Do povědomí příznivců doom metalu se samozřejmě nejvíce zapsaly výtečné spolky ze severomoravské líhně, a to zcela po právu. Kdybychom ale měli svůj pohled do teleskopu minulosti ještě více zaostřit, rozhodně bychom se museli zastavit „na kafe“ také na jihu Čech, kde vznikla roztodivná formace s názvem BONE ORCHARD. Metalem posedlí spolužáci ze základky možná měli tu smůlu, že jejich tvorba nebyla nikdy dostatečně mediálně propíraná, a tak se na dnes již prachem pošpiněné demo „Moonwards“ poněkud zapomnělo. Sestava ve složení Odosh – kytara, zpěv, Pepe – kytara, Pip – basa, Kera -bicí, Markéta – klávesy však stvořila unikátní podzemní dílko a já osobně ho s velkou radostí zařazuji právě do této rubriky. Teď už však na úplný začátek (krátké) cesty!

„Naše kořeny, pokud se tomu vůbec dá říkat, sahají maximálně do konce roku 1993., kdy jsme se dali již pod názvem BONE ORCHARD dohromady. Hráli jsme tehdy pouze ve třech – dvě kytary a bicí. Později jsme přibrali basáka a nakonec se k nám přidala ještě klávesistka“ (Odosh). Docela jednoduché a ničím zvláštní „porodní bolesti“, co říkáte? Stějně mi však trochu vrtalo hlavou, kde že se toto uskupení vlastně vzalo? Nikdo je neznal, nikdo o nich nic nevěděl a najednou se v undergroundových kruzích začala objevovat kazeta s obrázkem vyjícího vlka! Efekt nahrávky byl však ještě více umocněn neskutečně krásnou hudbou, kterou v oné době ještě jen tak někdo hrát neuměl. Abych se ovšem na tvrdo přiznal… stačil mi tehdá jediný poslech a z tohoto dema jsem totálně zešílel! Možná dodnes patřím k největším fandům již dávno pohřbené kapely, kdo ví? Ale pojďme nyní na hlavní chod!

Stranu A otevírá nejprve klavírní intro s retrovním praskáním („Moonraking“, které je střiženo spirálou do ústřední skladby s názvem „Upon Twillight“. Chmury spojené s melodikou, procítěnost, čistý zpěv prokládaný poměrně osobitým chraplákem a především nespoutaná valivost, jakožto pomyslný kříž vystavený na zarostlém hřbitově. BONE ORCHARD doom metalu zjevně silně propadli (toto označení bylo dokonce natisknuto na originální kazetu) a tu a tam je cítit odkaz anathemovského díla „The Silent Enigma“. „Nevím, proč hrajeme něco takového. Prostě to přišlo samo. Je to součást přirozeného vývoje a sám ani nevím, co budeme hrát za nějaký čas. Je ale fakt, že na tom stylu něco fascinujícího opravdu je. Mnoho kapel objevuje v tom stylu stále měco nového, neustále se vyvíjí a myslím si, že největší boom doomu ještě přijde“ (Odosh).

Jihočeši i ve skromných podmínkách dokázali citlivě načechrat všechny své přednosti a není proto divu, že právě výše uvedenou skladbu si uzmula dvojice Petr Korál/Pavel Maňas pro reprezentativní sampler BREATH OF DOOM. Ovšem ani ostatní kousky svou kvalitou nikterak nezaostávají. Hned následující „When Shadows Die“ tlačí na pilu naléhavosti co to jde, přičemž kouzelné je především Odoshovo frázování. Pohřební atmosféru navíc umocňují táhlé kytarové vyhrávky, které s odstupem let znějí pochopitelně neuhlazeně. Člověk zhýčkaný soudobou precizností by asi po několika vteřinách přehrávač vypnul, ale kdo z posluchačů má devadesátá léta pod kůží, rozhodně nepohrdne ani žalostnou skvrnou „Divine“ – vše živé se mění v kámen, Odosh se z absolutní depky a zloby snaží vyřvat seč mu síly stačí, kytary vypichují překrásné krajkové obrazce. Mým osobním favoritem číslo jedna je ovšem hrubá elegie „The Nightingale and the Rose (Part 1)“, kterou si mimochodem můžete poslechnout pod tímto článkem. Finále se posléze nese v područí „My Sun“ a dojemně mrazivé „As Heaven Falls“… jakoby se BONE ORCHARD pro doom metal narodili. Chemie a umělecký cit jim nikdo nemohl upřít, čekali si od nich velké věci. „Celá kapela poslouchá skoro všechno. To znamená death, doom, grind, klasiku, HC, industrial, jazz… Já osobně mám rád ze stylově spřízněných družin například AT THE GATES, EDGE OF SANITY či DARK MILLENIUM“ (Odosh). Zbývá už jen dodat, že profesionálně vypečená kazeta vyšla pod „domovskou značkou“ Druid Agency a své pro kapelu odvedl také mistr Vlakin (INGROWING), který působil jako takový uvadeč souboru do tuzemských undergroundových zvyklostí. Co více si mohli BONE ORCHARD přát? Tuzemský doom metalový Olymp byl takřka nadohled, ale jak už dnes víme, „Moonwards“ zůstalo jedinou památeční nahrávkou a možná i díky tomu je její vznešenost ještě více znásobena.

Nad BONE ORCHARD se zavřela voda ještě před úspěchem našeho národního hokejového týmu v Naganu (1998), leč definitivní konec přece jen nenastal. Tři členové polorozpadlé formace si založili novou kapelu s názvem SEDATIVE, ovšem ani exkurz do lůna moderního metal coru nedopadl úplně šťatsně. Finální šipkovaná tak nakonec končí u formace se symbolickým názvem THE OLD FOUR, kde v současné době působí hned trojice starých známých, avšak doom metalové choutky už zřejmě čas definitvně odvál. Naproti tomu ale zústane „Moonwards“ zapsána v čítance tuzemského metalu poměrně tučným písmem. Ledy sice hnuly kapely jako DISSOLVING OF PRODIGY, LOVE HISTORY, R.E.T., ovšem BONE ORCHARD byli hned v závěsu. Docela by mě zajímalo, kterak by nahrávka zněla, kdyby ji hoši nahráli znovu za asistence současných možností…

Sestava z dema „Moonwards“: Odosh – kytara, zpěv, Pepe – kytara, Pip – basa, Kera -bicí, Markéta – klávesy

Pramen: Marten zine

ALL