaný na malý klub, který by byl třeba až po střechu zaplněn fanoušky? Myslím si, že by to mělo takovou správnou retro-atmosféru, ostatně kultura gothic/punku vzešla právě z obdobných míst… Nestálo by to za zkoušku (a samozřejmě v Kralupech), udělat akci více UG? Ale samozřejmě nechci radit, to bych si ani nedovolil….
Já ti rozumím, a vím, jak to myslíš. Začnu takto, k polemikám se už nevracejme, můj podrobný pohled na Magickou čtyřku, její přesun z Kralup do Prahy je vysvětlen v novinovém manifestu TRUBADÚR 4 (všechny čísla novin TRUBADÚR lze stále obdržet zdarma, pouze za poštovné, lze si o ně napsat na bratrstvoluny@seznam.cz). Bohnické divadlo Za plotem, když ho vezmu čistě jako objekt, by bylo pro Magické noci dokonalé! Ale bohužel, negativní je umístění v areálu psychiatrické léčebny (horší dostupnost, dost omezovací pravidla) a jeho špatná akustika pro rockový koncert. Mně osobně se zdá prostor kralupského kulturáku pro akci tohoto typu fajn, i když jsou zde také různá omezení, která jsou však lépe řešitelná. Momentálně mám takové rozpoložení, že vyloženě „UG“ akci z festivalu dělat nechci – znásilnil bych její dramaturgickou koncepci a filosofii, na jejíchž pilířích stojí: MUSICA – THEATRUM – MAGIA. Opravdu doporučuji zhlédnutí filmu z dušičkové magické noci, kterou jsem tematicky věnoval Karlu Krylovi, v tomto pojetí mě přijde program velmi dobrý, což tvrdím zásadně podpořen mnoha zpětnými vazbami od nadšených návštěvníků. Ale protože chci mít Trubadúrskou noc ještě lepší, určitě na příštím ročníku (pokud nastane ta správná konstelace a uskuteční se) bych chtěl mít nějakou zajímavou zahraniční kapelu. Na čtyřku jsem ji měl domluvenou, ale náhlý přesun z Kralup do Bohnic, absence větší partnerské podpory i policejní hodina v deset hodin večer, mě donutili tuto akvizici s omluvou odvolat. V současné době mám v hlavě vizi pátého magického dějství. Tu je však potřeba uzpůsobit na míru místu konání a o tom zatím jasno nemám.

Jak letošní ročník Magické noci trubadúrů hodnotíš? Už sis dokázal vyhodnotit všechny plusy a mínusy?
Co se týče programu, vyznění, reakcí od fanoušků a vystupujících, vše dopadlo fantasticky. Místo konání byl takový střed mezi průšvihovou a ideální destinací. Moc si vážím lidí, kteří mě pomohli a umožnili mi bohnický exil. Co se týče akustiky, to byl i díky velkým sklům na divadelním sále takový nepříjemný trabl, nekomfortní bylo i mnoho omezení vzhledem k umístění divadla, a to i z pohledu dostupnosti a parkování. Ekonomicky to pořád neumím, ale snad se zase o díl poučím a páté dějství bude vydařenější i v této rovině. Hodně jsem byl spokojený s medializací, festival se dostal i do mnoha celoplošných médií, byl jsem akci velkoryse propagovat ve Zpovědnici BEATU, v DRIVU na TV ÓČKO, vyšlo mnoho rozhovorů a článků, a to včetně naší rock-metalové jedničky na trhu (SPARK). Znovu jsme měli mimořádnou podporu od české gothic subkulturní mediální jedničky SANCTUARY. Jako kralupského patriota mě mrzelo, že jsem v konstelaci, která byla, nemohl více „kopat za Kralupy nad Vltavou“. Tady se to emočně nepotkalo, hvězdy nad Vltavou byly poskládané tak trochu „na levačku“…

Když jste před třinácti lety s BL začínali, trh s hudebními nosiči byl ještě poměrně výživný. Současnost je ale v tomto ohledu úplně jiná, fyzické nosiče jsou postupně nahrazovány digitálními službami, které tomu všemu jasně dominují. Hodláte na toto nějak reagovat?
Určitě ano, ale neznamená to, že úplně opustíme pro nás fascinující svět hmotných nosičů. Jen asi náklady alb budou méně početné. Například i díky distribuční spolupráci z Warner Music Czech Republic máme „Lunu nad Iglau“ i v digitální distribuci. Kdo naše nahrávky sbírá, ví, o čem mluvím: grafika, fotografie, mnoho pečlivě formulovaných sdělení, koláže, kresby, symboly… Zkrátka do detailů dotažený hmotný nosič nemůže žádná komprimovaná změť jedniček a nul plně nahradit.

Posluchačů alternativní hudby postupně ubývá. Čím myslíš, že je to způsobeno? Jak velké procento potenciálních posluchačů jste ještě nedokázali obsáhnout? Přemýšlel jsi někdy nad touto otázkou? Často vidím na sociálních sítích kapely, kterak děkují svým fanouškům, přestože samotná kapela v podstatě žádné skutečné fans nemá, disponuje jen takovými, kteří řeknou „celkem dobrý“ a občas na něco „lajknou“…
Nám zatím s každou novou akcí fanoušci přibývají. Současnou situaci vnímám tak, že abys někoho nového oslovil, stal se pro něj objektem hodným pozornosti, musí k dotyčnému přijít více rozličných impulsů. Lidé jsou zasypáváni pseudolavinami všech možných i nemožných volovin a subjektivně vnímají, že mají málo času – mnoho mladších se nedokáže soustředit, přečíst delší článek, natož knihu, uposlouchat album, to už je také výkon… Svět je stále více singlově fragmentovaný, zkratkovitý, k vyjádření názoru stačí zavádějící titulek, prefabrikovaný stream nebo palety debilizujících emotikonů. Nečekám u symbolických hradebních bran BRATRSTVA LUNY davy, ale osobnosti, jednotlivce, kteří si v naší rozkročené tvorbě nacházejí inspiraci, impulzy, pohlazení, hodnotnější zábavu… a těchto osobností je mezi našimi Chráněnci stále víc! Nedivil bych se, že jsou i kapely, které dokáží k budování zdání vlastní popularity kupovat lajky nebo lákat do svých sítí kohokoliv, kdo dokrmí kvantitu. Opravdovější zpětnou vazbou než počty lajků (lidé kolikrát lajkují ne pro zviditelnění dobrého příspěvku, ale pro zviditelnění své – což je takový sociálně patologický paradox). Svět čelí velkému nárůstu narcismu, nediagnostikovanému psychopatismu a ztrátě empatie. Velkou měrou se na tom podepisuje nadužívání moderních technologií, což od ranných let vede k již prokázané změně ve vývoji mozku a tvorbě závislostí se všemi negativními důsledky, podobající se užívání návykových látek.

Fajn je konkrétní zpětná vazba od fanoušků, že přijdou na koncert, podpoří tě koupí originálního nosiče, trička, dalšího merche… a hlavně je důležité, proč to všechno děláš. Když zkušebnami kapel zní kalkuly, jak líbivě oslovit davy, protože hudbu chcete dělat jako byznys nebo přivýdělek, tak to je něco, co je mi cizí. My se tvorbou BRATRSTVA LUNY neživíme, takže nikomu nemusíme a ani nebudeme strkat hlavu do zadku, ani nemáme zapotřebí dělat někomu kašpary na poutích a karikovat tak sami sebe.

Myslíš, že posluchačům dnes obecně chybí patřičná zanícenost? Je to podle tvého soudu i tím, že veškerá hudba je dnes snadno dostupná, chybí moment překvapení, náboj atd.?
Nějaké odkazy jsem uvedl již výše. Mezi našimi fanoušky jsou velmi zanícení srdcaři, znalci tvorby, fajnšmekři. Je to individuální. Je mezi nimi hodně lidí, pro které je hudba určující a velmi důležitá, včetně sdělení i poselství, které nese. Průser je ta dobrovolná digitální hypnóza. Když by si lidi spočítali, kolik času za den s čím strávili, tak by se divili, jak ho promrhali. Na posledním studiovém albu jsme přišli s výzvou k návratu k původnímu významu sousloví CARPE DIEM! Jeho současný postmoderní výklad zní „bavit se, pařit, naplno žít, tady a hned“. Kořen tohoto latinského sousloví má však význam jiný: „využít čas, naplnit ho,“ nikoli ho promrhat v objetí falešného hédonismu, který nám do žil s akcelerací drogy a vidinou recidiv vpichují kapitáni konzumního byznysu. Má naivní kichotská duše do hlomozu mainstreamu křičí, že všechno není na prodej!

Naskýtá se otázka spojená s realizací nového alba. Máš představu, kdy bychom se ho mohli dočkat? Prozraď nám o něm něco?
Když půjde všechno dobře, mohli bychom na konci roku uspořádat křest. V hlavě mě vibrují velké vize spojené s podobou nového materiálu, a to z pohledu obsahu i formy. Nosné téma projektu je „KLAM“… latinské „CLAMARE“ (křičet) je etymologickým základem slova REKLAMA. V našem myšlenkovém kotli se bude „vařit“ doba 19. století, ve které se formovala masová média a bulvár. Doba, kde se ze „lží“ stává výnosný artikl obchodu, poznamenává naše dějiny do dnešních dnů, a to možná zásadněji, než jsme si ochotni připustit. Deska bude působit kompaktně, bude tedy ucelená a troufám si říct z pozice myšlenkových poselství i vícevrstevná. Nosné věci alba máme připravené v demosnímcích, na dalších skladbách se v současnosti pracuje.

Stojíme na začátku roku 2020. Jaký bude? Zkus si trochu zavěštit…
I když jsem do jisté míry realista (ale i básník), mám rád pravdu, tj. skutečnost zbavenou všech mlh, fanglí a balastu zamlžujících podstatu, zůstávám optimistou. Člověk zmůže hodně, i takové to „alespoň jsem to zkusil“, má cenu. Pokud chce člověk něco změnit, prospět společnosti či společenství, nesmí zůstat pasivním jedincem. Být člověkem angažovaným není vůbec jednoduché, sám to zažívám na poli komunální politiky i v jiných aktivitách. Ve finále jde o hodnoty! Mám nutkavý pocit, že pokud nechceme spáchat jako lidstvo rituální sebevraždu v přímém přenosu, musíme začít radikálněji měnit naše zvyky a návyky. Mnoho z nás už přece nevěří mantře trvale udržitelného růstu… Vydělávat peníze na to, abychom si koupili kvalitu toho, co jsme zničili, to je přece zhovadilost toho nejvyššího kalibru. Je na nás, na každém, jak vysoko máme nasazenou laťku: své loajality k našim zaměstnavatelům, ve svém podnikání, ke svým potřebám, touhám (je nutné 3x za rok letět někam chlastat do hotelového resortu nebo na nákupy?). Kdo šulí, ojebává a švindluje v jednom sektoru, ví, že se to děje i v dalším, a ještě dalším… když kvůli čistému dřezu či záchodu napumpujeme do odpadů tuny chemie, nedivme se, jak nám to pak zákon kosmické karmy vrací… alergiemi, nemocemi, částečkami plastů ve vodě apod. To, že vydělám, že jsem někoho napálil, a pak dostanu za ty neférově vydělaný prachy místo jogurtu „návštěvnický amaroun“ bez výživných látek nebo jablko plné pesticidů, tak kam to spěje? Cítím to tak, že kdo začne u sebe, může to přenést dál a inspirovat ostatní. Pravda je jedna a není relativní, stejně jako lež. A kdo nechce argumentovat, diskutovat, rozebírat problémy a směřovat k transparentní komunikaci, má proto asi nějaký důvod. Oním důvodem může být neférová hra, šizení, při kterém nechce být nachytán!

Díky moc za rozhovor. Pokud máš nějaký vzkaz pro čtenáře, je zde na to prostor…
Jsem se trochu rozohnil. 😊 Ale i o tom je naše tvorba, chceme něco sdělit, vyvolat emoce, dát impulzy k zamyšlení. Mám radost, když pak dostanu zpětné vazby, že si někdo přečetl díky naší tvorbě Čapka, Kožíka, Bradburyho nebo Orwella. Jsem rád za prostor na platformě jako je R.U.M. zine, a to již mnoho let. Svobodná komunikace je předpokladem porozumění, obranou proti manipulaci, dezinformacím a propagandě. Chovejme se všichni tak, ať o privilegium svobody nepřijdeme. A to i nahlížením do historie, kde je k mání mnoho zajímavých paralel k pochopení současného světa. Zazní i na našem novém studiovém počinu CLAMARE v písni „Pochod stromů“: „Udatné stromy kráčejí staletí po zemi půjčené od dětí“… Alle, díky za prostor a suprové otázky!

ALL

http://www.bratrstvoluny.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *